Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové,

já jenom na úvod mírné odbočení. Tady zaznělo, že bychom to neměli protahovat. Musím bohužel konstatovat, že jsme začali o hodinu později než jsme začít měli, byť včera kolega Benešík byl upozorněn na to, že svolávat výbor v ten čas, který navrhl, je řekněme kontraproduktivní vzhledem k tomu tématu, že to nestihne. Přesto pan ministr na slova kolegy Benešíka - a není to poprvé, co kolega Benešík takhle reaguje v takovýchto otázkách a svolává tyto výbory, svolává tyto výbory těsně, mimořádně, aby reagoval včas a měl nějaký argument - tak pane ministře příště zvažte, zda je vhodný postup, když vás pan premiér pozve na 9 hodin, abyste nepřišel a řekl, já jsem měl jednání s kolegou ministrem, a proto pane premiére, omluvte.

Jinými slovy, vy jste měl přerušit jednání výboru a přijít k nám a mohli jsme pokračovat a možná už by to bylo skončeno.

Ale myslím si, že příště už tu chybu asi neuděláte a budete vědět, že Sněmovna v tomto pohledu je důležitější orgán než výbor, který byl mimořádně svolán k této věci.

Ale nyní už k základnímu tématu dnešního jednání. Na úvod chci říci, že jste v té Marrákešské smlouvě nebo protokolu vcelku nevinně. Vy jste pouze pokračoval v nějakém ději, ke kterému se Česká republika historicky zavázala, který v Evropské unii podprahově neustále probíhá, a reakce, které na jednotlivé kroky, které vyplývají z činnosti probíhající v Evropské unii, jsou adekvátní pouze tomu, že při této příležitosti v Marrákeši se ozval maďarský ministr zahraničí, který odmítl tuto smlouvu podepsat. Teď nevím, jestli ji podepsal, nebo tam dal jenom výhradu, k té smlouvě, to teď nevím, jak dalece v rámci diplomatických zvyklostí bylo učiněno to jeho vystoupení.

Nechci to ale rozebírat, protože říkám, vy jste v tom vcelku nevinně a dostal jste se do pasti probíhajících událostí. Ty pasti byly způsobeny již v roce 2004. V roce 2004 vznikly společné základní zásady pro politiku v oblasti integrace přistěhovalců Evropské unie. Toto byl dokument, který jsme měli mít na zřeteli celou dobu, kdy se bavíme o migrační krizi. Protože v roce 2016 došlo k aktualizaci tohoto dokumentu a vznikl Akční plán pro integraci státních příslušníků třetích zemí. V tom akčním plánu se hovoří o tom, že v Evropské unii přebývá asi 20 mil. osob, to jsou čtyři procenta, kteří nejsou státními příslušníky zemí Evropské unie. Jinými slovy jsou to příslušníci třetích zemí mimo Evropskou unii, ale pracují tady, žijí tady, ale nepatří mezi stabilní příslušníky této země.

V roce 2004 Evropská unie přijala dokument, který hovořil o akčním plánu přílivu pracovních sil do Evropské unie. Na to navazovala různá ta Východní partnerství a podobné záležitosti v rámci EU, které měly za cíl posílit pracovní trh Evropské unie řádově o pět milionů pracovníků. V tom původním záměru, který byl Evropskou unií přijat, se hovořilo o tom, že potřebuje posílit, a to ekonomikou, asi všichni vnímáme, proč. A mělo to být výběrové přijímání pracovníků právě z těchto zemí kulturně blízkých, aby posílili ekonomický prostor Evropy.

Bohužel, migrační krize po roce 2010, 2011, 2013, která přicházela a přinesla do Evropy odhadem, odhadem skoro tři miliony migrantů z úplně jiné oblasti než původně bylo zaměřeno, donutila Evropskou unii k tomu, že začala přehodnocovat svůj program z roku 2004, tzn. společné základní zásady pro politiku v oblasti integrace přistěhovalců Evropské unie. A vytvořila ten Akční plán pro integraci. Kdy zaměnila cílové oblasti, do kterých mířila, do těch zemí, od kterých očekávala příliv, za ty, kteří už tady byli. Jinými slovy upravila celý ten program, aby mohla integrovat ty řádově tři miliony lidí, kteří přišli v rámci migrační krize do Evropy. Tady bych si dovolil oponovat právě legální a nelegální migrace. Ona prostě EU vzala na vědomí, že ty tři miliony lidí, a teď řekněme, oni jsou nelegální, většinou jsou to ekonomičtí migranti, je vzala a zlegalizovala a v tomto Akčním plánu se je chystá integrovat.

Ten akční plán je finančně zabezpečen, vzdělanostně zabezpečen, jen velice podrobně popsán a jsou v něm stanoveny úkoly pro jednotlivé členské země, jak by měly postupovat. Jinými slovy, Evropská unie vzala na vědomí, že tady je problém, docela významný problém, že se jí nepodaří ty tři miliony lidí, kteří už do Evropy přišli v rámci migrační krize, z té Evropy dostat ven, a rozhodla se je integrovat. Jinými slovy je zlegalizuje.

