Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, hezký den. Zatím to dnešní odpoledne probíhá podle očekávání. Chvíli po začátku schůze oznámili poslanci za KSČM, že jsou ochotni podpořit prodloužení nouzového stavu. V té chvíli odlehlo všem těm, kteří deklarovali, že nouzový stav za žádnou cenu nepodpoří, protože už jim je jasné, že jejich hlasy nebudou potřeba a nebude tady to riziko, že by snad hlasovat museli, protože věřím, že opravdu ani oni nemůžou myslet vážně, že bychom to toho třináctého celé otevřeli, no a jsme zpátky v tom klasickém programu, kdy tady vystupuje jeden opoziční politik za druhým a probíhá tady bití vlády klackem po hlavě za vládní opatření.

Chci jasně říci, jsme biti za ta vládní opatření, která v relativně krátké době byla schopna stáhnout ta čísla mezidenních nárůstů ze 16 000 na 5000. Není to ideální, chtěli jsme víc, chtěli jsme ještě níže, ale co nemůžete zpochybnit je fakt, že ta opatření fungovala. A fungovala proto, že byla komplexní. Já jsem pečlivě poslouchal Petra Fialu, jak tady vyjmenovával, co všechno by šlo bez toho nouzového stavu. No jo, ale to by nestačilo. A byli bychom v situaci, že bychom brzdili, brzdili, ale nebyli bychom na pěti tisících, byli bychom dneska na nějakých devíti a před námi by byl výhled, že to na těch pět dobrzdíme někdy v půlce ledna a kdo ví, jak by to celé vypadalo ve zdravotnictví. Prostě a jednoduše, ta vládní opatření zabrala. To, že nejsou ideální a to, že občas člověk někde udělá chybu, úředník někde něco přehlédne, to se prostě stává. Tak dneska je aktuálně hitem to, že si v hospodě nekoupíte petflašku piva, abyste ji odnesli domů. Já jsem pečlivě poslouchal tiskové konference a poměr dotazů na petflašky piva a možné nárůsty nemocných a zemřelých, to bylo tak jedna ku pěti. Všechny nás zajímá, jestli si ti lidé můžou koupit to pivo, ale co by se stalo, kdyby náhodou ten nouzový stav neprošel, že bychom zase zahltili nemocnice nemocnými, že by zase stoupaly počty úmrtí, že by to ten zdravotnický systém podruhé už asi neunesl, protože ti lidé jsou unavení, dělají na směny, už melou z posledního, a tady prostě půlka Sněmovny by byla ochotná deklarovat, že prostě pro to hlasovat nebude, ať se děje, co se děje, kdyby čert na koze jezdil. Ale hlavně, že řešíme petflašku. Jasně, stala se chyba, Ministerstvo zdravotnictví to opraví a od zítra si tu petflašku budou moci lidé v hospodách koupit. Ale z mého pohledu to tak trošku ilustruje kvalitu té debaty, která tady probíhá.

Já bych uvítal, kdyby tady ta každočtrnáctidenní burza nápadů, která se tady v Poslanecké sněmovně děje a každý nabízí nějaká ta dobrá řešení, tak ať se koná, ale proboha proč to každých těch čtrnáct dnů spojujeme se zásadní bitvou o bytí a nebytí nouzového stavu, ze kterého jsme udělali fetiš, resp. jste udělali fetiš. Já mám zavalený e-mail dopisy zoufalých občanů, které jste přesvědčili o tom, že konec nouzového stavu je zázrak, který z nich sejme covid. Skončí nouzový stav, končí covid a bude tady všude dobře a všechny ty problémy, které nás trápí, zmizí jak mávnutím kouzelného proutku. Toto je reálný stav, v toto ti lidé věří a je to dáno tím, jak jsme tady zbožštili ten institut nouzového stavu a vzbuzujeme v lidech naději nebo vzbuzujete v lidech naději, že až skončí nouzový stav, tak že bude dobře. Nebude. Když skončí nouzový stav předčasně, tak to bude průšvih a průšvih takového rozměru, že může zastínit i ty měsíce, které jsou za námi a které rozhodně lehké nebyly. A jestli jsme to díky obrovskému úsilí lidí v první linii a do jisté míry jejich sebeobětování, protože to bylo maximální nasazení, tak že jsme tu zatáčku vybrali po dvou kolech, tak se bojím, že po druhé už by se to podařit nemuselo.

