Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, milí občané,

já bych rád za klub Pirátů vyjádřil podporu tomuto návrhu zákona, protože to je zákon, který jsme iniciovali, když jsme byli ve vládě a který se opírá o programové prohlášení, jehož části jsme prosadili. Konkrétně v programovém prohlášení je jasný závazek, že vláda se zaměří na problém nadužívání trestní represe u jednání s malou společenskou škodlivostí. Takže to je ten závazek v programovém prohlášení, který byl schválen. Ale je trochu škoda, že se dostáváme k projednávání konkrétního návrhu zákona až ve třetím roce vládnutí. Samozřejmě v tom programovém prohlášení je řada dalších věcí, které se týkají trestní politiky, vězeňství, a to je závazek zasazovat se o rozšíření alternativních trestů, což tato novela také dělá, prevence, a snižování recidivy. Odlehčíme tak věznicím a urychlíme návrat odsouzených do normálního života, což je věc, o které jsem mluvil už v té své úvodní řeči k programu jednání. Některé věci nás tam sice ještě dlouhodobě trápí, třeba elektronický monitoring, který úzce souvisí s trestní politikou a který zatím není rozvinutý tak, jak bychom si představovali. Těch náramků u vězňů, respektive u odsouzených, je nějakých pár desítek, což tedy ve srovnání s jinými státy je výrazně méně.

Ale zpátky k tomuto návrhu, který považujeme za důležitý a užitečný. Když jsme měli s ústavněprávním výborem návštěvu věznice v Mírově, tak jsme se bavili samozřejmě i s příslušníky vězeňské správy a ptali jsme se jich, co bychom my jako politici měli dělat pro to, aby naše vězeňství lépe fungovalo, aby byly lepší předpoklady pro to, že když člověka propustí z vězení a stane se naším spoluobčanem a sousedem, tak co bychom měli dělat? No podle příslušníků bychom se měli zasadit o to, aby věznice nebyly přeplněné, aby dokázaly pracovat individuálně s jednotlivými vězni tak, aby se skutečně podařilo dosáhnout nápravy, toho, že ten člověk je připraven na normální život, že má zajištěny základní předpoklady jako bydlení, práce, oddlužení, společenské vztahy a tak dále. Ale to samozřejmě není možné v situaci, kdy na jedné cele v mírovské věznici sedí i 20 vězňů a kdy některé věznice jsou přeplněné na výrazně více než 100 % jejich kapacity.

Takže to je podstatou této novely. Tato novela napravuje historickou chybu, která se tady stala při schvalování trestního zákoníku, že všichni chtěli vypadat tak, že jsou tvrdí na zločince a vyjadřovali to tím, že tam psali výrazně vyšší trestní sazby v řadě případů, ačkoliv v západních státech máme jasnou evidenci, že množství let trestu odnětí svobody je v řadě případů výrazně nižší, že jsou nižší ty dolní hranice a tak dále. Takže pokud se podaří schválit tuto novelu, tak by to měl být předpoklad toho, že do vězení budeme posílat pouze lidi, kteří tam opravdu patří, a současně na dobu, kterou si zaslouží, ale ne výrazně déle. Já o tom budu mluvit později, ale když se podíváme na některé ty excesivní tresty, že člověk, který třikrát ukradne nějaké housky nebo něco v obchoďáku, tak kvůli sčítání trestu za dnešní právní úpravy může dostat až šest let odnětí svobody, a naopak člověk, který se třeba pokusil uplatit zastupitele v pražském zastupitelstvu, tak dostane jenom peněžitý trest. Tak to je trošku disproporční samozřejmě.

Mgr. et Mgr. Jakub Michálek

• Piráti
• Pusťte nás na ně, porveme se za vás!
• poslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

No, když mluvím o modernizaci vězeňství a trestní politiky, tak samozřejmě vycházíme z toho klíčového ukazatele, kterým je počet vězňů na 100 000 obyvatel, a my se současně pohybujeme v číslech, která jsou dvakrát horší než třeba Rakousko. Ono se na jednu stranu říká, že to zvyšuje bezpečnost, že jsou ti kriminálníci zavření, ale to platí samozřejmě u těch nejpřísněji trestaných, kde to nemá smysl se snažit o nějaké alternativy, ale u té drobné kriminality by daleko lepší bylo, kdyby se nám podařilo tyto lidi napravit a snížit recidivu prostřednictvím působení psychologů ve věznicích a dalších odborníků tak, aby se jim skutečně mohli věnovat, a tak, aby byl zajištěn i ten návazný systém, abychom měli více probačních domů, protože se podařilo otevřít probační dům v Písku.

Máme tady takzvanou otevřenou věznici věřících, připravuje se na základě programového prohlášení další otevřená věznice. Ale stále, když se podíváte na ty počty, na těch 20 000 vězňů, tak to jsou opravdu drobečky, to jsou opravdu drobečky, co máme v otevřených věznicích lidi, co mají náramky, lidi, kteří jsou v probačních domech. To jsou opravdu velmi malá čísla, a dokud to nezměníme, tak se obávám, že ta čísla recidivy budou poměrně vysoká, kolem těch 70 procent celoživotní recidivě tam, kde bychom se měli snažit o snížení.

Samozřejmě ten zákon obsahuje celou řadu pozitivních věcí, některé z nich už nastínil pan ministr. Máme tam problematiku konopí, kde bychom se jako Pirátská strana zasazovali o odstranění té zcela zbytečné represe. Já si zcela ještě velmi dobře pamatuju, že když jsem vstupoval do politiky, tak policie vydávala takové tiskové zprávy, jako že se jim podařilo chytit dívku s jointem. Tak to jsou opravdu tedy počiny a doufám, že od té doby jsme se už posunuli, ale stále dostávám dodnes zprávy od lidí a nejsou to jenom mladí lidé, jsou to i senioři, kteří třeba pěstují konopí kvůli tomu, aby si z toho mohli vyrobit mastičku. A opravdu nevidím žádný důvod, proč by náš stát měl takovéto lidi kriminalizovat, proč by je měl posílat do vězení a ukládat jim v řadě případů dlouhé a dlouhé tresty. Takže ta současná politika je zcela absurdní v oblasti konopí, protože ona umožňuje vypěstovat, respektive kriminalizaci až od pěti rostlin, do té doby je to přestupek, ale současně, když člověk ty rostliny sklidí, tak se dostává zase okamžitě do režimu trestného činu. Já tedy nejsem žádný velký příznivec konopí, ale domnívám se, že kriminalizovat a zbytečně trestat tyto lidi, aby pak daňový poplatník musel platit 1 500 korun za den, že takovýto člověk sedí ve vězení, místo toho, aby chodil do práce a platil odvody a daně do veřejných rozpočtů, tak to je vyloženě nerozum.

Já jsem se chtěl krátce věnovat, protože ono to tady úplně nezaznělo, jaksi té systémové úvaze, jak spolu souvisí ty jednotlivé fáze procesu, v rámci kterého my identifikujeme osobu, která je podezřelá až k tomu, že ten člověk si prochází vězeňským systémem, případně potom vstupuje do nějakého procesu integrace, že ta čísla jsou důležitá pro základní představu o tom, kde potom můžou být účinné intervence. Když vycházím z dat, které jsem dostal od neziskové organizace Rubikon ohledně trestní politiky a vězeňství v České republice, jsou to data z roku 2019, to bylo v době, respektive kolem toho roku 2021 jsme začali řešit, jakým způsobem realizovat to programové prohlášení, a tehdy byla dostupná data za rok 2019, tak jsme se samozřejmě ptali na to, jak vypadá v podstatě ten průtok systémem, protože pokud nebudeme dobře rozumět tomu průtoku systémem, jestli nebudeme vědět, z jakého procenta se stávají vězni, lidé, kteří byli vyloženě odsouzeni k trestu odnětí svobody, z jakého procenta dochází k takzvaným přeměnám, to znamená, že jsou to lidé, kteří dostali třeba alternativní trest, který nevykonali, a tak dále, tak podle toho samozřejmě nebudeme schopni dělat adekvátní opatření. Z těch dat Rubikon centra vyplývá, že v roce 2019 bylo nějakých 86 000 stíhaných osob, a že tedy z hlediska té první fáze kriminality se více než celkem 30 procent populace stalo obětí trestného činu s tím, že ty škody za trestnou činnost dosahují 24 miliard korun. Nicméně ten systém trestní justice se orientuje na pachatele a jeho potrestání a nereaguje dostatečně na potřeby oběti. Proto i v této novele je otevřená otázka takzvané restorativní justice, která je zařazena právě jako další princip, který má být zohledněn v rámci trestního řízení, takže nemyslíme jenom na to, že je potřeba pachatele potrestat, ale že je žádoucí tam, kde to je možné, vhodné a na základě dobrovolnosti usilovat o to, aby se ty vztahy mezi obětí a pachatelem nějakým způsobem možná ne úplně napravily, ale aby měly možnost vyříkat si, co se stalo, jaký to mělo dopad, jak to zasáhlo tu oběť, aby to přispělo i k tomu, že po politické stránce ten pachatel se dozví, jaké následky měla ta jeho trestná činnost, takže to je zase pozitivní změna v tomto návrhu.

V té další fázi rozhodování soudu se bavíme o nějakých 55 tisících odsouzených osob, z nichž více než polovina jsou recidivisté. Čili to je potřeba tady podtrhnout, polovina z těch osob, které jsou odsouzeni, už si prošla tím vězeňským systémem, no a z těchto 55 000 odsouzených osob dostalo 16 procent nepodmíněný trest odnětí svobody. To znamená, zase na to upozorňuju, že to je relativně malý počet lidí, kteří v tom dnešním systému dostávají nepodmíněný trest odnětí svobody. Naopak 28 procent, jsou to teda čísla z roku 2019, takže od té doby se některé věci zase posunuly i, řekl bych, pozitivním směrem, 28 procent jsou alternativní tresty, z toho 11 procent obecně prospěšné práce.

A tam tedy spolu působí Probační a mediační služba a 14 procent jsou peněžité tresty. Od té doby se ten počet peněžitých trestů ještě o něco zvýšil, pokud si to pamatuju správně. No a důležité u těch alternativních trestů je, že 30 procent přibližně z těch alternativních trestů, čili každý třetí pachatel, který dostal alternativní trest, tak je přeměněn na vězení. Dostane se nám ten člověk zase zpátky do toho vězeňského systému, takže když to počítáme, tak vlastně z těch alternativních trestů tam doteče plus minus autobus, podobný počet lidí jako z těch nepodmíněných trestů odnětí svobody.

No, a poslední kategorie jsou podmíněné tresty odnětí svobody, které tvoří 56 procent z těch odsouzených osob, z toho přibližně 20 procent pod dohledem Probační a mediační služby. Vidíte, že takhle na ta data, když se díváme na rok 2019, ta Česká republika, české vězeňství, je země podmínek, takzvaných podmínek, většina odsouzených osob dostává podmíněný trest odnětí svobody, který má ale tu nevýhodu, že nemá okamžitý účinek ve sféře působnosti toho pachatele, že ho nepocítí.

Takže domnívám se, že s těmi podmínkami se to v tom českém systému přehání. A proto je dobře, že v tom návrhu je tato situace řešena, že je možné tam mu to ukládat, ještě další tresty souběžně. No, a teď samozřejmě je žádoucí po tom, co jsme si vysvětlili ten podíl podmíněných trestů, se podívat i na to, jak ty podmíněné tresty jsou přeměňovány, a z toho vyplývá, že nějakých 50 procent těch podmínek jsou přeměněny na tresty odnětí svobody. Čili zcela největší zásobárna toho, jak ty lidi protečou do toho, že se dostanou do vězení, tak jsou právě ty přeměněné podmíněné tresty, aspoň teda v roce 2019, od té doby se to trochu ještě vyvinulo, ale v zásadě to takhle sedí a odpovídá to i těm datům z té recidivy s tím, že zajímavé je, že v případě, kdy je vykonáván dohled Probační a mediační službou, tak počet těch trestů, počet těch osob, u kterých dochází k přeměně, je 30 procent. Čili je tam relativně dobře vidět úspěšnost toho dohledu, byť samozřejmě aby z toho bylo možné činit nějaké sofistikovanější závěry, tak by bylo důležité mít kontrolní vzorek, který má stejné složení jako v případě standardních trestů s podmínkou, tak v případě, kdy je vykonáván dohled.