Problém možná pro kolegy SPD bude v tom, jelikož jsme členy schengenského prostoru, tak když to třeba provede Itálie, že řekne "toto už nejsou nelegální migranti, my je zlegalizujeme", tak v rámci volného pohybu osob a pracovních sil v Schengenu se mohou rozběhnout po celé Evropě. Ony ty myšlenky, nebo to vyhrožování - to říkám v uvozovkách vyhrožování - z některých členských států Evropské unie již zaznělo v minulosti, a nebudu tu připomínat právě Itálii a Řecko.

Když se vrátím k tomu akčnímu plánu pro integraci státních příslušníků třetích zemí, musím tady zmínit, že v tom základním textu se již na začátku hovoří o tom, že bez ohledu na vynaložené úsilí si však státní příslušníci třetích zemí v rámci celé Evropské unie vedou i nadále hůře než občané Evropské unie, a to v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání, výsledků sociálního začleňování. Nedávná přijatá opatření s cílem zlepšit řízení velkého počtu osob, jež potřebují ochranu a jejichž příchodu EU v současné době čelí, včetně opatření v oblasti relokace a znovuosídlování, zároveň zdůraznila potřebu toho, aby si členské státy s menšími zkušenostmi s integrací vytvořily efektivní integrační strategie.

A tady míří můj cíle dnešního vystoupení. Já bych rád, aby česká vláda v rámci Strategického rámce České republiky 2030, který by měl hovořit i o těchto záležitostech, ale věnuje se hlavně české populaci, českému rozvoji a českému ekonomickému růstu, předložila také český návrh integrace, nebo efektivní integrační strategie. Česká republika by ji měla mít, stejně jako ji má Maďarsko, na kterou se odvolávalo v rámci třeba Marrákešského protokolu, protože opravdu každý členský stát Evropské unie by měl mít takovouto integrační strategii připravenou a měl by na ni umět reagovat.

Jinými slovy, Česká republika má na svém území dostatek členů z jiných členských států, popřípadě i nečlenských států Evropské unie - a teď mohu hovořit o Ukrajincích, mohu hovořit o Slovácích, kteří jsou členové, fungují tady, nějak se integrují, ale my je nemáme podchycené v žádném integračním strategickém plánu, tak jak Evropská unie ukládá, jak Evropská unie žádá. Pokud by takováto integrační strategie existovala, mohly by v ní být vyslyšeny i připomínky a podmínky, které hovoří ze strany SPD ohledně ochrany českého prostoru, mohly by tam být řešeny také azylové otázky - nejen migrační, ale i azylové, jak nakládat a jak fungovat v rámci přiznávání azylu, ale samozřejmě by také tato integrační strategie řešila náležitosti spojené s migrací, popřípadě s integrací již přišlých občanů cizích států na území České republiky.

Mimo jiné Evropská unie v roce 2017 přijala zcela nový nástroj pro sledování činnosti Evropské unie v oblasti integrace. Tady chci zdůraznit, že česká vlády tento projekt přijala, tehdejší ministerský předseda Bohuslav Sobotka ji akceptoval, my jsme se k tomu jenom okrajově v minulém volebním období dostali, ale neřešili jsme tuto záležitost. Proto chci zdůraznit, že ono to není o tom, že nyní vznikl nějaký krok podpisem, nebo přihlášením se k Marrákešskému protokolu, ale ono to vyplývá i z historie kroků, které byly učiněny již minulou vládou a které přetrvávají jako reakce na činnost Evropské unie na migrační krizi, se kterou se Evropská unie neumí vypořádat. To si musíme zdůraznit, že prostě Evropská unie nezvládla tu vlnu emigrace, která přišla, nezvládly ji hlavně státy, které se s ní potýkají, proto i ty neustálé tendence přesouvat a snažit se, jakoby ten tlak, který hlavně Německo, Itálie, Francie, Švédsko mají, přesouvat na celou Evropskou unii. A ty výkřiky neustále v Evropě slyšíme a právě ony zvedají ty nálady, řekněme, problematické v Evropské unii. A pokud nebude i Česká republika mít efektivní migrační strategii, jak postupovat do budoucna, na kterou bychom se mohli odvolávat a kterou bychom mohli reagovat i v rámci Evropy jako samostatný český příspěvek do tohoto problému, jak postupovat, tak se tyto kroky budou neustále vracet a v této Sněmovně se budeme muset neustále tímto zabývat ad post věcmi, které již nastanou, a budeme je muset řešit možná i takovýmito debatami.

Čili apeluji na to, aby se asi Ministerstvo vnitra, popřípadě přímo pan premiér - nevím, jak tak gesce bude rozdělena v budoucí vládě - začali velice intenzivně zabývat právě přípravou českého efektivního integračního strategického plánu, abychom tady příště tyto věci nemuseli řešit.

Děkuji vám za pozornost.