Ve veřejném prostoru jsem zaznamenal tvrzení, že nezákonně zasahuji do tzv. živých kauz a jsem v tomto dokonce ve střetu zájmů. Není to pravda.

Ptát se orgánů činných v trestním řízení na jejich činnost je mojí zákonem uloženou povinností, neboť jsem jako člen vlády za ně ústavně odpovědný. Stejně tak nesmím ignorovat časté dotazy a stížnosti občanů, ostatních členů vlády, poslanců a senátorů v této oblasti. A především – ptát se není totéž, co zasahovat. A ptát se po zrušení nezákonného obvinění či vazby, jak se to mohlo stát, není „požadování informací z živé kauzy”.

Každý orgán veřejné moci, včetně státních zástupců, policistů a soudců, musí být ochoten a připraven se každodenně zodpovídat ze své činnosti. Jen tak lze jejich velmi mocnou působnost veřejně kontrolovat a předcházet zneužití moci. Osoby působící v těchto složkách státu, které toto základní pravidlo demokratického právního státu nechápou či nehodlají ctít, nesmějí mít ani zlomek veřejné moci a měly by odejít pracovat tam, kde se jich nikdo na nic ptát nebude.

Důležitým aspektem povinností členů vlády neustále sledovat a vyhodnocovat činnost orgánů činných v trestním řízení je i fakt, že nemalé prostředky za škody způsobené jejich nezákonnostmi, jsou hrazeny z peněz daňových poplatníků. Nečinné přihlížení by se rovnalo trestuhodné nedbalosti.