Tím se dostáváme do další fáze výkonu trestu ve vězení, kdy podle čísel z roku 2019 - protože jsem to chtěl zase ukázat jako systém, jak to funguje, jak se to prolíná, abychom měli srovnání - bylo 21 000 vězněných osob, druhý nejvyšší počet v Evropské unii. To je velmi smutná vizitka, že v České republice máme druhý největší počet vězňů - 203 vězňů na 100 000 obyvatel. Data z roku 2019. Od té doby bohužel zůstáváme stále ve špičce u počtu vězněných osob.

Když se podíváme tedy na integraci po výstupu z vězení, což je ta, řekněme, poslední fáze, tak se bavíme o tom, že je 11 500 propuštěných osob za rok. Z toho 8 500 po výkonu celého trestu, 3 000 podmíněně propuštěných ročně. Z toho 64 % pod dohledem probační mediační služby. Ta recidiva, o které už jsem mluvil, to znamená, kdy se ti lidé vrací zpátky, tak je to tak, že 70 % osob spáchá znovu trestnou činnost a do vězení se vrátí. To je ta absolutní penologická recidiva. Je důležité, že v mezinárodních srovnáních se používají samozřejmě i jiná měřítka recidivy, třeba po dvou nebo třech letech. Každý stát má trošku jinou metodiku, ale ta data jsou v zásadě srovnatelná, tak je jenom potřeba nezaměňovat absolutní penologickou recidivu s recidivou, která je vztažena k určitému časovému období.

Pro nás by samozřejmě bylo žádoucí mít statistiky, které dokážou srovnávat přesně, řekněme, vymezený typ jednání a recidivu u pachatele, který si prošel různými typy intervencí tak, abychom viděli, jak třeba vězení pachatele opakovaných krádeží v určité době ve srovnatelném vzorku, jak si vedeme v procesu reintegrace tak, abychom dokázali vyhodnotit efekt jak Vězeňské služby, tak Probační a mediační služby. Na co tu samozřejmě ještě narážíme, je, že tam není jasná odpovědnost za problematiku recidivy. Možná poprosím pana ministra, aby vnímal teď, protože tam není jasná odpovědnost za kritérium recidivy, protože Vězeňská správa logicky říká - my jsme zodpovědní pouze za tu část, která se týká doby, kdy je pachatel u nás ve vězení. Probační a mediační služba zase říká - no, to se mělo řešit těch šest let předtím, když ten člověk byl ve vězení. Obě dvě ty složky jsou přetížené.

Všichni víme, že věznice jsou přeplněné a Probační a mediační služba tam má kolik? To je asi 200 lidí, s kterými musí probační úředník komunikovat a dohlížet na ně během měsíce. Takže to bohužel sklouzává k formální práci, že si během pěti minut popovídají v kanceláři. To samozřejmě nemůže mít kýžený efekt. Proto je žádoucí se posouvat spíš směrem k tomu, že budeme mít například více probačních domů a že vymyslíme takový ekonomický model, aby to nemělo takový dopad na státní rozpočet, ale abychom zapojili i soukromé zdroje. Abychom využili to, že ti lidé třeba pracují, abychom zvážili záležitosti jako je dnešní podmíněné propuštění z vězení, abychom to třeba nahradili tím, že ta osoba bude mít nějaké stanovené podmínky pro pobyt v probačním domě. Předpokladem pro to je právě posílení infrastruktury, která dneska z hlediska probačních domů a mírnějších režimů věznic není ještě nastavena dostatečně.

Tohle byla tedy nezisková iniciativa, se kterou jsme spolupracovali. Oni doporučovali tehdy sedm bodů ke změně. Za prvé, měřit dopad a rozhodovat na základě dat a analýz. To je věc, která se propsala i do programového prohlášení vlády, kde to můžeme najít s tím, že vláda se zavázala, že spustí analytické nástroje. Když jsem se naposledy ptal na Ministerstvu spravedlnosti, tak jsem byl informován, že se s tím počítá v dalších letech v rámci stanovení podmínek zakázek tak, abychom dokázali skutečně zjistit relevantní data na kontrolních vzorcích, jestli určitý typ intervence, ať už je to takzvaná otevřená věznice, nebo ať je to standardní (nesroz.) věznice u srovnatelných vzorků odsouzených pachatelů trestné činnosti, tak jestli má, nebo nemá dopad na zlepšení v oblasti recidivy.

Byla tady celá řada studií - třeba vyhodnocení věznice v Jiřicích - která ukázala, že po prvních letech skutečně tam docházelo k významnému poklesu recidivy, a pak možná se ukázalo, že ta data nejsou tak úplně příznivá, jak se očekávalo. Ale domnívám se, že ten dopad je tam stále hmatatelný. Současně to vyhodnocení ale - vždycky zdůrazňuji - musí probíhat na kontrolním vzorku, protože jinak vývody z analýz jsou nesměrodatné.

Druhý bod, který byl navrhován z hlediska neziskového sektoru, bylo definovat vizi a ucelenou koncepci trestní politiky. To je věc, kterou je potřeba říct, že se úplně nepovedlo učinit. Máme tady připravovanou koncepci vězeňství, ale v oblasti trestní politiky zatím neexistuje žádný mechanismus, jak koordinovat práci vlády, státních zastupitelství a dalších orgánů, které se samozřejmě u těch institucí, které mají status do určité míry nezávislosti - třeba státních zastupitelství - nebo úplné nezávislosti - jako jsou soudy - a vedle toho potom těch orgánů, které se uplatňují v rámci vězeňství, čili zejména Vězeňské správy, Probační a mediační služby.

Takže koncepce trestní politiky. Vznikly tady určité teze, které kvituji, ale nepropsalo se to v podstatě nikdy do uceleného nástroje, který by měl i legislativní oporu tak, aby byl respektován, jako je to v některých jiných státech západní Evropy. To si myslím, že je určité bolestivé místo našeho systému, že nikdo nesjednocuje koncepci trestní politiky. Koncepce se leckdy utváří až třeba skrze judikaturu, až třeba skrze judikaturu trestního kolegia Nejvyššího soudu, což se domnívám, že za trestní politiku by měla nést odpovědnost - čili na co se zaměřit v rámci trestání, jaký to má smysl a tak dále - vláda.

Třetí bod, který byl doporučován, byla racionalizace délky ukládaných trestů. O tom budu mluvit podrobněji později a už jsem to i trochu zmínil. My jsme se o to pokusili v minulém volebním období s paní profesorkou Válkovou, kdy jsme navrhli pozměňovací návrh, který přinesl určité zlepšení možnosti v případě, že soud posuzuje souběh několika trestných činů tak, aby když odsuzuje znovu - to je určitý nešvar v české justici, že jsou tam ty podmínky a jak to trvá - tak samozřejmě ne vždycky lze reagovat na to, co už bylo odsouzeno, co bylo spácháno. Je to tam samozřejmě komplikovanější, museli bychom to odlišovat. Do toho teď nechci zabíhat. Podstata věci ale je, že když ten člověk opakuje trestnou činnost, tak by bylo žádoucí, aby soudy mu mohly uložit trest, který není prostým součtem dílčích trestů, ale aby to mohly nějak racionálně zohlednit tak, jako to mohou udělat třeba u úhrnného nebo souhrnného trestu. Takže to jsme tam nějakým způsobem prosadili a byla to poměrně ještě ne úplně dotažená změna. Nebylo to tak ambiciózní, jak je to předkládáno právě v této novele. Takže to považuji i za velmi pozitivní krok, protože jedna z věcí, které nám plní věznice úplně nejvíce, jsou právě nepřiměřeně dlouhé, posčítané tresty.

To jsou tisíce lidí, kteří v podstatě zbytečně sedí ve vězeních, my za ně platíme 1 500 korun měsíčně a jestli si myslíme, že takovýto opakovaně, nebo člověk, který spáchal více třeba krádeží, třeba tři krádeže po sobě, tak že když mu uložíme šestiletý trest místo třeba tříletého nebo dvouletého trestu, že dosáhneme nějaké zásadnější nápravy, ačkoliv on vlastně nastupuje do toho vězení až po tom, co spáchal veškerou tu trestnou činnost, že ten efekt toho trestu nastává až po tom, co to mohl nějak zohlednit v tom svém jednání, tak se domnívám, že pro to je evidence velmi, velmi chabá.

Proto se diskutuje i v rámci Evropy o tom, aby bylo zase možné sledovat, jaký efekt mají třeba kratší tresty, které ten pachatel pocítí ihned, zase to naráží na určité problémy v rámci Vězeňské správy, která za dnešní situace vlastně musí realizovat nástupní proces do toho vězení, který trvá nějakých 15 dnů, a u těch kratších trestů by úplně nedávalo smysl, kdyby byl nástupní proces, výstupní proces a mezitím by chybělo to jádro, během kterého může nastávat ta účinná práce s tím vězněm. To znamená, u těch nejkratších trestů, se bavíme prostě o nějakých čtyřech měsících tak, aby to vůbec mělo z hlediska Vězeňské správy smysl, ale přesto se domnívám, že ty krátké tresty jsou užívány méně, než by bylo žádoucí. A věřím, že i tato novela tomu přispěje a že se vyhneme nešvaru ukládání opakovaných podmíněných trestů, kde třeba ten člověk dostává i čtvrtou podmínku v řadě a samozřejmě z hlediska dopadu na bezpečnost občanů a opakování té trestné činnosti tohle žádný efekt nemá.

Dalším bodem, který byl doporučován, je zajistit podmínky pro efektivní ukládání a vykonávání existujících alternativních trestů, což je taky záležitost, které se částečně věnuje předkládaná novela. Protože se tam podařilo prosadit návrh, se kterým Piráti přišli už minulé volební období, a to upravit přepočet dnů toho alternativního trestu do trestu odnětí svobody. Protože ten přepočet jsme měli nastaven jako jeden z nejpřísnějších v Evropě, takže to nedávalo opravdu úplně smysl a akorát nám to potom ve výsledku plnilo vězení. Takže to není věc, kterou bychom chtěli dělat.

A potom jsou tam další dva body posílení a sjednocení systému přípravy na propuštění vězněných osob a jejich následné integrace do společnosti, o čemž už jsem mluvil. To se domnívám, že tato novela úplně ještě neadresuje. Nicméně to se z velké části bavíme o exekutivní politice vlády, o schopnosti zajistit dostatečné kapacity Probační a mediační služby, probační domy a tak dále. A to souvisí s celou ekonomikou vězeňství a trestní politiky, protože když jsem zpravodajoval poslední tři roky návrh rozpočtu Ministerstva spravedlnosti, tak ten nárůst peněz, které investujeme do této oblasti, byl velmi malý, až teprve v posledním roce došlo k razantnímu navýšení toho rozsahu investic.

Čili toto samozřejmě, pokud musíme to nastavit tak, aby to byznysově dávalo smysl, abychom měli třeba více závodů, ve kterých může stát zaměstnávat vězně. A dokážeme ty státní podniky postavit tak, aby byly hnedka vedle věznice a aby současně ten vězeň byl povinen pracovat i ve státním podniku, nejenom ve státním zařízení, které je bezprostředně zanořeno do té Vězeňské služby, ale i ve státním podniku nebo v nějakém spolupracujícím podniku, protože v rámci státního sektoru nejsme schopni v současné době efektivně u všech věznic zajistit, aby ti lidé, kteří dokonce chtějí pracovat, tak mohli pracovat. A samozřejmě někde tam narážíme i na problémy v oblasti toho, že tam není třeba prostorová kapacita. Ale domnívám se, že kdybychom umožnili vstup soukromého sektoru ne do té vězeňské části, ale do té pracovní části, kdybychom to posílili a posílili povinnosti vězňů se tímto způsobem účastnit práce a splácet náklady a vytvářet si dostatečnou rezervu na to, aby potom mohli získat bydlení a další předpoklady zdárného rozvoje ve společnosti, tak to je ještě věc, na které musíme zapracovat.

Samozřejmě jedna z věcí, které by v této věci pomohly, je, kdyby souběžně byl schválen zákon o dostupném bydlení, protože jedna z těch věcí, o které by se měly starat obce a kraje, je i to, aby ti pachatelé trestné činnosti po tom, co odejdou z té věznice, tak nezůstali jenom s igelitkou, ale aby dostali, nebo ne dostali, aby ideálně měli už nashromážděny prostředky získané prací, aby si mohli dovolit bydlení a případně aby jim někdo zajistil to know-how, protože bohužel po propuštění z vězení často tito lidé nemají informace a nemají to know-how, jak si sehnat bydlení, jak se zapojit zpátky do společnosti. A končívá to tak, že si najdou nějakou špatnou partu, která se o ně postará. Často je to propojené i s drogovou kriminalitou a potom samozřejmě ti lidé se dostanou do různých podroušení a do měsíce a nebo do dvou měsíců už je máme zpátky v tom, že nám páchají zase trestnou činnost.

