To, co nám předvedla Evropská unie, to je opravdu potřeba sochat do kamene. Protože tyto věci opravdu takzvaně trefily hřebíčkem o hlavičku. Nic jiného z toho nemůže vyjít. Když si podobně přečteme návrh a důvody, které k tomu vedou Evropskou komisi, tak mezi potencionální zdroje, kde se dají sehnat zbraně pro teroristické akce, jsou sběratelé. Dále je potřeba všechny subjekty, které se zabývají zbraněmi, které jsou ve vztahu ke kulturně historickým aspektům zbraním, tak je potřeba zbraně kategorie A, což jsou vojenské a nebezpečné zbraně. To znamená – česky řečeno – automatické zbraně. To znamená, že by i samopal, s kterým naši parašutisti zaútočili na Heydricha, tak bychom ho podle této směrnice museli udělat střelby neschopným. To je barbarismus první třídy.

Potom, když se podíváte na další věci, tak tady máme řečeno, že některé poloautomatické zbraně. A my vycházíme z toho, že Angličané mají pojem "poloautomatické", Němci taky, kdežto my používáme "samonabíjecí". A v tom je obrovský rozdíl. Protože automatická zbraň samozřejmě má jinak uzpůsobenou spoušť než samonabíjecí. Samonabíjecí znamená, že neodpálíte víc ran, než jednu na jedno stisknutí kohoutku. Tady je řečena jedna specialita – musíme poloautomatické zbraně také zakázat, protože mají vysokou kapacitu v počtu dávek. Poloautomatická zbraň vystřelí na jedno stisknutí kohoutku jedenkrát, jinak je to samonabíjecí.

Co je tady v pořádku v této směrnici, je pravda, že by se měla sjednotit legislativa na tzv. znehodnocování zbraní. To je logické, že by to mělo být v Evropě jednotné tak, aby opravdu zbraně nešly zpětně opravit a uvést. Co je tady ale ještě tragičtějšího, je, že tato směrnice by měla být, jak bych to řekl, takovým bianco šekem pro Evropskou komisi, která by mohla po dobu neomezenou konat. To znamená, komise, ta je nikým nevolena, tak je v podstatě najmenována. Tím pádem by komise mohla přijímat opatření v rámci tady této legislativy, což je úplně proti všemu zdravému rozumu.

Co je úplně šílené, je, že pro účely této směrnice se napodobeninami střelných zbraní rozumí předměty, které mají vzhled střelné zbraně, avšak jsou vyrobeny tak, aby nemohly být upraveny k vystřelování jednotné, hromadné nebo plynové střely, obecně projektil, k působení okamžitého uvolnění energie. Takže my víme, že to není zbraň, a přesto to zařadíme do kategorie C. Takže všichni, kteří doma mají cokoli, co vypadá jako automatická zbraň, nebo střelná zbraň, jsou potenciální pachatelé, pozor, trestného činu nedovoleného ozbrojování. Pokud by se tato směrnice uvedla v život.

A já jsem viděl jednu zajímavost, kdy všichni říkají, přece to není pravda. Přece hračky jsou hračky. Ale zkuste evropskému úředníkovi vysvětlit, že pojem napodobenina není pravda. V současné době se stalo na výstavě v Německu, že jeden nejmenovaný český vystavovatel zbraní byl zadržen, byla mu vyčištěna kompletně, kromě jedné pušky, celá vystavovací kóje, se slovy: "Tyto pušky vypadají jako vojenské." A tečka.

K tomu se přece nechceme dostat. My přece nechceme kriminalizovat naše občany za to, že mají doma něco, o čemž ani nevědí, že by tím mohli spáchat trestný čin. Naštěstí se tahle směrnice nevztahuje na armádu, policii a ozbrojené složky, ale bohužel dopadá na firmy, které vyrábějí zbraně. To znamená, Česká zbrojovka nebude moci vyrábět automatické zbraně, protože není v majetku státu. Je to soukromý podnik. A kdo nám bude vyrábět pro armádu zbraně, kdyby tato směrnice vyšla v platnost? Museli bychom je dovážet. A odkud je budeme dovážet? Od firem, které nejsou v Evropské unii.

Takže Ameriky se to nedotkne, budou moct vesele vyrábět, budou moci vesele dovážet, a my tady budeme muset být omezeni. Dotkne se to – jak řekl správně pan ministr – i schopnosti vycvičit si zálohy. Protože nebudeme moct držet jinde než v armádě jiné zbraně, které vypadají jako automatické. Prostě pološílený způsob myšlení.

Tady dokonce je jedna specialita v článku 6, kdy členské státy mohou subjektům zabývajícími se kulturními, historickými hledisky zbraní, které jsou takové uznány členským státem, na jehož území jsou usazeny, povolit i nadále držet střelné zbraně klasifikované v kategorii K, za předpokladu, že budou znehodnoceny. Tak, jak bylo řečeno.

