Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové,

já bych si dovolil připomenout to, čím začal předseda vlády ve svém projevu, a to že žádná vláda na světě nebyla schopna zabezpečit roušky. Já nechci, aby to vyznělo nějak kriticky, já myslím, že jsme udělali spoustu dobrých kroků v rámci těch posledních dnů, trošku jsme zanedbali prevenci, možná trošku hodně, když se podívám na pana ministra zdravotnictví, ale pojďme se podívat na ty, kteří to opravdu dělají dobře. A už tady zazněl příklad Tchaj-wanu. Já si myslím, že to je příklad, který je nosný. Když se podíváme na konec ledna, kdy se činily zásadní kroky. 22. ledna ECDC vydala svůj Rapid risk assessments, ve kterém říká, že se domnívá, že potenciální dopad propuknutí epidemie koronaviru je vysoký, že další globální šíření je pravděpodobné a že pravděpodobnost zjištění případů dovezených do EU je střední. 27. 4. (1.?), čili den předtím, než tady vystupoval ministr zdravotnictví, měli v Číně 2 877 nakažených. Tak to asi nevypadá na šíření nákazy, která se šíří jenom ze zvířat na lidi kvůli tomu, že mají nepořádek na zvířecích trzích.

Takže teď k té otázce. Žádná vláda na světě nebyla schopna zabezpečit roušky. Tak jsem se podíval na ten Tchaj-wan. A po prvním potvrzeném případu šíření na konci ledna otevřeli na Tchaj-wanu výrobní střediska roušek a nasadili na to část armády. Teď vyrábějí 13 milionů kusů roušek denně. Ano, pokud bychom chtěli zakládat taková výrobní střediska, byl by potřeba v České republice nouzový stav. Ale to my jsme neudělali a nouzový stav jsme nevyužili. Místo toho jsme dovezli roušky z Číny a přivítali jsme je na letišti. Šlo o 5 milionů roušek, o jednorázovou dodávku, zatímco Tchaj-wan vyrábí 13 milionů kusů denně. Takže Tchaj-wan si to musel udělat sám, protože tedy Světová zdravotnická organizace ho odmítla přijmout mezi svoje členy, pozorovatele, nadále blokuje jeho členství s odvoláním na to, že se to Číně nelíbí. Té Číně, která tedy falšuje statistiky, kde ten koronavirus vznikl, kde ho nezvládli zkrotit hned v počátku, a teď prodává na celou zeměkouli svoje výrobky.

A co jsme udělali my tedy na konci ledna, zatímco na Tchaj-wanu začali vytvářet výrobní střediska roušek a zahájili tam tu výrobu 13 milionů denně? Pan Bohuslav Svoboda má moje uznání. Zeptal se na to 28. ledna ve Sněmovně a pan ministr Vojtěch, v té době, kdy v Číně mají 2 877 případů a evropská agentura týden předtím varovala, že globální šíření je pravděpodobné, tak říká, prověřoval jsem to u dodavatelů roušek, že jich bude dostatek, že se připravuje další dodávka 25 tisíc kusů roušek a jeden český výrobce má na skladě milion, takže roušky budou. Tak pokud odhlédnu od těch 25 tisíc roušek, což je číslo, které je extrémně nízké v porovnání s tím, že Česká republika má 10 milionů občanů, z toho přibližně 9 milionů občanů jsou starší 2 roky, takže mají povinnost nosit roušku, tak je to zcela neadekvátní.

Já si myslím, že jsme se vydali správnou cestou. Myslím si, že není vhodné, abychom se srovnávali s Itálií, Španělskem a některými dalšími státy, které zvolily chybný scénář a začaly reagovat pozdě. Nicméně to srovnání, pokud chceme dělat nějaké srovnání, tak se spíš srovnávejme s ostatními středoevropskými státy. Mapka podle Polska 4 200 nakažených, Slovensko 534, Maďarsko ještě méně. Takže ta východní Evropa v tomhle tom zrovna zvolila podle mého názoru správnou strategii. Já jsem to tehdy na začátku podporoval, i ty kroky vlády, které se toho týkaly. Ale vraťme se zpátky k tomu, o čem se tady bavíme, to je ten nouzový stav.