Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové. Navážu na kolegu Langa, který poměrně obšírně a detailně tady většinu problémů popsal. Mé vyjádření k lex Ukrajina 2 je takové, že se ukazuje, že ten zákon je samozřejmě potřebné projednat, protože od přijetí lex Ukrajina 1 se řada věcí změnila a objevily se tady různé komplikace, na které je nutno reagovat. Ale chtěl bych tady předem říci, že řada těch komplikací se tady objevit nemusela, respektive v mnohem menším měřítku, než je tomu dneska ve skutečnosti. Zároveň sám považuji, a to tady chci předeslat, přijetí lex Ukrajina 2 jako krok k tomu, aby mohl být ukončen nouzový stav a předpokládám, že také obratem ten nouzový stav bude ukončen. A opět tady připomenu současné koalici, dřívější opozici, jaké nám dělala problémy v době, kdy tady šlo o lidské životy, v době covidové pandemie, a kdy nám nouzový stav neprodlužovali, a dnes svojí silou ve Sněmovně si ho prohlasovali, i když objektivně potřeba není. Takže chci věřit, že s lex Ukrajina 2 ten nouzový stav bude ukončen.

Řeší se tady problémy, kterým, jak jsem už řekl, se dalo předejít. Dalo se jim předejít tím, že by byli vyslechnuti naši poslanci, opoziční poslanci na výboru pro bezpečnost, kde jsme již 3. respektive 10. března, a podotýkám, to bylo dva týdny, respektive tři týdny od zahájení konfliktu na Ukrajině a vzniku té migrační vlny, navrhovali opatření zejména při registraci, která by měla řadě těch problémů, které jsme tehdy již předpokládali, předejít.

Stalo se ale to, že v té době vítězil jednoznačný názor koalice - prostě musíme pomáhat za každou cenu, umírají tam lidé, teď s tím nezdržujte. Bylo tam také bohužel trošku arogance. Snažili jsme se o to opakovaně. A teď, abych byl trošku konkrétní, tak o co nám šlo? Šlo nám především o to, abychom měli dokonalou identifikaci. O tom už tady mluvil kolega Lang jako bývalý důstojník cizinecké policie, takže nebudu to tady rozvádět. Ale dokonalá identifikace těch běženců je z mého pohledu strašně důležitá. Upozorňovali jsme na to již tehdy, a tady skutečně docházelo k registraci běženců na nejrůznější doklady, a ten začátek byl hektický. Chápu, že když bylo třeba 17 tisíc běženců za den, že to bylo složité. Nicméně kdo pracoval třeba ve zdravotnictví, dělal aspoň nějakou základní vědu a výzkum, tak ví, že když shromažďuje nějaké podklady, tak si musí na začátku opravdu na chvilku sednout a rozmyslet si, co všechno bude sledovat, jaké parametry bude sledovat, protože k tomu se už pak zpátky nikdy nedostanete. A dnes, když nám pan ministr vnitra na výboru pro bezpečnost argumentuje a chceme po něm nějaká čísla, tak on nám řekne: No, děláme pilotní projekt v několika městech a z toho nám vychází taková a maková procenta. Dovedete si představit, věřím, dobře, že když by se na začátku řada parametrů sledovala od prvého počátku, psala se někde do excelové tabulky, tak aby se tím do budoucna daly nakrmit ty systémy, tak bychom měli mnohem jasněji.

Já už dneska tuším, proč ten migrační plán nejde na svět podle našich představ. Moje představa, kdybych byl na místě starosty, tak ta představa by byla taková, že jsem schopen dostat informace, nejen kolik lidí mám někde v tom svém městě, v jakém jsou složení, o tom, jakého jsou profesního složení, kolik je tam dětí. Mohl bych se možná i dozvědět, jaký počet těch dětí nebo jejich rodiče budou mít zájem o to, aby děti nastoupily do škol a školek. Ale to bych musel hned na začátku ty informace komplexně získávat. Bylo by to o trochu víc práce, ale dneska bychom byli - v uvozovkách - za vodou a řadu informací bychom skutečně měli. A to by ale musela být ta dokonalá identifikace, i z bezpečnostního hlediska jsme tehdy navrhovali fotografování, navrhovali jsme ho opakovaně. Ministr vnitra k tomu přistoupil, respektive Policie České republiky, říkám, návrhy byly 3. a 10. března, tak začalo se fotografovat až 25. dubna, v době, kdy tady už bylo více než 250 tisíc migrantů. My jsme to navrhovali v době, kdy tady bylo kolem 60 tisíc migrantů.

Další věci, které jsme navrhovali, bylo evidovat překročení schengenské hranice. Vím, že ty přívozy Ukrajinců byly hektické, ale při troše dobré vůle, byť by ty údaje byly neúplné, tak by určitě alespoň základní evidence se získat dala. Přistupujeme k tomu nyní v rámci lex Ukrajina 2, že to budeme vyžadovat, a jsme vlastně 100 dní od začátku války. Takže my jsme mohli a měli reagovat výrazně dříve.

Důležité bylo také uvádět, odkud ti lidé přicházejí. I na to jsme upozorňovali, z jaké části Ukrajiny jsou. Nicméně nedělo se to. Co se z toho dalo predikovat? Že ti, co jsou z té bezpečné části Ukrajiny, což je dneska více než dvě třetiny území, by se asi s velkou pravděpodobností asi vraceli zpátky. Ale prostě tyto údaje opět nejsou v evidenci a nevíme, jaké procento je z té bezpečné části Ukrajiny.

