Článek na Blesk.cz (ZDE) mi vyrazil dech. Vlastně nevyrazil. Jedná se totiž o dlouhodobý názor odborářsko-socanské lobby. Dlouho jsem taky přemýšlel, jaké výrazy použít, abych mohl článek veřejně rozeslat. A dlouho jsem nemohl žádné najít. Hlavou se mi míhali jen výrazy použitelné po 22. hodině. Po přečtení článku odborářského bosse Dufka posuďte sami.

Je to pořád stejné, od vystoupení Mládka do dneška. Cílem těchto lidí je zlikvidovat živnostníky a nahnat je do montoven oligarchů, a pak se tvářit, jako že bojují za jejich zájmy. Nikoli za zájmy svých vysokých platů z jejich odborářských příspěvků. Chápete ten hnus, přát někomu, aby zkrachoval. Přát to lidem, kteří se starají sami o sebe, nečerpají žádné dotace a státní prebendy. Živí své rodiny a zaměstnance. Jak už to v životě bývá, i děti na studiích, bohužel i postižené děti či staré rodiče.

Pokud budou bez příjmu, kdo jim dá peníze? Stát nebo se tito odboráři s nimi podělí o své platy, které jsou výsměchem všem dělníkům, které tak zastupují. Navíc všichni tito živnostníci se do této situace dostali nikoli svou neschopností, ale rozhodnutím státu. Pořád se vracím ke svému článku Zoufalí a vysmátí. Ale pokud se někdo z těch vysmátých směje zoufalým a přeje jim všechno nejhorší, tak tím už překročil veškeré meze. Není mi z něj na zvracení, ale na blití. A nikdy nebudu takového člověka litovat, nikdy!