Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já navazuji i na včerejší debatu, která tady na plénu Sněmovny, se - říkám i poměrně jako zkoncentrovala do věcné roviny. Ale bylo to někdy kolem půlnoci, půl jedné ráno - jsme tady vedli debatu o legislativní nouzi a vlastně způsobu projednávání tohoto materiálu. A já jsem tady některé souvislosti vysvětloval. Nicméně část poslanců, kteří jsou tady teď, tady včera nebyla. Proto jsem říkal, že bych byl rád, abych to mohl v nějaké delší řeči odůvodnit více souvislostech než jenom v čistě faktických poznámkách, které bohužel u tohoto tisku do určité míry nejsou v souladu s jednacím řádem. Protože často to nejsou reakce, které by se týkaly někoho, kdo v té rozpravě vystupoval, ale jsou to už potom faktické, které se vyjadřují ať už ke stavu legislativní nouze, k obsahu tohoto tisku jako takovému. To tady vidíme v posledních dvou dnech. 

Nicméně pokud jde o tu otázku legislativní nouze, její nutnosti a toho, proč tento postup vláda nakonec musela zvolit, tak mi dovolte uvést několik faktů. A na úvod v rámci toho odůvodnění musím sdělit i tu obsahovou část, která se týká toho, jakým způsobem vlastně ten vládní návrh upravuje tu mimořádnou valorizaci.

Já se vrátím do toho období někdy roku 2008, 2009, když tehdy MPSV a vláda udělala tuto valorizační úpravu. Tak když jsem mluvil i se svými kolegy na ministerstvu, kteří tam stále pracují, pracovali tam i tehdy, tak říkají, bohužel nikdo z nás a ani z politiků nepodrobil tehdy tu úpravu nějaké modelaci a položení otázky, jak se ten systém bude chovat v okamžiku, kdy budeme mít několik měsíců, klidně rok, dva, velmi vysokou inflaci v České republice. Jak se ten systém bude chovat potom v dopadu na rozevírání nůžek, životní úrovně vysoko a nízkopříjmových důchodců, jak se ten systém bude chovat z hlediska udržitelnosti například financování a nároku na státní rozpočet?

Tady tyto věci tehdy prostě objektivně vyhodnoceny se všemi dopady a riziky nebyly. A my jsme se dostali v posledních měsících, především v loňském roce do situace, kdy to schéma především pro tu mimořádnou valorizaci, která je potom čistě procentická, tak nám vlastně opravdu rozevírá nůžky v dopadu na životní úroveň mezi jednotlivými skupinami seniorů. To je jeden poměrně závažný fakt, který tady nastal.

Na to jsem já reagoval už během podzimu loňského roku, kdy jsem jasně říkal, že součástí návrhu důchodové reformy bude i oprava a úprava tohoto valorizačního mechanismu, na kterém je potřeba, abychom našli ideálně shodu napříč celou politickou reprezentací ať už opoziční, či koaliční. Aby to byla potom změna, která bude trvalá, dlouhodobá a která opravdu bude reflektovat právě období, kdy přijde mimořádná inflace, kdy přijdou mimořádné rozdíly i mezi jednotlivými měsíci.

My jsme dneska v situaci, kdy v loňském roce nám proběhly dvě mimořádné valorizace důchodů. Také proběhla řádná valorizace k 1. 1. 2022, řádná valorizace k 1. 1. 2023. A jsme teď situaci, kdy od té poslední mimořádné valorizace, která je opravdu klíčová, vlastně zákon stanovuje podmínku, pokud od té doby, po jednotlivých měsících, které jdou za sebou, nastane situace, že inflace, ta meziměsíční v tom součtu, překročí pět procent, tak je potom potřeba, aby vláda vydala nařízení vlády, kterým stanoví podmínky pro tu valorizaci, na základě kterých Česká správa sociálního zabezpečení potom vydává konkrétní rozhodnutí o výpočtu nové výše důchodů pro každého konkrétního občana, který je příjemcem některého z typu důchodů. Tak ten proces je nastavený dneska. Tudíž pro tuto situaci, pro mimořádnou valorizaci, není nejpodstatnější srovnávání celé průměrné roční inflace nebo meziroční nebo meziroční po jednotlivých měsících. Tady pro toto je opravdu klíčové sledování toho způsobu a tempa té meziměsíční inflace. A v tomto případě, ve kterém jsme dnes, tu významnou roli sehrál fakt toho velmi vysokého skokového nárůstu té meziměsíční inflace mezi prosincem a lednem, prosincem 2022 a lednem 2023.