Ten sedmý bod se týká odstraňování nejpalčivějších strukturálních překážek, které brání úspěšné integraci trestaných osob. Tam zase se upozorňuje na související zákony, jako je vytvoření fungující záchytné sítě, která zamezí dalšímu sociálnímu propadu osob v nepříznivé sociální situaci včetně osob vycházejících z vězení. A zejména revize dávek v hmotné nouzi tak, aby fungovaly skutečně jako rychlá, efektivní a motivační pomoc. Nové nastavení aktivní politiky zaměstnanosti a ty důležité zákony, které tady projednáváme, nebo které už jsme projednávali, zákon o sociálním podnikání, zákon o sociálním bydlení a řešení systémových bariér pro řešení předluženosti.

To znamená, je skutečně potřeba, aby každý vězeň, který si projde naším vězeňským systémem, měl možnost požádat o oddlužení těch dluhů, které je možné oddlužit. Ne vždycky to jde samozřejmě a samozřejmě je nutné, aby pachatel trestné činnosti splácel škodu, kterou způsobil oběti té trestné činnosti. Ale v těch případech, kdy jde třeba o úvěry, různé spotřební úvěry, tak je žádoucí, aby měl stejné podmínky, jako mají ostatní osoby. A v této oblasti jsme učinili důležitý krok, schválili jsme novelu insolvenčního zákona. Takže díky tomu se zkrátila doba pro oddlužení.

Z této iniciativy neziskových organizací jsme následně dali dohromady klíčové body, protože jsem apeloval na neziskové organizace, ať nevymýšlí nějaké radikální reformy trestního práva, ale ať se zaměříme skutečně na věci, které je možné v rámci stávající legislativy realizovat. A proto vyšel vlastně seznam konkrétních návrhů, které vypracovaly ty neziskové organizace, například RUBIKON Centrum, Asociace organizací v oblasti vězeňství. A ty právě navazovaly na programové prohlášení vlády a některé z nich se promítly do předkládané novely. To byly zejména konkrétní kroky, aby do aktuálně otevřených koncepcí a připravovaných legislativních změn, zejména koncepce vězeňství, trestní řád a celková rekodifikace trestních předpisů, byly promítnuty hodnoty a principy uvedených dokumentů, a to Strategie restorativní justice pro Českou republiku a Teze trestní politiky přijaté Radou vlády pro lidská práva.

Tedy navazuji na to, o čem mluvila paní profesorka Válková, což se skutečně podařilo. Tady je potřeba nicméně říct, že v oblasti koncepce vězeňství dochází k paradoxnímu stavu, že koncepce vězeňství je připravována tak, že bude schválena v posledním roce fungování této vlády. To by bylo hezké, kdyby existovala naprostá shoda na koncepci a kdyby ta koncepce byla konkrétní, ale bohužel se domnívám, že mnohem efektivnější postup by byl, kdyby každá vláda schvalovala koncepce na začátku svého působení tak, aby se daly promítnout do praxe, a tak, aby se dalo vyhodnotit ještě samozřejmě před volbami ve volebním cyklu, jaký je reálný efekt na fungování vězeňství, jaký byl reálný efekt intervence na recidivu - aspoň u minimálního vzorku osob, které budou v daném roce propuštěny.

No a druhá záležitost, která se týká tohoto bodu, tak je novela trestního řádu, kterou si sice vláda vytkla v programovém prohlášení, že připraví a předloží, a nicméně k tomu na základě nějakých diskusí ve výboru nedošlo, takže v oblasti trestního řádu tady máme relativně minimalistickou novelu, která výrazně nezjednodušuje některé záležitosti, které byly v trestním řádu kritizovány a které jsou už řešeny v návrhu nového trestního řádu, který je připraven na Ministerstvu spravedlnosti, ale v podstatě teď spadl pod stůl. Takže to je k prvnímu bodu.

K druhému bodu. Zaměříme se na problém nadužívání trestní represe u jednání s malou společenskou škodlivostí. Tam konkrétní opatření v legislativě se promítnout podařilo, to znamená, omezit kumulaci několika trestů po sobě, s tím, že 50 % vězněných osob vykonává více trestů uložených nezávisle na sobě; racionalizovat délku trestu prostřednictvím změn v trestních sazbách; snížit trestní sazby za opakovaně páchané trestné činy, zejména opakovanou krádež, kde není stanovena nejnižší škoda, trest vězení tedy může být uložen i za krádež v hodnotě například 100 korun - tak to asi všichni vidíme, že potom, když někdo ukradne 100 korun, my ho zavřeme do vězení na dva roky, a pak každý den vězení platíme 1 500 korun za to, aby mohl být ve vězení, tak se jeví jako poměrně neefektivní opatření a je potřeba hledat takové metody postihu opakované drobné recidivy, aby to bylo i finančně efektivní pro státní rozpočet.

No a samozřejmě tedy v rámci druhého bodu doporučují neziskové organizace, abychom dekriminalizovali vybrané trestné činy, které lze účinně řešit mimo systém trestní represe, jako je například trestný čin zanedbání povinné výživy, což je taky věc, která se promítla - a kterou považuji za pozitivní - do návrhu zákona.

Dále. Ve třetím bodě: zasazovat se o rozšíření alternativních trestů - to doporučení tam bylo zajistit dlouhodobě udržitelné fungování a rozvoj probačních programů pro mládež i dospělé PMS a neziskovými organizacemi - o tom jsem už mluvil; individuální posuzování potřeb a rizik obžalovaných v rámci trestního řízení, včetně přikázání programu či omezení za účelem úspěšného zvládnutí trestu, například léčení závislosti, probační program pro zvládnutí agrese a tak dále. Tak to se částečně děje, děje se to na úrovni toho, že jsou zřizovány programy v rámci jednotlivých věznic, ale to, co se nám ještě úplně nedaří, abychom dokázali potom spustit analytický systém, který dokáže vyhodnotit efektivitu takovýchto intervencí. Já jsem slyšel, když jsem třeba byl na návštěvě Spojených států amerických, soukromé, tak jsem slyšel z úřadu guvernéra informace o tom, že se jim podařilo získat jednoho bývalého odsouzeného, který byl tedy propuštěn a nakonec se z něho stal podnikatel, a ten pán dokázal v rámci státu Nevada Spojených států amerických zřídit středisko, kterým si procházejí propuštěnci, a potom, co absolvují program v tomto středisku, který byl designován bývalým vězněm, který se napravil, tak recidiva takovýchto pachatelů je dramaticky a dramaticky nižší. A to se domnívám, že takto vyhodnocené intervence, nikoliv bezbřehé rozdávání peněz neziskovým organizacím, ale skutečně vyhodnocování, vyhodnocované programy na základě kontrolních vzorků a relevantních dat, že to je cesta, která může přispět ke snižování recidivy a samozřejmě zvýšení bezpečnosti a snížení míry kriminality.

V rámci čtvrtého bodu: podpoříme rozšíření konceptu otevřených věznic, digitalizaci vybraných činností a tak dále, s cílem zvýšit bezpečnost a ušetřit peníze daňových poplatníků za výkon trestu odnětí svobody a s tím spojený pobyt, jak se zavázala vláda ve svém programovém prohlášení, tak neziskové organizace doporučovaly změnit zacházení s vězněnými osobami, aplikovat principy evropského hnutí RESCALED tři principy diferenciace: individuální přístup z hlediska bezpečnosti, ale i potřeb odsouzených - o tom jsem mluvilm jaké to má, jaké to má předpoklady, že musíme nejprve snížit počet vězňů, abychom to mohli plně realizovat, a samozřejmě diferenciace už se částečně uplatňuje; za druhé, integrace věznic v komunitě - tam narážíme na to, že když se snaží stát zřídit nové věznice, tak aby reflektoval zásadu, že v každém kraji by měla být věznice, aby pachatel z toho kraje byl ve věznici v daném kraji, aby za ním mohli dojíždět příbuzní, aby se nenarušily rodinné vazby, které jsou jedním z klíčových předpokladů nápravy a budoucího života, tak v této oblasti samozřejmě narážíme na to, že se nedaří získávat úplně tak, jak bychom si přáli, podporu místních, jako to bylo třeba u plánované věznice v Táboře, ačkoliv je obecně známo, že v oblasti věznic je kriminalita nejnižší, protože jak logicky nám sdělili příslušníci z generálního ředitelství, tak pokud někdo - nedejbože - uprchne z věznice, tak právě blízké okolí věznice není ta oblast, ve které by se logicky zdržoval, ten člověk se snaží okamžitě uprchnout - a to ještě, když se podíváme na české věznice, tak počet úniků je jako jeden z absolutně nejnižších v rámci celé Evropské unie. A v této oblasti se domnívám, že vězeňská správa vykonává velmi dobrou službu za ty prostředky, které tam investujeme, a v podmínkách, které mají, protože počty uprchlých vězňů jsou skutečně naprosto minimální.

Dále uvádí, že by se měly uplatňovat principy RESCALED u rekonstrukce a (ve) výstavbě nových věznic - tak to je palčivé téma, jaké stavět nové věznice, protože stávající zařízení jsou v některých oblastech nedostatečné, a zaměřit se zejména na nejzranitelnější skupiny vězněných osob, například mladistvé, mladé dospělé a podporovat rozvoj využívání IT nástrojů při komunikaci vězněných osob s vnějším světem, legislativně ukotvit online komunikaci vězněných osob s rodinou jako standardního doplňku fyzických návštěv. Tak to si myslím, že tam se už vykonal velký kus práce, protože i teď, když jsme byli se podívat v Mírově, tak tam byla počítačová učebna pomalu jako ve škole a vězni tam skutečně mají technologie k dispozici, tak pokud samozřejmě splní požadavky, které jsou na to kladené tak, aby udržovali tento kontakt s rodinou.

Dále tam máme pátý bod: spustíme analytické nástroje, které umožní měřit efektivitu z hlediska recidivy a nákladu - o tom jsem už mluvil, to je bod, který jsem prosadil do programového prohlášení vlády, který je důležitý, abychom vyhodnotili efektivitu utrácení veřejných peněz. A tam neziskové organizace doporučovaly jednorázovou analýzu dostupných dat a zdrojů, na základě toho vygenerovat sadu doporučení ke změně současného systému sběru a analýzy dat.

Tady tedy se obávám, že se to úplně moc neposunulo, protože bez toho, řekněme, integrovaného prostředí provázaného napříč Vězeňskou službou a Probační a mediační službou, zastřešeného Ministerstvem spravedlnosti, které má zase data o náramcích a tak dále, tak řekněme to analytické zázemí úplně hotové nebude, ale na Ministerstvu spravedlnosti, což je pozitivní, na tom začali pracovat, protože bylo zřízené analytické pracoviště právě, které má na starosti vyhodnocovat problematiku efektivity různých vězeňských intervencí a vůbec trestní politiky, takže k určitému posunu v této oblasti došlo.

Dále tady jsou navržená opatření stanovit systém klíčových indikátorů pro měření úspěšnosti a efektivity v jednotlivých fázích trestního řízení, výkonu trestu a intervencí k integraci a dalších souvisejících intervencí. To se domnívám, že je zcela klíčové, protože my sice víme, že na úrovni Ministerstva spravedlnosti například ukazatel recidivy je velmi důležitý a směrodatný, ale není zcela akceptován právě i třeba tou vězeňskou správou jako indikátor, za který by měli být činěni nějakým způsobem odpovědní. A tím, že tam není jednotné řízení mezi vězeňskou správou a Probační a mediační službou, že jsou to oddělené organizace, tak pak samozřejmě tam není jasná odpovědnost za to, kdo vlastně má odpovědnost za ten klíčový výsledek nápravného procesu, za recidivu. To je věc, na kterou bychom se měli zaměřit a že by tam mělo být zavedeno nějaké jednotnější řízení, nechci říkat nutně sloučení těch organizací pod jednotné řízení, což je taky varianta, ale tak abychom měli konkrétní odpovědné osoby, které mají vliv na celý ten proces od A do Z a sledují jednotlivé fáze trestního řízení a výkonu trestu, abychom dokázali z toho, abychom pak měli odpovědnost za výsledky.

Dále zavést procesy a institucionální zakotvení pro systematické využití získaných poznatků při tvorbě politik a aplikační praxi jednotlivých aktérů, například fungování věznic PMS, rozdělování dotací nevládnímu sektoru, lépe uplatňovat získané poznatky. A už se blížím ke konci této části.

