Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já jsem chtěl vystoupit v obecné rozpravě. Pan předseda Stanjura mi někdy vyčítal, že jsem si to nechával až na závěrečné slovo. Nikdy to nebylo záměrně, ale tak, aby bylo ještě možno zareagovat. Já bych - aby to pak nezapadlo a já už jsem starší, taky bych na to asi zapomněl - tak jenom prosím znovu uvádím, že bych chtěl požádat o zkrácení projednávání ve výborech na 30 dní, tedy v rámci obecné rozpravy.

A teď k těm dotazům. Ano, vláda, protože to byl bezrosporový materiál, skutečně souhlasila s tím, že ta transpozice, i když jsme - a to bych chtěl předeslat - i když jsme se snažili opakovaně Evropskou komisi přesvědčit o tom, že ta naše právní úprava je dostatečná, tak souhlasila s touto novelou, tedy s tím, že jsme schopni a připraveni napravit ty nedostatky v transpozici směrnice v obou těch bodech.

A vlastně ten druhý bod odpovídá i na ten váš dotaz, co by se stalo, kdyby tam ten druhý odstavec nebyl, protože ty námitky byly dvě. Jedna byla, řekněme, pro mě možná spíše formální, že zatímco v tom zákoně 167/2008 Sb. je podle názoru směrnice hlavní způsob, nebo hlavní postup pro zajištění uplatnění článku 12, tedy ta žádost o opatření je moc úřední. A teprve jakoby doplňková je ta další, tedy na základě žádosti. Tak Evropská komise žádá, aby tyto byly rovnocenné.

To je jedna věc. Tam si myslím, že je asi něco, s čím by nebyl problém. Já si také myslím, že když je jedna hlavní a ta druhá je vedlejší, tak to neznamená, že tu vedlejší nelze použít, ale dobře, nechť jsou rovnocenné.

Nicméně je tam ještě další námitka, a to je, že podle názoru Evropské komise /což nám vyčítá, tyto nedostatky v transpozici/ zákon dostatečně nezakotvuje směrnicí garantovaná práva nevládních organizací, usilujících o ochranu životního prostředí, to je oprávnění předložit příslušnému orgánu jakákoli vyjádření, související s případy škod na životním prostředí a dále oprávnění požadovat po příslušném orgánu, aby přijal preventivní nebo nápravná opatření. Takhle je to skutečně přímo definováno ve výtkách, a to je zároveň i odpověď na to, co by se stalo, kdyby tam ten druhý odstavec nebyl. No, jsem si jist, že by zůstalo to, že by nám prostě stále trvali na tom, že jsme dostatečně tuto směrnici nepřevedli do českého právního řádu.

Ještě dodávám, že další výtka - opět cituji - že podle českých právních předpisů není nevládním organizacím, usilujícím o ochranu životního prostředí, dostatečně garantováno právo na informace o zahájení řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření. To cituji konkrétně z výtek Evropské komise.

K vaší druhé otázce, obecnější, máte určitě pravdu v tom, že na první pohled je naše výchozí pozice podobná s výchozí pozicí Slovenska nebo Polska, ale určitě není stejná. My jsme se o tom bavili. Za prvé, to řetězení procesů, které dobře známe a které také bylo hlavní příčinou nebo je doteď hlavní příčinou mnoha zdržení v rámci stavební přípravy projektů, to znamená EIA, ať už ukončená ve zjišťovacím řízení nebo velká EIA, územní řízení, stavební řízení, tak bylo vlastně unikátní minimálně třeba ve srovnání s Polskem.

Já chci dneska říci, a to je něco, co jsem tady říkal už opakovaně a mohu to na mnoha příkladech jasně dokázat, že minimálně ty poslední roky už EIA není tím hlavním problémem z hlediska zdržení. My už se dnes standardně u procesů EIA dostáváme na stejnou úroveň, jako je to v Německu, v Rakousku a v dalších zemích, to znamená standardní EIA je třeba 5 - 6 měsíců, a to už není rozdíl. Problém je ten, co se stane potom, resp. po vydání EIA jaké jsou pak řekněme schopnosti rozhodnout o tom ve správním soudnictví, jak rychle ty procesy trvají. A to je něco, co jsme se snažili - a já mohu říci na základě celé řady konkrétních případů - úspěšně v uplynulých letech, byť nám byly vyčítány některé novely EIA, ale ty znamenaly také v řadě případů skutečně zkrácení, a máme na to dobrý ohlas stavební veřejnosti, Asociace podnikatelů ve stavebnictví, která - jak víte - nebyla zrovna nakloněna některým změnám legislativy a dnes uznává po aplikaci, že přinesly svůj efekt. Ale všichni, jak tady sedíme, a samozřejmě pan předseda Stanjura velmi dobře ví, že je to komplex, že my v té rekodifikaci stavebního práva, na které intenzivně pracuje Ministerstvo pro místní rozvoj a kde my jsme toho také účastni, včetně právě fikce souhlasu, musíme postihnout všechny ty věci. To znamená nejenom dílčí procesy a možnosti sjednocení těch procesů, tedy jednotného nebo koordinovaného řízení, což je v těch případech možné už dnes, ale samozřejmě zasáhnout i do struktury stavebních úřadů, do jejich rozhodování, do lhůt a také do správního soudnictví.

Já jsem přesvědčen o tom, že jestliže jsme udělali dílčí kroky, které už přinesly efekt, tak jsme určitě připraveni. Mohu mluvit za sebe, nechci mluvit za paní ministryni Dostálovou, ale jsem si téměř jist, že můžu mluvit i jejím jménem, když řeknu, že velmi přivítáme, tak jako v případě 416, a je dokonce nezbytná shoda celé slovutné Poslanecké sněmovny i Senátu nad takto zásadní úpravou stavebního zákona a určitě konsenzus se bude hledat napříč. Já myslím, že to je jasné.

Já bych se jenom vrátil k tomu, co ještě říkal kolega Zahradník, a to, že skutečně v tomto případě nehrozí žádné blokování staveb, protože ta ekologická újma, nebo tento zákon, tato směrnice, resp. tato novela, nějakým způsobem nesouvisí s dopravními stavbami a s možností blokování dopravních staveb. Nechci říci, že to je formalita. Není to formalita, ale prostě jsou to úpravy, o kterých jsem hluboce přesvědčen, že pokud je neuděláme, tak nezablokujeme žádné stavby a neumožníme tím nějaké prodloužení, jakkoli se shodneme na tom, že v některých případech skutečně i já jsem dalek toho, abych nad některými konkrétními aktivitami některých organizací mohl říci, že to je opravdu ve prospěch životního prostředí, ty jejich kroky. Ale jsou to jednotlivosti a já si myslím, že ty je potřeba postihovat a proti nim určitě bojovat, protože ony mimo jiné jsou kontraproduktivní i z hlediska těch pro mě skutečně seriózních nevládních organizací, protože i to jim kazí jméno.

Já bych chtěl požádat Sněmovnu, aby toto zohlednila a poslala tuto novelu do druhého čtení, nejenom proto, že nám skutečně reálně hrozí v rámci infringementu toho řízení poměrně zásadní nebezpečí samozřejmě sankcí Evropské unie, ale nevyhrožuji tím, abych vydíral. Jenom říkám stávající stav. Jsem přesvědčen, že když to takto transponujeme, tak to upravíme, tak rozhodně nezabrzdíme žádnou stavbu.

Věřím, že jsme schopni to ve výborech projednat i v rámci třiceti dnů.

Děkuji vám.