Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi poděkovat za to, že jste podpořili program dnešního jednání a že přistoupíme ke kroku, který je zodpovědný, a to že si krátce vyhodnotíme tu situaci. Spousta věcí už tady byla řečena, tak nemyslím si, že je podstatné je opakovat. Myslím si, že by bylo dobré směřovat tuto schůzi Poslanecké sněmovny k tomu, abychom si schválili nějaký základní výstup, jak už tady zaznělo, aby byla zpracována např. zpráva vlády České republiky o opatřeních, která jsou činěna v rámci prevence druhé vlny pandemie, abychom dostávali pravidelně tyto informace a aby vláda zaměřila svoji pozornost na ty oblasti, které z diskuse identifikuje jako skutečně důležité, kterým by se pozornost věnovat měla.

Pokud jde o to základní vyhodnocení, myslím, že se tady všichni shodneme, že Česká republika zvládla pandemii, tu první vlnu, relativně dobře. Taky bych se chtěl připojit k poděkováním, která tady zazněla. Myslím si, že na tom mají podíl jak zdravotníci a občané, tak vláda a opozice, kteří svými kroky k tomu přispěli.

Pokud jde o to mezinárodní srovnání, jsou samozřejmě i země, které jsou na tom o něco lépe a my se můžeme inspirovat opatřeními, která zavedly, aby dosáhly lepších výsledků. Například když se podíváme na počty mrtvých v přepočtu na 1 milion obyvatel, jsou na tom lépe země jako Lotyšsko nebo Litva nebo Slovensko, které má 5 mrtvých na 1 milion obyvatel, Česká republika se drží na 20. příčce s číslem 30 mrtvých na 1 milion obyvatel (řečeno 1 obyvatele). Takže existuje prostor pro výrazné zlepšení v případě, že přijde následující vlna koronavirové pandemie.

Já bych začal různými okruhy, které mám zpracovány, se kterými bych vás rád seznámil, a navážou na mě kolegové, kteří mají jiná specializovaná témata. A chtěl bych ocenit zástupce vlády pana Hamáčka i pana ministra zdravotnictví, že popsali tu situaci tak, jak byla, tzn. nebyli jsme na ni připraveni tak, abychom od počátku měli funkční mechanismy prevence a přípravy např. v oblasti Ústřední epidemiologické komise, kdy jsme obdrželi od Ministerstva zdravotnictví informaci, že Ústřední epidemiologická komise se poprvé setkala až v únoru, 27. února, čili měsíc po tom, co se ta věc projednávala tady v Poslanecké sněmovně, co byl návrh zařadit to na program jednání, který nebyl schválen. A ta komise, pokud se nepletu, se sešla čtyřikrát. Proto součástí té první části by byl apel na vládu, aby zajistila pravidelnou činnost Ústřední epidemiologické komise včetně blízké spolupráce s mezinárodními partnery a aby vláda České republiky prostřednictvím předsedy vlády v pravidelných intervalech aspoň jednou za dva měsíce do 30. června 2021 informovala Poslaneckou sněmovnu o řešeních spojených s potenciálním příchodem další vlny epidemie koronaviru. Takže to je ta první otázka, která se týká informování občanů, informování Poslanecké sněmovny.

Pokud jde o nouzový stav a ty právní otázky. Já jsem tu věc interpeloval, postupně se mi podařilo získat všechny odpovědi. V některých věcech se nám podařilo společně sjednat nápravu, např. ve vztahu k volbám na Teplicku tak, jak to rozhodl a vlastně potvrdil ty naše interpelace Nejvyšší správní soud. Nicméně je potřeba si říci, že za tu dobu pandemie koronaviru první vlny jsme zaznamenali čtyři kroky, které byly poněkud problematické. Návrh zákona o evidenci skutečných majitelů, posílení pravomoci vlády ve vztahu k rozhodování v nějakých vojenských situacích, posílení ministra zdravotnictví a problematická novela zákona o zadávání veřejných zakázek, kterou tato Poslanecká sněmovna odmítla projednat. Čili byl bych rád, kdyby do budoucna tyto situace byly zvažovány, zda je na místě takové návrhy předkládat.

