Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové,
mě poněkud mrzí, že tolik pozornosti je vždy věnováno projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu a málo pozornosti je věnováno státnímu závěrečnému účtu, protože právě projednání státního závěrečného účtu je okamžik, kdy můžeme vyhodnotit, jakým způsobem se podařilo využít peníze, které jsme vybrali prostřednictvím daní od daňových poplatníků. Takže vzhledem k tomu, že i pro projednání tohoto bodu máme podrobnou zprávu od Nejvyššího kontrolního úřadu, tak se domnívám, že toto je správný okamžik, abychom probrali některé ty věci, které nám pan prezident Nejvyššího kontrolního úřadu považuje za důležité sdělit, a případně aby se vláda k těmto záležitostem ještě vyjádřila. Takže já nejprve bych svoje vystoupení rozdělil do dvou částí. V té první části se budu věnovat právě stanovisku NKÚ ke státnímu závěrečnému účtu, ke kterému v podstatě nezazněl ze strany vlády...
Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Takže vlastně dosud jsme neslyšeli žádnou reakci od vládní koalice na tu zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, a to ani na základě projednání kontrolního výboru, který se s tím v podstatě vypořádal pouze tak, že vzal výsledky zprávy na vědomí, ani od pana ministra Stanjury. Takže proto se domnívám, že bychom se měli věnovat i tomu stanovisku.
A v té druhé části bych se chtěl věnovat obecně metodickému rámci sestavování státního závěrečného účtu, protože se domnívám, že tak, jak je dneska ta metodika sestavování státního závěrečného účtu připravena a schválena, tak neposkytuje vůbec žádný obrázek k tomu, abychom se my tady v Poslanecké sněmovně mohli kvalifikovaně vyjádřit k tomu, že peníze daňových poplatníků jsou utraceny hospodárně, zda ano, či ne.
Mgr. et Mgr. Jakub Michálek
Takže k té první části. Všichni jste obdrželi stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu, tam jsou zopakovány ty známé záležitosti ohledně schodku, který tedy vychází poměrně vysoký. Což je záležitost, která je velmi hezky ukázaná na grafu, jak rostou výdaje a jak se prohlubuje deficit státního rozpočtu, kde to tempo dlouhodobě považuji za zcela neudržitelné. A potom prezident Nejvyššího kontrolního úřadu se věnuje i některým globálním trendům, které vlastně poskytují prostor k zamyšlení ohledně věcí, které můžou být velmi důležité pro naši budoucnost.
Pan Kala píše ve stanovisku, v tom úvodním slovu, že českému průmyslu nenahrávají globální trendy a že obzvláště automobilový průmysl začíná pociťovat globální přesun výrobních kapacit do Číny a dalších asijských zemí. Zatímco v Číně se loni vyrábělo o 17 procent motorových vozidel víc než v roce 2019, největší výrobce v Evropě Německo, jich za stejné období vyrobil naopak o 12 procent méně. V jiných zemích je pokles ještě markantnější. Ve Španělsku o 13 procent, v Anglii o 25 procent a ve Francii o 31 procent. Výstražněji už kontrolka pro český průmysl blikat nemůže.
Jak hodnotíte opatření, která v době nejhoršího covidu přijímala vláda České republiky?Anketa
Čili když se tady bavíme o státním závěrečném účtu, není to pouze problematika účetní nebo finanční, ale mělo by to být projednání výsledku vlády v oblastech její působnosti vztažených k tomu, kolik veřejných peněz jsme na to vynaložili, a to, zda jsme investovali a řešili oblasti, které jsou důležité pro naši společnou budoucnost. Vzhledem k tomu, že tady máme poměrně varující výroky ohledně českého autoprůmyslu, tak je samozřejmě žádoucí, aby vláda na tuto záležitost kladla velkou pozornost, protože my zatím jdeme spíše cestou, že se elektromobility bojíme, zatímco v Číně na ni vsadili, investují do elektromobilů a může se nám stát, že my budeme nakonec poslední, kde automobilky bez podpory vlády nebudou moci dále fungovat. A my budeme ti poslední, kteří budou přecházet na elektromobilitu, a právě ty naše závody nakonec můžou být vystaveny tomu, že je budeme muset zavřít. Což já doufám, že všichni bychom se tady shodli, že připravit českou ekonomiku o takto fungující odvětví by bylo velmi smutné.
