Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové,
my jako Pirátská strana jsme ve vládě návrh státního rozpočtu nepodpořili. A rád bych teď zdůvodnil to, co nám vadilo tehdy, a věci, které jsme byli ochotni skousnout, ale z hlediska opozice máme povinnost na ně upozornit, aby se o nich mluvilo, aby se diskutovaly, abychom pokud možno hledali lepší řešení, jak to v rámci rozpočtu a taky v rámci rozpočtového výhledu nastavit lépe.
Ty moje připomínky budou strukturovány tak, že nejprve bych mluvil o procesu přípravy rozpočtu, potom bych mluvil o konkrétních číslech z hlediska zprávy Národní rozpočtové rady. Potom bych mluvil o dotační ekonomice, která byla jedním z klíčových prvků programu naší bývalé vlády, a nevím, jestli do budoucna bude i součástí programu. A potom bych mluvil o nedotažených reformách a nakonec o té výdajové stránce rozpočtu, do jaké míry výdaje státního rozpočtu nereflektují potřeby lidí.
Já určitě nechci být v jednom balíku s dalšími opozičními stranami. Takže pojali jsme to zcela autonomně, byť tedy ten závěr, ke kterému dospíváme, je obdobný. To znamená, že návrh státního rozpočtu by měl být vrácen k přepracování a měla by tam být opravena ta čísla, která nejsou správná, případně že bychom chtěli navrhnout, pokud neprojde návrh k přepracování, aby se aspoň o část té dotační ekonomiky, které v návrhu státního rozpočtu snížil deficit státního rozpočtu, tak abychom se méně zadlužovali.
Mgr. et Mgr. Jakub Michálek
Za prvé tedy k tomu procesu. Návrh státního rozpočtu by měl mít definovaný proces, měl by být transparentní. Já jsem na to upozorňoval ještě, když jsme byli ve vládě jako předseda poslaneckého klubu, že ten návrh státního rozpočtu, jeho zveřejnění bylo odkládáno, dostávali jsme různé pracovní verze, u kterých jsme byli ujišťováni, že to nejsou vůbec závazné varianty, že zkrátka bude probíhat ještě politické jednání, které to úplně přepíše. Ve skutečnosti se to celé jenom oddalovalo, aby bylo co nejméně času na racionální diskuzi a zodpovědné posouzení těch výdajů. Problém dnešního sestavování státního rozpočtu, že to je proces, který je zcela politický. Ono samozřejmě je jasné, že každé sestavování rozpočtu je výsostně politická záležitost a že nakonec musí rozhodnout politici, ale nemělo by to fungovat tak, že ministr financí dá zadání svým úředníkům, všechny výdaje odmítněte a budeme to všechno řešit až na politickém jednání. A to je přesně, jak to probíhalo, a promítá se to potom do defektní podoby sestavování rozpočtu, že na jedné straně je možné dávat obrovské desetimiliardové částky do některého resortu na projekty, které Ministerstvo financí nemá dobře zmapované, a na druhé stránce jsou, řekněme, blokovány výdaje, které mají návratnost dokonce v řádu jednotek let, nebo dokonce v tom samém rozpočtovém roce.
Čili toto je základní věc, která by měla být součástí toho rozpočtového procesu, když se připravuje na Ministerstvu financí, že každý ten výdaj je doprovázen ideálně v uvozovkách od nuly strukturou toho, že máme uvedeno, kolik peněz nás to bude stát, co za to dostaneme a kdy se nám ty peníze vrátí. A bohužel tato, řekněme, odborná část sestavování rozpočtu v té dnešní podobě zahrnuta není. Nejsou tam zahrnuty věci a koncept, hodnota za peníze, které jsou běžné v západních státech. Teď myslím, že v Rakousku dělali naposledy rozpočtovou reformu a bohužel v České republice ještě nemáme takto nastavený ten proces tak, aby na ty politické diskuse zbylo to samozřejmě zadání, kam mají jít výdaje státního rozpočtu, a na druhé straně potom nějaké finální rozhodnutí, jak mají být vysoké ty kapitoly, ale musí to být postaveno na odborném zhodnocení těch jednotlivých projektů. Takže tolik k tomu procesu, který my jsme považovali dlouhodobě za problematický. I já jsem to zmiňoval jak na koaličních jednání, tak i v některých veřejných rozhovorech, protože bez ohledu na to, kdo vládne, tak tohle není dobrá praxe a měli bychom se jít vyvarovat.
Je pro vás důležité, zda Andrej Babiš byl, či nebyl spolupracovníkem StB?Anketa
Za druhé, už tady pan ministr mluvil částečně, jak zdůvodňoval ta svoje čísla, někteří říkají teda hausnumera z hlediska odhadů některých výdajů a příjmů. Národní rozpočtová rada tam upozornila na pět problematických položek - nadhodnocení příjmů z prodeje emisních povolenek 10 miliard korun, nadhodnocení příjmů z odvodů organizací se státní účastí do státního rozpočtu 5 miliard korun. Tam samozřejmě je super dividenda. Je to nějaká věc, která je dána politickou úvahou. Ale Národní rozpočtová rada to zkritizovala.
Pak se tam bavíme o podhodnocení výdajů dotace na obnovitelné zdroje energie, to je taky věc, která si zaslouží nějakou další diskuzi a která může být možná provázána se změnou zákona, protože se tady bavíme o tom, jakým způsobem v uvozovkách říznout do fotovoltaiky, ale zatím tady nemáme žádné konkrétní plány, které by s tím byly provázány, takže těžko to hodnotit. Samozřejmě je tam velké riziko arbitráží a bylo by dobré, pokud k tomu budeme přistupovat, já se tomu nebráním, tak abychom si opravdu dobře pohlídali, že nás to nebude stát peníze v budoucnu.
Potom je tam podhodnocení výdajů v oblasti školství, pracovníci ve školství nejsou zahrnuti v rozpočtu v plné míře. My jsme tam ostatně, a o tom budu mluvit potom na výdajové stránce, tak hodnotíme dost nepříznivě, že návrh státního rozpočtu neplní ten slib, který vláda garantovala ve svém programovém prohlášení, že tam bude 130 % průměrné mzdy u učitelů. Když se podíváme na ty chybějící prostředky, tak to je asi 1 200 korun na jednoho učitele oproti tomu, co vláda slíbila, minus, a to se bavíme opravdu o průměrném učiteli, nikoliv třeba o nastupujících učitelích, kde ta situace je ještě daleko horší. Takže tady bych chtěl apelovat na vládu, aby plnila ten slib, který jsme měli ve společném programu, a skutečně se postarala o to, že ty prostředky tam budou jak na učitele, tak v té oblasti, kde můžou ředitelé dávat odměny, aby se dostali zejména k těm učitelům, kteří třeba přicházejí s elánem, ale ty částky, za které nastupují, skutečně nejsou konkurenceschopné, tam se bavíme o nějakých 80 % průměrné mzdy v předminulém roce. A na tu průměrnou mzdu dosáhne ten učitel až v nějakých tedy 40 letech. Takže tolik, jak vypadá v praxi odměňování učitelů.
