Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl přednést takový nový směr do té současné diskuse, která je poměrně vyhrocená, mezi dvěma polarizujícími se postoji. Předně začnu tím, že bych chtěl odmítnout, že vláda dostatečně nečiní kroky pro občany v té nízkopříjmové oblasti. Je sice pravda, že ten počet žádostí je dost nízký, ale kritizovat zde, že vláda by měla za dva měsíce změnit celý dávkový systém a všechny formuláře, které jsou tady léta, zejména za ta léta předchozí vlády, si myslím, že je v tento okamžik nemístné. Určitě se shodneme, že ten dávkový systém je přebyrokratizovaný, chybí v něm automatizace atd., ale v této debatě ten argument není nosný.

Můj projev se bude týkat dopadu energetické krize zejména na rodiny a střední třídu. Přináším v tomto ohledu další názor do té diskuse, která tady běží. Vedle na jedné straně velmi úzce vymezených opatření Ministerstva průmyslu a obchodu, což považuji za v době drahoty a vyššího výběru daní z energií za neférové, a na druhé straně plošného odpouštění daní, které zde prosazovalo hnutí ANO, které ovšem má ten problém z hlediska distribučního efektu, že pomůže dramaticky právě těm největším spotřebitelům energie. Z tohoto pohledu to totiž není motivační a není to ani ekologické. Zjednodušeně řečeno, babička, která má hluboko do kapsy, dostane výrazně menší slevu než majitel obrovské vily s vyhřívaným bazénem, který spotřebuje spoustu energie, protože všichni budou mít procentuální slevu. V případě, že to bude řešeno přes tyto daňové zákony. Myslím si, že tímto způsobem pokud už chceme do toho vstupovat z hlediska státu a těm lidem pomoci, a já jsem pro, tak tímto způsobem bychom tu slevu a to bohatství distribuovat neměli.

Já vyjdu z konkrétního příkladu, se kterým se na mě obrátila občanka, která je současně předsedkyní společenství vlastníků jednotek v baráku, který má asi sto bytů. Uvedla, že kvůli vysokým cenám plynu dojde ke zvýšení měsíčních záloh o 7 000 korun. (Správně 700 tisíc.) To je úplně rekordní příklad, který je extrémní, já uznávám, týká se skutečně té doby, kdy byly nejvyšší ceny plynu během prosince a tudíž i ty zálohy byly extrémní. Ale bohužel ten příklad je reálný. V domě, který má sto bytů, se zvýšily měsíční zálohy ze 140 tisíc na 880 tisíc, to znamená přes 700 tisíc korun měsíčně navíc. A to zásadní, co je potřeba si říci otevřeně, že z toho je daň z přidané hodnoty 120 tisíc korun měsíčně za ten jeden barák, které vybere stát na dani z přidané hodnoty kvůli tomu, že tady máme energetickou krizi a drahotu. To je problém, který si musíme otevřeně pojmenovat. Problém, před kterým zde neutečeme.

Já jsem se obrátil na příslušnou organizaci, na její představenstvo, mluvil jsem s těmi lidmi a skutečně ti lidé to nenapálili. Ono to vychází ze situace, která je na trhu.

Když jsme probrali plyn, tak pojďme se podívat, jak to je s elektřinou. Podle výpočtu našeho analytického týmu, pokud došlo ke zdražení ceny elektřiny o tisíc korun, tak z té tisícovky, o kterou se zdraží, dostane 665 korun stát. Různými cestami. Stát vydělá na tom zdražení 665 korun. Většinu těch peněz, o které se to zdraží, stát spolkne. A to na uhlíkových povolenkách, samozřejmě na nějakém zisku od těch, kteří vyrábějí energii, pokud jsou spoluvlastněni státem, jako je společnost ČEZ a. s., tak prostřednictvím dividend to tam doteče. Dvacet jedna procent z toho činí daň z přidané hodnoty a dále je tam pokles výdajů na obnovitelné zdroje státního rozpočtu 92 korun. Takže dohromady skutečně velkou část toho, co platí lidé navíc i v té oblasti elektřiny, dostane stát. Proto bychom se této otázce neměli vyhýbat a měli bychom si naopak klást další otázky. Kolik stát tedy dostane peněz navíc? O kolik peněz navíc vybere od občanů? Celkově to vychází podle těch odhadů na příští rok asi 25 miliard korun na DPH a povolenkách na dividendě ČEZu, které přitečou zejména v těch následujících letech, a za dva roky tato částka se bude zvyšovat až na přibližně 100 miliard korun ročně. To jsou dodatečné příjmy státního rozpočtu, které souvisí s vysokými cenami energií.