Pan Kala dál pokračuje, že v kontextu globálních změn, jejichž dopadům se můžeme bránit jen omezeně, by byla na místě maximální rozpočtová obezřetnost a systémové reformy, které nám umožní být na ně připraveny. Nic takového se však neděje. To píše prezident Nejvyššího kontrolního úřadu. Rychlost zadlužování České republiky v letech 2020 až 2023 byla druhá nejvyšší v rámci zemí Evropské unie. Za tři roky se veřejný dluh navýšil o dalších 50 procent, což výrazně převyšuje průměr nárůstu zadlužení v zemích EU, který byl na úrovni 14 procent. K zadlužení Česka přispěly i další kroky, namátkou zrušení superhrubé mzdy, ano, to je to slavné zrušení superhrubé mzdy za předchozího volebního období a nové stanovení výsledné sazby daně z příjmů fyzických osob, daň z nabytí nemovitých věcí nebo nedostatečná valorizace spotřebních daní. Tam si myslím, že vláda je potřeba přiznat, že valorizaci spotřebních daní v nějaké podobě udělala, stejně tak jako u daní z nemovitosti, tak to bych ji úplně tak k tíži nekladl.
Pan prezident dále pokračuje: Zakládáme si přitom na velký problém. V roce 2023 dosáhly výdaje na obsluhu státního dluhu České republiky 68 miliard korun, což reprezentuje třetinu všech investic státu v daném období. Ministerstvo financí předpokládá, že do roku 2026 tyto výdaje vzrostou o dalších více než 51 miliard korun. To znamená, že když se podíváme na to skutečné hospodaření za rok 2023 a na ten výhled, který je s tím spojen, tak se dostáváme s obsluhou dluhu až na 119 miliard korun ročně v roce 2026. Já o tom potom budu mluvit podrobně i při projednáváním rozpočtového výhledu střednědobého, nicméně už teď jsem to považoval za důležité zmínit. Dále uvádí, že rostou výdaje státu - loni o 11 procent A navíc mají z drtivé většiny mandatorní nebo kvazi mandatorních charakter. Bez razantních a okamžitých systémových změn zaměřených na vyšší efektivitu státu se kondice českých veřejných financí nemá šanci vrátit aspoň k evropskému průměru.
Takže to je věc, kterou je potřeba vypíchnout, že ani v roce 2023 se nepodařilo udělat některé reformy, které se odkládaly na tento rok. Ať už se bavíme třeba o navýšení, o problematice platů státní správy tak, abychom měli dobře placené a kompetentní úředníky, což je věc, která vlastně je obsažena v programovém prohlášení vlády. Byla opakovaně, my jsme ji zvedali ve vládě, ale nikdy se nepodařilo udělat systémovou reformu, protože to vždycky odkládalo Ministerstvo práce a sociální věcí, o další rok se to odložilo a výsledkem bylo, že se navýšila pouze položka na možnosti osobního ohodnocení pro informatiky, což je hezké, ale je to polovičaté řešení toho problému.
Pokud chceme, abychom tady měli německé platy, tak je potřeba, abychom tomu přizpůsobili i státní sektor, kde musíme apelovat na zvyšování produktivity práce, vybavit tu práci samozřejmě pokročilými technologiemi, ale i nabírat kvalifikované a dobře placené pracovníky a naopak snižovat jejich počet. To je věc, ke které pan ministr aktuálně vydal další stanovisko, že připravují nějakou reformu tabulek, ale přece jenom změna způsobu odměňování státních zaměstnanců se přece zcela logicky má dělat na začátku mandátu a byla možnost to udělat, a ne teprve úplně na konci, když to nemá vliv do toho samotného výkonu úřednických agend.