No a poslední položka, kterou kritizuje Národní rozpočtová rada, tak je odhad výdajů v sociální oblasti na důchody, kde to podle Národní rozpočtové rady nesedí o pět až 7 miliard korun. Takže to je nezávislý orgán, který jsme zřídili, aby nám dával expertizu v oblasti toho, jak je sestaven návrh státního rozpočtu, a když to sesumírujeme, tak ty nesrovnalosti dosahují částky 50 až 57 miliard korun.
Ono samozřejmě je potřeba k tomu dodat, že nemůžeme čistě brát, když se díváme na státní rozpočet, i nějaký ten odhad deficitu a podobně jako číslo, které by mělo stoprocentně vypovídající hodnotu, a to z toho důvodu, že jsou různé prvky, které částečně jsou předvídatelné, částečně nejsou předvídatelné nebo ovlivnitelné, a že tam dochází k určitému třeba šolíchání plateb z Evropské unie na konci roku, kterými je možné ovlivnit výsledek hospodaření. Takže je to určité směrné číslo, ale je tam obrovský manévrovací prostor. Ten manévrovací prostor my vidíme i v tom, že třeba jsou navrženy vysoké výdaje na obranu, což je správně, ale víceméně je to koncipováno tak, aby se s tím vláda pochlubila, ale ve skutečnosti to směřuje spíš k tomu, co se stalo v minulém roce, nebo v předcházejícím roce, abych byl přesnější, že ty výdaje na obranu se nezvládnou uskutečnit a naopak potom budou uskutečněny, budou využity k zalátání těch děr, které ve státním rozpočtu jsou. Takže tolik k těm číslům ve státním rozpočtu, která prostě jsou problematická. A byť pan ministr říkal, že je nijak nechce zlehčovat, tak pan premiér se k tomu vyjadřoval ve veřejném prostoru způsobem, který byl opravdu velmi těžko pochopitelný. Dokonce ho za to kritizovaly Hospodářské noviny, které jsou obvykle nakloněny pravicové politice, tak ho za to kritizovaly, jakým způsobem to zpochybnil, že to dává do kontextu k tomu, že rozpočet státního rozpočtu jsou 2 biliony a že nějaké desítky miliard korun tam nehrají takovou roli.
Takže podstatná je ta směrná část, abychom viděli, jaké mají být výdaje, jaký má být deficit, ale pak samozřejmě teda se to může zkreslovat v oblasti výsledku hospodaření.
Za druhé považuji za zásadní problém, že vláda nesplnila svůj slib zatočit s dotační ekonomikou. To je to, co my jsme tady slyšeli pořád dokolečka, ať už od pana ministra Stanjury, ať už od pana místopředsedy Skopečka, viděli jsme tady jejich velký pozměňovací návrh, který při minulém rozpočtu, který předkládalo ANO, tak měl uspořit nějakých 100 miliard korun ročně.
Ony to bylo ve skutečnosti, když si to člověk rozkryl, tak to byly takové jako velmi, velmi kreativní převody, takové rozpočtové perpetuum mobile, jak brát z kapitol, jako je obsluha státního dluhu a kde samozřejmě si nemůžeme dovolit neplatit splátky za státní dluh. Ale to, co se očekávalo v praxi, že vláda zatočí s tím dotačním podnikáním, tak se v praxi nepotvrdilo. Zkrátka, když to řeknu úplně lapidárně, tak v tom návrhu státního rozpočtu stále zůstávají rádoby inovace, ty peníze na ty různé toastové linky, a to tam ještě nemáme ten největší průšvih, nejvyšší průšvih státního hospodaření, což je podle mě Modernizační fond, ze kterého se platí bezhlavě a nesmyslně úplně dotace na věci, které ale vůbec nedávají smysl.
Já si vážím všech podnikatelů, kteří fungují poctivě a vytváří pracovní místa a nepotřebují k tomu žádné dotace. To je je skvělé, ale bohužel ta aktivita vlády pokřivuje celé to prostředí tím, že vytváří spoustu různých dotací a vytváří je takovým způsobem, že v reálu nemají ani ty efekty, které si od nich slibujeme. A neříkám to jenom já, neříkají to jenom Piráti, ale říká to i prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, kde Nejvyšší kontrolní úřad velmi podrobně zmapoval to, jakým způsobem funguje dotační podnikání, a upozornil na to, že úspěšnost plnění cílů některých dotačních programů v oblasti dotační ekonomiky se pohybuje kolem 7 %. To znamená, ti podnikatelé tam předloží - dotační podnikatelé tedy - ty svoje skvělé plány, jaké budou mít zisky milionové, a ve skutečnosti ty plány, na základě kterých bylo rozhodnuto o přiznání té dotace, jsou naplněny jenom z pouhých 7 %. Z 93 % ty očekávané příjmy nejsou naplněny.
Takže můžeme tady říct ten příklad, o kterém mluvil pan prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Kala. Dotace na průmyslový výzkum v letech 2016-2022, to bylo tedy z velké většiny před nástupem této vlády, na ně bylo vynaloženo asi 10 miliard korun a ty projekty byly z velké části neúspěšné, a bohužel toto je trend, který pozorujeme, že pokračuje i v těch rezortech za současné vlády.
Kdybych měl říct ty příklady, tak vzal jsem si na paškál Modernizační fond. Modernizační fond - byla schváleno dotace 10,7 miliardy pro oligarchu pana Křetínského dva dny po tom, co byli Piráti vyhozeni z vlády, ze Státního fondu životního prostředí, a ty dotace jsou nastaveny tak, že my dotujeme třeba 60 % projektu na stavbu obří spalovny nebo přestavbu teplárny na plyn. Takže 60 %, více jak většinu těch peněz, většinu toho projektu zaplatí stát prostřednictvím Modernizačního fondu. Tak to už nejsou ani podnikatelé, to jsou opravdu - nevím, jestli dotační podnikatelé, nebo příjemci dotací, lidé, kteří většinou fungují jenom na základě dotací, a to ještě v oblasti, která se jeví jako poměrně nekoncepční, protože tak, jak je to naplánováno, že tak, jak rekordně budeme podporovat spalovny, tak tady budou vznikat jako houby po dešti a hrozí, že Česká republika se stane tedy největší spalovnou Evropy, že k nám budou dovážet odpad i ze zahraničí, a to my si tady ještě dotujeme za peníze daňových poplatníků, abychom sem dováželi cizí odpad, spalovali ho a kazili tady občanům České republiky vzduch.
