Ponechme stranou, že Česká republika je co do vnímání homosexuality jednou z nejtolerantnějších zemí světa a Praha pro homosexuály městem takřka zaslíbeným. Ponechme stranou i to, že odlišná sexuální orientace v Česku dávno nikomu nebrání, aby byl profesně čímkoli, třeba ministrem či moderátorem televizního pořadu. A že sexuální orientace dotyčného většinu lidí vlastně ani nezajímá, stejně jako to, zda dotyčný o své orientaci mlčí, nebo se k ní veřejně hlásí.

Tenhle boj za toleranci je nošením sov do Athén. Ve skutečnosti je to ale obráceně. Jsou to právě oni protagonisté Prague Pride, kdo opakovaně projevují velkou netoleranci k jiným názorům. Prague Pride totiž vůbec není o toleranci, nýbrž o politice a byznysu. Levicové pokrokářské politice a sexuálním byznysu. Proč se v průvodu natřásají politici? Proč organizátorům posílají peníze? Bojují snad za ještě větší toleranci? Ale kdepak. Jen tu dávají na odiv sami sebe a svoje pokrokářství.

Většina těch rozesmátých kluků a holek pod duhovými fanglemi se přijde jen pobavit. Užijí si, zatančí, poslechnou si muziku, zapaří... Takhle to vypadá na povrchu. Při hlubším zamyšlení by nám ale nemělo unikat, že pokrokářští politici pozvolna posouvají hranice všech společenských hodnot, na kterých stojí a se kterými padá euroatlantická křesťanská civilizace. Výsledkem je, že se náš svět nezadržitelně blíží k propasti, ve které kdysi skončila i mocná Říše římská.

V Praze děláme jen další krůček k jejímu okraji, přičemž politici na to posílají veřejné peníze. Naše peníze. Čeští novináři slůvko „pride“ překládají jako hrdost. Přesnější překlad je spíše „pýcha“. A každý jistě ví, čemu pýcha předchází...