Co se bohužel nepodařilo zatím vyřešit, je otázka odpovědnosti České republiky za škodu, která byla způsobena opatřeními pro prevenci šíření nákazy a která má být hrazena podle krizového zákona.

Tam jsem se ptal vlády, jaké byly důvody změny režimu na zákon o ochraně veřejného zdraví z režimu krizového zákona, jestli k tomu disponuje nějakými stanovisky a dozvěděli bychom se, že tato stanoviska nejsou, čili vláda nemá aktuálně právní analýzu, na základě které by posuzovala tyto otázky. A chtěl jsem tedy poprosit vládu, aby zvážila skutečně její zpracování, protože jedině na jejím základě se lze postavit čelem těm nárokům, se kterými pravděpodobně některé osoby přijdou a hrozí tady desítky tisíc soudních sporů, které si myslím, že jsou do určité míry zbytečné.

Pokud jde o Ústřední krizový štáb, tuto otázku už jsme tady taky zmínili. Bylo by dobré a přineslo by nám to několik dnů výhody, abychom na situaci reagovali rychleji. A věc, kterou považuji za velmi důležitou a na kterou vláda ještě dostatečně nereagovala, je, že by měl být zpracován plán vlády ve věci prevence druhé vlny a dalších situací, které se týkají koronaviru. My jsme zaznamenali velký počet dílčích opatření a je jasné, že v té úvodní části krize to ani nijak nešlo, než že se budou přijímat akčně opatření, nicméně měla by v té strategii být určitá jednotící linka, kterou by vláda měla zachycenou a která by byla závazná pro všechny rezorty, a tento plán, který by snížil míru chaosu v opatřeních, si myslím, že by ocenili všichni občané.

Já na to potom ještě navážu, když budu mluvit o způsobu prezentace opatření tak, aby to bylo pro občany srozumitelnější a teď jenom konstatuji, že budeme navrhovat usnesení, kterým Poslanecká sněmovna požádá vládu, aby zajistila, samozřejmě ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví, aktualizaci pandemického plánu České republiky do 30. září 2020 a v případě druhé vlny podle něj postupovala. Já chápu, že ten pandemický plán byl přijímán před nějakou dobou a nemohl předvídat přesné okolnosti, na druhou stranu, když si ho čteme, tak si myslím, že některé jeho části jsou tam inspirativní, například to, když se tam píše, že většina expertů se shoduje na tom, že není otázkou, zda přijde takováto nákaza virovým onemocněním, která bude mít celosvětový dopad, ale že je otázkou, kdy přijde. Takže mít ty mechanismy připravené včetně zásoby ochranných pomůcek je určitě na místě.

Pokud jde o informování a poskytování dat, tak to je další okruh. Tam jsme se setkali s tím, že poslanci nedostávali informace tak, jak by je podle zákona dostávat měli. Můj kolega Petr Třešňák poslal na Ministerstvo zdravotnictví dotazy. Ty odpovědi dostal asi po deseti urgencích, včetně osobních urgencí tady u pana ministra, se zpožděním mnoha dnů oproti zákonné lhůtě. Samozřejmě nám to velmi komplikuje možnost kvalifikovaně se vyjadřovat o politicích a víte jistě každý z vlastní zkušenosti, že novináři se neustále ptají na stanoviska vlády, stanoviska opozice, tak abychom se k tomu mohli kvalifikovaně vyjádřit. Nemyslím si, že by bylo v zájmu nikoho, abychom se vyjadřovali bez znalosti těchto důležitých podkladů.

