Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové,

my jako Pirátská strana jsme ve vládě návrh státního rozpočtu nepodpořili. A rád bych teď zdůvodnil to, co nám vadilo tehdy, a věci, které jsme byli ochotni skousnout, ale z hlediska opozice máme povinnost na ně upozornit, aby se o nich mluvilo, aby se diskutovaly, abychom pokud možno hledali lepší řešení, jak to v rámci rozpočtu a taky v rámci rozpočtového výhledu nastavit lépe.

Ty moje připomínky budou strukturovány tak, že nejprve bych mluvil o procesu přípravy rozpočtu, potom bych mluvil o konkrétních číslech z hlediska zprávy Národní rozpočtové rady. Potom bych mluvil o dotační ekonomice, která byla jedním z klíčových prvků programu naší bývalé vlády, a nevím, jestli do budoucna bude i součástí programu. A potom bych mluvil o nedotažených reformách a nakonec o té výdajové stránce rozpočtu, do jaké míry výdaje státního rozpočtu nereflektují potřeby lidí.

Já určitě nechci být v jednom balíku s dalšími opozičními stranami. Takže pojali jsme to zcela autonomně, byť tedy ten závěr, ke kterému dospíváme, je obdobný. To znamená, že návrh státního rozpočtu by měl být vrácen k přepracování a měla by tam být opravena ta čísla, která nejsou správná, případně že bychom chtěli navrhnout, pokud neprojde návrh k přepracování, aby se aspoň o část té dotační ekonomiky, které v návrhu státního rozpočtu snížil deficit státního rozpočtu, tak abychom se méně zadlužovali.

Za prvé tedy k tomu procesu. Návrh státního rozpočtu by měl mít definovaný proces, měl by být transparentní. Já jsem na to upozorňoval ještě, když jsme byli ve vládě jako předseda poslaneckého klubu, že ten návrh státního rozpočtu, jeho zveřejnění bylo odkládáno, dostávali jsme různé pracovní verze, u kterých jsme byli ujišťováni, že to nejsou vůbec závazné varianty, že zkrátka bude probíhat ještě politické jednání, které to úplně přepíše. Ve skutečnosti se to celé jenom oddalovalo, aby bylo co nejméně času na racionální diskuzi a zodpovědné posouzení těch výdajů. Problém dnešního sestavování státního rozpočtu, že to je proces, který je zcela politický. Ono samozřejmě je jasné, že každé sestavování rozpočtu je výsostně politická záležitost a že nakonec musí rozhodnout politici, ale nemělo by to fungovat tak, že ministr financí dá zadání svým úředníkům, všechny výdaje odmítněte a budeme to všechno řešit až na politickém jednání. A to je přesně, jak to probíhalo, a promítá se to potom do defektní podoby sestavování rozpočtu, že na jedné straně je možné dávat obrovské desetimiliardové částky do některého resortu na projekty, které Ministerstvo financí nemá dobře zmapované, a na druhé stránce jsou, řekněme, blokovány výdaje, které mají návratnost dokonce v řádu jednotek let, nebo dokonce v tom samém rozpočtovém roce.

Čili toto je základní věc, která by měla být součástí toho rozpočtového procesu, když se připravuje na Ministerstvu financí, že každý ten výdaj je doprovázen ideálně v uvozovkách od nuly strukturou toho, že máme uvedeno, kolik peněz nás to bude stát, co za to dostaneme a kdy se nám ty peníze vrátí. A bohužel tato, řekněme, odborná část sestavování rozpočtu v té dnešní podobě zahrnuta není. Nejsou tam zahrnuty věci a koncept, hodnota za peníze, které jsou běžné v západních státech. Teď myslím, že v Rakousku dělali naposledy rozpočtovou reformu a bohužel v České republice ještě nemáme takto nastavený ten proces tak, aby na ty politické diskuse zbylo to samozřejmě zadání, kam mají jít výdaje státního rozpočtu, a na druhé straně potom nějaké finální rozhodnutí, jak mají být vysoké ty kapitoly, ale musí to být postaveno na odborném zhodnocení těch jednotlivých projektů. Takže tolik k tomu procesu, který my jsme považovali dlouhodobě za problematický. I já jsem to zmiňoval jak na koaličních jednání, tak i v některých veřejných rozhovorech, protože bez ohledu na to, kdo vládne, tak tohle není dobrá praxe a měli bychom se jít vyvarovat.