Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane kolego poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Dle mého názoru máme před sebou vskutku nelehký úkol, vyjadřovat se k návrhu zákona, který v podobě, jak nám byl poslán z Poslanecké sněmovny PČR, dle mého mínění v zásadě nenaplňuje nic z toho, co by zákony obsahovat měly.

Ušlechtilým záměrem je ho tvůrců bylo bojovat proti korupci tím, že se zveřejní úplně všechny smlouvy, objednávky, faktury vydávanou celou veřejnou správou a jí zřizovanými organizacemi na speciálně a k tomu účelu vytvořenému registru smluv.

Zákon, který máme před sebou, však tento záměr nenaplňuje ani náhodou. Protože jsou z něj vyňaty nejdůležitější centrální instituce a státem zřizované organizace, jako např. překvapivě ČEZ.

Úlitbou za to je skutečnost, že jsou vyňaty obce do 5 tisíc obyvatel.

V minulých dnech, jak už dva kolegové přede mnou říkali, jsme byli na služební cestě na Slovensku a v Rakousku, kde jsme si ověřovali jednak praktické zkušenosti s tímto zákonem, to na Slovensku, a názory na něj v Rakousku. Zároveň jsme řešili i druhý významný zákon, kterým je rozšíření pravomocí NKÚ. Bylo pozoruhodné, jak se názory na tyto dva zákony v obou zemích shodovaly. Zdůrazňuji, že jsme nejednali jenom s tvůrci zákona, ale také s konzumenty a institucemi, které vztah k těmto zákonům mají v popisu práce.

Mám-li hovořit za sebe jako dlouholetého poslance, tak myslím, že jsem málokdy zažil ve své kariéře, aby ať už parlament, a o Senátu se nechci takto vyjadřovat, protože tady tu zvyklost neznám, ale aby nějaký senátní výbor uspořádal, nebo tedy parlamentní výbor, abych mluvil přesně, aby uspořádal speciálně účelovou cestu v případě určitého zákona. Musím říci, že tato skutečnost se dle mého názoru velmi osvědčila. Bylo by nanejvýš vhodné, aby v zákonech, kde jsou příklady v zahraničí, abychom takové cesty absolvovali často.

Zatímco jediný praktický pozitivní názor na Slovensku i v Rakousku na rozšíření kompetencí NKÚ na obce a kraje... Pardon... Zatímco prakticky je jednotný pozitivní názor na Slovensku i v Rakousku na rozšíření kompetencí NKÚ, nebo samozřejmě v případě Rakouska – Účetního dvora, na obce i kraje, a my jej budeme také v budoucnu podporovat, tak úplně stejně jednotný, ale negativní je názor na Slovensku, kromě autorů tohoto zákona, i v Rakousku na registr smluv.

Zatímco na Slovensku nás podrobně seznamovali s tím, jak zákon funguje, či spíše nefunguje, v Rakousku na nás jen nevěřícně zírali. Když konečně pochopili, na co se jich ptáme, tak jediné odpovědi byly: Nemožné, nemyslitelné, neuskutečnitelné.

Jako příklad bych snad použil názor starosty jednoho z rakouských desetitisícových měst: Žijeme přece v tržním hospodářství. Já jako starosta jsem povinen zajistit, aby městem zřizované podniky v konkurenčním boji ustály. Pokud bych udělal něco takového, jak naznačujete, tak neuspěji.

Autoři zákona a jeho prosazovatelé podle mého názoru na sebe berou při takto nedomyšleném a do značné míry populistickém a rizikovém zákoně značnou odpovědnost, pro kterou je charakteristické, že si někteří neuvědomují tyto důsledky. I kdyby si je uvědomovali, tak je jim to jedno.

Důsledky tohoto zákona totiž můžou fatálním způsobem ohrozit úspěšnost veřejných subjektů všude tam, kde jsou v konkurenčním boji se soukromým kapitálem.

Přestože zákon nemá ve svých cílech omezení veřejných institucí, tak se, myslím, oprávněně domnívám, že jeho fungování tyto cíle zcela jistě naplní.