Za šesté podpořit systémovou podporu penitenciární a postpenitenciární mezirezortní spolupráce v oblasti bezpečného propuštění vězněných osob, čili zavést a zajistit podmínky pro implementaci minimálního standardu přípravy na propuštění, podmíněné propuštění i pevný výstup. To je to, o čem jsem mluvil, aby byly zajištěny základní předpoklady oddlužení, práce, bydlení, vztahy, schopnost poradit si v normálním životě po propuštění z výkonu trestu, aby ten člověk se nám co nejdříve vrátil do situace, kdy přispívá do státního rozpočtu, do ekonomiky, a nikoliv že jenom spotřebovává potom náklady v případě recidivy na opakované trestné řízení a věznění.

Posílit odpovědnost Ministerstva spravedlnosti v oblasti plánování, realizace a vyhodnocení kontinuální práce s osobami po VTOS a koordinaci s dalšími sektory, odpovědnost ze tří rezortů převést na jeden rezort. Takže to je ta problematika určitého rezortismu, který se promítá do toho, že gesce Ministerstva spravedlnosti pro celý ten proces není stanovena na jednom místě tak, abychom skutečně mohli vyvozovat tu odpovědnost. Samozřejmě jednotlivé rezorty v tom mají svoje důležité úlohy.

Často se třeba zapomíná na to, že je třeba důležitá působnost v oblasti školství, protože v řadě zahraničních států provedli větší revize kurikula, jejichž cílem bylo stanovit speciální postupy v případě, že se objevují první náznaky toho, že ten žák nebo dítě určitým způsobem porušuje pravidla ve škole, dochází tam k takovým těm jevům, které jsou velmi spolehlivým prediktorem další, řekněme, kriminální cesty, ať už jsou to prostě záškoláctví, zneužívání omamných a psychotropních látek a další podobné jevy. Samozřejmě v těch státech zjistili, že když zavedou do kurikulí opatření, jako je posílení některé třeba emoční výchovy a podobných záležitostí, tak že to potom má vliv i na chování a na další chování těchto v uvozovkách problémových žáků v budoucnu a že to má vliv i na to, jak se takovíto lidé dostávají potom zase do věznic, v jaké míře nám páchají trestnou činnost, v jaké míře nám plní věznice.

To znamená, když se bavíme o politice proti kriminalitě, tak jenom upozorňuji na to, že to je záležitost, kde by měla být stanovena jasná gesce, třeba Ministerstva spravedlnosti, ale potom je tomu potřeba přizpůsobit celou tu cestu, počínaje opatřeními prevence v rámci škol a výchovy až po všechny další fáze, které má na starosti Ministerstvo vnitra, respektive jako gesční orgán činnosti policie, pak soudy, státní zastupitelství, věznice, PMS, které už jsou tedy v gesci Ministerstva spravedlnosti.

Dále se navrhuje zajistit šíření standardizovaných programů s prokazatelným dopadem a výstupních oddílů a zajistit jejich dostupnost pro minimálně 20 procent vězeňské populace, což je tedy o nějaké změně praxe v oblasti našich věznic, aby se dále šířily ty programy, které jsou osvědčené; zajistit finanční udržitelnost osvědčených programů neziskového sektoru, aktivně se zasadit o dostatek a vhodnost projektových výzev v rámci nového programového období ESF projektu OPZ+ bez požadavku na spoluúčast žadatele a navázat na dobrou praxi využití finančních prostředků z takzvaných švýcarských fondů. To znamená mít prostředí, které je udržitelné z hlediska plánování.

My tady se občas setkáváme s tím, že činnost neziskového sektoru je znevažována. Ale toto je přesně oblast, kde si myslím, že je naopak velký prostor pro ocenění činnosti neziskového sektoru, protože ta práce s odsouzenými, ta práce s lidmi, kteří třeba mají problémy se závislostmi, kteří opakovaně páchají kriminalitu, kteří jsou někteří i poněkud nebezpeční, nebo jsou tam rizika, tak není práce, kterou v plném rozsahu mohl vykonávat stát, a to zapojení z řad neziskového sektoru je zcela vitální, akorát ho musíme provázat s tím, aby byla vyhodnocena účinnost těch intervencí v průběhu celého procesu.

Z dalších změn se zásadním dopadem na osoby ve výkonu trestu tedy bylo doporučováno zajistit funkční propojení zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody s odborným zacházením a přípravou na propuštění. My se třeba setkáváme s tím, že příslušníci navážou osobní kontakty s tím vězněm, ale vlastně po tom, co ten vězeň je propuštěn, tak už má zase jiný kontakt - toho probačního úředníka, a tam, kde došlo k navázání nějakého základního mezilidského kontaktu a důvěry během pobytu ve vězeňském zařízení s vychovatelem nebo jiným příslušníkem, tak vlastně tohleto už se nedá dál používat a ta kontinuita tam není zajištěna. Zvýšit kvalitu a dostupnost právní pomoci pro oběti i pachatele trestných činů. Tak to se bavíme hlavně o těch rozpočtových prostředcích.

Zvýšit dostupnost a kvalitu zdravotní péče pro vězněné osoby včetně zajištění dostupnosti zdravotnické dokumentace v době výstupu z výkonu trestu odnětí svobody. Tam teď probíhá zásadní změna v gesci rezortu Ministerstva spravedlnosti, že veškerá ta zdravotní péče je soustředěna v rámci příspěvkové organizace Ministerstva spravedlnosti tak, aby bylo skutečně zajištěno, že i ti vězni, za které by mělo být placeno zdravotní pojištění, tak potom ty výkony jsou vykázány v rámci standardního procesu a hrazeny ze systému veřejného zdravotního pojištění, tak jako u všech ostatních lidí. A je zajištěna současně srovnatelnost výkonu zdravotní péče napříč celou vězeňskou správou, a že některé záležitosti, které jsou vymezeny právě lékařům, tak o nich rozhodují lékaři a nikoliv třeba, není tam třeba podřízenost vůči řediteli věznice, jako byla v tom dosavadním organizačním uspořádání. Takže i v této oblasti se něco děje.

A pokračovat v odstraňování systémových bariér pro řešení předluženosti, tak o tom už jsem mluvil podrobněji, a přijmout zákon o sociálním bydlení, zákon o sociálním podnikání a prosadit dlouhodobé financování neziskového sektoru s cílem umožnit efektivní plánování a vyhodnocování projektu udržitelnosti služeb, například financování na tři roky. Takže to je důležitá změna, která by měla jít ruku v ruce s rozvojem systému analytického hodnocení právě těch intervencí v gesci Ministerstva spravedlnosti.

Takže v této části toho projevu jsem chtěl promluvit o genezi toho návrhu. Samozřejmě ten návrh vznikal delší dobu, ale ty první návrhy, které jsme připravili, tak jsou z ledna 2023, a tam jsme navrhovali v dopisu, který jsem poslal panu ministru spravedlnosti a také ministrům financí, zdravotnictví, nejvyššímu státnímu zástupci, předsedům koaličních klubů, národnímu protidrogovému koordinátorovi, Národní ekonomické radě vlády, která také k tomu měla doporučení v rámci těch doporučení NERVu, pracovní skupině k trestní politice a koordinaci opatření ke snižování recidivy v ČR a Radě vlády pro lidská práva, tak jsme navrhli několik legislativních změn v trestání za účelem snížení počtu vězňů, což je právě vlastně gros té novely, kterou teď projednáváme, a proto já musím ocenit, že se podařilo v podstatě drtivou část toho, co jsme navrhovali v tom lednu 2023 přetvořit právě do této novely, že se to podařilo, byť s poměrně velkými průtahy, že jsme dřív skončili ve vládě, než jsme předložili tento návrh, takže ta výsledná podoba neodpovídá tomu, co my bychom odsouhlasili, některé věci bychom tam viděli jinak, ale i tak jsem rád, že velkou část toho, co jsme měli společně domluveno, tak se dostalo do výsledného návrhu.

V té naší iniciativě k tomuto návrhu jsme předložili sérii doporučení, protože tehdy v roce 2023, to jsme byli tedy už čtvrtá země s nejvyšším počtem vězňů, vězeňských populací v přepočtu na počet obyvatel. Těmi nejúspěšnějšími zeměmi v tomto negativním kritériu, tam patří Rusko a některé další východní státy v Evropě, tak v rámci toho jsme navrhli pět základních opatření, která by se měla promítnout do novely trestního zákoníku.

Za prvé to bylo zrušení speciálních skutkových podstat za recidivu, protože od roku 1989 se do trestního práva dostalo několik desítek recidivistních skutkových podstat, které ale nejsou opodstatněné, protože závažnost jednání je v podstatě stejná, ať je pachatel recidivista, či ne, a vedou často k nepřiměřeně dlouhým trestům.

Příklad. Zloděj je v podmínce, a pokud ukradne rohlík, dostává další trest v minimální trestní sazbě šest měsíců, který ale opět může být podmíněný. Přitom mnohem větší smysl by dávalo mu podmínku přeměnit a přidat adekvátně krátkou dobu krádeži rohlíku. Čili dostal by podmínku a k tomu 10 dnů navíc. A místo toho dostane dvě podmínky, pak dostane třetí podmínku, pak dostane nepodmíněný trest, všechno se mu to přemění a za ty rohlíky jde potom do vězení na třeba šest let. A to ani nemluvím o situaci, kdy jsme tady měli, zvláštní stav v důsledku pandemie, kdy se ty tresty ještě prodlužovaly.

Největším problémem v této oblasti je opakovaná krádež, čili § 205, opakovaná distribuce drog - § 283 a právě v těchto oblastech by bylo žádoucí odstranit tu recidivistní klauzuli tak, abychom se dostali v rámci základních skutkových podstat a jejich opakovaného uplatnění na tresty, kde potom se můžou uplatnit mechanismy snížení pod dolní hranici. Jenom tato jedna záležitost, která se promítla - částečně je potřeba říct - do toho předkládaného návrhu, tak by tak dopad snížení vězňů o cca tisíc osob. Takže si to vynásobte: 1 500 korun za den, takže to vychází 1,5 milionu za den, kolik bychom mohli ušetřit jenom na této drobné záležitosti, kdy se to historicky přehnalo s tou trestní represí.

Samostatným problémem je pak stanovení minimální škody u opakované krádeže a je k tomu velmi podrobně zpracována příloha Legal Data Hub od Jakuba Drápala z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde je pracoviště Legal Data Hub, a ta práce se jmenuje Speciální skutkové podstaty pro recidivisty: nepromyšlené a škodlivé. Takže v rámci tohoto paperu si můžeme přečíst, že trestní zákoník obsahuje speciální vyšší trestní sazby pro recidivisty, které přispívají k jedné z největších vězeňských populací v Evropě, a že ty speciální trestní sazby jsou nevhodné, jelikož principem moderního trestního práva je trestat primárně za trestný čin, nikoliv za to, jaký život pachatel vedl. Byť je na místě recidivisty trestat o něco přísněji, stanovovat speciální trestní sazby pro recidivisty není ani spravedlivé, ani efektivní. I bez těchto sazeb zákon poskytuje dostatek možností k přísnějšímu trestání recidivistů.

Zrušením těchto speciálních trestních sazeb by soudy ročně uložily o 1 850 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně u čtyřech nejčastějších skupin trestných činů, zejména krádeží. Stát by snížil vězeňskou populaci přibližně o desetinu a ročně by tím ušetřil zhruba jednu miliardu korun.

Zvláštním případem speciální úpravy pro recidivisty je opakovaná krádež, u které není třeba způsobit žádnou škodu, aby se stala trestným činem, v důsledku čehož jsou stíhána bagatelní jednání. Minimálně několik stovek lidí je ročně odsuzováno za krádeže se škodou do tisíce korun, přičemž se jedná o naprosté maličkosti typu krádeže několika housek. Nastavení minimální hranice u opakované krádeže, například tisíc korun, by zamezilo přílišnému rozpínání trestní represe a ušetřilo by desítky milionů korun ročně.

Takže tolik nám doporučují vězni, kteří v rámci toho paperu provádí velmi podrobné srovnání, včetně grafů, jaké tresty jsou ukládány, za jakých okolností, jak se přeměňují a tak dále. Takže všechno je tam velmi důkladně zmapováno na těch grafech, když se podíváte do těch studií, takže ta problematika nepromyšlených a škodlivých zvláštních skutkových podstat pro recidivisty je velmi dobře zmapována. Takže tolik to byl první okruh těch záležitostí, které jsme navrhovali změnit v rámci té novely.

