Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Musím říct, že mám velkou radost z toho, že jsme se dostali k projednávání novely zákona o státním zastupitelství a že jsem hrdý na to, že naše vláda tento zákon předložila. Je to protikorupční zákon a my jsme slíbili, a byli u toho statisíce lidí, kteří to požadovali v minulém volebním období, abychom se skutečně zabývali tou otázkou, aby státní zástupci měli adekvátní podmínky pro svoji činnost. Já připomenu, že v minulém volebním období bohužel se vláda nedostala k tomu, aby tento důležitý návrh zákona dostala do Poslanecké sněmovny a že jsme tady měli několik předloh, když jsme tehdy byli z opozice, jeden návrh zákona ze senátu, a tudíž logicky navazujeme na to, co jsme v minulém volebním období započali a snažíme se to dotáhnout do konce.

Oproti tomu, co říkala vážená kolegyně paní profesorka Válková, se nedomnívám, že by šlo pouze o úpravu kosmetickou. Kosmetická úprava to opravdu není, je tam několik zásadních změn. Ta první změna, o které už tady byla řeč, že nejvyšší státní zástupce skutečně získá určité záruky nezávislosti na vládě. Myslím si, že každý z nás chce, aby když se dostane do kontaktu se státními zástupci, tak aby státní zástupce postupoval nestranně a spravedlivě. A my jako společnost bychom to měli chtít. Spravedlivě tak, že když je někdo obviněn na základě nepravdivé skutečnosti, tak aby byl velmi brzo zproštěn takového obvinění. A naopak, aby ti pachatelé nesli odpovědnost za svoje protiprávní jednání, to je spravedlnost. A k tomu směřují právě ty záruky nestrannosti a nezávislosti nejvyššího státního zástupce, pod kterým potom je celá soustava.

Já si myslím, že to zvolené řešení, ke kterému vláda dospěla, je správné, vláda si tím de facto omezuje svůj dnešní absolutní vliv, protože jsou nově stanoveny zákonné důvody, ze kterých může být nejvyšší státní zástupce odvolán, a současně je jasně upravena přezkoumatelnost tak, aby případné překročení těchto důvodů, těchto mantinelů tak bylo řešeno soudem. Současně zůstává zachována ta myšlenka, že vláda do určité míry nese politickou odpovědnost za soustavu státních zastupitelství jako celek, čili ta iniciativa zůstává v rámci vlády, v rámci politiky tak, aby mohli nést potom politici odpovědnost za fungování státu jako celku ve volbách. Takže toto zvolené řešení, tato koncepce je podle mě správně a navazuje to i na komparativní srovnání, že když se podíváme, v kterých státech Evropské unie existuje neomezená odvolatelnost vládou nejvyššího státního zástupce, tak to řešení je v podstatě raritní.

Druhá zásadní změna, pro které to není pouze kosmetická úprava, tak jsou funkční období státních zástupců. Realita je taková, že na některých státních zastupitelstvích zůstává tentýž člověk dvacátý, třicátý rok. A to není úplně, bych řekl, zdravé uspořádání, měla by existovat i nějaká obměna nebo kariérní růst u těchto lidí. A funkční období jsou nástroj, který opět v mezinárodním srovnání je poměrně standardní. Na to navazují výběrová řízení, transparentní výběr státních zástupců. Ta personální otázka je samozřejmě úplné jádro toho, abychom zajistili nestranné nezávislé fungování tak, abychom vybrali lidi, kteří mají mravní integritu, aby tento základní úkol naplnili.

Výběrová řízení nejsou sama o sobě samospásná, opravdu záleží na tom konkrétním výběru. Ale z hlediska systémového ty pojistky jsou tam nastaveny tak, že jsme udělali maximum možného a nadále tam zůstává ta osobní odpovědnost navrhovatele, který pochází zevnitř soustavy Státního zastupitelství a současně osobní odpovědnost toho, kdo toho vedoucího představitele státních zástupců jmenuje, ať už je to ministr nebo ať už je to někdo níže v té soustavě.