Vážené kolegyně, vážení kolegové,

předstupuji dnes před vás, jelikož policie v Karlových Varech žádá mé vydání k trestnímu stíhání za vyjádření v rámci prosazování našeho volebního programu, kterého se přede mnou v širším kontextu dopustily další osoby a mezi nimi také morální autority. Proti nikomu z nich nebylo však nikdy zahájeno žádné trestné řízení, ale já jsem se podle státního zástupce a policie měla dopustit trestného činu, a to dokonce úmyslného. Jak jsem mohla však páchat trestný čin, a to dokonce ještě s úmyslem, když nikdo z autorů přede mnou se ho nedopustil. Stejně jako autoři přede mnou jsem chtěla upozornit pouze na paradoxy a nesmysly, které přicházejí z Evropské unie. A také její příznivci mi dají za pravdu, že vyhlášky a nařízení, které přicházejí, nejsou vždy v souladu s jejich myšlením. Podívejme se třeba na takovou... (V sále je hluk. Poslankyně Maříková se obrací na předsedajícího.) Můžu vás, pane předsedající požádat, aby se trošku Sněmovna ztišila nebo nevím, jestli se tady mám překřikovat.

Děkuji. Podívejme se třeba na takovou zbraňovou směrnici, kvůli které vznikla napříč politickým spektrem novela zákona o nakládání se zbraněmi, která měla tuto směrnici aspoň částečně obejít. Poté, co Soudní dvůr Evropské unie zamítl českou žalobu proti směrnici omezující držení zbraní, jste však tuto novelu zákona napříč politickým spektrem obhajovali a připodepsali. Už to dokazuje, že vyhlášky a nařízení Evropské unie jsou mnohdy postaveny proti suverenitě členských států. I mně se líbila původní myšlenka, která se zakládala na svobodném pohybu a trhu, která řeší problémy společnou cestou a toto řešení bude mnohem jednodušší. Tato myšlenka se však vymkla kontrole. Evropská unie se stala zkostnatělou, produkuje řadu nesmyslných nařízení a omezení. K členským státům se chová autoritářsky a vydírá je - dostanete peníze, jen když budete poslouchat. Každá země by si ten svůj směr měla však určit sama. Někteří vidí jako řešení nalezení původních hodnot. Já vidím jako řešení vystoupení, o kterém by si měli rozhodnout sami lidé, a zůstat členem evropského hospodářského prostoru, abychom zachovali volný obchod se státy Unie, a navrácení k suverenitě, protože v nadnárodním evropském superstátě nemůže fungovat zastupitelská forma vlády. A pak jsou tady ti, co jsou spokojeni s tím, jak současná Evropská unie funguje.

Ve svém příspěvku jsem nevyzývala k žádnému násilí, ani jsem nikoho neurážela. Jen jsem se pozastavila nad jedním paradoxem, který opět přišel z Evropské unie. Můžete mě určitě kritizovat, a také autory přede mnou, že jsem si dovolila pozastavit se nad vyhláškou, která se týká zvířat a rostlin a poukázat na paradox promigrační politiky Evropské unie, jelikož část společnosti je z historického hlediska citlivá na srovnávání s florou a faunou. A já bych zde mohla citovat politiky a komunální politiky a funkcionáře, kteří se na všech úrovních napříč politickým spektrem vyjádřili k migraci mnohem ostřeji a použili konkrétní synonyma při srovnávání v rámci kritiky migrační politiky, kdy dotčenou skupinu obyvatel nazvali jeziňkami z pohádky o Smolíčkovi nebo slimáky, kteří se nezastaví před ničím a není pro ně překážkou žádná hranice, žádná vzdálenost ani lokalita, ze které se nám přesouvá. Je schopen přilézt po svých, autem, lodí, vlakem, je prostě schopen se k nám dostat veškerými možnými cestami. V tomto případě však šlo jen o otevření diskuse k migrační politice Evropské unie. Žádné z těchto vyjádření nebylo bráno ani jako extrémistické, ani tak nebyla označena žádná z parlamentních stran, jejichž členové jsou autoři těchto citací. Nebudu tady žádného politika jmenovat, ale ukazuji vám tady dvojí metr, kterým se začíná v našem státě měřit.

Z mého příspěvku bylo jasné, že nemám v úmyslu nikoho urážet nebo hanobit, nepoužila jsem proto ani žádné synonymum, abych někoho konkrétně srovnávala s něčím, co by pro někoho eventuálně mohlo znamenat něco ošklivého, ale pozastavila jsem se v rámci prosazování volebního programu, za který jsem byla zvolena do Poslanecké sněmovny, nad dvěma paradoxy. Nemohu však za myšlení druhých lidí a to je to, co mi přijde nebezpečné, že někoho dnes vůbec napadá srovnávat historické milníky se současnými výroky a vidět tam i to, co tam není. Autoři přede mnou, kteří se vyjádřili v mnohem širším kontextu, jak jsem říkala, nebyli trestně stíháni, nikdo z nich nebyl ani v souhrnných situačních zprávách Ministerstva vnitra Projevy extrémismu a předsudečné nenávisti, které každé čtvrtletí vydává.