Takže to jsou úvodní věci, které považuje za důležité zmínit pan prezident Kala. Chtěl jsem, aby tady zazněly. A potom v rámci toho stanoviska je vypíchnuto několik záležitostí. Jednak problematika cen energií, tady nebudu zacházet do detailů, je tam srovnání vůči Evropské unii, to je věc, o které jsme se tady mnohokrát a mnohokrát bavili, takže je dobře, že teď máme tyto záležitosti, řekněme objektivně zhodnoceny od Nejvyššího kontrolního úřadu. Pojednává tam o dopadech na ekonomiku vysokých cen, což jsou notoricky známé skutečnosti. Ale co je taky důležité v tom stanovisku NKÚ, jsou zdůrazněny sociální dopady. A to když se podíváme na výrazný nárůst žádostí o příspěvek na bydlení, kde ho pobírá nově o 53 procent domácností více. A je potřeba pravdivě říci, byť to není věc, která by se dostala do nějakých novinových titulků, že zčásti je to lepší osvěta, ale zčásti je to i dramatický propad situace těch domácností. Takže proto vidíme na grafu číslo 27 ve stanovisku NKÚ příspěvek na bydlení a počet žadatelů v letech 2019 až 2023, že, mezi lety 2020, 2021, 2022, 2023 se částka příspěvku na bydlení v rámci závěrečných účtů zvyšovala z 6,6 miliardy korun na 8,5 miliardy korun a v roce 2023 17,9 miliardy korun. Takže zde pozorujeme rekordní nárůst tohoto příspěvku, a tedy je samozřejmě logické se ptát, jakým způsobem na to vláda bude reagovat, aby se už konečně podařilo v oblasti bydlení zjednat nápravu, abychom, abychom urychlili výstavbu jednak alokací rozpočtových prostředků, ale jednak taky schválením zákona, který řeší výstavbu dostupného bydlení. To znamená dostupné byty pro střední třídy a nízkopříjmové skupiny tak, aby nebyly pouze závislé na tom, co dělají developeři, ale aby stát taky využil své možnosti tak, jako to dělají v celé řadě dalších západních zemí.
Dále z toho vyplývá, že starobní důchody rostly mezi rokem 2019 a 2023 dvakrát rychleji než rodičovský příspěvek. Takže to jsou ta fakta. Dvakrát rychleji, dvakrát rychlejší růst důchodu než rodičovský příspěvek. A ty účty bychom tady skutečně měli skládat. My jsme se, když jsme byli ve vládě, snažili o valorizaci rodičovského příspěvku, podařilo se nám prosadit pouze zvýšení o 50 000 korun, chtěli jsme výše. Ale tady vidíme ty výsledky, tady se sice skládají ty účty a z toho je zjevné, že to navýšení je disproporční a neadekvátní zejména ve vztahu k rodinám, které jsou nejvíce zasaženy těmi událostmi týkajícími se války na Ukrajině a drahých cen.
Plánované výdaje na rodičovský příspěvek se dokonce z důvodu poklesu porodnosti nevyčerpaly. Tam jde o 5,5 miliardy korun. To znamená, pořád se ukazuje, že v rozpočtu byla rezerva, ze které by bylo možné tu částku uhradit. Naopak Nejvyšší kontrolní úřad navrhuje, aby tyto ušetřené peníze byly použity na vhodná opatření na podporu porodnosti. Nicméně nespecifikuje přesně, co by to mělo být. To samozřejmě je složitější záležitost. Ale asi se všichni shodneme, že dobré podmínky pro rodiny, včetně toho, aby nedocházelo k razantnímu poklesu příjmů, jsou jedním z klíčových opatření. Protože když se díváme na průzkumy, tak nějakých 52 % rodin, které zvažují, že by si pořídili nového potomka, berou v úvahu právě i vývoj příjmů a finanční dopad takového rozhodnutí.
