Nevím jak vy, ale já jsem nikde nezaznamenala žádná oslavy ani připomenutí a uctění památky téměř 12 000 statečných českých lidí, kteří položili svůj život za osvobození nejen Prahy, která volala o pomoc, ale i ostatních míst v Čechách i na Moravě.

Vše co o této době vím je jen ze školních lavic, z dokumentárních filmů, z vyprávění pamětníků a své maminky. Hledejme informace o této době, než přepisovači dějin vymažou, nebo přepíší  toto hrdinství českého národa z našich dějin.
Povstání začalo 1. května a lidé po celé  vlasti ve 37 městech a 240 obcích se semkli a povstali proti zbytkům Německé armády, která si z našeho státu chtěla udělat pevnost, proti postupující Rudé armádě. Německá vojska začala obsazovat důležité komunikace, ulice, křižovatky, nádraží a pošty, byl vyhlašován výjimečný stav, okupanti zajímali a vraždili rukojmí,  aby zastrašili české obyvatelstvo. Jejich cílem bylo nepřipustit, aby bylo vytvořeno souvislé povstalecké území. Přesto se povstalcům a  partyzánksým jednotkám podařilo na sebe vázat značnou sílu německých vojsk, které nemohlo být použito na potlačení povstání v Praze.  Venkov dodával Praze nejen potraviny, ale i zdravotnický materiál a lehké zbraně, byly zbudovávány zátarasy, vyhazovány mosty, aby byla Německé armádě co nejvíce ztížena doprava.

Venkov pomohl a vždy Praze pomůže a Praha tedy její obyvatelé by měli být zodpovědní, při rozhodování o budoucnosti našeho státu a  myslet na to, že bez ostatních měst a vesnic by nebyli nic. Naše vláda místo, aby věnovala svůj čas těmto dnům a učila národ k hrdosti tím, že jim bude připomínat odkaz hrdinství jejich předků. Zaměstnává národ svou nechutnou taškařicí  s demisí a svou pokleslou morálkou, ukazuje prsten kdo z nich je větší zloděj. Jaký vzor, pro náš národ.

9. května v ranních hodinách vjela Rudá armáda do Prahy a osvobodila Prahu. Proto  byl tento den 9. květen oslavován jako svátek osvobození Československa. Vysvětleme svým dětem o čem jsou prvomájové dny, aby nikdy nezemřel tento odkaz a aby si Češi uvědomili, že jsou statečným národem, jen svou odvahu musí v sobě nalézt a chránit svou vlast, tak jako ji chránili jejich dědové a babičky před každým kdo jim ji chtěl vzít, ať už násilím či plíživou a pomalou okupací jiných národů, jak je tomu nyní cílenou imigrací z arabských a afrických zemí.