V dalších měsících ukázala svůj olbřímí rozměr. Je neuvěřitelné, že jsme nyní v dalším roce, v druhé půlce ledna a evropské elity stále nepřišly s ničím konkrétním, čemu by se dalo věřit, že skutečně problém vyřeší a migrační vlnu zastaví.

Byli jsme svědky spíše opačných kroků. A to od pozvánky kancléřky Merkelové po kárání států, jako Maďarsko, které se aspoň snažilo problém nějak hmatatelně řešit. Poslední týdny čím dál více zaznívají hlasy o podcenění problému a více politiků se přiklání k tvrdším postojům, které zastávaly předtím kritizované státy. Nějaká sebereflexe či omluva za podcenění celé krize, to by bylo trochu moc očekávání, ale pořád neslyšíme nic kromě prázdných prohlášení, i když už je věc obnažena v celé své nahotě. Jaro se přitom blíží a podle mnohých zdrojů bude migrační vlna znovu kulminovat, a to pravděpodobně ještě ve větší míře než minulý rok.

Příchod lidí ze zcela odlišného kulturního prostředí, kteří ve velké míře nemají chuť se nijak integrovat, ale naopak zavádět své zvyklosti do našeho prostředí, je ohrožením pro bezpečnost našich občanů. A ta musí být na prvním místě. Již není žádný čas na lavírování a politickou korektnost. Zcela nechutné je zlehčování sexuální agrese, která neproběhla jenom v Kolíně nad Rýnem. Začněme pojmenovávat věci pravými jmény, protože jinak jsme zase v době, kterou jsme již zažili. Doma se povídá něco opačného, než co se nám snaží namluvit politická vrchnost. Nechci být patetický, ale nyní je čas činů.

A pokud určitá část Evropy bude volit politiku Chamberlaina a Daladiera, tak naše republika musí být připravena postupovat po vzoru Churchilla. Musíme mít připravené prostředky a zázemí na kontrolu našich hranic, eventuálně na kontrole spolupracovat se sousedními státy, které k podobnému opatření chtějí také přistoupit. Zkrátka musíme vědět, kdo do naší země přichází.

Budu se již opakovat, ale bezpečnost našich občanů musí být nejvyšší prioritou.