Ten další případ dotací, které tedy už naštěstí končí, ale ten dotační program pokračuje, takže můžeme se jenom děsit, co dalšího z toho bude placenom, je 200 tisíc na Teslu pro podnikatele. Místo toho, aby se stát postaral o to, aby vznikla infrastruktura, tak, aby vznikaly rychlé a ultrarychlé nabíječky, které budou dostupné jak na dálnicích, tak ve venkovských oblastech, aby ti, kteří chtějí využívat elektromobilitu, tak si mohli to auto nabít a nemuseli se bát, že se jim vybije na cestě, tak místo toho my jsme zavedli paušální dotaci 200 tisíc korun na nákup elektromobilu pro všechny podnikatele.
Zase je to ukázka toho, jak se nehodnotí výsledek té dotace, to, kolik za ty peníze se vytvoří muziky, jaký je výsledek. Čili kdybychom chtěli postupovat, aby ty dotace měly největší efekt, tak bychom se podívali na to, kde jsou ti občané, kteří nejvíce třeba dojíždějí, nebo firmy, rozvážkové firmy a tak dále, které dneska najezdí nejvíc kilometrů s tím svým automobilem a vypustí nejvíce zplodin do ovzduší, vyprodukují nejvíc oxidu uhličitého, a místo toho, abychom zasáhli ty dotace tam, kde je největší problém, tak to dáváme čistě podle toho, jestli má někdo nějaký status, aby si vylepšil auto. Takže to skutečně nedává smysl a v tomto případě už mluvím o dotaci, která je ze státního rozpočtu.
Zpátky k tomu Modernizačnímu fondu, který je tedy mimo státní rozpočet, ale je v podstatě největší disponibilní částkou, ve které může vláda činit své politické úvahy, a je to v podstatě na vládě, dělá to vláda autonomně, víceméně na politické reprezentaci v Poslanecké sněmovně, dělá to svojí většinou a nese tudíž za to plnou odpovědnost, tak je zase rozšíření programu Oprav dům po babičce, kdy dneska i člověk, který má dva baráky, tak bude mít ze státu hrazenu opravu baráku. Druhého baráku. Já si myslím, že náš stát není tak bohatý, aby si mohl dovolit dotovat takovéto věci jako majitele několika - jako druhou a další nemovitost, nebo aby si mohl dovolit z většiny dotovat výstavbu obřích spaloven, aby si mohl dovolit dotovat Tesly pro podnikatele v takovém rozsahu, kde to není vůbec vázáno, není to adresná dotace, není to cílená podpora, je to prostě plošné, nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit dotační ekonomiku, když na druhé straně nejsme schopni se ani postarat o to, aby měli rodiče kam dát dítě do školky nebo na hlídání, protože vláda se zavázala, že se postará o dětské skupiny. Stále to tady v parlamentu ani po třech letech není schváleno, a dokonce se osekává program, protože nejsou peníze ve státním rozpočtu, tak se musel osekat program na dětské skupiny a pětina peněz, které měly jít na ty dětské skupiny, tak se to zastavilo, ačkoliv vláda slibovala starostům, že to bude pokračovat.
Takže to já považuju za zcela nepochopitelné a s těmito penězi, které jsou v té dotační ekonomice, tak bychom měli naložit tak, že bychom je dali na věci, které občané reálně potřebují a které by jim reálně pomohly, nebo abychom o ně snížili to tempo zadlužování.
Když budu pokračovat v dotační ekonomice, tak jsou to ty slavné inovační vouchery Ministerstva průmyslu a obchodu. Musím říct, že jsem byl úplně zděšen, a to zase to není věc, že bych se já podíval do návrhu rozpočtu, ale za mnou chodí nešťastní podnikatelé a říkají, Kubo, co se to děje v tom státě? My nejsme přece - my tady dostáváme nějaké zakázky jako subdodavatelé od nějakých pseudopodnikatelů, kterým vůbec nezáleží na ekonomické výhodnosti modelu toho jejich podnikání, vůbec se o to nestarají, O.K., my to tedy uděláme, my na tom vyděláme, ale to přece nedává žádný smysl, proč podnikatelům politici takovýmhle způsobem dávají dotace, a že nějaká skupina úředníků na Ministerstvu průmyslu a obchodu bude posuzovat, kdo dělá lepší inovace. Já doufám, že pan ministr financí si to rozklikl v registru smluv, na jaké skvělé projekty jdou ty peníze v rámci takzvaných inovačních voucherů. Vždyť tam se hlásí lidé, že budou prodávat nějaký výrobek do Německa, a to je celý jejich inovační projekt, že něco začnou prodávat v Německu. Nebo se tam hlásí e-shopy s tím, že vyvinou část svého rozhraní, tak budou dostávat 5 milionů na to, že budou vyvíjet část, nějaké rozhraní. Já chápu, že jsou to peníze z Evropské unie, takže ty nikoho nepálí, ale my přece dokážeme ty peníze ze státního rozpočtu, které platíme a které se nám potom vrací z Evropské unie, využít daleko lepším způsobem na věci, které by měly skutečnou návratnost. Ne to, že budeme dotovat nějakou firmu nesmyslnou pseudoinovací, která se potom ve výsledku nechová ekonomicky, a akorát to pokřivuje trh.
Takže to jsou obrovské částky. Ty firmy, když jsem si vyjel ten seznam, tak řada z těch inovačních firem vyčerpala za posledních několik let třeba 20 milionů korun na vývoj počítačových programů, kde by si to měly podle mého názoru platit ze svého, a není žádný důvod, žádný ekonomický důvod, proč by stát měl tyto záležitosti dotovat. Naopak mi to přijde, jako že vlastně pravice tady zradila tu svoji základní politiku, že nebude navyšovat dotace, že je naopak oseká, že sníží výdaje státního rozpočtu, a tady se dotují, pravicově se tady dotují ti podnikatelé úplně nesmyslně.
Jestli chce vláda něco užitečného dělat v této oblasti, tak může třeba snížit míru dotací tak, aby to bylo zastropováno, aby někdo nedostával 60 %, ale aby dostával třeba maximálně 25 %. Já neříkám, že ty projekty jsou špatné. Ty projekty leckdy jsou užitečné, jsou potřebné pro tu konkrétní firmu, ale nemá je platit stát a politici na to nemají dávat peníze daňových poplatníků. Má si je platit ten podnikatel z velké části ze svého. A ta míra už se úplně vymkla z normálních poměrů.
Takže Ministerstvo financí by se mělo soustředit na proškrtání tohoto množství dotací a samozřejmě máme tam dotaci na agrokomplexy, to znamená zemědělské dotace. Dneska jsou realita. O tom si můžeme myslet co chceme, ale zkrátka se vyplácí a zlepšují poměry lidí, kteří pracují v zemědělství, to je v pořádku, ale současně jsou nastaveny takovým způsobem, že z nich stále nejvíce benefitují ty největší agrokomplexy.