To znamená, že muzeum, které tady máme, které má unikáty řádově ještě z 1. světové války, tak oni budou muset všechny tyto funkční unikáty znehodnotit. A jaká je potom historická cena těchto věcí? Je to kus železa. Já už jsem tuto věc jednou zažil.

Když se můj děda vrátil z 1. světové války, byl vyzbrojen jako legionář. Měl pušku, měl revolver, měl šavli. Pak přišli komunisti, vzali mu pušku, protože je vojenská. Přišli Němci, vzali mu revolver. A pak se to obrátilo, a vzali mu i tu šavli. A my se pomalu dostáváme do té situace, kdy začínáme přemýšlet, že občan, který má zbraň, je potenciální pachatel, což je úplně špatně.

Teď dochází v rámci této směrnice k tomu, že všechny znehodnocené zbraně, které v současné době lidi běžně kupují, budou muset být zaregistrovány a budou na zbrojní průkaz. Teď si uvědomte, že spousta lidí vůbec neví, že taková povinnost by na ně mohla dopadnout, takže bude už pachatel trestného činu, aniž by cokoli chtěl udělat.

Ať víte přesně, co nás čeká. V článku č. 17 do kategorie A, to jsou zakázané zbraně, dáme všechny automatické střelné zbraně, které byly upraveny na poloautomatické střelné zbraně. Ony byly přestavěny, ne upraveny. Tam se vyměnilo kompletně všechno tak, aby z toho nemohly být zpětně udělány automatické zbraně. To každý zbrojař nebo každý technik zbraní vám řekne, že to není otázkou, že by se tam upiloval pilníkem nějaký záchyt a ono to střílelo dávkami. Tak to nefunguje.

A další perlička je bod 7 – civilní poloautomatické střelné zbraně, které mají vzhled zbraní s automatickým mechanismem. Takže já, držitel sportovní pušky, která vypadá jako automatická zbraň, ona tak jenom vypadá, tak v podstatě ji budu muset nechat zlikvidovat, budu ji muset nechat sešrotovat, jenom proto, že někdo říká, že vypadá jako vojenská. Ale ona vojenská není. Teď je otázka, jestli nám pomůže švejkování, že ji natřu na oranžovou barvu, nebo na žlutou, a budu tvrdit, že vojáci nikdy neměli žlutou flintu? Možná mi to byrokrati v EU vezmou, ale já tomu moc nevěřím.

A teď samozřejmě se do kategorie zbraní, které budou registrovány a na které budeme muset mít zbrojní průkaz, zařadí všechny poplašňáky. To tady nebylo ani za komunistů. V patnácti letech jsem si mohl koupit poplašňák. Nikoho z komunistů to nebolelo, ale Evropskou unii to bolí. Musíme to zaregistrovat. A kdo to neudělá, bude kriminální živel...

Jak tady řekl správně pan ministr, spouštěcím mechanismem byl útok v Paříži na francouzský klub Bataclan. Francie má jeden z nejpřísnějších zákonů, které dokonce i státní policii zakazuje mít automatické zbraně, pokud nemají od ministra příslušné povolení. A tady lidé, kteří tam popisují, jak policie byla zaskočena tím, že na ně stříleli teroristi z automatu, a oni s tou pistolí, s tou devítkou, nebyli schopni palbu opětovat. Protože pistolí běžně trefíte do 30 – 40 metrů, ale ta smršť kulek, která z toho kalašnikova vyletí, i cvičeného člověka zastraší. Takže těch mrtvých tam bylo tolik možná i proto, že policie nebyla dostatečně vyzbrojená.

A teď tady, bez jakékoli diskuse a bez čehokoli, jenom přečtu, co řekl jeden z těch lidí, který tam byl přímo přítomen. A ten řekl jednu věc. "Byla to snad kontrola zbraní, která zabránila smrti jediného člověka v Bataclanu? Pokud někdo dokáže odpovědět, že ano, rád bych to slyšel, protože já si něco takového opravdu nemyslím. Životy dokázali zachránit jenom policisté, ti nejodvážnější lidé, které jsem kdy viděl, kteří se střemhlav vrhli smrti vstříc. A se svými zbraněmi – každý by ji měl u sebe nosit – už nikdy ve svém životě nechci vidět něco podobného a chci, abych měl šanci přežít." A to je člověk, který tam byl. Je to zpěvák z té skupiny.

Já bych také, ač jsem držitel zbrojního průkazu, žádnou zbraň nenosil. Ale chci mít pocit, že mi stát nebrání a nezakazuje a nekriminalizuje to, že se chci bránit. A že mi nebere prostředky k obraně.

A to je všecko. Děkuji za pozornost. Podporuji samozřejmě to usnesení, které je, svým jediným hlasem, který mám.