Již v polovině roku 2012 byl vládou uložen ministru financí a ministru průmyslu a obchodu úkol, vypracovat strategický dokument o vlastnické politice státu. Mělo se jednat o širší strategii, která měla být veřejně známá, transparentní a měla definovat, jak si stát představuje svou pozici jako vlastníka státních podniků a obchodních společností s majetkovou účastí státu. Úkol byl modifikován několika usneseními vlády, termíny plnění byly v roce 2013 i 2014 odsouvány a jako nejbližší termín, kdy má být podána zpráva o stavu a způsobu splnění úkolu, byl stanoven leden 2016! Píše se rok 2018, máme novou vládu v demisi a staronový problém a prý jedině „nezávislý nepolitický odborník“ je schopen. Já bych dodal: schopen všeho. Je opravdu cílem vlády atomizovat zodpovědnost za majetkovou účast státu na jednotlivce, skrývajícího se pod názvem odborník? Jaké úkoly bude plnit a čí finanční zájmy bude hájit tento nestranný odborník, když jedinou pákou státu bude jeho odvolání? Živě si dovedu představit srdceryvné vystoupení ministra průmyslu a obchodu, že je opravdu, ale opravdu hluboce zklamán činností pana odborníka XYZ, ale opravdu on ani jeho politické hnutí za to nemohou, vždyť ani není jejich členem, není veřejně znám a nikdy se veřejně neangažoval, tak jak on chudák ministr mohl vědět…, že odbornost není vším. Přitom již otázku výkonu práv akcionáře řeší zákon č. 219/2000 Sb., bohužel však neexistují pravidla pro postup státu jako jediného akcionáře v případech, kdy výkon jeho práv vykonává současně několik ministerstev. NKÚ také konstatuje, že pokyny členům orgánů nominovaných státem, ministerstva, až na výjimky ústních pokynů doporučujícího charakteru, nedávala! Dle MF byli členové orgánů informováni o cílech akcionáře-ministerstva a bylo ponecháno na nich, jakým způsobem budou cíle prosazovat! Samostatné vyhodnocování činnosti členů orgánů zejména při prosazování záměrů a cílů státu, včetně zásad odměňování, se neprovádělo! U kontrolovaných ministerstev byly zjištěny problémy se zachycením majetkových účastí a jejich změn v účetnictví, neboť ministerstva v kontrolovaném období neúčtovala v souladu se zákonem 563/1991 Sb. o účetnictví.

Zpráva NKÚ jasně ukazuje obraz nesprávného hospodáře umožňujícího tunelování státního majetku. Nelze se divit, že výše uvedené dalo vzniknout různým Bakalům a Koženým, kteří s nálepkou nepolitických odborníků mohli krást za bílého dne. A pokud si myslíte, že se stát poučil, mýlíte se! Kauza insolvence OKD, memoranda k lithiu nebo nejnovější tanečky okolo ČEZ ukazují, že je stále co ukrást a snahy o odstavení politických stran a hnutí na vedlejší kolej z rozhodování a kontroly neutuchají. Jednodušší a levnější je totiž ovlivnit jednotlivce než přesvědčit volebním programem svázanou stranu, aby byla po vůli, protože ta si moc dobře uvědomuje, že voliči by jim to mohli spočítat při příštích volbách. O tom by mohla vyprávět ODS i ČSSD.