Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, já tady nebudu určitě obstruovat, jako nikdo z mých kolegů to nedělal, a jsem přesvědčen, že to nebude dělat ani nikdo z těch dalších diskutujících, nebudeme tady citovat z žádných knih ani z občanského zákoníku ani z další literatury, abychom zdržovali jednání.  Ale přesto považuji za důležité, aby tady zazněly některé věci.

Samozřejmě protože už přede mnou byla řečena celá řada věcí, které jsem měl ve svém projevu taky, o to to bude stručnější. Ale dovolte mi, abych se jenom zastavil opakovaně nad jedním pojmem nebo možná více pojmy, které se skrývají pod takovým hezkým klišé s názvem nová politická kultura. Já myslím, že každý z nás četl a viděl, slyšel v těch minulých dnech mnohé od představitelů nové, tedy budoucí vládní koalice, kteří hovoří o velkorysosti, hovoří právě o té nové politické kultuře. Z toho si na sebe beru, že ta naše, ještě původní, byla tedy špatná. A hovoří o tom, jak nebudou žádné odvety, o tom, co se stalo třeba při volbách před čtyřmi lety. Ale potom právě slyším - já myslím, že dnešek je toho krásným důkazem - věty, které budu volně parafrázovat asi následujícím způsobem: Nominujte si, koho chcete, to je vaše právo, nebudeme si kádrovat kandidáty, ale rovnou vám říkáme, že vám toho vašeho Vondráčka nebo Havlíčka popř. Okamuru pro kolegy z SPD nezvolíme. - A pomiňme tedy to, že vezmeme-li v úvahu zkušenosti ať už Radka Vondráčka nejenom z vedení Sněmovny, ale jak jsem měl možnost s ním třeba být i na různých zahraničních výjezdech v rámci Svazu průmyslu, tak na jeho schopnost reprezentovat velmi dobře Českou republiku, to samé samozřejmě je i na našeho nominanta Karla Havlíčka, takže volba každého z těchto kolegů by byla naprosto důstojnou volbou.

Když se podíváte právě ty čtyři roky nazpátek do různých vyjádření - a to je samozřejmě ta přednost, kterou dneska má každý z nás, že se může podívat, co jsme říkali před čtyřmi lety nebo více lety, tak i pan předseda klubu Stanjura před čtyřmi lety vlastně podobnými slovy obhajoval zájem ODS o post předsedy Poslanecké sněmovny s tím, že pan Fiala by byl velmi důstojným zástupcem. A to měly všechny strany nové vládní koalice tehdy dohromady 70 mandátů, 70 poslankyň a poslanců, a hnutí ANO má dnes samo 72. Tak se začínám docela obávat, jak ta nová politická kultura asi bude vypadat. Protože jak jsem říkal, v té naší staré - rozumím tedy té špatné podle vašeho názoru - politické kultuře měly vládní strany ve vedení Sněmovny tři zástupce a to počítám i zástupce KSČM, které tolerovalo vládu, a ostatní také tři. A dnes podle té nové politické kultury jich vládní koalice vlastně chce mít pět, jestli se nemýlím, a pro zbytek tedy nechává dva posty. A myslím, že kdyby to nebyla pětikoalice, ale šestikoalice, tak by samozřejmě těch místopředsedů asi bylo ne sedm, ale osm. Podobně je to i s nabídkou výborů - ne tak do počtu, tam si myslím, že je to adekvátní, ale pokud jde o jejich důležitost, tak tam samozřejmě už o tom hovořil i pan ministr Havlíček.

Takže - a už to tady také padlo - ta nová politická kultura bude asi válcovačka. To nefňukám, jenom konstatuji. Ale nemyslím si úplně, že to je dobrý začátek v tomto volebním období. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)