Vážené dámy, vážení pánové, spojenci z ODS, spolustraníci.

 

Velice si vážím možnosti vystoupit na dnešní konferenci ODS. Dovoluji si zde promluvit za vesměs pilné a pracovité lidi – lidi, kteří plně zodpovídají za výsledek své práce, za své zaměstnance i za své rodiny. Za lidi, kteří většinou od nikoho nic nechtějí a taky nic nedostanou – tedy soukromníky, živnostníky.

 

Přesto, nebo právě proto, že si takto počínají, stávají se nejvíce kontrolovanou, pronásledovanou a šikanovanou částí naší společnosti.

A není divu. Vždyť pro jednoho – vrchního čerpače dotací a dluhopisového mága jsme zloději a malé a střední firmy jsou kecy. Pro druhého, myslím toho, který nikdy nebyl v opravdové práci, jsme pak za frenetického potlesku odborů třídním nepřítelem. Je to ten, který 90. léta v naší zemi srovnává se životem za železnou oponou nebo nacistickou totalitou. A opět chápu proč.

V 90. letech byl rozvoj u nás znatelný, rychlý až překotný a možná i trochu neřízený. Ale rozhodně byla svoboda slova i podnikání.

 

Pro někoho to však musel být nesnesitelný stav. Žádné evropské strukturální fondy, žádné dotace, z nichž se uspokojují zájmy kamarádů a jejich kamarádíčků, žádné elektronické buzerace obyvatel, žádná kontrolní hlášení, žádné registry, žádné zákony, které ze zpovykaného úřednictva činí nedotknutelnou kastu, žádné drtivé a likvidační kontroly živnostníků, žádné boje za práva menšin až do úplné likvidace většin, žádné gendery, žádné politické korektnosti a jiné někdy velmi nebezpečné hlouposti, dost často placené ze státního rozpočtu prostřednictvím tzv. neziskových organizací a na ně nalepených leckdy stejně nebezpečných multikulti a levičáckých hnutí.

 

Proto pro soukromníky, živnostníky a malé firmy už není prostor pro jakousi vyjadřovací korektnost a neustálé chození kolem problémů jako kolem horké kaše. Už je nezbytné nutné nazývat věci pravými jmény. Černá je prostě černá a není to tmavší odstín bílé. Nikdo se s námi nemaže, nikomu není živnostníka líto. Často vidíme, třeba v televizi, pořady, v nichž se lituje jakákoli vrstva obyvatelstva, jakékoli zaměstnání (často s podporou odborů), ale živnostníka nelituje nikdy nikdo. Ano nikdy nikdo. Proto se tentokrát musíme ozvat sami a rázně. Bude to boj velice těžký. Je to totiž boj s lidskou závistí, hloupostí a prospěchářstvím. Politika konkurenčních poraděnků na rozeštvávání lidí, ale i soukromníků navzájem, bohužel zatím docela funguje. A já doufám, že jenom zatím a náš boj bude vítězný.

 

Nechci Vás zatěžovat body našeho volebního programu, který je mimochodem velice podobný programu ODS, ale máme v něm body, od kterých nemůžeme a nesmíme za žádnou cenu ustoupit. Vidíte sami, kam míří státní rozpočet i se slavnou EET, když je bez dotací EU. Mzda ve státním sektoru v současné době válcuje mzdu v sektoru soukromém. Řeči o špatně placených státních zaměstnancích spojené s útěkem do tzv. soukromého sektoru jsou dnes trochu passé.

 

Musíme vrátit soukromníkům nejen právní a finanční možnost přežití, ale i důstojnost příslušející tomuto stavu, kterou Vám okomentuji následující historkou. Někdy v roce 1991 nebo 1992 jsem při odbočení vjel autem na tramvajový pás. Nikoho jsem ani neohrozil ani neomezil. Byl jsem zastaven policistou. Přiznal jsem se, že vím, co jsem provedl a on se mě zeptal, co dělám a kde pracuji. Odpověděl jsem mu, že jsem OSVČ, dělám v hotelu a že trochu pospíchám na pracovní schůzku. Načež on pravil: „Jo vy jste živnostník? No tak jeďte, ať nepřijedete pozdě a příště už to nedělejte.“ Myslím, že dnes ve stejné situaci, kdyby se k tomu ještě přidalo třeba chybně vyplněné kontrolní hlášení, bych byl jako zloděj a příživník rovnou u zdi MPSV zastřelen. A to se musí změnit.

 

A ještě maličkost na závěr. V tomto týdnu jsem se zúčastnil na pozvání pana Humplíka jako divák kulatého stolu na HK ČR týkající se situace v cestovním ruchu. Sezení bylo za účasti ministra kultury, ministryně pro místní rozvoj a její náměstkyně a vedení HK ČR. Odnesl jsem si z toho následující poznatek. To, že tito lidé cestovnímu ruchu vůbec nerozumějí, to bych jim jako člověk, který v hotelnictví působil 26 let, odpustil. Ale že neustále opakují výrazy řídit, kontrolovat, rozdělovat dotace, to už jim odpustit nemůžu. Tím, že někdo stáhne z lidí peníze a pak je někomu přihraje, se domnívá, že resort, v tomto případě cestovní ruch, řídí. To je přesný opak toho, co chceme my. Ponechat lidem jejich peníze a rázně omezit jejich přerozdělování. Pak se ovšem donaha odhaluje skutečnost, že příslušný resort je možná celý zbytečný.

No a malé motto na závěr: Dali jste nám pokladny EET, tak vám to na nich na podzim u voleb spočítáme. Alespoň tomu pevně věřím.

 

Děkuji.