Vláda udělala užitečné opatření, a to my jsme samozřejmě podporovali, že se zredukovala ta platba na hektary a tak, aby to bylo výhodnější pro ty, kteří mají třeba menší úspory z rozsahu, tak abychom tady zachovali rodinné farmy a menší hospodářství, střední podniky. Ale stále to, jakým způsobem ty agrokomplexy jsou prorostlé do rozhodování Ministerstva zemědělství, že tam nedochází k redukcím, které by nastavily ty dotace adekvátně, ale stále je zvýhodňováno těch několik největších agrokomplexů - mimochodem do kterých potom odcházejí někteří státní úředníci, kteří se na tom podílejí, protože oni (ony?) se o ně postarají - tak to je stále obrovský problém, kde nedošlo třeba přes kritiku Asociace soukromého zemědělství k dostatečné nápravě a stále je to nastaveno pokřiveně.
Dále budu mluvit o tom, jaké jsou příčiny strukturálního deficitu. Na to bychom nikdy neměli zapomínat a já se snažím to neustále připomínat, že tady v rámci minulé Poslanecké sněmovny vznikla podivná koalice ODS, ANO a SPD, která způsobila výpadek příjmů státního rozpočtu 100 miliard korun ročně, ke kterému došlo zrušením superhrubé mzdy. To znamená, když si to posčítáme za ten jednotlivý rok, a já neříkám, že to bylo špatně, snížit daně, to bylo dobré, my jsme jako Piráti navrhovali tehdy navýšit odečitatelnou položku na poplatníka. Díky tomu dostal do kapsy každý daňový poplatník stejně, ale tehdy se ještě zvýšila - tehdy se ještě obrovským způsobem přilepšilo těm, kteří jsou nad tím čtyřnásobkem průměrné mzdy, včetně tedy poslanců, takže každý z těchto lidí ušetřil nějakých 7 000 korun. A to je obrovská částka, kterou si prostě stát nemohl dovolit a která způsobila velký výpadek.
My jsme se snažili v rámci konsolidačního balíčku nastavit změnu toho zdanění takovým způsobem, abychom zpátky nezvyšovali zdanění práce, ale je pravda taková, že konsolidační balíček snížil ten výpadek příjmů způsobený zrušením superhrubé mzdy pouze částečně. Takže velká část toho tam zůstala a tu si teďka tlačíme před sebou. Je to nějakých 550 miliard korun minus, kterými jsme se zadlužili a které jsou výsledkem těchto kroků, ke kterým došlo v minulém volebním období ze strany ODS, ANO a SPD v rámci zrušení superhrubé mzdy.
My jsme navrhovali několik opatření v rámci našeho plánu Republika v pohybu, která by dokázala oživit ekonomiku. Já už jsem mluvil tady o té dostupnosti školek, protože to jsou v podstatě instantní peníze pro státní rozpočet, protože když rodič pošle dítě do školky a nemusí s ním zůstávat doma, tak jde do práce a následně nemusí dostávat žádnou formu podpory a naopak vrací peníze do státního rozpočtu. Ale stále jsme v situaci, kdy se ta dostupnost školek omezuje, kde stále jsou pro některé rodiče nedostupné.
Druhá věc, kterou považujeme za zásadní, která by měla mít dopad, tak je reforma penzijních fondů. Já vím, že Ministerstvo financí na něčem pracuje, ale zase jsme ve třetím roce vládnutí, na konci třetího roku vládnutí. Máme tady důchodovou reformu, která mění parametry důchodového systému, ale nebyla s tím předložena ta druhá důležitá část, a to je reforma penzijních fondů, která by zajistila, že člověk, který si spoří peníze na důchod, tak jako v západních státech, jako ve Švédsku a v řadě dalších států, má jednoduchou možnost uložit svoje peníze tak, aby se mu v průměru dobře zhodnocovaly s rozumnou mírou rizika. Dneska jsme šli cestou, že těch 600 miliard korun leží v podstatě v oblasti, kde je nulové riziko, kde to mají finanční instituce, které dávají velkou část svého portfolia do státních dluhopisů, takže tím, že se samozřejmě zvyšuje poptávka po státních dluhopisech, protože je (?) potřebují tyto finanční instituce, tak to(?) máme o něco výhodnější sazby, o něco výhodnější úroky na státní dluhopisy, ale současně tím významně oslabujeme kapitálový trh, který nemůže pracovat s těmito 600 miliardami. Ty peníze nejdou do žádných návratných záležitostí tak, aby se těm lidem zhodnocovaly, a většina lidí to nějak neřeší a spoléhá se na to, aby to stát nějakým způsobem vhodně zreguloval, navrhl to pro ně. Samozřejmě pokud to někdo chce mít v konzervativním fondu, nemám vůbec nic proti tomu, ať to tam klidně má. Teď by to těm lidem sežrala - z velké části ukousla inflace.
Bavili jsme se tady samozřejmě, když se bavíme o těch reformách, které by se promítly do státního rozpočtu a přispěly by k tomu, že se třeba méně zadlužujeme, tak se můžeme podívat na to, jak by prakticky fungovalo zavedení eura. Já vím, že proti euru je Česká národní banka, která by se tím připravila o své kompetence, ale to jsou obrovské částky. My máme za tu obsluhu státního dluhu nějakých 100 miliard korun ročně při současné situaci, za dva roky to bude třeba i nějakých 120 miliard korun, tak to vychází, kdybychom přešli třeba na ty úroky, které má díky euru za státní dluh Slovinsko, které je srovnatelné s Českou republikou z hlediska rozlohy, velikosti zadlužení a tak dále, tak bychom ušetřili nějakých 35 miliard korun ročně navíc jenom na té obsluze státního dluhu. Takže to jsou obrovské částky a ty státy samozřejmě vědí, proč to euro mají, protože je výhodnější, když už ten dluh máme, a my ten dluh máme, tak je výhodnější se zadlužovat společně v balíku, kde se ty státy navzájem jistí. Samozřejmě že by to stálo určité peníze na začátku, stálo by to peníze do toho zajišťovacího fondu, ale celkově, kdybychom to zavedli na začátku, tak už dneska bychom ty peníze měli zpátky. A to nemluvím o tom, že ty peníze jsou tam na zajištění, takže ty peníze nejsou ztraceny, ty peníze by nebyly utraceny, takto jsme zkrátka vydali obrovské množství peněz jenom za to, že si necháváme z nějakých národoveckých důvodů korunu.
