Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové. Navážu na kolegu Langa, který poměrně obšírně a detailně tady většinu problémů popsal. Mé vyjádření k lex Ukrajina 2 je takové, že se ukazuje, že ten zákon je samozřejmě potřebné projednat, protože od přijetí lex Ukrajina 1 se řada věcí změnila a objevily se tady různé komplikace, na které je nutno reagovat. Ale chtěl bych tady předem říci, že řada těch komplikací se tady objevit nemusela, respektive v mnohem menším měřítku, než je tomu dneska ve skutečnosti. Zároveň sám považuji, a to tady chci předeslat, přijetí lex Ukrajina 2 jako krok k tomu, aby mohl být ukončen nouzový stav a předpokládám, že také obratem ten nouzový stav bude ukončen. A opět tady připomenu současné koalici, dřívější opozici, jaké nám dělala problémy v době, kdy tady šlo o lidské životy, v době covidové pandemie, a kdy nám nouzový stav neprodlužovali, a dnes svojí silou ve Sněmovně si ho prohlasovali, i když objektivně potřeba není. Takže chci věřit, že s lex Ukrajina 2 ten nouzový stav bude ukončen.

Řeší se tady problémy, kterým, jak jsem už řekl, se dalo předejít. Dalo se jim předejít tím, že by byli vyslechnuti naši poslanci, opoziční poslanci na výboru pro bezpečnost, kde jsme již 3. respektive 10. března, a podotýkám, to bylo dva týdny, respektive tři týdny od zahájení konfliktu na Ukrajině a vzniku té migrační vlny, navrhovali opatření zejména při registraci, která by měla řadě těch problémů, které jsme tehdy již předpokládali, předejít.

Stalo se ale to, že v té době vítězil jednoznačný názor koalice - prostě musíme pomáhat za každou cenu, umírají tam lidé, teď s tím nezdržujte. Bylo tam také bohužel trošku arogance. Snažili jsme se o to opakovaně. A teď, abych byl trošku konkrétní, tak o co nám šlo? Šlo nám především o to, abychom měli dokonalou identifikaci. O tom už tady mluvil kolega Lang jako bývalý důstojník cizinecké policie, takže nebudu to tady rozvádět. Ale dokonalá identifikace těch běženců je z mého pohledu strašně důležitá. Upozorňovali jsme na to již tehdy, a tady skutečně docházelo k registraci běženců na nejrůznější doklady, a ten začátek byl hektický. Chápu, že když bylo třeba 17 tisíc běženců za den, že to bylo složité. Nicméně kdo pracoval třeba ve zdravotnictví, dělal aspoň nějakou základní vědu a výzkum, tak ví, že když shromažďuje nějaké podklady, tak si musí na začátku opravdu na chvilku sednout a rozmyslet si, co všechno bude sledovat, jaké parametry bude sledovat, protože k tomu se už pak zpátky nikdy nedostanete. A dnes, když nám pan ministr vnitra na výboru pro bezpečnost argumentuje a chceme po něm nějaká čísla, tak on nám řekne: No, děláme pilotní projekt v několika městech a z toho nám vychází taková a maková procenta. Dovedete si představit, věřím, dobře, že když by se na začátku řada parametrů sledovala od prvého počátku, psala se někde do excelové tabulky, tak aby se tím do budoucna daly nakrmit ty systémy, tak bychom měli mnohem jasněji.

Já už dneska tuším, proč ten migrační plán nejde na svět podle našich představ. Moje představa, kdybych byl na místě starosty, tak ta představa by byla taková, že jsem schopen dostat informace, nejen kolik lidí mám někde v tom svém městě, v jakém jsou složení, o tom, jakého jsou profesního složení, kolik je tam dětí. Mohl bych se možná i dozvědět, jaký počet těch dětí nebo jejich rodiče budou mít zájem o to, aby děti nastoupily do škol a školek. Ale to bych musel hned na začátku ty informace komplexně získávat. Bylo by to o trochu víc práce, ale dneska bychom byli - v uvozovkách - za vodou a řadu informací bychom skutečně měli. A to by ale musela být ta dokonalá identifikace, i z bezpečnostního hlediska jsme tehdy navrhovali fotografování, navrhovali jsme ho opakovaně. Ministr vnitra k tomu přistoupil, respektive Policie České republiky, říkám, návrhy byly 3. a 10. března, tak začalo se fotografovat až 25. dubna, v době, kdy tady už bylo více než 250 tisíc migrantů. My jsme to navrhovali v době, kdy tady bylo kolem 60 tisíc migrantů.