Já jsem se v této souvislosti pana ministra vnitra v rámci písemných interpelací dotazovala, podle jakých kritérií jsou vybírány osoby, které jsou v těchto zprávách uváděny. A víte, co mi bylo odpovězeno? Že v souhrnných situačních zprávách Ministerstva vnitra jsou zmiňovány subjekty a jevy, které naplňují definiční znaky extrémismu a předsudečné nenávisti a veřejnost je zpravidla informována o nenávistných projevech veřejně známých osob, případně o jiných medializovaných případech spojených s extrémismem či předsudečnou nenávistí. Ministerstvo vnitra si zde hraje na žalobce a soudce, jelikož uvádět kohokoli, kdo nebyl shledán vinným, do těchto zpráv je nad jeho kompetenci a předem jak subjekt, tak osobu odsuzuje. Tu medializaci, o které se ministr vnitra zmiňuje, mému případu zajistilo právě až Ministerstvo vnitra. Do té doby novináře můj případ vůbec nezajímal a ten případ se nacházel teprve v přípravném řízení. Říkám si, jaké by to asi na Ministerstvu vnitra vrhalo světlo a na jeho čtvrtletní zprávy o extrémismu, kdyby byl případ odložen. Byl tedy toto snad návod, jakým směrem se má případ vyvíjet, nebo mělo Ministerstvo vnitra snad bližší informace, jak se vyvíjet bude, a to už tři čtvrtě roku předem? Samotné uvedení mé osoby v těchto zprávách vnímám jako návod pro orgány činné v trestním řízení a vnímám to tak ve všech případech, kdy Ministerstvo vnitra uvádí ve svých zprávách osoby, jejichž případy se nacházejí teprve v přípravném řízení a nebyly shledány vinnými. Tento postup je zavádějící. Může mít vliv na průběh trestního řízení, kdy orgány činné v trestním řízení mohou být tímto ovlivněny či cítit se pod tlakem a samotné zveřejnění může dotčenou osobu poškodit v rovině společenské i osobní. Ministerstvo vnitra se tímto svým jednáním staví do role žalobce a soudce, což je mimo jeho kompetenci, a popírá, že v tomto státě stále platí presumpce neviny, protože uvedením v těchto zprávách kohokoli, kdo nebyl shledán vinným, způsobuje, že je na osobu předem pohlíženo jako na vinou.

Ministerstvo vnitra ve svých zprávách pravidelně uvádí, že SPD je extrémistická strana. Často jsme oponenty nazýváni fašisté a nacisté. A víte, co je nejhorší, že je to lidmi, kteří se sami takto projevují. Přečtu vám zde jeden takový nenávistný vzkaz, který mi dorazil díky medializaci, kterou mému případu Ministerstvo vnitra zajistilo, a hned vám vysvětlím, proč ho zde čtu: Co za nelidská a nekřesťanská zrůda může přirovnat lidské bytosti k plevelu a zvěři? I ten nejubožejší migrant má tisíckrát větší hodnotu než ty a celý ten tvůj spolek pitomiových dementů. Styď se, ty pomatená bestie! Budeš se smažit v pekelném kotli s Mengelem.

Víte, to, co jste teď slyšeli, to je následek politiky, která chce trestat jiný názor a je pro ni jen ten jeden správný, a to ten souhlasný s Evropskou unií. Politiky, která rozděluje společnost na ty, kteří nesouhlasí s politikou Evropské unie, jsou hanlivě označováni a je na ně pořádán hon, a na ty, kteří souhlasí a myslí si, že jen ten jejich názor je správný a žádný jiný nelze připustit. K tomuto vzkazu o křesťanství mohu říct jen jedno jediné, že už v bibli se píše - a nyní budu citovat: "Zvířata jako lidé stejný úděl mají, jedni i druzí stejně umírají, dýchají stejně. V čem je člověk před zvířetem? K jednomu místu plynou." Přijde vám i tento citát jako hanobení, když srovnává zvířata a lidi? Mohla bych vám zde číst mnoho dalších citací, které srovnávají lidi a zvířata, třeba z talmudu nebo z koránu, z knih, které jsou pro určité skupiny osob na celém světě velmi významné a nejsou zakázané. S o těch výrocích se nemluví, že by někoho hanobily nebo šířily nenávist.

Omezení diskuse cenzurou a potíráním nepohodlných názorů vzniká ta pravá nenávist a rozděluje společnost. Pokud bude omezena diskuse, tak to bude mít naprosto opačný efekt, a to ten, že se názorové proudy ve společnosti vyhrotí. Bylo by naivní myslet si, že perzekucí zavřete části společnosti ústa. Sám Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že každý názor, stanovisko nebo kritika je vzhledem k významu svobody projevu článku 17 odstavce 1 Listiny základních práv a svobod v zásadě přípustným.