A když už mluvím o těch reformách, tak bychom mohli pokračovat. Velmi se promítá do podnikatelského prostředí nedodělané inkasní místo. Jednotné inkasní místo byl projekt, který by mohl ušetřit nějakých 5 miliard korun. Bohužel vláda říká, že bude možná v roce 2026. Já tedy bych za to ruku do ohně nedal, že se podaří Jednotné inkasní místo spustit, případně to vypadá, že bude zavedeno jenom částečně, takže to bude nějaká jednotná platba, ale už s ním nebudou spojeny úspory na vymáhání. Protože když se bavíme o úsporách, které pravice slibovala, tak se bavíme třeba o tom, že by dluhy na daních a odvodech z příjmů na nedoplatcích mohla vymáhat jedna instituce. Dneska to řeší Finanční správa, Česká správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, čili tři různé instituce vymáhají ty dluhy po těch dlužnících, ačkoliv by to mohla dělat jedna instituce, takže tam samozřejmě zbytečně platíme obrovské administrativní výdaje.
Druhý příklad těch nedostatků v rámci reforem byla registrace dohod o provedení práce, která teda byla zavedena dříve než Jednotné inkasní místo. Tím vzniklo administrativní peklo pro zaměstnavatele a je pravda, a musím přisvědčit opozici, kterou to bylo kritizováno, že to tlačí zaměstnance ke zřízení živnosti práce na IČO místo toho, aby zůstali zaměstnanci. Takže také tady jsme měli důvěru v naše kolegy na Ministerstvu práce a sociálních věcí a na Ministerstvu financí, že nastaví rozumně ten způsob. A teď se ukazuje, že se to celé musí vracet zpátky na začátek. Takže to považuji za ne úplně povedenou reformu, u které vidíme, že by měla být provedena jinak. Bohužel o těch důsledcích, které to bude mít, se na vládě nemluvilo, na ty jsme připraveni nebyli.
Za zásadní problém považuju nízké platy ve státní správě. Počet státních zaměstnanců roste, zatímco celkové výdaje klesají. Díky tomu, nebo spíš kvůli tomu vzniká početný, ale špatně placený aparát, díky kterému stát ztrácí schopnost efektivně plnit svoje základní úlohy. Pan ministr financí o tom už mluvil i ve svých veřejných vyjádřeních a řekl, že se tedy už konečně musí vyřešit ty tabulky, které stát nepřenastavil. A tam je obrovský rest.
Ale nerozumím tomu, proč koalice Spolu tři roky, my jsme to tlačili, my jsme pořád přicházeli s tím, že by se to mělo posunout, upozorňovali jsme na to, jak to funguje v Estonsku, jsou tomu písemné materiály, kde jsme ukazovali, že v Estonsku to mají dobře nastavené pomocí percentilu, že to odvíjejí od soukromého sektoru, že to o něco sníží, protože samozřejmě tedy práce ve státní sféře je práce, která nemá takové riziko, tudíž je spojená i s o něco menším odměňováním. Ale v zásadě těmi trendy a konkurenceschopností by měla odpovídat tomu, aby stát přilákal kompetentní úředníky, protože dělá ty nejsložitější projekty ve státě. Takže by měl mít i dobře zaplacené lidi.
Pokud budeme pokračovat v trendu toho špatně placeného početného aparátu, tak nám to zkomplikuje řešení krize, což jsme viděli v rámci covidu i energetické krize, kdy ta reakce je pomalá a ekonomický dopad v rámci Evropské unie je, že jsme jedni z nejpomalejších, pokud se bavíme o tempu obnovy. Částečně je to dáno strukturou našeho průmyslu třeba, který má větší zastoupení energií, ale částečně je to dáno právě i tím špatně placeným, pomalým, pomalu inovujícím aparátem.
Kritizuje to celá řada institucí, zase dostáváme zprávy. Není adekvátně vybaven Energetický regulační úřad, aby zvládal ty velké energetické molochy. Ty si zaměstnávají ty nejlepší právníky, poradce, konzultanty a tak dále, zatímco Energetický regulační úřad nemá dobře placené lidi a nezvládá svoji úlohu. A když se díváme na to, jakým způsobem, jakým způsobem postupoval, ať už v době krachu těch prvních firem, kdy měli kontrolovat firmy jako Bohemia Energy, pak to dopadlo na lidi, ať už v oblasti kontroly proplácení peněz pro ty velké energetické molochy, které se potom, kde ty drahé ceny energií se potom promítly úplně všem do cen v obchodech, tak zkrátka máme zprávy o tom, že ERÚ nedělal svoji práci dobře a je to výsledek právě té politiky špatně placeného početného aparátu.
Mimochodem to prošetřuje teď i tedy Nejvyšší kontrolní úřad, který na to dělá analýzu, ale problémem tam u toho je, že ty analýzy dostáváme vždycky s několikaročním zpožděním, takže v době, kdy bychom to potřebovali, tak ty analýzy nemáme a zase se už řeší úplně nějaký jiný problém, nemáme tam ten vhled.
Samozřejmě to má velký dopad na digitalizaci. Nám se podařilo, to je potřeba poctivé přiznat, nám se podařilo zásadně zlepšit i ve spolupráci napříč vládou možnost osobního ohodnocení, které se navýšilo až na 100 procent, takže v rámci toho je možné řešit některé situace. No, ale když to potom vidíte v praxi, jak to funguje na těch úřadech, a já jsem se setkal, to jsou konkrétní příklady z praxe v rámci Státního zemědělského intervenčního fondu jsem se setkal s případem, kdy ten fond vypsal inzerát, že nabírá architekta pro celé IT toho úřadu a že nástupní plat je 35 až 45 000 korun měsíčně. Pro IT architekta!
Ty sumy, které dneska pobírají tihle lidi v komerčním sektoru, tak se pohybují ale řádově, na řádově jiných částkách. A potom samozřejmě se to promítá do toho, že ty úřady se bojí vypsat nějaké částky, protože když přidají jednomu, tak ostatní začnou remcat, že my jsme taky důležité pro tu instituci a my chceme taky přidat. Takže to je, ale nejsou tam s tím spojené odpovídající požadavky požadavky na výkon. Jediné, kde se utrácí obrovské částky, tak jsou dodavatelské smlouvy, tam proti tomu nikdo nic nezvedá. Ale nepostaví se vedle sebe ty alternativní scénáře, buď platit dodavatele, který má třeba vendor lock-in, (?) obrovské částky za dodavatelské kontrakty, anebo některou část z těch dodávek dělat interně a snažit se to nakombinovat tak, aby to pro stát bylo ve výsledku nejvýhodnější. To je důsledek toho početného a špatně placeného aparátu.