Autoři zákona se ohánějí tím, že hájí zájmy veřejnosti, chtějí zpřístupnit informace občanům. Zdánlivou záhadou potom zůstává, proč tak striktně trvají na tom, aby se sta tisíce smluv zveřejňovaly na jednom registru, a proč zcela odmítají, aby stačilo, že obce, města, kraje zveřejní tyto informace na svých webových stránkách.

Je přece nad slunce jasné, že angažovaný občan, který chce mít informace o svém městě, o jeho zastupitelích, o jeho činnosti půjde především na stránky města a zcela určitě se nebude chtít probírat stovkami smluv na bůhví jakém registru. Ostatně, skutečnosti a zkušenosti na Slovensku to jenom potvrzují.

K čemu tedy vlastně slouží centrální registr?

Jsem přesvědčen, že především k tomu, aby se pro některé stal dobrým byznysem, to zejména pro ty, kteří chtějí na informacích vydělávat. Nebo je použít k podobným bohulibým cílům. Jak snadné bude vybrat si konkrétní instituci či problém a volně s ní nakládat a pracovat. V lepším případě proto, abych byl informován.

Ale mnohem častěji, abych mohl zlikvidovat konkurenci, či výběrově pracovat s informacemi.

Informace v dnešním světě, jak je všeobecně známo, jsou tím nejcennějším zbožím. Náš vztah v takovém rozsahu jako jediný v Evropě, protože ani na Slovensku to tak nemají, možná i na světě, je dá volně k dispozici. Naděje, že budou využity pouze k ušlechtilým cílům, jak předpokládají autoři, je podle mého názoru mizivá.

Zato šance, že jejich zneužití nastane, je obrovská.

Hlavním hlasatelem potřebnosti tohoto zákona je organizace, která se nazývá Rekonstrukce státu. Její humpolácké chování už teď před přijetím zákona je dle mého názoru zárukou toho, že všechny mé temné obavy budou bezesporu naplněny. Kdo vlastně je Rekonstrukce státu? Musím říct, že je velmi zajímavé pravidelně navštěvovat jejich stránky, což tedy pravidelně činím. Žádné dlouhé představování této iniciativy je nepředstaví víc, než způsob a forma, jakým se vyjadřují, jakým vytváří své webové stránky.

Jedná se zcela jednoznačně o nátlakovou organizaci skupiny lidí, kteří mají s touto činností dlouhodobé zkušenosti. Po podrobném pročtení jejich stránek se nakonec dopátráte k zjištění, že hybatelem této organizace je organizace, která se nazývá Frank Bold. Asi je nikdo neznáte? Ale mnozí z nás ji důvěrně znají pod jiným jménem, a sice Ekologický právní servis. Ona se totiž přejmenovala. Mají sice transparentní účet, ale otevřete si ho a uvidíte sami, jak je transparentní, a kolik se dozvíte o těch, kteří této organizaci přispívají a kolik dávají.

Organizace uvádí ve svých výdajích, že má na svou expertní a lobbistickou práci zhruba 1,3 milionu korun. Bylo by moc zajímavé, kdyby kdokoli z nás senátorů na svém transparentním účtu uvedl, že pro svou expertní a lobbistickou činnost má třeba jen 500 tisíc korun, které stejně jako Rekonstrukce státu získal z neveřejných zdrojů, tedy od soukromých subjektů. Myslím, že konec takového senátora by byl velmi rychlý.

Zajímavé je také to, jaké soukromé subjekty a jací jsou podporovatelé této organizace. Mezi jedním z přispěvovatelů je všeobecně známý pan Jančura. Tedy člověk, který se netají tím, že by nejraději co nejdříve převzal roli národního dopravce. Je s ní v neustálém konfliktu a v současné době dokonce u evropských institucí.

Jestliže instituce, která je mimo jiné placena tímto pánem, požaduje, aby České dráhy jako národní dopravce odhalil veškeré své smlouvy, objednávky a faktury, pak je zcela zřejmé, jak konkurenční boj těchto dvou institucí dopadne.

Jestli to je, nebo není střet zájmů, nechám na vašem uvážení. Nicméně si myslím, že ani další příklady uvádět není třeba. Pozoruhodné však na celé záležitosti je to, že zřizovateli Českých drah, tedy ministerstvu dopravy, to nevadí, ale v kontextu posledních událostí a zpráv to zase tak překvapivé není.