Druhý okruh se týkal omezení plného sčítání doby více trestů. Tam jsme opět připravovali návrh, který byl částečně schválen v minulém volebním období, ale nebyl dotažen úplně do konce. Současný trestní zákoník je postaven na zásadě aspirační, kdy výsledný trest není prostým matematickým součtem doby trestů za více trestných činů, ale je případně uložen o něco přísnější trest. Při kumulaci se všechny předchozí tresty sčítají a výsledkem jsou výrazně delší tresty při než při souběhu, kdy je sčítání zákonem redukováno. Porušuje to princip proporcionality - tresty jsou příliš dlouhé vzhledem k povaze trestné činnosti.

Příkladem je pachatel, který dostane za tři krádeže nejprve dva podmíněné tresty v době trvání dva a dva roky a pak dostane jeden tříletý trest nepodmíněně, takže se mu ostatní tresty přemění a má celkový trest z odnětí svobody v době sedm let - což už je výrazně nad horní hranicí trestného činu krádeže. V takovém případě - to znamená, kdyby ty tři krádeže spáchal v jiném časovém okamžiku, tak dostane třeba tři roky, ale vzhledem k tomu, že to bylo nějak posunuto a že už tam třeba byly ty podmínky, tak se to zvyšuje na dvojnásobek - sedm let - což už v podstatě nemá žádný nápravný efekt, akorát to vede k tomu, že lidi spíš zahořknou a stanou se doživotními - připraví se na doživotní kriminální dráhu. V takovém případě by měl soud rozhodnout tak, že uloží podle aspirační zásady trest o něco vyšší, než přísluší za nejvážnější ze skutků. Nicméně aby toto zohlednil u předchozích trestů, musí být u nich zavedena možnost jít pod dolní hranici, tedy například změnit trest na dobu šest měsíců plus měsíců plus tři roky - tedy v celkové době trvání čtyř roků trestu odnětí svobody. To znamená, jak jsem uváděl předtím příklad, kdyby to bylo bezprostředně za sebou, tak by to vycházelo tři roky, tady byl jeden rok navíc. Vychází to čtyři roky trestu odnětí svobody. Výsledný trest by byl tedy o tři roky kratší a skýtal by větší naději, že ho pachatel přijme jako spravedlivý a bude usilovat o svou nápravu. Takových pachatelů je opravdu velmi mnoho a nadužívání trestů nám plní věznice a snižuje ochotu k návratu do normálního života. Řešením je potom umožnění ukládat tresty odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby v případě kumulace.

Návrh řešení byl připraven už před několika lety, my jsme ho posílali tehdy v příloze 3 - Návrh změny trestního zákoníku ve znění sněmovního tisku 624 a tisku 453, kde byly mnou navržené změny uvedeny. A tento návrh, který přispěje ke spravedlivějšímu ukládání trestu, je potom obsažen i v novele, kterou dnes projednáváme v prvním čtení.

Ten třetí okruh, který jsme navrhovali Ministerstvu spravedlnosti v lednu 2023, byla dekriminalizace placení výživného. Neplacené výživné může efektivněji vymáhat stát díky zavedení zálohovaného výživného Celní správou nebo exekučně. To znamená - samozřejmě je jasné, že výživné se platit musí a stát má zajistit, aby lidé, kteří mají platit výživné, tak aby pracovali a platili to výživné. A má k tomu Celní správu nebo exekutory. Ale pokud ty lidi uvězníme, tak sice pro některé to může - hrozba uvězněním může vést k tomu, že raději zaplatí, ale současně uvěznění neplatičů nevede k lepšímu splácení, protože řada z nich to dělá z trucu a ve vězení tedy nepracuje. A samozřejmě to má obrovské finanční dopady na fungování státu. Není to v základní skutkové podstatě čin s vysokou společenskou závažností, aby se za to museli zavírat lidi do vězení. Takže proto já chci ocenit, že i do výsledného návrhu se tento náš návrh dostal ve velmi racionální podobě, že budou nadále postihovány případy z hlediska trestní represe, které mají vliv na to, že by bylo dítě vystaveno nouzi, ale že záležitosti běžného neplacení výživného budou postihovány efektivními prostředky správního práva a vymáhání rozhodnutí Celní správou nebo exekučně.

Mám tady opět jeden příklad. Příkladem jsou osobní animozity, kdy má jeden rodič dost prostředků a mohl by platit, ale kvůli osobní animozitě platit své bývalé ženě nechce. Ta se nyní domůže zálohového výživného od státu a stát ho vymáhá po povinném. V takovém případě by bylo daleko lepší ukládat peněžitý trest, nikoliv trest odnětí svobody, kdy pachatel nadále pracoval na svobodě, nezatěžoval systém náklady a odváděl daně. Čili my se potřebujeme dostat do situace, kdy ten člověk bude pracovat, stát mu pohrozí tím, že dostane peněžitý trest a pak bude vymáhat samozřejmě tyto platby prostředky, které musí fungovat - jako jsou exekutoři nebo Celní správa. Čili proto jsme navrhovali i v rámci toho dopisu z ledna 2023 vymezit skutkovou podstatou pouze na závažnější případy, kdy je opravdu ohrožena výživa dítěte. A ty návrhy připravili zaměstnanci Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, takže i tato věc je obsažena v návrhu dnes projednávané novely.

Čtvrtý návrh, který jsme předkládali, tak se týká změny převodního mechanismu peněžitého trestu na trest odnětí svobody. Opět je to věc, která je propsána v návrhu novely a která je velmi prospěšná. Už jsem ji trochu zmínil. V současné době se jedna denní sazba - cca jedna třetina až jednodenní příjem - rovná dvěma dnům vězení. Toto je naprosto nepřiměřené a v zahraničí je běžný poměr jedna ku jedné či opačný poměr dva ku jedné - čili dvě denní sazby rovná se jeden den uvězněn. zjednodušeně řečeno, to znamená, že ten, kdo nemá peníze a dostane peněžitý trest a neuhradí ho, chodí za nezaplacení jedné denní sazby na dva dny do vězení. Pokud vycházíme z toho - ekonomická úvaha - pokud vycházíme z toho, že denní příjem je například 800 korun, z toho jedna třetina činí 260 korun, člověk se tedy rozhoduje, zda zaplatí 260 korun, které vydělá cca za 3 hodiny, nebo jít do vězení na dva dny. Je zřejmé, že racionálně uvažující člověk, který nechce jít do vězení, dá přednost úhradě peněžitého trestu a neplatiči nám pak plní vězení, což je nákladné, protože tresty odnětí jsou ve výsledku příliš dlouhé. Nechceme přece, aby nám vězení plnili neplatiči, kdy nezaplacení cca 260 korun znamená dvoudenní trest odnětí svobody, jehož náklady z peněz daňových poplatníků jsou cca 2 800 korun - to bylo tehdy, v té době, dnes už je to vyšší, dnes to bude nějakých 3 200 korun. Takže to je absurdita zabudovaná v dnešním systému, že ten člověk, který byl odsouzen a nezaplatí 260 korun, tak potom nás ve výsledku stojí za den 3 200 korun. Čili musíme v tomto ohledu postupovat ekonomicky, aby to dávalo nějaký elementární smysl.

Řešení bylo připraveno v minulém volebním období, to je tedy návrh novely peněžitého trestu, upravený přepočet, který jsme poslali opět v příloze, který popisuje, jakým způsobem by se měl měnit ten přepočet - čili samozřejmě podle horní hranice trestní sazby, jestli převyšuje určitou dobu, nebo nepřevyšuje, a i tento návrh se v nějaké podobě promítl do předkládaného návrhu zákona.

Nyní se dostávám k poslednímu bodu, který jsme navrhovali v dopise z ledna 2023 a to je snížení míry represe u vybraných trestných činů. Několik trestných činů má zcela nesystematicky vysoké trestní sazby. Příkladem je těžké ublížení na zdraví § 145 odst. 1 či závažnější případy distribuce drog § 283 odst. 3 a 4. Tyto by bylo na místě snížit.

Takže to, na co jsme upozorňovali už v tom lednu 2023, a částečně je to promítnuto i v předkládané novele, ale domnívám se, že bychom měli usilovat o to, aby ty možnosti zneužití represe v podobě třeba natáčení filmu, kde vystupuje někdo třeba s konopím a podobně, nebo vydávání časopisu, takže jsou to věci, kde by skutečně měla být kvalifikovaná skutková podstata, teprve aby byly nastaveny hranice pro subsidiaritu trestní represe, a nikoliv že postihujeme jenom to, že někdo vydává v podstatě nezávadný časopis nebo že někdo natočí film, který ukazuje svět takový, jaký je, aniž by to bylo nějaké opravdu šíření toxikomanie v tom reálném slova smyslu.

Takže v těchto případech by měla být zvážena revize. To platí i pro případy, kdy je nakládáno s psychoaktivní látkou v rámci adiktologické intervence nebo jsou psychedelické substance používány pro terapeutické či léčebné účely. Ostatně tady v rámci té novely máme otevřený i zákon o návykových látkách a v rámci toho by bylo dobré, abychom se soustředili skutečně na odstranění těch případů, kdy jsou ty substance používány na základě doporučení lékařů pro terapeutické či léčebné účely, protože ty studie nám dneska ukazují, že to smysl mít může.

Příkladem chybně nastavených dolních sazeb je kauza s ayahuascou, to je tedy ta droga z Jižní Ameriky, kdy za rituály s vysokým výnosem padly nebo můžou padnout tresty v sazbě 10 až 18 let. Soud v současné době nemůže jít pod dolní hranici, ačkoliv dané jednání je nepochybně méně závažné než například loupeže či znásilnění, kde je dolní hranice sazby výrazně nižší. Proto my jsme v tom lednu 2023 přišli s návrhem snížit dolní hranici a podložili jsme to velmi konkrétním srovnáním sazeb za typové trestné činy v oblasti nelegálních substancí, ze kterých vyplývá, že všechny státy na západ od nás mají dolní hranice trestních sazeb za tento typ kriminality výrazně nižší, aby mohl soud spravedlivě zohlednit škodlivost konkrétního jednání.

Jak se uvádí v zápise z pracovního setkání k tématu dekriminalizace drogové politiky v České republice, bod 3, příloha 6, Ministerstvo spravedlnosti mělo připravit revizi § 283 a 285 ve smyslu zmírnění trestní represe a zašle zástupcům Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí podklad k dalšímu jednání skupiny. Takže v této oblasti skutečně došlo ke snížení některých těch vychýlených, nepřiměřeně represivních dolních sazeb tak, abychom pro příště nemuseli nějaké v uvozovkách šamany, kteří prodávají rituál s ayahuascou, posílat na trest odnětí svobody 10 až 18 let, ale abychom to srovnali spravedlivě s tím, jaké jsou tresty za závažnější zločiny, jako jsou třeba ty loupeže nebo znásilnění, kde ty tresty jsou dneska výrazně kratší, a vznikla tam celková nepřiměřenost.

Tak to byl určitý podnět k tomu, jak tato novela vznikla. Ostatně se to opírá i o odborné materiály, které vytvořila Asociace organizací v oblasti vězeňství ve spolupráci s Frank Bold a českými prioritami. Já jsem jim vlastně dal podnět, aby se zabývali záležitostmi, které jsou uskutečnitelné v horizontu jednoho volebního období. Takže oni dali dohromady materiál k tomu, jak snížit vězeňskou populaci jednoduchými změnami s velkým dopadem, které jsou uskutečnitelné do dvou let. A tam právě popisují ta rychlá řešení s horizontem do dvou let, která jsem tady už zmínil; zrušení speciálních sazeb za opakované trestné činy, omezení nevhodné kumulace trestů. Zase jsou tam velmi podrobně - já to doporučuju, je to skvělý materiál s odborně zpracovanými daty, tabulkami, jak to vypadá s délkou ukládaných trestů a tak dále, a dílčí dekriminalizací trestného činu zanedbání povinné výživy.

Takže i ty právě organizace v oblasti vězeňství si to uvědomují, že toto jsou problémy, které předkládaná novela řeší. Vedle toho samozřejmě ty organizace upozorňují, že žádoucí je i komplexní řešení s časovým horizontem tří a více let. K tomu je potřeba nicméně analýza problémů či jeho identifikace, nutnost dalších expertních debat a mělo by to začít tím, že politici stanoví určité cíle a zadají zpracování strategie trestní politiky a vytvoření multidisciplinární pracovní skupiny pod Ministerstvem spravedlnosti. Tam se domnívám, že máme ten určitý dluh, o kterém jsem mluvil, když jsem probíral trestní politiku.

