Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
dovolte mi reagovat na interpelaci paní poslankyně Berkovcové ve věci dopady podfinancování školství na budoucnost České republiky. Úvodem bych rád zmínil, že Ministerstvu školství rozhodně nechybí vámi zmiňovaných 53 miliard korun oproti roku 2020. Naopak, rozpočet se od roku 2020 zvýšil z 227 miliard korun na téměř 291 miliard korun pro rok 2025, tedy o celých 64 miliard korun.
K tvrzení o údajném deficitu ve srovnání s průměrem OECD, který má činit 92 miliard, bych rád sdělil, že tato částka nemá věrohodnou oporu v dostupných datech. Pokud toto jste schopna spočítat, prosím o zaslání vašich propočtů, rád se podívám, na základě čeho jste k této částce dospěla. Rád bych zde jen podotkl, že výdaje na vzdělávání u nás zahrnují jak rozpočet ministerstva, tak i příspěvky obcí a krajů, které jsou povinny přispívat do školství ze svých prostředků, to je potřeba při počítání výdajů na vzdělávání také reflektovat.
Aktuální porovnání s průměrem zemí OECD zatím není možné provést, protože aktuální data z těchto zemí nejsou k dispozici. Jak víte, poslední dostupné údaje OECD jsou z roku 2021. Podle těchto údajů OECD byly průměrné veřejné výdaje na vzdělávání v zemích OECD v roce 2021 na úrovni 4,2% HDP. Podle dat téže organizace byl v roce 2021 podíl České republiky na úrovni 4% HDP.
doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D.
Zdůrazňuji, že v tuto chvíli není známo, jaký průměrný podíl bude dosažen v zemích OECD v roce 2025 a není tak zřejmé, zda bude pozice České republiky v roce 2025 nad průměrem či pod ním. Není tedy možno v žádném případě konstatovat, že je financování českého školství v současnosti za mezinárodním standardem. Jelikož mezinárodní organizace používají odlišné metodologie pro výpočet poměru veřejných výdajů na školství vzhledem k HDP, odchyluje se také Česká republika ve srovnání různých mezinárodních organizací od průměru různě, někdy více, někdy méně.
Pro mne je dnes zásadní to, že se díky úspěšnému výsledku vyjednávání letošního rozpočtu Ministerstva školství podařilo obrátit trend poklesu veřejných výdajů na školství vzhledem k HDP, a to velmi pozitivně, mimo jiné to umožnilo dohodnout se s odbory na navýšení tarifů pedagogických pracovníků o 7 %, tedy výrazně více, než je tomu v jiných oblastech veřejné sféry. S oživením ekonomiky v dalších letech očekávám pokračování tohoto pozitivního trendu i v dalších rozpočtových vyjednáváních.
Jsem přesvědčen, že alokací veřejných výdajů na školství letos vláda naplňuje svůj závazek daný programovým prohlášením a připravujeme i další opatření, která podpoří efektivní rozvoj českého školství. Pokud jde o otázku financování vysokých škol, tam jenom konstatuji, že navýšení na rok 2025 je druhé nejvyšší v historii českého vysokého školství a že to byly právě vlády s účastí hnutí ANO, které snížily podíl financování vysokých škol na rozpočtové kapitole Ministerstva školství, snižovaly to soustavně a teprve s nástupem naší vlády byl ten pokles zastaven a v příštím roce roste rozpočet vysokých škol výrazně rychleji, než je celá kapitola a než je také růst jiných kapitol v tom rozpočtu.
Já samozřejmě jako bývalý rektor dobře vím, že bychom na vysokých školách dokázali ocenit jakékoliv další navýšení toho rozpočtu, ale je třeba vždy brát v úvahu ekonomický kontext. Když si porovnáte růst rozpočtových kapitol v našem rozpočtu od roku 2016, zjistíte, že kapitola školství až do současnosti roste nejvíce z těch velkých rozpočtových kapitol kromě Ministerstva obrany. Roste více než rozpočet kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí, roste více než rozpočet Ministerstva vnitra, nominálně se ten rozpočet více než zdvojnásobil. To svědčí o tom, že pro tuto vládu je školství prioritou, ale přiznávám, je třeba vždy zhodnocovat ten vývoj také v kontextu ekonomického růstu. Předpokládat, že kapitola Ministerstva školství poroste meziročně zcela bez ohledu na to, zda se vyvíjí ekonomika pozitivním směrem, stagnuje, nebo klesá, prostě není možné.
Jsem přesvědčený o tom, že naplňujeme zákonný požadavek na 130 % platů pro učitele, to je zcela jisté, a statistika porovnávající platy vysokoškoláků s učiteli musí vycházet z toho, že část učitelů v našich školách není vysokoškoláky, musíme porovnávat to, co je srovnatelné a když se podíváme na vývoj platů učitelů v té sféře středních a základních škol, kde je vysokoškolská kvalifikace podmínkou, pak ta situace je podstatně příhodnější než vámi zmiňovaných 109 %, která zahrnují i učitelky a učitele v mateřských školách bez vysokoškolské kvalifikace.
Pokud si správně pamatuji to číslo, v loňském roce činil průměrný plat učitele na střední škole 122 % aktuálního průměru, v případě základních škol to bylo 120 %. Samozřejmě není to 130 %, jsem si toho vědom, ten vládní závazek v zákoně se vztahuje na nápočet té rozpočtové kapitoly vycházející z dat minulého roku, takže tam samozřejmě existuje určitý rozdíl, který se ale například v příštím roce bude zmenšovat s tím, jak vycházíme z vyšší základny způsobené poměrně rychlým nárůstem průměrných mezd v minulých letech a zároveň se to tempo toho nárůstu zpomaluje, to znamená platy učitelů budou bližší tomu aktuálnímu průměru, než tomu bylo třeba v minulém roce.
Děkuju za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