Další srovnání vidíme ve stanovisku Nejvyššího kontrolního úřadu, v grafu číslo 26, který porovnává výdaje na příspěvek na bydlení, starobní důchody a rodičovský příspěvek v letech 2019 až 2023 se srovnávacím indexem k roku 2019. Z grafu je velmi dobře patrné, že příspěvek na bydlení nám roste v podstatě exponenciálním způsobem. Starobní důchody rostou setrvalým způsobem a rodičovský příspěvek, pokud jde o výdaje, klesá. Jak se to vyvíjí? V roce 2020 to byl ještě relativní nárůst 57 %, pak to šlo neustále dolů, zatímco u těch důchodů to šlo setrvale nahoru.
Další problematika, důležitá určitě ke zmínce, je problematika investic, kde dochází k tomu, že investice v roce 2023 nakonec činily méně než 10 % celkových výdajů rozpočtu. Polovina investičních peněz pochází ze zahraničí. Když si to srovnáme nakonec s výhledem, kde se budou razantně navyšovat částky na splácení, na obsluhu státního dluhu, tak těch peněz na investice kvůli splátkám vysokého státního dluhu, nejisté situaci a tomu, že nemáme euro, tudíž máme méně výhodné úrokové sazby, bude v budoucnu ještě méně, pokud budeme pokračovat tímto tempem, touto ekonomickou politikou.
Dále se Nejvyšší kontrolní úřad věnuje problematice dálnic. Uvádí konkrétní příklad dálnice D35, kde uvádí, že omezení investic může mít dlouhodobě negativní dopady na kvalitu a bezpečnost dopravní infrastruktury.
Dalším významným rizikem je neschopnost realizovat projekty v oblasti dopravy dle schválených časových a finančních plánů. Dostáváme se zpátky k tomu, že schvalování závěrečného účtu tak, abychom mohli vyhodnotit čísla, která v něm jsou, je opravdu složitější operace, protože když dochází někde k odkladům, tak to může samozřejmě mít výrazný dopad i do výsledků hospodaření. Je potřeba říct, že to je v podstatě strategií této vlády odkládat některé výdaje, které by bylo potřeba učinit, a tím vlastně posunout všechny výdaje, aby si vylepšila výsledky hospodaření, což se domnívám, že má velký dopad na řadu různých případů. Třeba v oblasti zemědělství, které jsem se věnoval, se běžně setkávám s tím, že jsou neustále posouvány platby investic, které už byly domluvené, které byly schválené zemědělcům v rámci podpory rozvoje venkova, ale musí mnoho měsíců čekat na to, aby mohli podepsat smlouvu a dostali odsouhlasené peníze. Některé ty věci dokonce musí realizovat ze svého a platit své náklady a brát si na to úvěry, což se domnívám, že je velmi nežádoucí.
Abych se vrátil zpátky ke zprávě ohledně dálnic. Nejvyšší kontrolní úřad zjistil v kontrolní akci číslo 22/0810 v oblasti přípravy a dostavby dálnice D35, že Ministerstvu dopravy a Ředitelství silnic a dálnic se nedařilo dodržovat koncepční záměry schválené vládou ani harmonogramy výstavby. Přesto je dálnice D35 jednou z nejvýznamnějších částí dálniční sítě České republiky. V roce 2023 bylo zprovozněno 90 kilometrů, to jest 43 % její plánované délky, přičemž při celkové dráze výstavby 210 kilometrů by doba výstavby mohla přesáhnout v souhrnu až 50 let. Takže to je tolik k některým důležitým parametrům, které vyplývají ze stanoviska Nejvyššího kontrolního úřadu.
Nyní bych se rád dostal k určitému metodickému výhledu, jakým způsobem je státní závěrečný účet České republiky sestavován. Domnívám se totiž, že v podobě, ve které to zde projednáváme, to neumožňuje - jak už jsem říkal - vyhodnotit skutečnou efektivitu veřejných prostředků. Pokud se podíváme na to, jakým způsobem provádí státní závěrečný účet a rozpočtování státy na západ od nás, tak se můžeme seznámit například s příručkou dobré praxe OECD, čili těch nejvyspělejších zemí světa, na takzvaný performance budgeting neboli rozpočtování podle výkonu. Tam uvádí - také můžeme uvést celou řadu různých příkladů, jakými se některé zahraniční státy zhostily problematiky právě závěrečného účtu a rozpočtování, které je orientováno na výkon. Ostatně i stát sám se zavázal ve strategickém rámci Česká republika 2030 k tomu, že bude provádět reformu v oblasti performance budgetingu, ale v reálu taková reforma není.
