Dobré už odpoledne. Já si dovolím reagovat, protože ve faktických poznámkách se zdaleka nedá říct tolik věcí v souvislostech, proto jsem čekal od už minulého pátku, abych tenhle prostor dostal.
Možná na úvod ještě svého vystoupení řeknu s politováním, před asi dvaceti minutami nás tady jedna kolegyně z hnutí ANO školila, že tady nejsou poslanci koalice, kteří jsou za tím návrhem, kteří absolvovali opravdu dlouhé hodiny jednání. Ale když teď počítám v rychlosti, tak je tady asi 15 nebo 16 poslankyň a poslanců za hnutí ANO. Tak možná je potřeba to také si vzít jako k srdci, když ta kritika zaznívá. A já chápu, a to znovu říkám, že já jsem u této kritiky opatrný, protože sám také vím, že často člověk jednání Sněmovny může sledovat ze své kanceláře nebo případně tady z prostor v předsálí a slyší to, co tady ten, kdo stojí u pultíku, zrovna říká.
A teď si dovolím reagovat na to, co tady zaznívalo v předchozích vystoupeních. Bylo tady zmiňováno to, jak tato reforma vlastně reaguje na situaci s demografií. Hodně to tady akcentovali kolegové z SPD, ale i někteří kolegyně, kolegové z hnutí ANO. Tato reforma je naprosto průlomová v tom, že poprvé historicky, a teď tady děkuji i za poznámku, že před sto lety 16. září 2024 (1924?) tady bylo projednávání, závěrečné projednávání prvního, ne nějakého, ale klíčového prvního zákona o sociálním zabezpečení, který byl nakonec ve finálním hlasování schválen 30. října 1924 a jeho účinnost rozeběhla od 1. července 1926 - v době první republiky. A byl to průlomový zákon i ve světovém srovnání. Ano, Bismark tady zavedl nějaké principy. Ale ten zákon to opravdu aplikoval do systému, který v zásadě celých těch sto let přetrvává s těmi principy, které tehdy byly těmi, kdo to tady přijímali a projednávali. Ta debata, kdy jsem se díval do historických pramenů, nebyla vůbec jednoduchá. Příprava toho zákona trvala zhruba tři roky z pohledu nějaké shody a následný rozjezd implementace byl vlastně ty necelé dva roky. Ale teď zpátky do přítomnosti.
Ing. Marian Jurečka
Nikdy v tom systému doposud nebyly prvky, které by opravdu systematicky oceňovaly zásluhu, čas, úsilí věnované výchově budoucí generace, péče o budoucí generaci i péči o blízkou osobu v domácnosti. A to je v této důchodové reformě historicky poprvé. Poprvé to tam včleňujeme. Já se k tomu dostanu ještě v dalších konkrétních detailech. Ale zároveň chci říct, že nemohu souhlasit s tím, co tady říkal kolega Radim Fiala z SPD, že si ti lidé našetří na ten důchod. Od začátku ten systém je tak, že si nikdo nešetří 35, 40, 45 let a pak čerpá z našetřené částky. Od začátku je ten systém opravdu čistě průběžný. Teď pracuji, peníze z mého odvodu okamžitě stát další měsíc přerozděluje na výplatu důchodu mých rodičů nebo prarodičů či v tom solidárním pojetí i na ostatní logicky osoby, třeba z pohledu invalidit, sirotčích důchodů nebo případně invalidních, které jsem tady zmínil.
To znamená, neutvrzovat lidi v tom omylu, který také někdy slyším i mezi lidmi, že oni si na důchod našetřili. Nenašetřili. Ale z jejich pracovních aktivit a z jejich období produktivního života se sleduje, jak dlouho jsme pracovali, kolik byly ty výdělky, jaké byly doby vyloučené, jaké byly doby náhradní, a pak se z toho vypočítá ten důchod. Ale zase na ně musí vydělat ten někdo další, kdo je v tom produktivním věku, v tom principu rodinném, ty děti a vnoučata těch, kteří potom ten důchod pobírají.
Prospěje České republice vítězství Donalda Trumpa?Anketa
Tak to já jenom říkám proto, abychom se tady zase vrátili k podstatě, k tomu principu toho systému, a nevytvářeli dojem, že ten princip je jiný. Ne. Na důchod si v průběžném systému nešetříme. Na důchod si můžeme střádat prostředky přes třetí pilíř, investiční produkty, jiné zabezpečení, nákup nemovitostí, pozemků, půdy a očekávaných budoucích výnosů, ať už z toho majetku, nebo z těch produktů investičních. To si myslím, že je důležité, aby tady zase zaznělo, abychom ty věci trošku dali zpátky na koleje.