Samozřejmě další důsledek je neschopnost odolávat zájmům lobbistických skupin, což se potom projevuje v designu zakázek, rozdělování dotací, hodnocení zakázek, které je prostě minimalistické, je dělané často na cenu, není tam zohledněna kvalita. Nafukují se ty dotační dotační sumy, takže úředníci raději vypíšou méně dotačních titulů, ale s vyššími částkami, než aby si přidělávali práci s nějakým podrobnějším hodnocením.
A samozřejmě se to promítá i do neschopnosti bojovat proti kartelům a neférovému tržnímu jednání a promítá se to i do toho, co kritizuje generál Řehka v rámci armády, že nízké platy snižují odolnost země proti vnějším hrozbám. Takže to je příklad toho, jak se promítá mzdová politika do fungování státu.
A nestalo se to, co jsme měli napsáno v programovém prohlášení, nebyl splněn ten slib, neproběhla komplexní revize platových tabulek ani po třech letech od, ačkoliv jsme se my to snažili opakovaně, opakovaně urgovat, tak dodneška není ten výsledek. A to měl být přitom předběžný krok pro to reálné vládnutí. Ne krok, který se dělá v posledním roce vládnutí.
Z hlediska těch reforem, které měly přijít a nepřišly, tak určitě je důležité zmínit to, co by mohlo přispět k hospodářskému růstu z velké části, to je podpora menších firem a start-upů. My jsme usilovali o to, aby se stát postaral o takzvané zaměstnanecké akcie, aby vytvořil prostředí, které je konkurenceschopné vůči státům, které mají větší počet start-upů. Protože ty start-upy, když má země úspěšný trh se start-upy a Češi už dokázali, že spousta úspěšných firem může udělat úspěšný start-up a prodat firmu potom za obrovské peníze, vytvořit tady hup (?) technologický, máme tady různé antivirové firmy a tak dále, máme tady rozvážkové služby, nebudu říkat konkrétní jména, ale jsou velmi úspěšné firmy a ten trh, ty podmínky pro zakládání start-upu tady dneska neodpovídají tomu, co je běžné v zahraničí, například ty ESOPové programy a tak dále.
Naopak. Teď nám píšou firmy, které prosí o to, abychom vrátili zpátky tu polovičatou reformu, kterou narychlo připravilo v konsolidačním balíčku Ministerstvo financí. A my jsme varovali předtím, že to bude průšvih. Bohužel se to potvrdilo. Oni teďko žádají o to, aby se mohli vrátit k tomu původnímu modelu, aby to bylo dobrovolné.
A připravili jsme kompletní návrh toho, jak mají být podporovány start-upy, aby měly rovné podmínky pro ty ESOPové programy. Dodneška, dodneška Ministerstvo financí nepředložilo ten návrh, přestože dostali konkrétní návrhy legislativního řešení od našich odborníků.
No a samozřejmě by bylo dobré věnovat se i problematice zdrojů ve státním rozpočtu, kde si myslím, že vláda taky podcenila možnost v rámci státního rozpočtu přispět několika miliardami korun, když se podíváme třeba na daň z přidané hodnoty a spotřební daň z konopí, tak se bavíme, kdyby proběhla legalizace konopí, tak jako to probíhá v jiných státech, tak mohl státní rozpočet získat navíc nějaké dvě až tři miliardy korun. Pokud by byla schválena daň ze slazených nápojů, tak by se nám podařilo získat nějaké čtyři miliardy korun. To je spotřební daň, kterou mimo jiné doporučili odborníci z Národní ekonomické rady vlády. A dále by se dala ta příjmová stránka vylepšit například tím, kdyby stát lépe fungoval, pokud jde o ty největší korporace a jejich agresivní daňové optimalizace. Protože i zevnitř ze zdrojů Finanční správy dostáváme informace o tom, že Specializovaný finanční úřad není adekvátně vybaven, ať už personálně, kvalitou svých odborníků, tak, aby dokázal držet krok s těmi optimalizátory, s těmi velkými korporacemi, které používají různé transferové ceny a další praktiky k tomu, aby si snižovaly daně, a stát s nimi nezvládá držet krok a tyto částky vybírat.
Pokud jde o rozpočtový výhled, tak je potřeba připomenout, že vláda utekla před jednou ze zásadních otázek, které budou důležité pro budoucnost České republiky a budoucnost občanů, a to je problematika poplatků, které budou důsledkem těch takzvaných nových povolenek.
To znamená, povolenek, které mají odradit od znečišťování v oblasti dopravy, v oblasti malých emisních zdrojů, vytápění na plynové kotle v domácnostech, které na nás, ať už chceme, nebo nechceme, přijdou. A vláda (by?) neměla strkat hlavu do písku a bohužel rozpočtový výhled vůbec nezohledňuje, jakým způsobem budeme tuto problematiku řešit. My bychom měli říci, že daleko lepší, než strkat hlavu do písku a odkládat to na příští vládu, by bylo - pojďme použít třeba rakouský model, něco, co se v Evropě osvědčilo. Rakouský model spočívá v tom, že peníze, které jsou vybrány za emisní povolenky, se vrací zpátky k lidem, akorát jsou redistribuovány takovým způsobem, aby ty peníze nešly ke znečišťovatelům, kteří to platí, ale aby je dostali zkrátka lidi podle potřeby toho, jak se musí adaptovat na klimaticky šetrné hospodaření, to znamená, aby na reformách, na ochraně klimatu vydělávaly domácnosti a firmy. V Rakousku je to upravené velmi, velmi chytře, že menší domácnosti - pardon - domácnosti, které jsou v okrajových částech Rakouska, třeba v hornatých oblastech, dostávají větší částku, kolem 2 000 korun by to vycházelo v českém přepočtu, a ty, které jsou naopak uprostřed měst, kde nároky na klimatickou transformaci jsou menší, tak ty dostávají částku, která je menší. Odpovídá to zkrátka zátěži, která je spojena s tou transformací tak, aby se tomu dokázaly přizpůsobit a aby třeba za ty peníze navíc, které dostanou, tak je použily na nějaké opatření k tomu, aby si snížily výdaje v oblasti vytápění, izolace prostoru, aby investovaly do solární elektrárny, protože díky tomu, že dostanou ty peníze, tak si to můžou dovolit. Anebo zkrátka - a to je taky zcela legitimní - ty peníze využijí na to, aby si zlepšily svoji životní úroveň, která bude zasažena těmi výdaji na nové povolenky a klimatické bonusy nebo (nesrozumitelné), to jsou peníze, které umožní kompenzovat dopad nových povolenek.