Omezení svobody projevu je proto výjimkou, kterou je nutno interpretovat restriktivně a lze jej ospravedlnit jen kvalifikovanými okolnostmi. Co největší bohatost diskuse o věcech veřejných by měla být státní mocí regulována jen v míře nezbytně nutné, jak vyplývá z článku 17 odstavce 4 Listiny základních práv a svobod. Současně tím stát akceptuje, že jeho mocenský zásah do svobody projevu by měl přijít subsidiárně, tedy pouze tehdy, pokud nelze škodu napravit jinak. Škodu lze napravit jinak než zásahem státu, například užitím možností k oponování kontroverzním a zavádějícím názorům. Tak lze často minimalizovat škodlivý následek sporných výroků mnohem efektivněji, než cestou trestního stíhání, jak se státní moc snaží v mém případě.

Mnozí tady kritizují Čínu, která údajně filtruje a maže stránky na internetu nebo výrazy zpochybňující režim a lidé tam jsou prý za projevy na internetu zavíráni. Ale my děláme naprosto to samé. Krok za krokem směřujeme k totalitnímu směru stíháním lidí na internetu za nesouhlasné projevy k migrační politice Evropské unie. A říkáme tomu předsudečná nenávist. Je to jako s omezováním lidských práv totalitními režimy. Začíná se pozvolna a pak se utahují šrouby. Nikdo se asi nebude rvát za svobodu pornografie v sítích, které užívají děti, nebo vyzývání k násilí nebo útokům.

Cenzura se však týká i názorů, které se prostě někomu nelíbí. Mazání a stíhání názoru se pak musí ještě podpořit, a to nejlépe zvláštním zákonem nebo exemplárním případem, třeba jako ten můj. Je to právě cenzura, omezování diskuse, politická korektnost, která v lidech podněcuje agresivitu. Čím více se budou lidem nasazovat náhubky, tím více názory budou ve společnosti gradovat a budou ji rozdělovat. SPD vstupovalo do voleb do Poslanecké sněmovny s protimigrační politikou a programem, ve kterém stojí toto.

Naše hnutí požaduje zásadní kroky k zajištění bezpečnosti naší země a jejích občanů. Především odmítáme vnucené přijímání nelegálních imigrantů a odmítáme islamizaci naší země pod záminkou multikulturalismu. Nedovolíme v České republice vznik páté kolony radikálních muslimů. Právo šaría a islámský džihád jsou ohrožením naší svobody a bezpečnosti. Jejich propagaci a šíření postavíme mimo zákon a porušení budeme jednoznačně trestat. Když si přečtete náš program, tak se naskýtá otázka, zda začneme trestat politiky za prosazování programu, za který kandidovali, byli zvoleni a není zakázán. Vracíme se snad do padesátých let, kdy důvodem procesů se stávaly nepohodlné politické názory? Byla to právě perzekuce, která se stala jednou z oficiálních forem vládnutí, běžně používaných všemi státními institucemi.

Policie mě chce trestat za to, že prosazuji politiku, která chce, abychom si udrželi křesťanské hodnoty a tradice, na kterých jste vyrostli vy i já a naši předci. Za to, že odmítáme jít ve šlépějích zemí, ve kterých je následkem migrační politiky Evropské unie ohrožena bezpečnost vlastních občanů. Býváme nazýváni extremisti. Extremismus je chování mimo střední proud, ale nelegální migranty zde chce 80 % obyvatel. Ptám se tedy, kdo je extremista? Podle tohoto je to těch 20 %, co podporuje migrační politiku Evropské unie. Je tedy extremistické to, že občané vnímají nelegální migranty jako výraznou bezpečnostní hrozbu na základě toho, co se děje ve státech, které v rámci plnění migračních kvót přijaly žadatele o azyl?

Celý tento případ od samého začátku vnímám jako zpolitizovaný, a to na základě skutečností, že podnět podal politik z mého volebního kraje. Nebyl ani schopen veřejné diskuse tak, jak by to v demokratické společnosti mělo být, a nejde o člověka, kterého by se to dotýkalo jako dotčené skupiny. Ať se případ nacházel v přípravném řízení a nebylo vůbec jasné, jakým směrem se bude vyvíjet, tak mě Ministerstvo vnitra uvedlo ve svých čtvrtletních zprávách o extremismu a předem ze mě udělalo extremistku. Samotné uvedení v těchto zprávách ve mě budí dojem jako návod, jakým směrem se má případ vyvíjet, a to s jediným cílem - aby vznikl velmi nebezpečný precedent, podle kterého bude možné soudit další případy a jednou možná i vás.

Žijeme v době korektnosti, kdy je nenávistný kdejaký výrok. I ten, který je podložen fakty. Ten se však korektní společnosti nehodí, a proto je třeba jej umlčet a zničit. Až budete dnes hlasovat, tak se zamyslete nad tím, že jednou se může stát nepohodlný třeba i ten váš výrok nebo názor.

Děkuji.