Hodně tady zaznívala otázka rodinné politiky, rodičáku a těchto věcí, říkala to tady kolegyně Richterová. Já musím říct, že mě mrzí přístup Pirátů, když v některých věcech opravdu poměrně rychle zapomněli na to, že byli součástí koaliční vlády tři roky, že to byly věci, které se dohodly kompromisně. Všichni v té koalici museli z něčeho ustoupit a přijmout nějaké společné řešení, že se na to zapomnělo.
Ale chci jenom podtrhnout to, že ani zabezpečení důchodců, seniorů, ani podpora rodičů není čistě jenom o tom, jaká je výše důchodů nebo jaká je výše rodičovského příspěvku. Vždycky je to soubor všech ještě i dalších nutných opatření pro to, aby se těmto skupinám mohlo dařit, aby mohly fungovat, aby se mohly rozvíjet a zvládat tu situaci. V případě seniorů je to nabídka sociálních, zdravotních služeb, je to nabídka jejich společenských aktivit. To jsou všechno další věci, které určují kvalitu života toho člověka v té dané životní fázi, v tom daném věku. Stejně tak je to v případě nás rodičů. Stejně tak je to v případě nás rodičů, kdy samozřejmě výše rodičovského je důležitý faktor, stejně jako další ekonomické nástroje, jako je výše jednotlivých podpor v rámci sociální podpory, kde mám přídavek na dítě, kde mám případně porodné, kde mám další nástroje, které mně jako rodiči pomáhají třeba s úhradou nákladů na bydlení, na kroužky, na vybavení dítěte do školy. To Jsou všechno další nástroje, kdy sociální systém pomáhá a podporuje rodiče v různých situacích.
Stejně tak to platí u rodičů a rodin v případě skloubení rodinného a pracovního života. Přece tam jsou důležité nástroje, jako jsou podporované částečné úvazky, které jsme zavedli, rozšiřování kapacit předškolních vzdělávacích zařízení, jako jsou dětské skupiny, sousedské dětské skupiny, které teď tady projednáváme ve Sněmovně taktéž. Umožnit prarodičům čerpat rodičák v mimořádných životních situacích. Mimochodem, dneska ten prarodič v pohodě hlídat může. Je to na individuální dohodě v té rodině. To nejsou věci, které by byly zapovězeny. Myslím si, že ve většině normálních rodin se to také děje. My teď jenom chceme povýšit ještě to, aby explicitně, když se stane třeba mimořádná situace, že jeden z rodičů zemře nebo dlouhodobě onemocní, aby ten rodičák mohl prarodič čerpat třeba i ve spojení s tím, že má ochranu ve vztahu ke svému zaměstnavateli, to znamená, že ty věci upravíme v sociálním, zdravotním pojištění, v zákoníku práce, a na tom se teď pracuje a toto bude součástí úpravy revize dávkového systému.
Pak jsou tady také ještě důležité nástroje, které souvisejí třeba s tím, co teď děláme, kdy rozšiřujeme například možnost čerpání rodičáku pro studentky. Nemají pojištění, nemohou čerpat mateřskou a my umožňíme v tom návrhu, který tady bude také předložen teď během měsíce, aby mohly čerpat rodičák ještě před narozením toho dítěte. Úpravu nařízení vlády, aby v platových stupních bylo zohledněno to, že rodič byl na rodičovské déle než šest let. To jsou další věci, které když seskládáme do toho balíčku věcí, které se dělají na podporu rodičů a rodin, tak je toho fakt hodně, které se podařilo udělat. A já děkuju tady zase korektně i opozičním partnerům za podporu těch návrhů, které už prošly, a často vlastně i za konstruktivní náměty v té diskusi, kterou tady o tomto vedeme. Tak to jsem chtěl ještě dát do kontextu z pohledu dalších nástrojů, které podporují situaci rodin v České republice.
Ještě možná připomenu třeba u bydlení. Když jsem ještě jako ministr životního prostředí, kdy jsem tam byl 4,5 měsíce, upravoval programy Nové zelené úsporám, tak jsme se vlastně dohodli, že kromě té NZÚ light, která cílí na ty zranitelné skupiny obyvatel, vlastně uděláme i ten produkt Oprav dům po babičce, kde bude právě ta explicitní zesílená podpora těmi 50 tisíci korunami na to nezaopatřené dítě pro rodiče-žadatele v tomto programu.