Tak teď se dostanu trochu podrobněji právě k té předkládané novele, protože tím základním pojítkem předkládané novely je právě spravedlivější trestání pachatelů, které sníží recidivu, a samozřejmě následně se to promítne do větší bezpečnosti občanů, protože už zaznělo, že máme nejvyšší počet vězňů v civilizované Evropě, a ti nás stojí 1 600 korun denně. My jsme šli do vlády s tím, abychom modernizovali Českou republiku, a proto jsme velmi intenzivně prosazovali tento důležitý návrh. Já bych chtěl zrekapitulovat věci, které jsou v tomto návrhu obsaženy, a případně upozornit na některé výhody nebo úskalí, která jsou k tomu potřebná zmínit.

V podstatě ta základní úvaha, která zatím je, tak je, abychom se přiblížili k západu ve způsobu, jak nakládáme s našimi vězni a jakou máme trestní politiku. Ten úplný opak je Rusko, východ, kde mají největší počet vězňů na 100 000 obyvatel. A pro nás je zásadní, aby se ten propuštěnec vracel do společnosti, živil se poctivě a byl užitečný, protože v každém případě z toho člověka se stane spoluobčan nebo soused a samozřejmě, když jdeme po ulici nebo se naše děti pohybují cestou do školy mezi domem a školou, tak chceme, aby ulice byly bezpečné, ale aby všichni lidé, kteří přišli z výkonu trestu, měli co nejlepší podmínky pro to, aby se už tam nevraceli, byť to je samozřejmě primárně jejich zodpovědnost a jejich rozhodnutí. Ale naším úkolem jako společnosti je vést je k tomu, aby se touto cestou už nevydávali.

Čili jakým způsobem můžeme těm odsouzeným pomoci? No, logicky tím, že už během toho pobytu ve vězení by si měli našetřit ze své práce peníze, aby se nestávalo, že je ten člověk propuštěn z vězení s igelitkou a zastavuje vás třeba na ulici, že nemá ani peníze na to, aby se dostal do místa svého bydliště, kde má zázemí, kde má rodinu a tak dále.

Takže těch 12 nejdůležitějších změn, které bych rád okomentoval, tak jsou spravedlivější tresty u lidí, kteří dneska zbytečně plní vězení, to jsou ty přeměny, a my bychom se měli postupně dostat k systému, kdy podmínka je ukládána maximálně jedna, jak bylo původně zamýšleno, a následuje už vězení, byť tedy třeba v kratší době, a vedle toho tam měníme přepočet, aby člověk, který je odsouzený a nevykonává alternativní trest, tak aby dostal takový trest odnětí svobody, který není nepřiměřeně dlouhý, protože ta motivace k tomu zaplatit se výrazně nezvyšuje. Ten efekt tam není tak výrazný. Ty tresty jsou nejdelší v Evropě a zbytečně nám plní ta vězení u lidí, kteří by už dávno měli být doma, u lidí, kteří by už dávno měli být v práci.

Druhá změna je posílení alternativních trestů, kdy se možnost ukládání peněžitých trestů za jakýkoliv trestný čin rozšiřuje tímto způsobem, i když to tam není výslovně uvedeno. Takže tam, kde nebylo možné dosud uložit peněžitý trest, tak to bude do budoucna možné, ty peněžité tresty se celkem osvědčují. I díky práci bývalého a současného nejvyššího státního zástupce jsou i státní zastupitelství vedena právě k tomu, aby více využívala možnosti peněžitých trestů, a roste procento případů, které jsou tímto způsobem vyřešeny, a pokud ty peněžité tresty jsou vymahatelné, tak je to samozřejmě logický způsob, který je žádoucí používat a uplatňovat.

Třetí důležitá změna v této oblasti, je jednodušší narovnání. Usnadňují se podmínky pro narovnání, pokud s tím souhlasí poškozený i pachatel, který se ke svému činu dozná. To může být velká výhoda, protože není třeba procházet mnohaměsíčním řízením a soudní bitvou, ale pachatel může hned začít pracovat na tom, aby svou chybu napravil. Následují změny, které jsou v tom předkládaném návrhu obsaženy, které jsou podle mého názoru užitečné pro to, abychom zajistili lepší ochranu občanů před novými hrozbami. My už jsme dříve schválili na základě spolupráce napříč poslaneckými kluby zákon, který zlepšuje ochranu před sexuálními predátory, čili zavádí tu zásadu - ne jen ne - a že v případě ztuhnutí nebo paralýzy to neznamená souhlas, tak, aby skutečně bylo možné postihovat všechny případy znásilnění tak, jak to veřejnost očekává, a je dobře, že se podařilo tuto záležitost dotáhnout do konce, a doufám, že platí to, co tady zaznělo. Protože my jsme se už velmi dlouho snažili schválit dětský certifikát, i když Piráti byli v koalici, tak jsme přicházeli s tím, jak má ten dětský certifikát (vypadat?), proti tomu, aby se odsouzení delikventi, kteří se dopouštěli násilí a sexuálního zneužívání dětí, tak aby se nedostaly do kontaktu s dětmi. Těch návrhů tam bylo předloženo několik, ale bylo to neustále odsouváno a odsouváno, a bohužel doteďka ten konkrétní návrh, který by efektivně zajistil ochranu v této oblasti, není. Takže pokud se bavíme o zneužívání v sexuální oblasti, tak to je určitě věc, kterou bychom měli dopracovat jako pozměňovací návrh.

Současně vyzývám k tomu, abychom schválili a předložili takovou úpravu, která nebude nepřiměřeně zatěžovat vedoucí dětských táborů tak, aby dneska, když se musí zařizovat různé souhlasy od lékaře, tak aby nemuseli obíhat x různých institucí, ale dokázali si to vyřídit jednoduchým způsobem přes internet tak, aby to nebyla žádná zbytečná byrokracie navíc. Protože to je přesně, co ty mládežnické organizace řeší, že v situaci, kdy někdo třeba jako dobrovolník organizuje dětské tábory, tak ještě aby navíc měl další složitou byrokracii se zajišťováním papíru a z drtivé většiny jsou to zcela bezúhonní lidé, tak to samozřejmě musí být v nějaké rozumné proporci.

Pátá změna, která je velmi žádoucí a která je obsažena v předkládaném návrhu zákona, se týká rozšíření ochrany před falešnými pornografickými videi. Bohužel dneska, jak se rozvíjí technologie, jak se rozvíjí umělá inteligence, tak se našli lidé, kteří zneužívají tyto novodobé technologické prostředky na výrobu falešných pornovideí, a je potřeba na to reagovat a postihovat i případy výroby a šíření takovýchto videí, a je dobře, že v tom návrhu je obsaženo ustanovení, které zajistí, aby takováto produkce byla trestným činem.

Další bod, který je obsažen v návrhu zákona, tak je ochrana před lidmi, kteří pracují pro cizí moc. My už jsme se dotkli tohoto tématu při projednávání zákona lex Ukrajina, kde se diskutovala velmi palčivá problematika, že dnes naše tajné služby, ministerstvo zahraničí, evidují celou řadu případů, kdy některé osoby vykonávají činnosti, které jsou namířeny proti České republice, ať už jsou to různé způsoby špionáže, ale využívají kličky a díry v zákoně, že si předávají ty informace mimo území České republiky tak, aby nebyla dána působnost, a v takovýchto situacích musí existovat efektivní způsob, jak postihnout špiony, agenty a různé zrádce, kteří tu dělají za peníze Ruska a dalších nepřátelských mocností škodlivé věci.

Takže proto i ten nový paragraf, který je obsažen v návrhu trestního zákoníku, který umožní trestat případy osob pracujících pro cizí moc. Jsou to příklady, kde vykonává i neoprávněné sledování zpravodajskými prostředky někdo ve prospěch cizí moci tak, aby všichni občané měli jistotu, že třeba na ruském velvyslanectví ty satelity, co mají na střeše, nebudou zneužívány k tomu, aby napíchnuli cizí komunikaci přes BTS a zjišťovali, co si kdo volá. To je samozřejmě nepřijatelné, a my musíme trvat na tom, aby byla zajištěna ochrana práva každého občana České republiky na zajištění důvěrné komunikace a telekomunikačního tajemství, a ne abychom se stávali právě terčem této systematické špionáže. Že ten návrh jsme diskutovali jak se zástupci Ministerstva vnitra, tak s panem ministrem a vychází i z doporučení, které nám třeba, které nám třeba dal britský velvyslanec, když jsme se bavili o tom, jakým způsobem Británie čelí právě tomu, že cizí mocnosti ingerují na jejím území, tak právě doporučoval nefixovat se v trestním právu na dezinformace, což bylo opakovaně zmiňováno jako jeden z možných přístupů, ale abychom se v rámci trestního práva soustředili na trestné způsoby působení cizí moci.

Čili ukazuje to ten příklad, že se v některých oblastech snažíme omezit zbytečné postihování, zbytečnou represi, ale naopak tam, kde jsou díry trestního práva dneska zneužívány, tak tam se snažíme je zacelit a zajistit, že budou existovat efektivní postihy. Myslím si, že je ovšem důležité i říci, že základní problém zpřísněné represe a přeplněných věznic se stal hlavně tady v parlamentu, když byl schvalován poslední velký trestní zákoník pod vlivem populismu a iniciativ poslanců, kdy docházelo k neustálému navýšení hranic sazeb, dolní sazby, horní sazby, pro různé skutkové podstaty a ve výsledku ale nikdo neuvedl v důvodové zprávě, jaké to bude mít zásadní efekty pro naplnění věznic. Protože to není jenom otázka nějakého subjektivního cítění ohledně spravedlnosti, délky trestu, ale bavíme se o tom, že ten poslední trestní zákoník podle analýz, které se zpracovávaly právě na Právnické fakultě Univerzity Karlovy naplnil pět nových věznic. Pět nových věznic bylo naplněno kvůli tomu, že zákonodárci schválili příliš přísnou trestní represi historicky. Proto je potřeba se teď zaměřit na to, abychom se vrátili zpátky na západní úroveň a ty případy drobnější kriminality řešili efektivnějšími způsoby. Abychom rozvíjeli systém náramku, abychom neměli 50 náramků, ale 5000 náramků. Stačí se podívat do Polska a do řady dalších zemí, abychom měli funkční alternativní tresty, peněžité tresty a tak dále. No a důležitá sedmá problematika v rámci tohoto návrhu zákona, o které bych rád podrobněji promluvil, tak jsou rozumnější pravidla pro konopí.

Ta pravidla týkající se konopí konečně začnou respektovat zdravý selský rozum, přestanou být trestné některé nesmyslné případy týkající se konopí. Například když pěstuju několik rostlin konopí, abych vyráběl pro dědu konopnou mastičku, tak se dostávám do situace, kdy mi dneska hrozí dlouhý trest. Ta předkládaná novela to řeší částečně, ona to řeší ve vztahu k pěstování pro vlastní potřebu, kdy legalizuje množství pěti rostlin. V takovém případě pro vlastní potřebu už nebude pěstování kriminalizováno a do určitého počtu, myslím, že jsou tři rostliny, tak bude dokonce legální. Ale není tam řešena ta problematika osob blízkých, protože pokud například někdo má prarodiče, kteří trpí chorobami, u kterých konopí, konopné mastičky dobře zabírají, a pěstuje za tímto účelem několik rostlin, aby z toho tu konopnou mastičku vyrobil, tak se domnívám, že takový člověk, který pěstuje konopí pro osobu blízkou, by neměl být postihován několikaletým trestem odnětí svobody. A tady zase narážíme na tu obrovskou lobby těch různých představitelů protidrogové policie, kterým by to částečně samozřejmě zkomplikovalo činnost, protože už by nemohli řešit dívky s jointem, nemohly by řešit konopné mastičkáře, ale musely by něco začít dělat s dovážením kokainu přes krabice s banánem v Lidlu, anebo by museli řešit pervitinové varny, což je samozřejmě mnohem náročnější práce, než chytat někoho s konopnou mastičkou, s kytkami na zahradě.

