Když v březnu letošního roku Nejvyšší kontrolní úřad informoval o závěrech své kontroly zaměřené na správu státního dluhu Ministerstvem financí, kromě konstatování jejího celkového zlepšení upozornil také na nevýhodnou finanční transakci. Uzavření této transakce spadalo do funkčního období mých ministerských předchůdců. Aktuální vývoj na finančních trzích v kombinaci s nešťastně a nepříliš profesionálně nastavenými podmínkami derivátu způsobil, že stát na této transakci prodělává opravdu nezanedbatelné částky. Finanční trhy, řízení státního dluhu a finanční deriváty jsou velmi specifická oblast, kde o zisku či ztrátě rozhoduje celá řada proměnných, a proto by se při hledání viny a viníků nemělo střílet od pasu. Možná právě proto NKÚ nepodal trestní oznámení.

Abych podobné excesy a ztráty vyloučil, po mém nástupu přestalo Ministerstvo financí podobné derivátové transakce, stejně jako jakékoliv jiné rizikové spekulativní transakce, úplně uzavírat. Že to jde i bez nich, nejlépe dokládají naše výsledky. Od roku 2014 jsme na úrokových výdajích za státní dluh uspořili bezmála 8 mld. Kč, ratingové agentury i investoři nám důvěřují a za to, že nám půjčují, jsou dokonce ochotni platit. Jen v roce 2015 díky záporným výnosům státních dluhopisů v roce 2015 získal stát 414 mil. Kč dodatečných příjmů.

Kromě toho jsem zadal interní audit, aby otazníky spojené s řízením dluhu prověřil. Přesto, že pochybné transakce byly z let 2004, 2005 i 2009, nikdo z mých předchůdců jejich prošetření nenařídil. Audit byl ukončen 18. května 2016, a protože jeho závěry upozornily na možnost potenciálních škod v řádech miliard korun českých, rozhodl jsem se nechat tyto pochybnosti vyvrátit či potvrdit orgány činnými v trestním řízení. Ve stejný den jsme tedy podali trestní oznámení. Jsem přesvědčen, že tento postup byl naprosto správný a tvrdím, že stejně by postupoval každý jiný zodpovědný ministr financí.