Děkuji za to. Vážený pane předsedo, vezmu to po pořádku. Napřed pan senátor Kos. Naprosto souhlasím s tím, že ta strategie je jako mnohé evropské strategie velmi ambiciózní. Určitě nemůže být cílem a nesmí být cílem se tzv. uregulovat k smrti.

To v některých případech samozřejmě Evropská komise předváděla, resp. nechci říkat konkrétní, ale myslím, že bychom si jich našli celou řadu. Nicméně tady už se ukazuje, a ČR je myslím dobrým příkladem členské země, která i tady v tom svém stanovisku jasně řekla, že nechceme další směrnice a další systémy, nechť fungují dobře a jsou kontrolovatelné. Některé už tady jsou. To znamená, je tady REACH jako velmi dobrý systém, se kterým ten chemický průmysl samozřejmě těžce bojoval na začátku, ale už si na něj zvykl a myslím si, že je to tady právě o tom, aby existoval princip jedna látka, jedno posouzení, protože pan senátor naprosto správně řekl, že samozřejmě pokud budeme zkoumat nějaké látky možná s výjimkou těch úplně nejzákladnějších dostatečně dlouhou dobu, tak ve velké většině těch látek přítomní lékaři mi určitě potvrdí, zjistíme, že ta látka, že to zkoumání nás vede minimálně k tomu, abychom byli opatrní, jaké látka má účinky. Jinými slovy, čím víc testování, čím víc zkoumání provádíme, tak tím víc víme a tím víc samozřejmě je tady nejistota, zda může látka mít třeba nějaké dlouhodobé zdravotní dopady.

Z druhé strany se jasně ukázalo a také s tím naprosto souhlasím, co tady říkal pan senátor, že Evropa výraznou část z těch důvodů snížení nákladů vyvezla, pak ty výrobky si přiváží zpátky, a pandemie Covidu-19 jasně ukázala, že v řadě případů ta Evropa musí být soběstačná, protože když nastane něco takového takhle zásadního, takováhle černá labuť, která dosedla na světový rybník, tak každá ta země sobecky začíná hlavně hájit zájmy svoje a svých občanů. To se ukázalo samozřejmě u očkovacích látek nebo vakcín, to se ukázalo u celé řady dalších věcí. Jinými slovy, jsem dokonce přesvědčen, a ty kroky už tady jsou, že pandemie nám jasně ukázala, i Evropě, že systém vyvezení všeho včetně emisí, samozřejmě skleníkových plynů, někam jinam, hlavně v tomto případě do Asie, a naopak import zpátky těch hotových výrobků, kde už ale není zdaleka taková kontrola nad objemem, a někdy ani nad kvalitou není cesta. To znamená, jsem přesvědčen, že řada oblastí průmyslu se zase vrátí a vrací zpátky do Evropy. Evropa má jeden z nejvyspělejších samozřejmě chemických průmyslů a také z hlediska emisí na jednici výroby samozřejmě nejefektivnější. To znamená, je to něco, co dává smysl, a určitě ČR svým hlasem bude vždycky hájit to, aby tam byla opatrnost jednoznačně k těmto látkám, protože všichni víme, že když to srovnáme s našimi předky, tak žijeme v době chemické a jsme obklopeni mikroplasty, nanoplasty a všemi možnostmi, ve kterých vidíme, že jsme promoření různými chemickými látkami a někdy to asi ani nechceme vědět, jak moc už jsme tím promoření.

Tak k tomu. Takže to snad jako komentář panu senátorovi, určitě s ním souzním v tom, že je to ambiciózní a že nebude vůbec jednoduché naplnit tu strategii. A nejhorší jsou nenaplněné strategie a zklamání a samozřejmě dávání nějakých dalších úkolů.

K paní místopředsedkyni Seitlové. No, paní místopředsedkyně, na rozdíl ode mě, už ví, odkud to uniklo. Stále to ještě nevím a podle mých informací tedy by snad – a teď nebudu říkat termín, protože už jsem na to opatrný, ale jenom řeknu, protože těch termínů padlo několik, ale myslím si, že odkud to uniklo nebo neuniklo, to předpokládám, bude vědět ten soudní znalec, který by měl vyskladnit ten znalecký posudek pro Policii ČR a Policie ČR na základě toho posudku by měla říct další kroky. Takže já za sebe říkám, nevím, jestli to byla velká chemická továrna nebo menší chemická továrna nebo nějaký areál. Konec konců variant se tam stále zvažuje několik. Ale bez ohledu na to, odkud to uniklo, jsme udělali celou řadu kroků v této chvíli.