Pokud to vláda odloží až na příští vládu a nepředloží žádnou koncepci - a my víme, že vláda odkládala klíčové dokumenty, jako je plán ochrany klimatu pro Českou republiku - tak to nechá na příští vládu a budeme to tady zase horko těžko flikovat, protože nebude nic připraveno. Tak to já považuji za nezodpovědné a domnívám se, že naopak kompenzace rodinám s drahými cenami energií v podobě klimatického bonusu nebo podobných opatření, která pomůžou zlepšit situaci, by byl daleko lepší postup, než pouze schvalovat další a další poplatky, které se na domácnosti budou valit, protože to budou nejenom peníze za nové povolenky, bude to i navýšení poplatku za distribuci v rámci cen energií, protože distributoři chtějí vyšší marže, a vypadá to, že ERÚ jim to schválí. Jsou to ty nové poplatky, třeba v oblasti, že budou platit lidi, kteří nemají televizi, tak budou platit za televizi, nové poplatky pro podnikatele a tak dále. Takže spíš, než jenom navyšovat poplatky, bychom měli myslet i na to, aby domácnosti to finančně ustály, protože jedním z klíčových bodů, s čím kandidovala strana - nebo koalice pana premiéra, byl boj proti drahotě. Tehdy se tomu říkalo Babišova drahota, dneska opozice tomu říká zase Fialova drahota, ale zkrátka jednoznačné je, že disponibilní příjem domácností se opravdu nepodařilo zlepšit tak, jak by bylo adekvátní pro ty domácnosti. A proto to tady i v rámci státního rozpočtu kritizujeme, proto my jsme třeba historicky, když jsme byli ve vládě, navrhovali úsporný tarif, který by poskytl peníze domácnostem tak, aby ten, kdo šetří energiemi, kdo snížil svoji spotřebu, kdo se chová zodpovědně, tak dosáhl na nějakou podobu kompenzace. A to by se podle našeho názoru mělo objevit i v rozpočtovém výhledu, protože nestačí ekologické technologie zavádět, ve velkých provozech je potřeba, aby ekologické, čisté technologie byly dostupné zejména pro rodiny a pro menší firmy tak, aby se podařilo je zavádět skutečně plošně.
Jak už jsem říkal, pro státní rozpočet jsme nehlasovali. Jedna z těch věcí byly peníze na bydlení, které se potom podařilo nějakým způsobem vyřešit, že se daly do doprovodného usnesení vlády. My si myslíme, že už v příštím roce budou úspěšné projekty, které budou čerpat, protože už teď jsou úspěšné projekty, které jsou připraveny čerpat, takže by bylo vhodné s nimi ve státním rozpočtu počítat, pokud to vláda skutečně myslí s podporou bydlení vážně, tak, jak jsme se zavázali v programovém prohlášení vlády, které jsme ještě měli společně. No a samozřejmě ten další důvod, který jsme měli jako výhradu ke státnímu rozpočtu, je to, že došlo k těm - v uvozovkách - tupým škrtům na našich resortech. To znamená, jediné resorty, kde došlo k velkým škrtům, tak bylo Ministerstvo pro místní rozvoj, které teď získal STAN, a Ministerstvo zahraničí, kde tehdy my jsme dostali informace, že na Ministerstvu zahraničí to bude znamenat, že budou muset snižovat počty diplomatů, což v době, kdy máme velký geopolitický konflikt, asi není úplně nejrozumnější krok, anebo že budeme muset rušit komplet celá velvyslanectví. Takže to je důvod, proč my jsme pro rozpočet nehlasovali.
Já jsem ještě potom posílal písemně - zase je to možné doložit - naše připomínky k rozpočtu, (nesrozumitelné) další věci, na které jsme upozorňovali, že tam nejsou řešené, jako jsou oblasti péče - nebo řešení závislostí lidí, adiktologické služby, protože to lidi vnímají jako zdravotní, jako bezpečnostní problém pro zdravé komunity, a měli bychom se starat o to, aby to na lidi nedopadalo, aby tam nebyla rizika z hlediska veřejného zdraví - a adiktologické služby bohužel jsou poddimenzovány. A potom si stěžují i třeba zástupci z koaličních stran, že mají problém ve svém regionu, že mají problém ve svém městě, že se tam - v uvozovkách - množí narkomani a nikdo z hlediska státu nebo obcí se nestará o to, aby se minimalizovala rizika pro veřejné zdraví, a tak, aby se o to zkrátka dokázali starostové - aby měli reálné možnosti, jak se o to postarat, a neohrožovat veřejnost.
Vláda slíbila v návrhu, ve svém programovém prohlášení, že české rodiny by měly kde bydlet, tomu odpovídají ty peníze na bydlení, které ve státním rozpočtu nejsou, a aby měly děti dobré vzdělání. A tomu zase odpovídá to neplnění slibu garance 130 % průměrné mzdy z předminulého období. Já už jsem o tom stručně mluvil. My jsme se opravdu v rámci všech vyjednávání snažili, aby ta částka byla garantovaná, dokonce některé politické strany vůbec nechtěly, aby učitelé měli garanci 130 %. My jsme to navrhovali (už?) i v minulém volebním období, kdy to zase pro změnu zablokovalo hnutí ANO, takže se to nedostalo do zákona a nedostaly se tam ty závazné tabulky, které by zajistily, že peníze skutečně potečou k učitelům, že se neztratí někde na cestě, tak, aby se z toho sanovaly nedostatečně placené jiný profese. Takže to je problémem toho návrhu, že nezohledňuje důležité priority pro rodiny, obecně, pro vzdělávání, které by mělo být prioritou, jak se vláda kasala ve svém programovém prohlášení.
Za druhé tam chybí peníze na dětské skupiny. Už den po volbách, 22. září, byl projekt dotování - nebo podpory těchto - to je nezisková aktivita, to nejsou žádní podnikatelé, ale jsou to dětské skupiny, které platí obce prostřednictvím menších subjektů, které se starají kolektivně o děti tak, aby jejich rodiče mohli jít do práce, tak už den po volbách byl ten projekt zničehonic stopnout, ačkoliv se starostům slibovalo, že ten projekt bude pokračovat.
Za třetí, už jsem mluvil o penězích na léčbu lidí se závislostmi, které tam nejsou. A velmi nás zajímá otázka psychologů. Tady bych poprosil tedy pana ministra, jestli by nás mohl ujistit jako Poslaneckou sněmovnu, která kontroluje vládu, že peníze na psychologickou podporu a péči, na nová místa na vysokých školách, protože je nedostatek psychologů, má to obrovské důsledky v tom, co pozorujeme, nejenom na kauzách, které se objevují, ale i na tom, jak se cítí děti ve školách, jakou mají dostupnost, jak dlouho musí čekat na péči psychologa a tak dále, tak bych chtěl být skutečně ujištěn, že ty peníze, nějaké, myslím, že jsme se bavili o nějakých 400 milionech korun, takže ty peníze jsou zohledněny ve státním rozpočtu, aby se tu psychologickou péči podařilo řešit.