Takže to je celá sada opatření, které tady jdou na podporu rodičů, rodin. Ještě připomenu samozřejmě daňové slevy. V tom jsme vlastně jako země poměrně unikátní. Celá řada zemí, jako je Rakousko, Polsko, se u nás dotazovaly na to, jak ten systém se vlastně vyvíjí a proč ho takto máme. To znamená, to není jenom o výši slevy na poplatníka, ale i o slevách na děti, o tom, že to je odstupňováno podle počtu dětí, že to má progresi, že to s tím počtem dětí roste nahoru, že jsme před čtyřmi lety, a tenkrát za to děkuju, za tu podporu, protože to byl návrh od nás z opozice a tehdejší ministryně financí nakonec k tomu dala myslím, že neutrální stanovisko a prošlo to, že jsme odstropovali ten nesmyslný strop na ten daňový bonus, na těch 62 tisících korunách, tedy pro rodiny, které měly tři a více dětí, a ti rodiče pracovali, tak je úplně nesmyslně trestal. Je celá řada fakt dobrých opatření, která je potřeba vnímat dohromady, a nebavit se čistě jenom o jednom opatření, jako je právě rodičák.
Když se potom podíváme na tu další debatu, která tady zaznívala, tak tady bylo hodně řečeno kolem toho, jaké máme výše důchodů těch lidí. Byly tady nějaké citace. Já chci jenom zase říci, vždycky je potřeba se na tu výši důchodu dívat i tím, jak ten systém je nastaven, a ten systém doteď vlastně hodnotil, kolik ten člověk vydělává a jak dlouho pracuje. A já, když jsem si teď nechal vytáhnout od svých kolegů, kolegyň z MPSV typově příklady, které tady teď řeknu, tak zkusme se nad nimi zamyslet a potom si říkat, proč třeba ty částky důchodů těch lidí jsou výrazně nižší. A k tomu já se za chviličku dostanu.
Kdybychom vycházeli teď z aktuálních čísel a dat, tak pokud bych měl stanoven vyměřovací základ ve výši minimální mzdy roku 2024, což je 18 900 korun, tak by můj důchod, kdybych takto byl na této úrovni celý život, tak by byl ten důchod ve výši 17 158 korun vyměřen. To znamená, minimální mzda 18 900, kdyby to bylo teď takto stanoveno, já vím, že ten příklad má určité samozřejmě nedokonalosti, ale jenom pro tu představu, to znamená, bylo by to 39,8 % vůči průměrné mzdě a 90,8 % vůči mému předchozímu hrubému příjmu.
Kdybychom vzali osobní vyměřovací základ, který by byl z výše průměrné mzdy roku 2023, což je 43 120 korun, tak by byl z této částky důchod 21 631 korun, což je 50,2 % průměrné mzdy a 50,2 % logicky toho předchozího výdělku, samozřejmě v hrubém. Ale kdybychom vzali ten osobní vyměřovací základ z výše mediánové mzdy roku 2023, což 39 518 korun, tak by ten důchod byl 20 999, což je 48,7 % průměrné mzdy a 53,1 % mzdy předchozí - obojí v hrubém.
Proč to říkám, ty příklady, a proč stojí za povšimnutí i ten příklad s tou minimální mzdou? Protože když se potom podíváme na ty nízké důchody, tak ty velmi nízké důchody, výrazně podprůměrné mají určité příčiny. Jednou z důležitých příčin je právě to, že ten systém donedávna a do tohoto návrhu důchodové reformy trestal především ženy za čas, který strávily výchovou dětí, a za čas, který stráví ti lidé péčí o osobu blízkou. To je velmi důležitá příčina, proč ti lidé mají nízké důchody. Obojí jsme - buďto výchovným částečně, a rodinnným vyměřovacím základem plně - vyřešili, protože u těchto lidí tento čas, tato doba už nebude tím, že je to bude trestat, ale bude jim započítávána hodnotou průměrné mzdy v tom daném roce, kdy tu činnost dělají, a odvodů z něj, anebo pokud poté či před tím vydělávali více, tak z té částky, která je pro ně výhodnější. To je fakt strašně důležitá věc pro statisíce lidí v téhle zemi, která jim napraví a bude jim garantovat do budoucna férové důchody, takže nebudou potrestáni.
Toto zmiňované podklady od pana Rusýho, které tady byly citovány, naprosto opomíjí a nemá tam pan kolega Rusý započítávány ty parametry, tak jak byly upraveny pozměňovacím návrhem, který tady máme řádně načten v systému. To znamená, že se vyměří výchovné, vyměří se rodinný vyměřovací základ a bere se ta hodnota, která je pro toho člověka lepší a vyšší.