Když se podíváme na způsob, kterým jsou sdílena epidemiologická data v některých jiných státech, například ve Švýcarsku, či ve Velké Británii, nebo i v sousedním Slovensku, tak vidíme, že tyto vlády proaktivně šíří poměrně podrobné statistiky. Já bych chtěl ocenit, že v průběhu epidemie se vyvinuly některé informační materiály na stránkách Ministerstva zdravotnictví ohledně šíření nákazy. Současně bohužel nedocházelo ke sdílení informací o epidemiologickém modelu. My jsme dostali odpověď na naši písemnou žádost. Ta odpověď byla v podstatě vizuální, byla na úrovni prezentací, nebyla na úrovni toho, že by byly poskytnuty a nějakým způsobem zachyceny modely, ať už v číslech, nebo ve vzorcích, nebo v nějaké jiné podobě tak, aby byly využitelné i pro vědeckou veřejnost. To znamená, aby tady nebyl jeden jediný oficiální interpret nebo odborné stanoviště pro interpretaci dat, ale aby se interpretace vyvíjela, aby se k ní mohli vyjádřit i jiní odborníci. Samozřejmě jsou s tím spojena i rizika, že se k tomu budou vyjadřovat lidé, kteří tomu nerozumí. To je nicméně věc na to, aby se data správně a rozumně prezentovala a aby ministerstvo, případně příslušný ústav, navázaly spolupráci s těmito vědeckými pracovišti, aby bylo pro veřejnost jasné, jak se to skutečně má. Nemělo by to sloužit jako záminka pro omezení výzkumných prací na přípravě nových opatření, protože si myslím, že i zde je velký potenciál pro české firmy, český výzkum a tak dále, aby přicházely s inovacemi, které můžou být užitečné v době koronaviru. Takže v tomto ohledu si myslím, že Poslanecká sněmovna, a já jsem o tom jednal i na grémiu, zaznělo to, diskutovali jsme to s panem předsedou Vondráčkem, že skutečně by nemělo docházet k situacím, kdy členové vlády nedodržují ustanovení jednacího řádu Poslanecké sněmovny, byť samozřejmě šlo o dobu, kdy jsme měli nouzový stav, tak si myslím, že nezvládnout odpověď ve třiceti dnech, že opozice potom nemá informace, není správný postup.

A poslední věc, o které bych dneska rád promluvil, je určitý chaos v tom, jaká opatření byla přijímána. Já se omlouvám, já se musím vrátit pro jeden papír, ale hned se vrátím. (Poslanec odešel do poslanecké lavice.)
Opět - snažíme se pomoci Ministerstvu zdravotnictví, aby mělo co nejlepší mustr na to, jakým přehledným způsobem informovat veřejnost. Nejde o žádnou negativní kritiku, chápeme, že situace vyžadovala akční řešení, nicméně podívali jsme se na to, jakým způsobem to uchopili v některých jiných státech, kde si lidé chválí informovanost, zatímco z průzkumů, které máme k dispozici my, vyplývá, že právě ten zmatek byl příčinou toho, že se lidé cítili neinformováni a v některých případech to potom vedlo i k tomu, že opatření nebyla zcela respektována, jak vyžaduje jejich litera.

Takže my jsme připravili tabulku, která vlastně shrnuje, jak mohou vypadat stupně pandemické pohotovosti. Tímto způsobem to vypadá. (Poslanec názorně ukazuje.)

První stupeň je stupeň přípravy, kdy nákaza už byla potlačena, nebo naopak se nevyskytuje. Například na Novém Zélandu se jim skutečně podařilo, že nákaza byla potlačena. Samozřejmě Nový Zéland má maličko výhodu v tom, že je to ostrov.

Stupeň dva se jmenuje zmírnění - nákaza je pod kontrolou, jsou tam izolované shluky případů s rizikem komunitního přenosu.

Na stupni tři je vysoké riziko nekontrolovaného šíření nákazy.

A stupeň čtyři je nouzový stav, který byl vyhlášen vládou, kdy nákaza v zemi není vůbec pod kontrolou. Takže je to v podstatě takový semafor, který má tedy čtyři světýlka. Myslím si, že by to mohlo být pro lidi srozumitelnější než ten obrovský seznam opatření, která jsou neustále aktualizována. Takhle to mají na Novém Zélandu, kde se jim podařilo nemoc potlačit. A u každého stupně mají definováno, kdy se stupeň aktivuje, vláda ho pak samozřejmě vyhlašuje, jaká jsou rizika, která jsou spojena s danou situací a jaký má být rozsah opatření, která se uplatňují na daném stupni. Samozřejmě je možné vyhlásit i lokálně jiný stupeň, takže potom tam, kde se nákaza aktuálně šíří víc, kromě toho, že se uplatňuje trasování, chytrá karanténa a tak dále, se může aktivovat i některý vyšší stupeň pandemické pohotovosti.