Vážené kolegyně a kolegové, v politice jsem od roku 1994. Místo přísežně tady prohlašuji, že za celou dobu své politické kariéry jsem nikdy při žádném rozhodování nebyl vystaven tak hrubému ovlivňování jako v tomto případě. Zvláště pak, jestli se na veřejné správě BIZ dozvím, že svými postoji fakticky napomáhám šíření organizovaného zločinu v naší zemi. Jsem konsternován z toho, že BIZ, organizace, o které jsem byl doposud skálopevně přesvědčen, že je jedním z nejdůležitějších ochránců a jejím hlavním a jediným cílem je chránit zájmy tohoto státu, mně jako senátorovi, který má rozhodovat o takto problematickém zákoně, nechce dát odpověď na to, zda se riziky, na které jsme byli mimo jiné opakovaně upozorňováni jak na Slovensku, tak v Rakousku, jestli se tím vůbec zabývala. A když se zabývala, tak že je garantem toho, že naše obavy jsou liché.

V této atmosféře budeme o tomto zákoně hlasovat.

Musím říci, že přemýšlením o svém vlastním postoji jsem strávil mnohé hodiny a zvažoval jsem všechna rizika. Vím ze své bohaté parlamentní zkušenosti a při chladném rozboru situace, že nejrozumnější, pokud nechci mít problémy, je pro tento zákon hlasovat. Stejně tak rozumné je vrátit tento zákon zpět do Poslanecké sněmovny s přijatými pozměňovacími návrhy, které by alespoň částečně možné dopady tohoto zákona eliminovaly, a ve sněmovně by byla jejich ochota je akceptovat.

Nicméně rozhodl jsem se, že zákon je do té míry nejasný, nerovnoprávný a jeho důsledky nepředvídatelné, že se nemohou podílet na přijetí, byť dílčí zodpovědnosti na tom, že tento zákon bude přijat. Proto jsem se rozhodl navrhnout zamítnutí tohoto zákona.

Mnohé důvody, proč tak budu činit, vyplývají už z toho, co jsem vám doposud sdělil. Nicméně jsou zde ještě dva vážné důvody, které mě k tomu vedou.

Za prvé, neustále si stěžujeme, že lidé nemají zájem o politiku, a to ani na komunální úrovni, že nechodí k volbám. Ale jak mají lidé chodit k volbám a proč, když centrum a zákonodárné sbory se čím dál více domnívají, že je třeba obcím, krajům a městům všechno nadiktovat, a zastupitelstva se tak fakticky stávají jen vykonavateli cizí vůle. Mají tak stále zmenšující se prostor pro to, aby mohli sami rozhodnout. Např. i o tom, že budou veškerou svou činnost zveřejňovat na svém webu, tak, aby se odlišili od politické konkurence nebo od praxe v sousední vesnici.

Za druhé, všehubící byrokracie a administrativní náročnost zabíjí aktivitu lidí a jejich iniciativu. Tento zákon jen přidává další povinnosti a obce, města a kraje tak budou muset informace o výsledcích své práce posílat vedle desítek míst, kam je musí posílat už teď, ještě na další. Aniž by to mělo pro ně jakýkoli praktický smysl.

Proto navrhuji zamítnutí tohoto zákona.

Domnívám se zároveň, že rizika tohoto zákona jsou opravdu tak vážná, znovu upozorňuji na to, na co nás upozorňovali kolegové jak na Slovensku, tak v Rakousku, že ať dopadne hlasování, a já samozřejmě respektuji, ať dopadne hlasování v Senátu jakkoli, tak doporučuji, abychom k tomu výslednému hlasování přijali doprovodné usnesení Senátu, které zřejmě musím potom přečíst v podrobné rozpravě, jestli je tomu tak, tak vás nyní nebudu s tím zdržovat. Nicméně máte je všichni před sebou na lavicích. A podstatou toho doprovodného usnesení je, protože samozřejmě bude určitá doba, pokud ten zákon bude přijat, a tím, kdy vstoupí v platnost, nebo resp. bude podle něho se konat, tak, aby stát si znovu nechal nezávisle posoudit všechna rizika, ať už jednotlivých organizací, nebo jednotlivých skupin organizací.

Děkuji vám za pozornost.