Následovaly zprávy z frýdlantské nemocnice provozované soukromým subjektem. Občané Frýdlantského výběžku se v létě dozvěděli o uzavření lůžkové interny k 1. září 2015.  Budovy nemocnice však vlastní město, a tak se i zde věc dostala na stůl zastupitelům. Obě tyto události hrozily, nebo hrozí zhoršením přístupu obyvatel ke zdravotní péči v dané oblasti. Uzavírání oddělení nemocnic v tomto případě mají  společného jmenovatele, tím je nedostatek lékařů. Bez lékařů a sester prostě nemocnice, ale i ambulance v terénu fungovat nemohou. Pokud se podíváme, jak vypadá například věková struktura lékařů v terénu nebo kolik některé nemocnice v Libereckém kraji inzerují volných míst, lze poměrně jednoduše zjistit, že něco není v pořádku. Proklamace manažerů a některých politiků o skvělém fungování zdravotnických zařízení se pak dostávají do poněkud jiného světla. Příliš se nemluví ani o tom, že v řadě nemocnic je část zdravotníků dlouhodobě přetěžována, když pracují za chybějící síly. Spolu s nedodržováním zákoníku práce u přesčasů lékařů se situace může dále zhoršovat a nakonec mít dopad na pacienty a snížit kvalitu poskytované péče. Nelze pominout ani vliv blízkosti hranic s Německem, kde si nastupující lékař vydělá i 3 – 4krát víc než u nás. Mladí lidé dnes umějí jazyky a nejsou-li již usazeni, nemůže jim nikdo zakázat začít jinde za nesrovnatelně lepších podmínek. Nedostatek zdravotníků v našem kraji, ať lékařů řady odborností, ale i sestřiček, ty chybí třeba na jednotkách intenzivní péče, zde trvá již více let a výrazně se začal projevovat v letošním roce, uzavíráním základních oddělení v malých nemocnicích. Personální krize ve zdravotnictví nejen Libereckého kraje je ale mnohem hlubší, týká se totiž nejen malých nemocnic. Proto, ne náhodou, premiér Bohuslav Sobotka spolu s ministrem zdravotnictví jako prioritu pro resort stanovili zvýšení finančního ohodnocení zdravotníků a spolu s dalšími kroky tak pomáhají i našemu kraji. Kroky vlády a ministerstva, ale jistě nebudou stačit. Zodpovědnost za zdraví obyvatel totiž mají i zřizovatelé nemocnic,ať jde o Liberecký kraj nebo města. Zodpovědné osoby se proto musí začít okamžitě problémem zabývat a detailně jej zanalyzovat, kolik zdravotníků máme a kolik jich bude v dalších letech potřeba. Teprve poté bude možné připravit skutečnou koncepci zdravotnictví v kraji jako celku a strategicky odvětví řídit v dalších letech ke spokojenosti občanů. Jsem přesvědčen, že nedostatek zdravotníků bude třeba akcentovat v jednotlivých rozpočtech různými typy pobídek, jako jsou například stipendia apod. V našem kraji musíme řešit nejen léta zanedbávané investice do budov zdravotnických zařízení, ale i to, aby tam měl kdo pracovat. Zjednodušení problematiky zdravotnictví na modlu zvanou zisk občanům doktora a sestru tam, kde by měli být, nepřinese.