Takže to si myslíme, že by mělo být zahrnuto do novel zákona o ochraně veřejného zdraví, aby vláda byla zmocněna tímto způsobem přehledně stanovit informace pro občany, kdy a jakým způsobem mají omezené možnosti, kde se můžou pohybovat, kde můžou trávit volný čas a podobně tak, aby to pro každého bylo přehledné a graficky znázorněné.

V souvislosti s tím tedy budeme navrhovat usnesení, aby Poslanecká sněmovna vyzvala vládu, aby v případě druhé vlny koronaviru informovala veřejnost v pravidelných a předem daných intervalech, srozumitelně a věcně a systémově všechny dotčené skupiny veřejnosti, protože samozřejmě když se podíváme na skupinu seniorů nebo lidí, kteří jsou zvyklí přijímat informace z televize, tak opět je potřeba to prezentovat jednoduchou, srozumitelnou formou, aby člověk nemusel dejme tomu sledovat celou tiskovku, ale aby to měl v nějaké jednoduché podobě, jako to dneska čtou lidé na novinách, když se dívají na předpověď počasí a jsou tam různé stupně rizikovosti, aby se na to mohli připravit lidé, kteří mají třeba zdravotní obtíže.

Součástí usnesení by byla i žádost na vládu, aby uložila Ministerstvu zdravotnictví vypracovat systém pandemických stupňů pohotovosti s jasnými kroky a představila jej Poslanecké sněmovně do 30. 6. 2020. Tím si myslíme, že by to informování mohlo dosáhnout mnohem lepší úrovně.

Celkově jsme dali dohromady 14 návrhů usnesení Poslanecké sněmovny. Další návrhy představí kolegové. A já nyní předám tu naši zpracovanou tabulku panu ministrovi zdravotnictví, aby ji mohl použít jako inspiraci, ať už se Poslanecká sněmovna rozhodne, že přijme to usnesení a vyzve vládu k tomu, aby to zpracovala, nebo ať pan ministr o své vlastní vůli se rozhodne, že by to byl vhodný způsob, jak občany do budoucna informovat.

Samozřejmě s tím souvisí i adekvátní navázání zákonných instrumentů, které to mají provádět, to znamená nouzový stav z hlediska našeho ústavního pořádku podle zákona o bezpečnosti České republiky, ten by byl spojen se stupněm čtyři. A pak si myslím, že by bylo vhodné, ostatně vláda už sem předložila novelu zákona o ochraně veřejného zdraví, aby přísnější podoby výrazného omezení práv a svobod občanů podléhaly nějaké kontrole ze strany Poslanecké sněmovny, a to jiné, než abychom pouze vyslovovali nebo nevyslovovali důvěru vládě na základě těchto kroků. Takže tam si myslím, že je otevřená i otázka možnosti vyhlásit nějaký stav pandemické pohotovosti, který by byl identifikován dejme tomu se stupněm tři na té tabulce, tak aby v případě pandemické pohotovosti měla vláda akční možnosti zásahu řešit například riziko rozbíhající se druhé vlny, aby to bylo akční a přehledné.

Děkuji vám za pozornost a v průběhu této schůze, pokud se nám podaří dosáhnout, což si myslím, že se asi nepodaří, aby se dostalo na všechny, kteří chtějí vystoupit v rozpravě v rámci vyhrazeného času, tak předpokládám, že do budoucna bude ta schůze odročena na příští čtvrtek, takže předpokládám, že do té doby bude dost času na to, abychom se všichni seznámili s návrhy usnesení, s těmi tabulkami a případně i ministerstvo potom přišlo s nějakým vyjádřením, jak bude postupovat, a možná že v té věci ani žádná usnesení nebudou potřeba.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám hezký zbytek dne.