Já zareaguji. Když vezmu Národní plán obnovy a zkušenosti, které jsme měli s tím pilotním programem Nájemní bydlení, který byl spuštěn podle GBER, tedy za nájem v místě obvyklém, že na tržní nájem – nebo na tržní nájem v danou chvíli, tak ten zájem je poměrně velký. A předpoklad je zhruba dvojnásobek peněz. Takže pokud je to 8,5 + 1,5. 10 miliard, tak já jsem už dříve do médií řekl, že do roku 2025 čekáme zhruba 20 miliard, což váže o polovinu více teda nějakého soukromého kapitálu. Ono to tak vycházelo i v tom programu, co použily obce nebo co do toho bylo vloženo. Samozřejmě to rozšíření – ano, i komerční subjekty nebo developeři můžou stavět nájemné, které ze své povahy pak bude jako dostupné nájemné s čerpáním jakoby těch výhod. To není ten affordable housing nebo to dostupné nájemné, my jsme v Čechách znali pouze nebo v definici – v některých programech znali pouze to sociální bydlení. A když se podíváme třeba na Francii, byť si ji neberu jako příklad, Francouzi jsou typičtí, že něco schválí, a pak zjistí, jak se tomu dobrat, aby toho splnili, tak oni dali obcím a městům mandatorní 25 % affordable housing, jo? Teda včetně komerčním subjektům na komerčních parcelách. Tak ale pak museli říci, co je to to „affordable“. Takže vlastně zaměstnanci státu, střední třída i lehce vyšší střední třída vlastně splňuje podmínky pro affordable housing. Tam ty vzorečky možná jsou dál různě po tom v té kalkulaci, tam máte nějakou nárokovost na metry, z čehož se vám podle vašeho přijmu vypočítává, jaký je ten ideální nájem, aby vám zůstala signifikantní část toho přijmu jako na kvalitní život. Tohle to je daleko jednodušší schéma. A je to skutečně ukotvení tohoto institutu pro každé další použití. Možná, co je důležité ještě říci, včera jsem to říkal na senátních klubu KDU-ČSL, my jsme ve spolupráci Centra regionálního rozvoje, a to velmi míří na tu vaši otázku, budeme teď spouštět program taktéž z Národního plánu obnovy zhruba v hodnotě 400 milionů korun. Většina měst a obcí nemá rozpočty, za prvé, a za druhé nemá fakticky manpower tu kompetenci ten projekt realizovat. V Čechách se to, já to nesnáším, slovo „absorpční kapacita“, to je schopnost území zkonzumovat peníze a něco za ně udělat, takže skrze centra regionálního rozvoje a SFPI vznikalo 8 regionálních center. Je to nějaká kombinace stávajících pracovníků CRR, lidí, kteří dělají finanční nástroje a investice, po jakýchsi jako ad-hoc, někde ty investiční centra ty obce mají na úrovni města a obce a funguje jim to perfektně, pro realizaci těchto projektů. A je tam ta část na tu projektovou přípravu. Protože není nic horšího – nejde psát s desetimilionovým rozpočtem projekt do šuplíku za 2 miliony, když nevíte, jestli ho budete realizovat, protože je nezávisle na nějaký dotační systém. Já bych chtěl, aby obec, která se rozhodne stavět nájemní bydlení v obecním fondu nebo v nějaké spolupráci s soukromníkem – Zbyněk Stanjura na úrovni Prahy chystají ty projekty. Nejen na úrovni Prahy PPP, ale to je na dlouhé lokte, než se to naučíme. Takže skutečně umět to – a jsem byl v tom Zlíně, tak „sekat jak Baťa cvičky,“ ale abychom dokázali prostě podle nějakých parametrů vlastně stavět, stavět to dostupné bydlení takhle, no. Jestli to je odpověď na vaši otázku? Já se na ten proces dívám od počátku do konce. Tedy není o tom sehnat prostředky, ale umožnit věc, která se trochu vymyká veřejné podpoře. Dostupné to z toho udělat, že pro určité skupiny se dá pracovat s jinou výší nájmu. A samozřejmě ta vůle v České republice mít vlastnické bydlení je zakořeněná. Ale já, když se pojedu podívat do Pardubic, tam mají 350 bytů, myslím, že v bytovém fondu, startovací byty pro mladé, 1+kk, ty lidi tam jsou v nějaké fázi života než prostě jako mají nějaký základ. A stejně jdou po tom jakoby komerčním produktu následně v nějakém režimu hypotéky. Samozřejmě nejsou mladí lidé jako mladí lidé. Když má někdo rodinu s barákem, jo, tak mohou použít, pokud mají dobrý vztahy, ten barák pro to, aby si pomohli. Samozřejmě pokud jste z nějakých poměrů, kde nikdo za vás ručit nemůže, a vy startujete nebo končíte vysokou školu a máte 50 tisíc na účtě, tak ta perspektiva, že se dostanete do nějakého režimu – a tam by mělo nastoupit jako varianta vlastně nějaké dostupné bydlení pro určitý čas, pro určitý segment. Nebo v případě obcí pro ta povolání. A vlastně největší problém i s Evropskou komisí bylo vydefinovat tu skupinu, aby nám neřekli: „aha, vy tady chcete dávat nějaké subvence nebo levnější úvěry pro klasickou výstavbu pro kohokoliv, tak to ne, to vlastně jako není to tržní prostředí, které by Evropská komise chtěla podporovat!“

Proto ta definice dostupného bydlení. Protože definice sociálního bydlení se replikovala v různých režimech. Už jako je to jasně dané. Tady my jdeme s tou udržitelností, jinak s těmi kontrolami. A vlastně to není pro lidi, kteří jsou v akutní době – sociální bydlení je jakási podskupina dostupného bydlení vyžadující další sociální práci, kdežto dostupné bydlení je pro lidi, kteří prostě v danou chvíli nemají možnost nikde bydlet nebo v dané obci není dostatečná bytová výstavba. A dokonce i komerčně vystavěné objekty se dají překlopit do režimu dostupného bydlení. A pokud se nám podaří nějakým způsobem zatřást i zákonem o podpoře bydlení, tak to do budoucna dává určitý smysl v takzvaném kvazi-bytovém fondu, ale to jsme ještě míle daleko od této legislativy.