Vernisáže se společně s ředitelem Památníku Lidice Miloušem Červenclem zúčastnili rovněž přeživší občané z Lidic a též vedoucí Kanceláře Senátu Jiří Uklein.  Dvě pamětnice původních Lidic - Marie Šupíková a Veronika Rýmonová - pak společně s ministrem přestřihli pásku.

Jiří Dienstbier, který je zároveň senátorem za Kladno a Lidice patří do jeho volebního obvodu a pravidelně s místními občany stýká, při tom uvedl:  „Vyhlazení Lidic nebylo jen válečným aktem. Byla to brutální a opovrženíhodná msta na nevinných, bezbranných a nic netušících lidech. Výstava, kterou zde otevíráme, se ale právě této části dějin věnovat nechce. Chce představit život – život v Lidicích jako obyčejné středočeské vesnici. Ukazuje její spojení s kladenskými doly a hutěmi. Hovoří o domácích pracích i školním životě. Takže i otázky po životě ve středočeské vesnici před osmdesáti nebo sto lety si tady dnes zkusme klást.“

„A společně s tím se ptejme, jak se to stalo, že ke zkáze Lidic došlo. Co se v politice stalo špatně, že se nacisté mohli dostat k moci, že se nepodařilo nacistickou vojenskou mašinerii zastavit, než začala ohrožovat okolní země a zabíjet lidi doma i za hranicemi, že demokratické Československo nezískalo tolik spojenců, aby se ubránilo,“ připomněl Jiří Dienstbier příčiny, které vedly k lidické tragédii a následně poukázal na podobnost některých jevů ve společnosti tehdy a nyní:„Pracujme na tom, aby se taková situace neopakovala. Abychom výzvám, které přicházejí, čelili společně se svými sousedy. Abychom nenávist nenechali vstoupit do státních struktur ani tady u nás, ani jinde v Evropě. Protože právě to, že naši předci dovolili násilí a nenávisti převzít moc a ovládnout velkou část veřejného prostoru stálo za zkázou Lidic. Vesnice, která žila běžným středočeským životem své doby,“ vyzval všechny přítomné na závěr svého projevu ministr Jiří Dienstbier.

Součástí slavnostní vernisáže bylo i kulturní vystoupení - dvě současné lidické děti, Viktorka Klímová a Karolína Čermáková - potomci lidických přeživších, zarecitovali několik básniček, včetně ukázek z vlastní tvorby.

Lidice (v) minulosti
Výstava koncipovaná na základě sbírkového fondu Památníku Lidice prezentuje Lidice minulé, avšak stále žijící, a přispívá ke zhmotnění tradičního vyprávění o „starých“ Lidicích.

Výstava svým časovým záběrem pokrývá historii obce před jejím zánikem v červnu 1942. Autorky se opíraly o předměty a dokumenty uložené převážně v depozitáři Památníku Lidice. To umožňuje exkluzivní vhled do života obce, která se stala fenoménem boje proti nacismu a symbolem naděje a poválečné obnovy.

Výstava jednak představí původní vzhled obce a přibližuje život a práci na vesnici, jednak propojuje obec s konkrétními tvářemi a osobními příběhy. Je rozdělena do pěti sekcí, orientovaných na jednotlivé osoby – občany Lidic, kteří reprezentují určité skupiny této komunity v její každodennosti. Exponáty prokazatelně odkazující ke konkrétním osobám či rodinám je možné propojit se společenským postavením v obci a jejím životem, popisem lokality, jakož i individuálním osudem. Takto se zde promítají témata jako život na vesnici, práce a forma obživy, která je úzce spojovaná s hornickým a hutním prostředím na Kladensku, nebo řízení obce z hlediska obecní i církevní správy, instituce a její představitelé (obec, škola, církev).

Sbírkové předměty budou vystaveny převážně v originálech, jen tam, kde to jejich povaha nedovoluje, jsou vytvořeny věrohodné kopie (např. u fotografií a dokumentů).