Dobrý den. Vážené dámy, vážení pánové, my už tady hlasujeme poněkolikáté o prodloužení nouzového stavu. My jsme na začátku, když země byla v krizové situaci, podpořili to, aby nouzový stav byl prodloužen. Potom, když jsme zjistili, že některá opatření vlády nejsou rozumně připravována nebo že vláda nečiní potřebná opatření vůbec, jsme pojali určité pochybnosti ohledně toho jak dál postupovat a nechtěli jsme se podepisovat pro prodlužování nouzového stavu a teď jsme v situaci, která patří mezi ty horší případy, kdy opět rozhodujeme o prodloužení nouzového stavu, ba co více, situace je ještě komplikovaná tím, že tady máme novou hrozbu toho, že ten původem virus z Číny nám zmutoval, mluví se o tzv. mutaci britské, takže ta situace je ještě nejistější a to musíme samozřejmě uvážit. My jsme v rámci poslaneckého klubu přišli s jednoduchým kritériem, podle kterého se budeme rozhodovat.

My jsme v rámci poslaneckého klubu přišli s jednoduchým kritériem, podle kterého se budeme rozhodovat. Pokud uvidíme, že vláda skutečně projeví dobrou vůli a začne řešit klíčové otázky, které jsou potřebné pro zvládnutí epidemie, z nichž některé se neposunuly ani o centimetr, tak podpoříme prodloužení nouzového stavu. Pokud to naopak bude pokračovat dál v zajetých kolejích bez jakékoliv reflexe, tak prodloužení nepodpoříme.

Já bych chtěl krátce shrnout situaci na základě dat, potom bych probral jednotlivé návrhy, které k tomu máme, a potom bych se vyjádřil k dalšímu pokračování, závěru případně návrhu usnesení.

Za prvé, když se podíváme na to, jak si Česká republika vede, tak podle dat, která jsou z webové stránky Náš svět v datech, která vychází z dat Johns Hopkins University, kde vlastně byli první na světě, kdo pořádně začal srovnávat mezinárodně státy, tak Česká republika zůstává tmavým flekem na mapě Evropy. To je potřeba si říct, že pokud se srovnáváme s ostatními státy v rámci Evropy, tak Česká republika je tmavý flek uprostřed Evropy. A podobně špatná situace nebo horší je v Portugalsku a podobně špatná situace je ve Velké Británii a v několika dalších podstatně menších státech než je Česká republika.

Pokud se podíváme na naše sousedy a na ten základní údaj, čili počet potvrzených případů COVID-19, tak všechny okolní státy mají výrazně nižší počet případů potvrzení onemocnění. A to nemluvím vůbec o tom, že samozřejmě se podaří zachytit jenom část těch onemocnění a jsme na nějaké 50procentní úrovni počtu pozitivních testů, takže zjevně se skutečně testováním nedaří izolovat osoby, které jsou nemocné. Na jednu stranu tady je v centru pozornosti vakcína a já si myslím, že vláda dělá celkem dost pro to, aby tu vakcínu, kterou má k dispozici, dostala k obyvatelům. Ale do té doby, dokud nebudeme mít populaci proočkovanou, tak musíme řešit i šíření toho onemocnění. Takže myslím si, že bychom se měli věnovat i pokračování standardních metod, jako jsou karanténa, testování a jejich rozvoji. Protože to jsou ty věci, které skutečně ovlivnit můžeme. To, kolik dostaneme vakcíny, jsou věci, které se nám budou ovlivňovat podstatně hůře. Takže myslím si, že oblasti jako standardní hygiena na pracovištích, testy, dodržování a motivace, aby lidi zůstali v karanténě, jsou věci, kde skutečně máme ještě mnoho, co bychom mohli zlepšit.

Když se podíváme na mapu, na mezinárodní srovnání, tak Česká republika se pohybuje v dlouhodobém sedmidenním průměru, aby šlo o relevantní data, kolem 700 případů na sto tisíc obyvatel. Budu tedy mluvit vždycky o datech, která jsou vztažena na sto tisíc obyvatel. Můžete si to představit jako větší město jako třeba Olomouc, má sto tisíc obyvatel. Pokud chcete data za celou Českou republiku, přidejte dvě nuly. Takže v České republice máme 700 případů na sto tisíc obyvatel, zatímco na Slovensku mají 350 případů na sto tisíc obyvatel a ve všech okolních, sousedních státech České republiky je situace ještě lepší pokud jde o počet nákaz.