A já samozřejmě chápu, že tady probíhá nějaký politický střet. Já chápu, že opozice je tady od toho, aby vládu kritizovala a tepala, ale ono je to takové dvousečné nebo je to taková politika dvou tváří. Tady vždycky vystoupí někdo z opozice a strhá tu vládu, jak to dělá blbě a končí tou druhou tváří a říká - no ale my jsme připraveni spolupracovat a táhnout za jeden provaz. A pak ještě samozřejmě nezapomene k tomu přidat, že ta vláda vlastně vůbec nemá žádnou důvěru společnosti, protože jí lidi nevěří a jsou zmatení. No samozřejmě, že jsou zmatení, když jim to celou dobu říkáte, jak to děláme blbě. A pokud tady ze začátku byly nějaké snahy a výzvy k tomu, ať se tady táhne za jeden provaz, tak tady se netáhne za žádný jeden provaz, tady se do lidí hustí, že cokoli ta vláda udělá, je špatně, je to katastrofa a kdyby u toho byli kolegové z (nesrozumitelné), tak by to samozřejmě dle jejich rétoriky bylo podstatně lepší. To samozřejmě tu důvěru lidi žádným způsobem nepovzbudí a bohužel ale je to v poslední době způsob, jakým se v té Poslanecké sněmovně debatuje a jak se ty věci eskalují. Já sem nechci zatahovat jiné případy, ale vzpomeňte si na téma Bečva. Ze šetření jedné ekologické havárie se tady udělala de facto politická show, kdy se tady v přímém přenosu vyšetřovalo, tady v Poslanecké sněmovně, a bohužel to vedlo až k tomu, že si někdo sáhl na život. V tomto případě jsme obviňováni z až kriminální neschopnosti, různí jedinci nám vzkazují, co všechno se sebou máme udělat, co jsme všechno provedli, za co všechno neseme odpovědnost. Končí to tím, že už druhý ministr musel dostat ochranku, protože jim vyhrožují věcmi, které jsou za hranicí. Ta společnost je prostě polarizovaná a v té nejhorší době má pocit, že ten stát netáhne za jeden provaz, ale jedni táhnou tam, druzí sem a je z toho zmatek. Do toho samozřejmě přijdou různé dezinformace, po kterých je tady voláno, ať je vyvracíme. No kdybychom nemuseli jednou za čtrnáct dní stát tady a strávit tady celý den, tak možná by na ty dezinformace vyšel čas, ale možná taky, když už opozice chce přiložit ruku k dílu, tak bych uvítal čas od času nějaké prohlášení autority z opozice, jak to s těmi dezinformacemi je. Možná by to pomohlo a možná to může být začátek nějaké spolupráce, protože v tom se s vámi shodnu - to nás ničí a to ničí tu společnost. Ale já tady bohužel v reálu tu vůli po spolupráci moc nevidím.

Máme tady nějaký systém, po kterém se dlouho volalo, tak zvaný PES. Všichni, myslím si, ho přivítali. No vydržel nám asi týden. Pak už na tom minulém jednání tady začaly padat různé návrhy, jak ho přepsat. Vypadalo to jako takový seminář, kde si každý napíše svého PSA. A pak z toho uděláme nějaký kompromisní mix. No tak se to posunulo do situace, že kolegové z opozice si napsali vlastního PSA. A teď asi budeme diskutovat, jestli bude platit ten vládní PES nebo jestli máme přidělat nebo vzít toho opozičního a zase z toho bude zmatek.

Já jsem rád, že se nám podařilo aspoň dohodnout to, že tedy vzešla nabídka opozičním stranám, ne všichni to využili, aby se účastnili jednání Ústředního krizového štábu. Možná si některé věci můžeme vyříkat tam. Ale tak, jak to tady všichni společně vedeme, tak to daleko nedovedeme. Protože ta epidemie neskončí. Ta epidemie neskončí vánocemi. Tedy jestli výsledkem té debaty je, že KSČM navrhuje prodloužení nouzového stavu do šestadvacátého, pokud dobře počítám. No tak co bude efektem? Sejdeme se tady dvaadvacátého, předpokládám, že na Štěpána tady nebudeme. A tady to kolečko se znovu zopakuje. A zase kolegové z pravice budou doufat, že KSČM zase přidá 14 dní. Protože prostě ten nouzový, a nebudeme v nějakém druhém nebo prvním stupni, kde možná to půjde bez nouzového stavu. Ta čísla říkají něco úplně jiného. Ta čísla říkají, že to bude zázrak, když příští týden to bude na trojce. Já si myslím, že spíš na čtyřce. A ukazuje to, že ten boj prostě bude dlouhý a bude nepříjemný.

A souhlasím s těmi, kteří říkají, že tím řešením je očkování. Ale zase ještě ani nedorazila ani kapka vakcíny a už je to zase všechno blbě. Vláda tady připravuje, pan ministr se svým týmem na tom strávili spoustu času, připravují vakcinační strategii. Dneska jsme ji diskutovali na Ústředním krizovém štábu. Dáme termín po dohodě s panem hejtmanem Kubou jako šéfem Asociace krajů, který na rozdíl od kolegů z ODS tady k tomu přistupuje konstruktivně. A máme dohodu na tom, že to projednáme v rámci videokonference s hejtmany. Shodneme se na tom, probereme to, co je potřeba, jaká bude role krajů, jaké budou logistické potřeby a tak dále. A potom se to může spustit.