Jistě měl padnout dotaz na to, a ti lidé - chápu - tady bylo argumentováno tím, že v té první fázi nevěděli, jestli tady chtějí zůstat déle, nebo chtějí svůj budoucí život spojit s životem v České republice natrvalo nebo na dlouhou dobu, ale jistě ten dotaz měl padnout a ta kolonka měla být vyplněna. Řeknu vám rovnou proč. Protože samozřejmě by stálo za to, věnovat pozornost těm lidem, kteří měli zájem, nebo mají zájem tady dlouho zůstat, již pro ně mohly běžet jazykové kurzy, měli jsme se jim věnovat přednostně, a ne to chytat dodatečně, když nevíme ani, kde je oslovit, na jaké adrese je nalézt, kam jim zavolat a kde ty informace získat.

Takže těch věcí je celá řada. Je to i otázka třeba profesí, jestli ti lidé by měli zájem tady pracovat, eventuálně v jaké profesi. Takže já jako starosta bych byl strašně rád, kdybych si někde klikl do počítače a tyhlety údaje měl, kolik je tady lidí, v jakém složení, kolik dětí, kolik z nich bude chtít navštěvovat školky, školy v mém městě, jaké jsou tam profese k mání, jestli jsme schopni je zaměstnat, jak se o ně můžeme postarat a podobně. A tento předpoklad - teď už jsem to pochopil, pane ministře, že vy nám splnit nemůžete, protože ta data nemáte.

A vy v podstatě tápete dokonce v tom, kolik tady vlastně Ukrajinců máme, a bavíme se o makročíslech, jestli jich tady máme těch tři sta šedesát tisíc zaregistrovaných. Potom tam od vás padl mediálně výrok, že možná sto čtyřicet tisíc už tady není. Když jsme se vás na to ptali, tak jste to mlžil s tím, že jsou to údaje Frontexu a že jste to takhle nemyslel, a zase se ten počet Ukrajinců v České republice najednou den ze dne zvýšil zase o osmdesát tisíc zpátky. Takže to jsou data, ze kterých se opravdu nedá na nic usuzovat. A chápu to vcelku, že ten migrační plán se potom omezí na to, že máme nějaké globální úmysly, jak to dělat v jednotlivých resortech, nevíme přesná čísla, ve školství budeme muset počkat do 15. 7., až jestli se nám ty děti do těch škol skutečně přihlásí nebo nepřihlásí, protože do té doby neumíme vůbec nic predikovat. Takže ta situace je taková, jaká je. A já jenom připomínám, že kdyby bylo alespoň částečně naslechnuto našim návrhům, tak ta situace mohla být výrazně lepší. Dovedu si představit i takovou věc, že když přicházím jako migrant do nějaké země, tak nejenom, že vyjádřím ochotu v té zemi pracovat, ale měl bych vyjádřit i ochotu podepsat souhlas s pravidly hry v té zemi, myšleno to, co teď zase doháníme, že když budu mít nějaké bydliště, které mi bylo určeno (nesrozumitelné slovo) nebo jsem si ho sám našel, takže v tom bydlišti se budu zdržovat a podepíšu závazek hned na začátku, že pokud se z toho bydliště někam pohnu, teď řeknu po několika dnech, týdnech, nevím, ale dalo se to nějak vyspecifikovat, tak by to znamenalo, že to budu někde nahlašovat. Což se teď dohání zase zpětně a podmínkou vyplacení humanitárních dávek dneska je to, že ten člověk musí prokázat místo pobytu. Takže všechno to jde, ale jde to pomalu, jde to špatně a mohli jsme řadu věcí mít opravdu podchycených a mohli jsme ty informace dostávat. Jako starostu města by mě určitě neuspokojila nepřesná celorepubliková čísla. Ta mně opravdu dneska v tom nemůžou pomoct. Takže všechna čísla z mého pohledu dneska, která máme, i ta makročísla jsou tak trochu na vodě a vidíme, že na nich migrační plán, tak jak my jsme ho požadovali, určitě nejde postavit.

Nebudu se tady věnovat otázkám dalším, protože bych mohl mluvit nejenom o bezpečnosti, což tady říkal pan Lang, mohl bych mluvit o zdravotnictví, což je samostatná problematika, zdravotní pojištění. A zase jsme v extrémech, že na jednu stranu možná to vypadá, že za ty Ukrajince jako za zdravotní pojištěnce dostáváme málo peněz a pojišťovny se dostanou do deficitu, a na druhou stranu ale, když to úplně přeženu, tak kdyby nám tady těch sto čtyřicet tisíc Ukrajinců, kteří jsou tady zaregistrovaní a odešli, pokud by to byla pravda, tak naopak do toho systému zase lejeme peníze, které by se tam dávat neměly, protože tady ti Ukrajinci fyzicky nejsou. A my jsme dneska v situaci, že opravdu nevíme téměř nic. A trošku mě znepokojuje, protože vždycky pan ministr, když o tom mluvíme na výboru pro bezpečnost, tak už začíná být alergický na to, že jsme něco 3. a 10. března říkali a že už to ani nechce slyšet a už ho to v podstatě otravuje. Ale já prostě to tady připomenout musím, protože podle mě je to velmi důležité. Měli bychom se z toho nějakým způsobem poučit a ta situace, která v současnosti tady v České republice je, je nepřehledná, čísla neznáme, musíme se nechat překvapit tím, co bude na podzim, například v těch školách a podobně a v každém případě to není dobře. Takže jenom to jsou moje připomínky k tomu lex Ukrajina 2. Chápu jeho potřebu, řadu těch bodů, jeho členění si myslím, že je logické a moji kolegové u dvou bodů navrhují pozměňovací návrhy. Tak vás prosím o jejich podporu.

Děkuji za pozornost. (Ojedinělý potlesk v levé části jednacího sálu.)