My jsme deklarovali jasně, že předpokládáme, že mimořádná valorizace v roce 2023 proběhne. Za vládu jsem to zmiňoval já i kolega ministr financí Stanjura. Dávali jsme i ten odhad, jak to může vypadat, ta mimořádná valorizace, v částce, v objemu celkového dopadu na státní rozpočet do 20 miliard korun. Ano, tyto finanční prostředky nebyly v návrhu státního rozpočtu dány, alokovány, protože když vláda připravovala státní rozpočet, tak nebyla schopna absolutně odhadovat, jaká ta inflace meziměsíční může být. Ten odhad jsem já říkal někdy na dotazy novinářů v prosinci, kdy už byl státní rozpočet schválen. Ale platilo to, co platilo i v roce 2022 a je to logické. Když ty podmínky nastanou, tak státní rozpočet logicky v tomto případě, je to mandatorní výdaj, tak musí tento výdaj pokrýt. A také to platilo i v roce 2022, kdy ty mimořádné valorizace nebyly obsaženy v návrhu státního rozpočtu, ty prostředky tam nebyly alokovány v plné výši, přesto jsme tyto nároky dokázali uspokojit. Takže prosím, toto nedávat do nějakého kontextu a do souvislostí, proč tady dneska stojíme. Protože z hlediska logiky to, co tato vláda udělala, jak se chovala v minulém roce, nemá žádný argumentační smysl.

Proč tady dnes tento návrh předkládáme ve stavu návrhu legislativní nouze, tedy zkráceného projednávání tohoto tisku v Poslanecké sněmovně, je celkem logické. A je to nasnadě proto, protože jak jsem tady odůvodnil, ten výsledek toho nárůstu inflace v lednu oproti prosinci, který nás opravdu dostal do dopadu na státní rozpočet, do toho, co jsme neočekávali, a to znamená, že ta původní odhadovaná částka, která byla někde do 20 miliard korun, tak se nám teď dostala poté, co byla zveřejněna 10. února data Českého statistického úřadu, tak se nám dostala do dopadu v letošním roce na hodnotu 34,4 miliardy korun v letošním roce a 58,8 miliardy korun příštím roce. A toto v okamžiku, kdybychom 23. března měli účinné nařízení vlády podle stávajícího valorizačního mechanismu a Česká správa sociálního zabezpečení by následně provedla rozpis zvýšení důchodů pro jednotlivé občany, stalo by se toto už jednou provždy do konce života lidí, kteří tyto důchody pobírají, trvalou výší jejich důchodů, která v budoucnu podle toho, jak se tady shodneme v příštích měsících, by byla více či méně valorizovaná v pravidelných nebo jiných valorizacích. To znamená, to, co by bylo v červnu dáno, už nelze jakýmkoliv dalším mechanismem vzít zpátky a ten trvalý mandatorní výdaj korigovat nebo ho snížit.

Kdyby současné znění zákona hovořilo jinak a řeklo by - to je jenom opatření, které reaguje na mimořádnou valorizaci a týká se to jenom toho daného roku a od 1. 1. dalšího roku může vláda rozhodnout jinak a upravit ty výše důchodů, nestáli bychom tady a neřešili bychom tuto situaci, protože by to nedávalo smysl. Ale vzhledem k tomu, že opravdu poté, co v červnu budou tyto důchody zvýšeny podle - nebo byly by zvýšeny podle stávajícího mechanismu, tak prostě nelze už potom žádným prostředkem snížit tuto částku v těch budoucích letech.

A když to promítneme do těch současných valorizačních pravidel, tak v příštích deseti letech by ta částka jenom v těch základních mandatorních výdajích, bez zohlednění budoucích valorizací, byla necelých 600 miliard korun finančních prostředků navíc k současným výdajům důchodového systému. Ten důchodový systém se nám prokazatelně propadá a bude propadat do výrazného schodku. Po roce 2035 se ten schodek začne propadat ke čtyřem a pak ještě až někdy k pěti procentům HDP, to znamená v dnešních hodnotách by to bylo více než 300 miliard korun. Tyto výdaje nejsou a nebudou už kryty příjmy ze sociálního pojištění, tím pádem děláme tyto kroky a tato vydání na vrub toho, že tento stát to musí vzít buď z jiných částí státního rozpočtu nebo si na to, jako je případ této aktuální situace, půjčuje a musí to v budoucnu splatit i s úroky. Tolik vysvětlení toho, když mluvíme o stavu legislativní nouze, které je tady argumentačně opřeno o ty značné hospodářské škody, tak tady nehovoříme o dopadu jenom pro rok 2023 a státní rozpočet, ale mluvíme tady o těch dopadech právě do státního rozpočtu ve všech těch příštích letech, dokud by byly tyto finanční prostředky vypláceny.

Já to přečtu naprosto přesně, ať to tady zazní. Tedy podle § 99 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny vyhlásí předseda Poslanecké sněmovny stav legislativní nouze za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. V daném případě se jedná o legislativní nouzi z důvodu hrozby značných hospodářských škod, které spočívají ve značně vysokých finančních dopadech v řádu desítek miliard korun, které nebyly očekávány a které by představovaly trvalé mandatorní výdaje a ohrožovaly by udržitelnost celého důchodového systému v budoucnu. K případné námitce, že se na jedné straně navrhuje úspora výdajů důchodového systému podle předloženého návrhu zákona, avšak na druhé straně se navrhuje snížení příjmů důchodového systému ve výši zhruba 4,5 milionu(?) korun v důsledku slevy na pojistném na důchodové pojištění pracujících poživatelů starobního důchodu místo zvyšování důchodů o 0,4 % výpočtového základu za 360 dní, další výdělečné činnosti vykonávané s pobíráním důchodů - o tom hovořil 20. února 2023 místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Vít Samek v Českém rozhlase - což je ve vzájemném protikladu, lze uvést, že se jedná zatím jen o návrh MPSV. Takže to jsem si dovolil tady ještě uvést do kontextu, kdy některé tyto věci jsou v té veřejné debatě používány ne úplně férovým způsobem.