Takže tady my se musíme přesunout opravdu k tomu, že policie a státní zastupitelství budou řešit případy, které jsou společensky nebezpečné z hlediska drog a přestanou perzekuovat lidi, kteří vyrábějí například konopnou mastičku nebo kteří si rekreačně zakouří konopí. To je přece naprosto nehospodárné vynakládání veřejných prostředků, které nás stojí stovky milionů korun na zbytečné represi, které bychom mohli dát naopak do lepší zdravotní péče. Součástí toho je tedy úprava těch sazeb a podmínek u šíření toxikomanie, o které jsem taky mluvil. Ale zase to zůstává zbytečně represivní, kde pod vlivem těch policejních šéfů z protidrogového se zbytečně a zbytečně perzekuují lidi za drobné záležitosti místo toho, aby se policie a státní zastupitelství soustředily na ten skutečně organizovaný zločin, který je nebezpečný a který potom vede k tomu, že jsou ničeny kvůli drogám i lidské životy. Takže soustředit tu energii a ty kapacity na závažné případy a uvolnit ruce, protože ostatně i ti policisté, kteří to vyšetřují v jednotlivých případech, jsou často nešťastní z toho, že musí zasahovat v takovýchto případech, kde jim to zákon ukládá, ale ve skutečnosti společenská nebezpečnost je velmi diskutabilní.

Nicméně i tak tento návrh zákona je po dlouhé době největší pokrok k racionalitě a spravedlnosti trestání v oblasti návykových látek a jsem rád, že se podařilo dosáhnout nějaké shody s Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem vnitra a odbornou skupinou, která působila na Úřadu vlády, aby se ta úprava posunula.

Já jsem tady chtěl ještě zmínit nějaká fakta, abychom měli východisko pro další diskuzi, zejména pokud jde o ty hranice trestních sazeb, které jsem už naznačil. Já tady mám k dispozici dvě srovnání trestních sazeb odnětí svobody u drogové kriminality ohledně konopí a dalších látek. To jedno zpracovala naše kolegyně stážistka, které srovnává trestní sazby odnětí svobody u konopí, a to druhé je z Úřadu vlády, od toho útvaru koordinátora pro koordinaci drogové politiky. A z těchto srovnání celkem jasně vyplývá, že když se podíváme na západní země, tak v těch modelových scénářích tresty odnětí svobody za konopí a další podobnou činnost jsou výrazně nižší než ty sazby, které jsou uvedeny v trestním zákoníku v České republice. Já jsem tady srovnával tři situace. Ta první je domácí pěstitel, který pěstuje patnáct rostlin konopí, ta druhá situace je prodejce, u kterého bylo zdokumentováno, že třikrát prodal deset gramů konopí, a ta třetí situace je velká pěstírna s pěti sty rostlinami, abychom se podívali, jak reálně vypadají ty sazby. A tam se ukazuje, že sazby v tom našem východním prostoru - nebo Slovensko, Polsko, Česká republika, že ty sazby mají nastaveny výrazně represivněji než západní státy, které jsem tady vypočetl. Takže když se bavíme třeba o tom domácím pěstiteli, tak v České republice mu hrozí maximálně šest měsíců odnětí svobody, na Slovensku maximálně dva roky, v Polsku maximálně tři roky, tam jsme benevolentnější, tam už jsme si ušli ten kus cesty, a třeba v Portugalsku je to pokuta nebo maximálně jeden rok, v Německu pět let, v Nizozemsku maximálně jeden měsíc. Já bych řekl třeba to Nizozemsko, kde vlastně mají velmi specifickou doktrínu, když jsme byli na návštěvě Nizozemska, tak jsme měli tu příležitost bavit se tam s pracovníky rady pro soudnictví, s ombudsmanem, s pracovníky Ministerstva spravedlnosti a bezpečnosti. No a tam samozřejmě mají nepříliš represivní politiku ve vztahu ke konopí, mají tam ty různé coffee shopy a tam, aniž by změnili znění zákona, tak to zajistili tak, že státní zastupitelství takzvaně přimhuřují oko nad tímto druhem kriminality. A to je právě ta záležitost, která se dá postihnout v rámci trestní politiky, která nemusí být natvrdo upravena v zákoně, na co se má policie soustředit, na co se mají státní zástupci soustředit, na co naopak ne. A to je to, co nám trochu chybí, aby ta trestní politika byla předvídána v zákoně, tak jako máme celou řadu dalších dokumentů, které vláda schvaluje a které třeba Poslanecká sněmovna bere na vědomí nebo může projednat, pokud je tady ten zájem, tak se domnívám, že i ta trestní politika by měla být, protože státní zastupitelství je orgánem moci výkonné, je zařazeno pod vládou, má sice garance určité nezávislosti, ale současně to politické zadání by mělo vycházet z vůle volených představitelů.

Takže to je popis případu domácích pěstitelů ve vztahu k Nizozemsku. Potom v případě prodejců v České republice se pohybujeme dva až deset let, v Polsku je to třeba šest měsíců až osm let, takže tam vidíme, že to je benevolentnější, že to samozřejmě musí zapadat do toho systému trestního práva tak, aby to bylo srovnatelné třeba s tresty za vraždu, za ublížení na zdraví, za znásilnění. A v Německu se bavíme o třech měsících až pěti letech. To znamená, třeba v tom sousedním Německu ty tresty v této oblasti jsou dvakrát kratší než v České republice. V Nizozemsku se opět bavíme o maximálně jednom měsíci ve vězení. Ostatně Nizozemsko je celkem dobře známé právě tím, že uplatňuje tu koncepci kratších trestů.

No a teď ten příklad slibovaný pěstírny. V případě 500 rostlin v České republice máme deset až 18 let, to je obrovsky dlouhá sazba, zatímco třeba v tom sousedním Polsku máme dva až 12 let zase výrazně kratší, o třetinu kratší sazby v Polsku než v České republice. Tak když Polsko pak dělá ty chytré kroky, tak se to potom promítá i do toho hospodářského růstu, protože nemusí platit lidi, kteří sedí dlouho ve vězení zbytečně, ale ty lidi pracují a přispívají k té ekonomice. No, a ještě výrazně pokročilejší je to v Portugalsku, v Německu, v Nizozemsku, kde tam skutečně i takovýto druh rozsáhlé, rozsáhlé trestné činnosti v drogové oblasti má v podstatě stejné trestní sazby nebo podobné trestní sazby, jako jsou za ty základní skutkové podstaty, o kterých jsme se tady bavili, těžké ublížení na zdraví a podobně, ale nedochází tam k tomu excesu, který máme tady my v České republice, kdy člověka, který provozuje pěstírnu, tak můžeme poslat až na 18 let do vězení, zatímco člověka, který znásilňuje, pošleme na tři roky do vězení, člověka, který vraždí, pošleme na 10 let do vězení a tak dále, takže to je prostě výrazný exces.

A když se podíváme na tu úpravu v Portugalsku, tak tam mají čtyři až 12 let, v Německu mají minimálně dva roky a v Nizozemsku mají maximálně šest let, to znamená, ty tresty jsou třeba v té západní Evropě několikrát kratší, pokud se bavíme o horních hranicích trestní sazby. Mám tady i seznam 19 zdrojů, ze kterých jsou čerpány tyto poznatky, ale v rámci kolegiality vás ušetřím.

A budu pokračovat tím druhým srovnáním, které je z útvaru vládního koordinátora. A ty grafy, které zachycují srovnání zákonného rozpětí trestní sazby a trestu odnětí svobody v letech, očekávané rozpětí délky trestu trvání trestu odnětí svobody uloženého soudem, medián délky trvání očekávaných trestů odnětí svobody a očekávaný čas strávený výkonem trestu odnětí svobody u trestných činů souvisejících s nabídkou jednoho, respektive 10 kilogramů konopné pryskyřice, anebo sta gramů, respektive 1 kilogramu amfetaminu a dalších látek, tak jsou zpracovány Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogovou závislost EMCDDA. A z té tabulky, když si vezmu ty pro Čechy asi nejběžnější, nejběžnější případy, konopí, tak to vychází v případě konopné pryskyřice v Nizozemí jedna až tři měsíce, respektive až šest let, v Rakousku tři až 18 měsíců až pět let, v Německu jeden rok, jeden až 15 let. Ve Francii jeden až 12 měsíců až 10 let. Takže srovnávám vždycky ty, očekávané doby, mediánové doby ukládaných trestů a ty horní hranice. V České republice naproti tomu vidíme, že ta očekávaná doba je 2,5 roku za jeden kilogram konopné pryskyřice a trestní rozpětí je dva až 10 let. To znamená, ve srovnání s těmito vyspělými západními zeměmi Česká republika má více jak dvakrát nebo třikrát represivnější přístup v oblasti konopí, a není proto žádný důvod. Akorát je to prostě drahý rozmar, který tady podporuje hlavně to vedení protidrogových útvarů policie, ale myslím si, že celá řada těch pracovníků, těch policistů z toho terénu, když to vidí, jaké tresty jsou nakonec ukládány za násilnou trestnou činnost, že ti lidé odcházejí se stejným trestem jako někdo, kdo u sebe má konopí, tak si skutečně kladou otázku, jestli tohle je spravedlivý přístup.

No a samozřejmě ta problematika je podobná i u pervitinu, který je teda velký nešvar v rámci České republiky a Česká republika je tím pověstná. A to si myslím, že je právě to místo, kam by se měla zaměřovat aktivita policejních složek a kde rozhodně ta aktivita není dostatečná, tak ale i v této oblasti, kdybychom se podívali na srovnání trestních sazeb, tak třeba v Nizozemsku se bavíme o dvou měsících v sazbě... až dvou měsících mediánu v sazbě až osm let, v Rakousku osm až 18 měsíců v sazbě až pět let, v Německu 1,5 až tři roky v sazbě jedna až 15 let, ve Francii čtyři až 12 měsíců v sazbě až 10 let, v České republice jsou to dva roky a sazba jedna až pět let. To znamená, ty tresty jsou tady přísnější než v Evropě a dokonce, když se bavíme o těch sto gramech pervitinu, tak je to méně přísné než v případě jednoho kilogramu konopné pryskyřice.

A domnívám se, že my bychom se měli méně soustředit na to, abychom ukládali dlouhé tresty v této oblasti, ale více se soustředit na to, aby tam byla jasná vymahatelnost a aby tam byla ekonomická efektivita trestání v této oblasti.

Já jsem se chtěl věnovat ještě jednomu problému, který jsem spatřoval při přípravě trestního zákoníku, protože na začátku tam byl zájem, abychom schválili úpravu, která bude umožňovat v podstatě odsouzeným podvodníkům, aby se mohli jednoduše vykoupit, aby v podstatě měli právní nárok na to se vykoupit z trestního řízení. To je úprava, která tam je promítnuta jenom ve velmi omezené podobě oproti tomu, o čem Ministerstvo spravedlnosti původně uvažovalo. Já bych řekl, že naštěstí, že se podařilo vyslyšet naše apely, aby se tento způsob v podstatě privilegování pachatelů trestné činnosti, aby se tam zaváděl ten nárok na tento postup, kdy pachatel zaplatí deset nebo 15 procent škody, kdy ta škoda samozřejmě nemusela ani vzniknout v případě, že to byl pokus, a v případě, že je prvotrestaný, tak že by mu rovnou vznikl nárok na to, se vykoupit z trestního stíhání a zaplatit jenom nějakou částku, tak to se tam dostalo v podobě odklonu.

A já se domnívám, že bychom se měli v další diskusi při projednání na výborech zaměřit i na to, jakým způsobem tedy ty odklony jsou nastaveny a jestli nám tam nehrozí disproporce v tom systému trestního práva, aby určitý typ pachatelů neměl zbytečně benevolentní zacházení, právě pokud se jedná o tu hospodářskou kriminalitu. A to z toho jednoduchého důvodu, že občané České republiky dlouhodobě hodnotí situaci v oblasti korupce a hospodářské kriminality jako jeden z největších problémů České republiky. Těch šetření, které dělá STEM, tak to dlouhodobě vyskakovalo právě jako problém, který vidí nějakých, tuším, že to bylo 70 procent české společnosti jako závažný a domnívám se, že bychom se měli soustředit na to, aby i v těchto případech ten postih byl efektivní, byť souhlasím s tím, že nemusí nutně jít o vězení, protože to je pro státní kasu zbytečně zatěžující.

Rád bych ještě ocenil jednu důležitou věc, která se propsala a do návrhu trestního zákoníku, který projednáváme, a to je problematika zločinu z nenávisti. Jsem rád, že Ministerstvo spravedlnosti zohlednilo ty podněty, které už tady jsou dlouho, které reagují na různé násilné trestné činy v České republice i na Slovensku, které jsou motivovány různými předsudky vůči skupinám obyvatel a právě tyto kvalifikované skutkové podstaty najdeme v návrhu napříč různými trestnými činy tak, aby byla zohledněna právě závažnost takového kvalifikovaného jednání.

