Děkuji za slovo. Já jsem poslouchal před tou pauzou, která nastala, některá vyjádření, ona zde nezazněla poprvé. Já bych chtěl uvést jenom některé věci na pravou míru a možná je dát i do širších souvislostí.  Vzhledem k tomu, že transformace digitalizace a vznik Digitální informační agentury je zákonem plánován od 1. 1. 2023, ale faktická migrace agend pomocí delimitace a převodu prostředků je až od 1. 4. 2023, tak s čistým svědomím mohu říct, že - a migruje se ve smyslu jednak jedné agendy lidé i oddělení té části, která je na vnitru, tak tyto věci dávat do souvislosti s tímto návrhem zákona není prostě správné, neboť to spolu vůbec nesouvisí. To můžu říct s čistým svědomím, neboť to první - podpora nahazování datových schránek a ta migrace je řešená technicky. Jsou k ní adekvátní kampaně, jak v soukromém sektoru, například u bank, tak ve státním sektoru, ať už to je vnitro, ať už to je Česká pošta. Takže, prosím, nedávejme tyto dvě věci do souvislostí.

Druhá věc, která tady zaznívá a já se k tomu vyjádřím, měli bychom se dívat na všechny případy, kde operujeme dobrovolností a povinností, pokud možno stejnou optikou. Co to znamená? Ano, v řadě případů to, že něco je povinné má ten sekundární efekt, že se v daném segmentu vlastně něco stane, co se dlouhou dobu nedělo. Já, když se vrátím k toliko zmiňovanému EET, tak ano, zavedení povinnosti EET pro určitý segment vedlo k digitalizaci toho segmentu, k připojení se těch provozoven a obchodu online, a pak v době covidu se na to docela i zaměřily z firmy, které dělají platební karty a dodaly tam terminály a teď vlastně možná díky této iniciativě původně EET se, podle mého názoru, nevybralo nějak extrémně více daní, ale došlo k digitalizaci tohoto segmentu. To je věc obchodní, stejně tak chápu zřizování datových schránek pro ty podnikající subjekty, neboť tyto vstupují do nějakého již regulovaného vztahu se státem, mají nějaké povinnosti, mají nějaká práva a podle mě je legitimní definovat způsob komunikace mezi třeba OSVČ a státem, či potom v té komunikaci.

Ohledně fyzických osob tady někdo zmiňoval eRecept. Díky za eRecept, ale my jsme zažívali vlastně takovou podobnou věc a já jsem zde vystupoval hodně proti tomu. Byla to otázka automatického sdílení lékových záznamů při návštěvě doktora. To bych ještě skousl, ale i při návštěvě lékárny, kdy se ten občan mohl nějakými kroky, které nebyly úplně jednoduché vlastně takzvaně optautnout (?). Vlastně zrušit to automatické sdílení těch lékových záznamů při návštěvě třeba lékárny nebo u lékaře. Vedli jsme tady o tom poměrně sofistikovanou diskuzi a nakonec to tedy zůstalo, takže ty záznamy jsou sdílené a člověk může říct, že je sdílet nechce a pomocí několika kroků je vlastně jaksi zaslepit a říct, že teda odebírá souhlas ke sdílení. U toho zřízení datových schránek je pravdou, že faktická povinnost využívat těch datových schránek v tom zákoně nebo v tom balíčku DEPO nikdy stanovena nebyla. Bylo tam automatické zřízení datové schránky, a to nastavení bylo u použití té bankovní identity. Nicméně, když se podíváme na trendy, které jsou v komerčním světě a určitě to všichni znáte, tak dlouhá debata je, jakým způsobem se člověk přihlásí třeba k odběru nějakých reklamních newsletterů nebo nějakých informací, které mu pak zasílá ten třetí subjekt.

A bylo to s informovaným souhlasem, nebo že k tomu získá nějaký benefit. A jediná změna, která se tedy v tuto chvíli děje, je, že k tomu zřízení nedojde automaticky. Ale my bychom měli ty občany - a bude to procento nižší - vlastně k tomu rozhodnutí dovést tím, že to je výhodné, že tím získají kromě toho, že vám tam přijde pokuta za rychlou jízdu, anebo nějaký dopočet od úřadu, že vám tam taky přijde nějaká zpráva, která je relevantní a je ze své povahy pozitivní. Například, že tím začnou komunikovat třeba benefity zdravotní pojišťovny a mnoho dalších.