V podobě kauzy náměstka IKEMu s kapitalistou Křetínským na telefonu se v plné nahotě opět obnažuje, co mnozí vědí dávno z kontextu rozvržení mocenských siločar:

Vlády se zodpovídají čím dál méně voličům a čím dál více vlastníkům kapitálů a médií, kteří sponzorují jejich kampaně. Politici jsou pak více, či méně jejich loutky a hrají divadlo na demokracii.

Proč divadlo?

Co je demokratického na tom, že nikým nevolený člověk má moc cenzurovat obsah médií a mít přímou linku na premiéra? O čí názor a zájmy se pan premiér stará tak, že mu může kdykoli zavolat a cokoli úspěšně požadovat?

Strana Levice oproti tomu usiluje o pravou demokracii, ve které nebudou mít vlastníci velkých peněz jiný vliv, než jaký plyne z jednoho jejich volebního lístku.