Nyní ještě stručně pár poznámek k předkládanému návrhu zákona, už podrobněji. V novelizačním bodu 19 se navrhuje vložit § 74c a následující, který se týká zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži. Trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži je stanoven takovým způsobem, že spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v úplném nebo soudem stanoveném rozsahu uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se zadávání řízení nebo veřejných soutěží, ať už na svůj nebo na cizí účet, včetně případů, kdy při těchto činnostech vystupuje jako poddodavatel. Při uzavírání smluv na plnění veřejných zakázek odsouzeným a za jeho účast v zadávacím řízení nebo veřejné soutěži se považuje i situace - to je důležité - kdy je odsouzený členem statutárního orgánu nebo skutečným majitelem právnické osoby, která uzavírá smlouvu na plnění veřejné zakázky nebo se účastní zadávacího řízení nebo veřejné soutěže. Takže trest zákazu plnění veřejných zakázek je koncipován tak, že zasáhne i právnické osoby, které jsou zanořené do toho odsouzeného.

Současně je ale potřeba říct, že nezasáhne matky odsouzených entit, byť tam dochází k plnému ovládání. Tam se v podstatě dostáváme do situace, kdy matka bude nepostižitelná, protože by se muselo složitě dokazovat, jestli členové statutárního orgánu nebo zaměstnanci matky dali pokyn právě té řízené právnické osobě, aby se dopustila nějakého trestného činu, který třeba souvisí s veřejnými zakázkami a ten zákaz na ně nedopadne.

Takže my jsme to viděli právě v několika případech, kdy ty velké, třeba stavební, společnosti byly odsouzeny za korupci při zadávání stavebních zakázek a vyřešily to velmi jednoduchým způsobem, že prostě společnost - řeknu obecně M1 - která byla odsouzena, začala dělat hlavně soukromý byznys a aktivity, které se týkaly veřejných zakázek nebo veřejných soutěží. Tak se převedly do společnosti M2 a vůbec se v podstatě na tuto konsolidovanou entitu zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži neuplatnil. To považuji do určité míry za problematické. Otázka je, jak se tomu dá čelit v rámci legislativního textu zákona, jestli by se mělo posuzovat ovládání a tak dále i v případě mateřské entity.

S tím souvisí § 74e, kde se zavádí zákaz přijímání dotací a subvencí, který podle § 74e odst. 3 spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v úplném nebo soudem stanoveném rozsahu ucházet se o veškeré dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jiné veřejné podpory, jakož i takové dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jiné veřejné podpory, přijímat.

Čili tady bych se chtěl zeptat pana ministra spravedlnosti, jakou koncepci přijali při stanovení rozsahu zákazu přijímání dotací a subvencí ve vztahu právě k vlastnické struktuře společnosti, ve které vystupuje odsouzená entita. Takže tam vlastně odlišně od § 74c nemáme stanoveno, že by se trest uplatnil i na entity, ve kterých je tato osoba statutárním orgánem nebo skutečným majitelem. Samozřejmě tam přetrvává i problém, že uložený trest nezasáhne tu holdingovou strukturu, takže ta holdingová struktura může velmi jednoduše převést předmět subvence do podnikání jiné entity a tímto způsobem se trestu vyhnout. Takže se obávám, že takto koncipované tresty, byť byly nepochybně motivovány dobrou vůlí to rozšířit, tak jsou stále schvalovány jako velmi děravé a v praxi nebudou mít v podstatě žádný efekt na postihované právnické osoby, což považuji za poněkud problematické.

Ještě bych se rád vyjádřil ke koncepci § 285 - jestli máte před sebou projednávaný návrh zákona - kde se navrhuje úprava pěstování rostlin nebo houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jiné nakládání s nimi pro vlastní potřebu. Vychází z toho, že kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje, sklízí nebo zpracovává více než pět rostlin z rodu konopí, nejde-li o rostlinu konopí obsahující nejvýše 1 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Pak tam máme kvalifikovanou podstatu, která počítá s tím, že stejně bude potrestán ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává omamnou látku konopí nebo jinou omamnou nebo psychotropní látku, získanou zpracováním rostliny konopí obsahující více než 1 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolu.

Tam se domnívám, že bude v této definici... Teď jsou tam kvalifikace na množství - v celkovém množství větším než 100 gramů ve svém obydlí nebo v celkovém množství větším než 5 gramů mimo své obydlí. Tam se objevuje určitý problém z toho, že u té zpracované entity se bude velmi těžko dokazovat, jestli byla zpracována z rostliny konopí, která měla podíl větší než 1 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolu, anebo to byla rostlina, která měla menší procento, které je pod touto hranicí. Takže u toho výsledného zpracovaného produktu bude velmi těžké říct, z jaké rostliny pochází. Jestli to náhodou nebylo tak, že někdo pěstoval rostliny, které měly nižší procento látek ze skupiny tetrahydrokanabinolu, a teprve následně to bylo zpracováno do podoby extraktu, který by potom spadal do vymezené hranice.

V souvislosti s tím se navrhuje v části šesté změna zákona o návykových látkách, která v podstatě navazuje přestupkovou problematikou na to, co je vymezeno v trestním zákoníku v § 5 odst. 12, kde se stanoví, že povolení k zacházení se nevyžaduje k přechovávání omamné látky konopí nebo jiné návykové látky získané zpracováním rostliny konopí, obsahující více než 1 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinol, fyzickými osobami staršími 21 let pro vlastní potřebu, v množství nejvýše za a) 50 gramů ve svém domě, bytě nebo jiné prostoře sloužící k bydlení nebo příslušenství k nim náležejícímu, nebo 25 gramů mimo své obydlí.

K tomu budeme určitě navrhovat ještě nějaké další úpravy, protože se domníváme, že by tam neměla být zohledněna jenom vlastní potřeba. Ostatně ono, když někdo bydlí ve společné domácnosti, tak bude velmi těžko posouditelné, jestli je to pro potřebu toho či onoho člena domácnosti, protože obvykle ty rostliny tam obvykle nemají nálepku, kdo je vlastní nebo kdo to tam pěstuje. Současně je zajímavé i stanovení hranice 21 let, které si zaslouží, domnívám se, samostatný komentář, protože to je vlastně nová hranice zletilosti pro specifický případ, která je v právním řádu velmi neobvyklá. Ona je vlastně stanovena snad u pasivního volebního práva a 21 naproti 18 rokům, které máme třeba u konzumace alkoholu, kouření a tak dále.

Tak tady se domnívám, že to vůbec nemá obraz ve společnosti, protože jakkoliv můžeme vnímat konzumaci lidmi, kterým je třeba 20 let, konopí nebo jejich pěstování, jako nežádoucí aktivitu, ale tak si musíme uvědomit, že to jsou lidi, kteří třeba už od 15 let pracují, platí daně, jsou plnohodnotní občané, můžou uzavírat manželství, můžou chodit do hospody, můžou udělat cokoliv, ale tady se pro ně zavádí vlastně speciální skutková podstata, která je bude trestat, protože je tam zavedena nová hranice od 21 let. Takže to se domnívám, že je taková odchylka, ke které dochází od stávající legislativy.

Pak mě zaujala ještě jedna změna, u které bych poprosil o vysvětlení pana ministra, která je obsažena v části třinácté, změna zákona o auditorech, podle které se doplňuje do § 50 zákona o auditorech ustanovení, které říká, že provádění kontroly, přípravy a zavedení souboru preventivních opatření zajišťujících dodržování právních předpisů a směřujících k předcházení trestné činnosti a nápravných opatření vedoucích k zamezení rizika opětovného spáchání stejné nebo podobné trestné činnosti auditorem podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim se nepovažuje za auditorskou činnost. Takže tam vlastně by bylo žádoucí vysvětlit, jakou povahu bude mít tato činnost, poradenství nebo přípravy souboru preventivních opatření třeba proti té korupci, které budou v rámci právnických osob, kdo to tam vlastně bude nastavovat, aby to byly osoby, které mají nějakou profesní odpovědnost, mají znalosti, které jsou k tomu potřeba, a ručí do nějaké míry aspoň svým jménem za výsledek toho, že ty mechanismy v rámci prevence korupce a dalších pletich hospodářské soutěže jsou nastaveny rozumně.

Já bych se teď už závěrem vyjádřil k legislativnímu procesu, protože to, co zde bylo navrženo, čili abychom projednávali trestní zákoník s prodlouženou lhůtou 90 dnů, já považuji za legislativní hazard, protože tři měsíce znamená, že pokud by se opravdu všechno skvěle dařilo, což jsem tady ještě ve Sněmovně nezažil, tak bychom se dostali k tomu zákonu nejdříve na konci března. Potom bychom ho tedy diskutovali ve druhém čtení, otázka, jak to zvládnou výbory, jak budou ty různé odborné semináře a tak dále. A potom bychom měli druhé čtení, potom třetí čtení. To vychází cca další měsíc. To už jsme v dubnu. Pak to půjde do Senátu, Senát se k tomu bude 30 dnů vyjadřovat, to už jsme v květnu. A Senát to může vrátit. A my jsme se bavili i na poradě předsedů klubů, když jsme byli ještě v koalici, že to tak přibližně vychází, že Poslanecká sněmovna bude ještě tak akceschopná v květnu, a pokud se nám to prodlouží do června, tak pak už bude velké riziko, že v tom množství těch věcí, v těch předvolebních kampaních, které určitě budou využívány tady v rámci času v Poslanecké sněmovně, že bude velmi těžké prosadit libovolnou legislativu.

Čili když už do toho dáváme takovéto obrovské množství úsilí, že to projednáváme tady v rámci Poslanecké sněmovny, že to chceme důkladně projednat, že k tomu chceme mít pracovní skupinu, a tak dál, tak bych byl opravdu velmi nerad, aby to spadlo pod stůl. A to navržené prodloužení o 30 dnů na 90 dnů skutečně znamená i ve vztahu k tomu, že to předkládání trvalo tak strašně dlouho, že se to vleklo, že to muselo být předloženo po krajských volbách, a tak dále, tak znamená, že ten zákon nemusíme v tomto volebním období vůbec dokončit. A to jsem ani nemluvil o úvahách, že se může tam vyskytnout nějaká problematická věc, kvůli které by nám to vracel pan prezident.

Takže já se domnívám, že by bylo, a to apeluji i z opozičních lavic, že by bylo žádoucí to ještě přehodnotit a naplánovat tak, aby se ten zákon skutečně nezpomaloval, protože to vidíme, jak to vypadá už dneska, kdy projednáváme na mimořádné schůzi x různých návrhů, takže už teď, rok před koncem volebního období, je tady v podstatě přepěchováno a ta situace se bude ještě zhoršovat. Proto apeluji tedy jak na pana ministra, tak na ostatní opoziční kluby, aby to ještě zvážily a našly ten termín, aby se to dalo projednávat tak, že by to riziko, že se dostaneme do nějaké časové tísně s tímto důležitým zákonem, bylo co nejmenší, protože by to byla velká škoda, kdyby se tato změna nestihla.

A závěrem, trochu nečekaně bych rád ocenil i to, jakým způsobem se k tomuto důležitému návrhu zákona postavily další opoziční kluby, včetně paní profesorky Válkové, která je zpravodajka. Že to není zákon, který by byl torpédován, že to není zákon, který by se stával terčem nějaké plytké politické debaty, že se mu chceme důkladně věnovat a že to není věc, která by byla zneužívána nějakým nevhodným politickým způsobem. Protože je to odborná otázka, je tam celá řada odborných otázek. Můžeme se podívat na ty historické zkušenosti s dosavadní efektivitou trestání.

Je to okamžik, který můžeme využít k tomu, abychom vyhodnotili dříve schválenou úpravu trestního zákoníka a učinili taková opatření, aby byla zmenšena míra represe.

Takže já vám v tento okamžik děkuji za pozornost a budu se těšit na další debatu. A opravdu bych si přál, abychom mohli maximum těch politických názorů probrat tady na plénu Poslanecké sněmovny a nedocházelo k prodloužení doby projednávání ve výborech a potenciálně zhavarování ukončení projednávání v tomto volebním období.

Děkuji za pozornost.

Psali jsme:

Michálek (Piráti): Stát by měl mít pravidla, která zabrání systémovému rozkrádání státního majetku

Michálek (Piráti): Politici nemají vlastnit média, zpřísnění zákona proti střetu zájmů navrhnu znovu

Michálek (Piráti): Místo řešení drahoty přišla vláda s novým poplatkem 2500 Kč

Michálek (Piráti): Kyberaktiva jsou někdy zneužívána k praní špinavých peněz