K financování tzv. měkkých projektů by mělo docházet zpětně, nikoliv zálohově, jak je tomu doposud. To ovlivní nejen sociální služby, ale i jiné aktivity v obcích a městech, kde probíhá spolupráce s neziskovým sektorem. Pokud by se nevyplácely zálohy, pak by šlo o nemožnost neziskových organizací provádět služby, které využívá velká část populace od seniorů až po rodiny s dětmi. Na takové služby totiž neziskové organizace nebudou schopny sehnat předfinancování a jelikož netvoří zisk, nemají ani možnost vytvořit si dostatečné rezervy. Nejedná se tedy o žádnou úsporu v rozpočtu, ale v podstatě o cílenou likvidaci neziskového sektoru, který není schopen své služby pro občany zabezpečit bez předfinancování.

Ministerstvo financí však již neříká, jak nahradí poskytování služeb v případě, že neziskový sektor, který zde funguje řadu let, nebude moci svou činnost dále vykonávat. Kdo se bude o potřebné starat, kdo zajistí tyto nemálo nákladné služby. Ano, jsou zde i ziskové společnosti, ale pokud se mají poskytovat služby veřejného zájmu, které jsou z principu nevýdělečné, máme jistotu, že i do toho soukromý sektor půjde? Příjemci pomoci na vyšší platby za poskytování těchto služeb nemají a poskytovatelé zde suplují stát. A co rodiny, které využívají mikrojeslí či dětských skupin? Rodiče si buď budou muset připlatit za soukromé služby a nebo zůstat s dětmi doma. Celý tento krok vypadá jen velmi okrajově, v podstatě „jen“ prodlužuje dobu proplácení peněz, ale v praxi má naprosto likvidační charakter, se kterým nelze souhlasit bez adekvátního řešení, které bude zajišťovat stát.

Michaela Matoušková