Spojené království například používá Performance Management Framework, kdy jsou veřejné instituce hodnoceny na základě dosažení konkrétních výsledků a cílů a ukazatelé výkonnosti jsou používány při přidělování rozpočtových prostředků. Podobný program najdeme v Austrálii - Outcomes and Programmes Framework, který propojuje výdaje s očekávanými výsledky. V Kanadě Results-Based Management. Ve Švédsku, na Novém Zélandu, ve Finsku, opět výkonově orientovaný přístup při přidělování prostředků veřejným institucím. V Nizozemsku je to rozpočtová reforma Vandesalmova (?) z devadesátých let. Ve Francii, v Německu také nějaké prvky. Naposledy jsme o tom diskutovali i s kolegy v Rakousku.
Bohužel v České republice se ten rozpočet sestavuje spíše metodou indexace. To znamená, vezme se skutečnost za předchozí rok a koukáme se na indexy komu a jak to navýšit, nikoliv od toho základu, aby se to odvíjelo od výkonů, které rozpočet navrhuje a stanoví pro ně limity a státní závěrečný účet je vyhodnocuje tak, abychom dokázali ve výsledku říci, kolik nás třeba stojí kilometr dálnic a podle toho se dívali na to, jestli tato agenda je efektivní, jestli tam máme přidávat, jestli zvolit nějakou jinou podobu a podobně.
Takže bych si dovolil k návrhu státního závěrečného účtu předložit návrh usnesení, který by dal do budoucna doporučení vládě - také už jsem o tom mluvil při posledním projednávání státního závěrečného účtu - který by dal směr k budoucí reformě tak, aby skutečně díky projednávání státního závěrečného účtu daňový poplatník věděl, jakým způsobem se nakládá s jeho penězi.
Usnesení by znělo. Poslanecká sněmovna doporučuje vládě, aby připravila ve spolupráci s Národní ekonomickou radou vlády změnu metodiky státního závěrečného účtu a státního rozpočtu České republiky tak, aby: Za prvé, byly vždy vyčísleny hodnoty vytvořené danou státní organizací, a to v poměru k vynaloženým výdajům ze státního rozpočtu. Za druhé, byla vyhodnocena efektivita výdajů a návratnost investic, a to na základě výkonově orientovaného rozpočtování a závěrečného účtu. Za třetí, obdržela Poslanecká sněmovna spolu se státním závěrečným účtem České republiky informace o účetním a výkonnostním auditu všech ministerstev a nezávislých úřadů. Konec návrhu usnesení.
Stejně tak třeba když se podíváme ve Spojených státech, tak ve Spojených státech podle zákona má každá agentura zřizovaná zákonem povinnost sestavit seznam svých cílů a konfrontovat ty dosažené výsledky a výkonnost v poměru k nákladům právě s tou realitou tak, aby zákonodárci se dozvěděli, jakým způsobem jsou ty peníze utraceny. A ne že dostaneme v každé kapitole pouze sjetinu číselných údajů o tom, kolik peněz bylo utraceno na platy, kolik peněz bylo odvedeno na pojistném, jaký je rozsah programu, a tak aby byly všechny tyto tři prvky synchronizovány. To znamená, jak státní závěrečný účet, tak státní rozpočet, tak střednědobý výhled, protože i v tom střednědobém výhledu nám potom chybějí informace o tom, jak se investiční akce propisují do budoucnosti, abychom viděli, jaký to bude mít dopad třeba na budoucí zadlužení České republiky a na ekonomický výhled naší země.
Děkuji předem za zvážení podpory tohoto návrhu usnesení, abychom zajistili kvalitnější státní závěrečný účet a rozpočtování do budoucnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