Já chci tady také uvést to, že když se podíváme do těch absolutních částek, tak když jsem tady uvedl příklad těch dopadů zhruba v těch příštích deseti letech podle současného znění zákona a podle současně platné úpravy a rozdíl v tom, když přijmeme tu úpravu, kterou navrhuje vláda, a vláda navrhuje, že valorizace proběhne v červnu, že bude v průměru v červnu zvýšení důchodů o 760 korun, tak ten rozdíl v nárocích na státní rozpočet bude, já nemám rád používání slova "úspora", ale snížení těch mandatorních výdajů o 316,4 miliardy korun - a znovu říkám, nepočítám tam ty nároky na ty budoucí valorizace, které tady rozhodně budou.

Padá tady otázka toho, jestli vláda nemohla toto změnit dříve a zdali tady nebyla nějaká úvaha a taktika ve vztahu k prezidentským volbám. To znovu opakovaně musím odmítnout, protože já jsem v průběhu podzimu a v průběhu ledna jasně deklaroval to, že musíme upravit dlouhodobě ten valorizační mechanismus, protože prostě nebyl stavěn na takovéto období a není dlouhodobě udržitelný. To téma tady jasně opakovaně zaznívalo.

Pokud jde o otázku toho legitimního očekávání a toho nároku, zdali občanům, tedy důchodcům, kteří požívají starobní důchod, nejsou krácena jejich legitimní očekávání, tak chci jasně říci, že tady zákon nehovoří o tom, že poté, co Český statistický úřad zveřejní nějakou hodnotu, tak něco nastává. Zákon říká, že pro určení konkrétních parametrů zvýšení důchodů platí odstavec 16, podle něhož zvýšení důchodů stanoví prováděcí právní předpis. Podle § 107 odstavce 1 se jedná o nařízení vlády. Nařízení vlády v této věci nebylo vydáno, zatím nebylo vydáno. Nárok důchodců na zvýšení důchodů se tedy odvíjí až od vydání příslušného nařízení vlády, které stanoví konkrétní parametry zvýšení. Kdyby bylo stanovení zvýšení důchodů jednoduché, nemuselo by být vydáváno nařízením vlády. Je sice pravdou, že v případě mimořádné valorizace jsou postupy o něco jednodušší, avšak jedná se o princip, který by měl platit stejně pro řádnou i pro mimořádnou valorizaci. Nesprávný je tedy názor, že v případě řádné valorizace vzniká nárok až vydáním nařízení vlády a v případě mimořádné valorizace není nařízení vlády vlastně třeba, neboť nárok na zvýšení nařízení vlády nezakládá. To si myslím, že je opravdu důležité. Znovu to tady opakuji, říkal jsem to tady v posledních dvou dnech už několikrát. To, jaká bude a jak bude aplikovaná mimořádná valorizace, opravdu jasně říká a v ten okamžik vzniká i ten právní nárok a v ten okamžik vznikají i legitimní očekávání, když je vydáno nařízení vlády. To bychom takto mohli v jiných případech implikovat, že v okamžiku, kdy Český statistický úřad vydá nějakou hodnotu, tak nám vznikají nějaká jiná legitimní očekávání ve vztahu třeba k některým podporám sociálního systému a podobně. Vždycky u těchto věcí je potom klíčové, jak je potom naplněn ten další prováděcí právní předpis.

Já si tady dovolím zmínit ještě také to, co tady zaznívalo, a to je, že vláda dostatečně nemyslí na naše seniory, na jejich životní situace. Dovolím si tady zmínit některé argumenty, které jsem také uváděl v posledních dvou dnech při svých vystoupeních. To, co už tady dneska zaznělo, je opravdu nutné se podívat na ten vývoj důchodů v České republice ve srovnání s průměrnou čistou mzdou a když se na to podíváme od roku 2020, tak jsme se pohybovali v roce 2010 na úrovni 55 % průměrného důchodu vůči čisté průměrné mzdě. V roce 2013 to byla dokonce hodnota 57 %. Když se podíváme, kdy ta hodnota za posledních třináct let byla nejnižší, bylo to v roce 2018, bylo to 51 % průměrného důchodu vůči čisté mzdě. V roce 2021 to byla hodnota 50% a během roku 2022 a 2023 se dostáváme na hodnoty 56 %, 60% a pokud bude realizovaná valorizace podle návrhu vlády, kterou tady předkládáme tou změnou zákona, dostaneme se na hodnotu 62 % výše průměrného důchodu vůči průměrné čisté mzdě v této zemi.