(Někteří poslanci v sále se usmívají.) Není to legrační věc. Myslím si, že bychom se během toho neměli smát, protože tohle je opravdu věc, o kterou se musíme postarat, protože tam jde o ty nejzranitelnější v naší společnosti.
Další výhrada, když už to takhle shrnuji - blížím se ke konci - byla ohledně bydlení. Tam se podařilo schválit usnesení vlády, které zavazuje Ministerstvo financí, že v následujících letech Ministerstvo financí alokuje peníze na programy půjček obcím tak, aby obce, ve kterých je nedostatek bytů, mohly zafinancovat výstavbu nových nájemních bytů. Čili to jsou peníze, které se potom budou zase zpátky vracet do státního rozpočtu, jsou to jenom půjčky. Ale proto, abychom podpořili výstavbu bydlení a udělali něco s krizí bydlení, aby se promítla tato důležitá priorita, která opět je mezi prioritami v programovém prohlášení vlády, a vláda je slíbila, tak musíme na to alokovat v tento okamžik peníze, které se ještě díky tomu, že to rozděluje Národní rozpočtová banka a další instituce, ještě nafouknou, vnikne do toho i soukromý kapitál, nebude to čistě jenom státní projekt a vytvoří to tlak na to, aby se stavělo víc bytů, aby šly ceny dolů, aby šly dolů ceny nájemného, ceny nových bytů.
Pokud by se souběžně s tím podařilo dokončit i zákon o podpoře bydlení, který by snížil ceny nájemného u víc jak jednoho milionu lidí, čili týkal by se i střední třídy, tak to by samozřejmě vytvořilo velký tlak na to, aby se snížily ceny nájemného, nebo alespoň aby nepokračoval nárůst, který tady dlouhodobě v České republice máme.
Tam jsou samozřejmě i další opatření, o kterých bych mohl mluvit déle, jako jsou opatření proti bujícím investičním bytům v centrech velkých měst, které nakonec vedou k tomu, že centra velkých měst se mění buď v turistické skanzeny, nebo letní letoviska, jako to vidíme na Praze 1, 2, 3, na centru Brna a dalších velkých městech. Leží nám tady zase zákon, který by to mohl změnit. Není to o jednom všespásném řešení, ale je to o sérii opatření a soustavné práci v celé řadě oblastí, aby se nám podařilo snížit ceny bydlení tak, aby si třeba mladá generace mohla dovolit rozumné bydlení.
Dneska, jak je to nastaveno, tak bohužel ceny bytů šly obrovským způsobem za posledních 10 let nahoru a mzdy s tím vůbec nekorespondují. Když srovnáme minulou generaci a tuto generaci, tak ceny bytů rostly o 66 % rychleji, než rostly průměrné mzdy. To znamená, že dneska mladá generace má daleko náročnější dovolit si nové bydlení, než to bylo u té předchozí generace. Je to jedna z věcí, které mladí hodnotí velmi problematicky, že ta situace se nezlepšuje. I ta opatření, která se nám podařilo vyjednat ve vládě, tak teď to vypadá, že spadnou pod stůl, protože už od nich zbylá část koalice začíná dávat ruce pryč. Třeba od zákona o podpoře bydlení, od těch peněz, které mají jít na výstavbu a tak dále.
Poslední věc, která by velmi pomohla vyrovnat rozpor mezi generacemi, je navýšení rodičovského příspěvku tak, abychom zavedli pravidelné navyšování rodičovského příspěvku, stejně jako rostou důchody, aby se mladé rodiny nemusely spoléhat na to, že nějací politici zvýší rodičovský příspěvek, ale aby to měli stejně jako senioři, aby měli jistotu, že se nebudou devalvovat jejich příjmy. Mně to u těch seniorů přijde celkem rozumně nastavené po tom, co jsme schválili společně v rámci úpravy valorizačního schématu.
Tady se třeba liším od opozičních stran, které trvaly na tom, že musíme zachovat původní valorizaci, kterou si ale stát vůbec nemohl dovolit. Domnívám se, že stejným tempem, jako by měly být navyšovány důchody, tak by měl být navyšován i rodičovský příspěvek. To je věc, kterou budeme navrhovat v rámci druhého čtení státního rozpočtu, aby se promítla do priorit vlády. Protože zatím se podařilo rodičovský příspěvek navýšit z 300 000 na 350 000 korun, ale i tak bylo strašně náročné to v koalici prosadit. Bez nás by to pravděpodobně nebylo vůbec a zůstaly by na 300 tisících. Když se podíváme na to, jakým způsobem rostla inflace, tak ten rodičovský příspěvek by měl činit nějakých 410 000 korun, pokud by rostl stejným tempem, jako rostly důchody. Takže tato věc by se měla objevit v návrhu státního rozpočtu na příští rok a podle našeho názoru i v rozpočtovém výhledu dlouhodobě.
Chápu, že návrhy na automatické valorizace mají svoji nevýhodu, že to je někdy těžké předvídat a že to snižuje disponibilní příjmy vlády. Ale když jsme tady viděli obrovské prostředky, které vláda dává na dotační ekonomiku, které dává na podnikatele, které dává na 60 % dotování obřích spaloven, přestavbu tepláren, které dává na druhé nemovitosti v rámci programu Oprav dům po babičce, které dává na takzvané inovační vouchery, které jdou na nesmysly, které by si měly dělat podnikatelské subjekty za vlastní peníze, které jdou na agrokomplexy pro největší firmy, tak se domnívám, že přece nemůžeme říkat, že máme peníze na toastové linky, že máme peníze na starý průmysl, který vlastní z velké části oligarchové, a současně nemáme peníze na to, abychom se postarali o vzdělání, o děti v dětských skupinách, nebo abychom nedokázali rychleji snižovat státní dluh.
Stát si přece nemůže dovolit dál rozdávat peníze na dotační podnikání, když ti dotační podnikatelé generují rekordní zisky. Doporučuji podívat se na účetní závěrky. Ti, kteří jsou příjemci dotačních programů, třeba v rámci inovačních voucherů nebo ti, kteří vydělávali na energetické krizi, mají rekordní zisky a stát je ještě k tomu dotuje v některých případech z víc jak 60 %. Současně stát říká, že není schopen se postarat o děti.
Takže závěrem chci říci, že navrhneme přepracování státního rozpočtu. Předpokládám, že navrhneme i, pokud neprojde návrh na přepracování, aby se změnily výdajové limity tak, aby se snížil o tu dotační ekonomiku deficit státního rozpočtu, čili abychom se pomaleji zadlužovali oproti tomu, co předložila vláda. Pokud nebudou schváleny tyto návrhy, tak navrhneme změnu alokací v rámci druhého čtení státního rozpočtu tak, aby byly podpořeny oblasti, které jsou důležité pro lidi a rodiny, pro vzdělanost tak, aby reálně výdaje odrážely potřeby společnosti.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
