Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Po dlouhé době je do Poslanecké sněmovny předkládána první novela, která skutečně povede k posílení průhlednosti tak, jak to vláda slíbila ve svém programovém prohlášení. Základní směry té novely jsou: za prvé: Větší jistota u poskytování informací o platech, což je věc, která byla dlouhodobě kritizována, že i v případě vysokých státních úředníků se ty informace neposkytovaly, že se vedly soudní spory. Viděli jsme to například na Kanceláři prezidenta republiky. A mrzí mě, že v té zpravodajské zprávě, kterou jsme teď slyšeli, tak paní zpravodajka se domnívá, že by mělo zůstat individuální posuzování s testem proporcionality i u všech veřejných představitelů.

Naopak my jako předkladatelé jsme se přiklonili k tomu řešení, že zvýšíme míru jistoty, a že u těch osob, na které se vztahují pravidla podle zákona o střetu zájmů, na statutární, dozorčí a podobné další orgány, tak tam skutečně bude docházet k tomu, že ty informace se budou poskytovat. Považujeme to za transparentnější, než aby se nadále používal ten test proporcionality. Ten zůstane pouze u těch subjektů, které nejsou výslovně vypočteny v zákoně.

Další zásadní změna je rozšíření skupiny povinných subjektů. Zde předkladatelé skutečně vycházeli z toho, co už funguje, co je obsaženo v judikatuře Ústavního soudu, v judikatuře Nejvyššího správního soudu. V podstatě se jedná o implementaci nálezu Letiště Praha, který bude dál pokračovat, čili budou se hodnotit splnění těch jednotlivých kritérií tak, jak to upřesňuje Nejvyšší správní soud ve své judikatuře. Zůstává to, co je dnes, že stoprocentně vlastněný subjekt, který je vlastněný v podstatě veřejným sektorem, zůstává povinným subjektem podle stošestky. A pokud se bavíme o subjektech, které jsou vlastněny z menšího procenta, ale jsou ovládány, tak u těch se bude posuzovat splnění kritérií veřejného podniku podle ustanovení v zákoně, respektive směrnice. Samozřejmě v okamžiku, kdy jsme rozšířili tu skupinu povinných subjektů, tak jsme se museli věnovat i tomu, aby zůstala ochráněna konkurenceschopnost těch obchodních společností, které podnikají na trhu, a proto tam je vložena i ta pojistka, že povinnými subjekty jsou pouze v oblasti té činnosti, která se netýká, která je nemůže ohrozit v konkurenční soutěži.

Další část zákona se týká posílení funkčnosti infopříkazu, protože z hlediska aplikace infopříkazu, který jsme schválili v minulém volebním období, vyšlo najevo, že nefunguje úplně tak ideálně, protože umožňuje povinným subjektům, které nechtějí poskytovat informace v podstatě bezdůvodně, aby způsobily stav nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a tomu se teď předchází tím, že se stanoví možnost odvolacího orgánu vydat výzvu, na základě které povinný subjekt bude povinen uvést všechny důvody, ze kterých by tu žádost měl odmítnout a tudíž se vyhneme té situaci nepřezkoumatelnosti. Pokud nebude té výzvě vyhověno, máme tady správní řád a standardní nástroje, jak tu situaci řešit. Takže tím bychom se měli dostat do situace, kdy odvolací správní orgán, většinou Úřad pro ochranu osobních údajů, bude mít veškeré informace k tomu, aby mohl rozhodnout spravedlivě a případně vydat informační příkaz, pokud jsou pro to splněny podmínky podle zákona a nikoli pouze rušit rozhodnutí a vracet zpět k dalšímu řízení, což by způsobovalo ten tak zvaný administrativní pingpong.

Další záležitost, které jsme se věnovali v zákoně, tak jak jsme to v podstatě i slíbili v minulém volebním období, kdy to byl konsenzus koalice a opozice, je, že jsme se věnovali problematice zneužívání práva na informace. Ta úprava, kterou obsahuje návrh zákona, je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu a řeší případy, které bohužel jsou, jsou ojedinělé, ale jsou, kdy je právo na informace zneužíváno a samozřejmě potom to vede i k tomu, že úřady tak úplně nemilují stošestky a tímto řešením jim vycházíme vstříc a bude standardní zákonný důvod. Bude to instruktivní v zákoně, to, co už bylo dnes dovozeno judikaturou Nejvyšším správním soudem.