Potom je často situace, kdy ten člověk důchod má nízký proto, že v tom životě třeba byla kombinace, kdy fungoval jako OSVČ, jako zaměstnanec, jako OSVČ nebo v některých případech plně pouze OSVČ, ale platil si minimální odvod. Ale to ten člověk v zásadě dopředu věděl. Odvádím-li minimální odvod, tak asi nemohu čekat, že budu mít průměrný důchod. Do určité míry toto napravujeme úpravou, kterou jsme udělali v konsolidačním balíčku, kdy ve třech letech po sobě se postupně hranice minimálního odvodu zvyšuje, aby odpovídala hranici zhruba odvodů z minimální mzdy.
Mně to přijde jako logické a férové. A když jsem se ptal svých kolegů, našich předchůdců tady ve Sněmovně, jak tehdy stanovovali po roce 1989 vlastně nastavení těch odvodů u živnostníků, tak řekli ano, tenkrát byla politická dohoda, že jsme věděli vědomě, že živnostníky v tom odvodovém a daňovém zatížení chceme zvýhodnit, aby ten živnostenský stav se po komunistické totalitě rehabilitoval, aby ti lidé se nebáli začít podnikat, aby byli podpořeni ze strany toho státu.
A také i tehdy se řeklo, že zhruba po 10 letech by se ten stav měl postupně začít upravovat, ale to se vlastně za těch 30 let nikdy nestalo. A myslím, že každý vnímáme, kdo jsme aspoň trošku soudní, že je tady velký rozdíl v té odvodové zátěži, následně i v té sociální ochraně v mnoha situacích. A to říkám jako člověk, který začal na vysoké škole fungovat jako OSVČ, 11 let tu práci dělal jako OSVČ, a vím, jaké jsou složitosti a rozdíly mezi tím, jestli jsem zaměstnanec, protože jsem byl také zaměstnanec, než jsem šel do politiky, osm let, a mezitím, když jste živnostník, který je zodpovědný plně sám za sebe, nese veškerá rizika sám za sebe, na sobě nebo na své rodině. Ale na druhou stranu ty rozdíly tady byly poměrně výrazné a my jsme tou úpravou, kterou jsme v loňském roce přijali, udělali krok, který - ne že to srovnává, nesrovnává to, ale postupně to alespoň částečně vyrovnává. A zároveň jsme také řekli, že když toto děláme, tak jsme rozšířili, a to jsme tady také schvalovali a projednávali, i ty sociální benefity zase pro toho živnostníka, který si třeba platí některé typy odvodů, aby měl nárok na některé formy podpory, na které doposud třeba neměl.
Takže to je třeba tato část, kterou jsem chtěl zmínit. Když mluvíme o výších důchodů těch lidí, tak si, prosím pěkně, zkusme vždycky zamyslet se nad tím, kde je ta příčina, proč ten člověk má tak nízký důchod- Nejčastěji byla ta příčina opravdu v těch dvou prvních argumentech, které jsem uváděli, že ti lidé vychovávali děti, ženy dlouho byly s nimi doma, a nebo pečovali o osobu blízkou. A pak jsou to ty důvody další.
Pak tady často ještě zazníval argument o tom, že ten náš systém vlastně není solidární nebo sociální a že pak nám ti, kteří pobírají ten důchod, končí vlastně na sociální podpoře, státní sociální podpoře, nebo dokonce hmotné nouzi. Tak já k tomu chci zase, protože mám rád, když máme jasno ve faktech, tak bych k tomu chtěl doplnit, jaká ta fakta jsou. Když se podíváme u příspěvku na bydlení, tak tam ze všech těch, kteří o něj žádají, je 20 % žadatelů z řad příjemců, kteří jsou už těmi, kteří pobírají důchod. A když se podíváme na situaci v případě hmotné nouze, tak tam ta situace je ještě výrazně jiná, tam je 9 % žadatelů v hmotné nouzi ze strany seniorů. To znamená, není to tak, jak se to tady možná jevilo v té debatě, že v té státní sociální podpoře nebo v hmotné nouzi jsou ve výrazném podílu nebo většinově zastoupeni žadatelé z řad seniorů. Není to pravda. Tak jsem zase chtěl k tomu jenom doplnit nějaká čísla, ať v těch věcech máme jasno.
Pak tady byla ta debata kolem náročných profesí a já musím říct, že nemám teď už odborně rád to slovo profese, ale pozice. Protože se nelze nikdy bavit plošně o nějaké skupině, abychom třeba řekli - všechny zdravotní sestřičky by spadaly do těch náročných profesí, nebo všichni lakýrníci by tam spadali. Vždycky záleží na tom konkrétním pracovišti, na těch podmínkách na tom pracovišti, na té technologii na tom pracovišti. Máme dneska obrovský posun v tom, že některé ty konkrétní pozice se za 20 let proměnily tak, že ten člověk už třeba s tou nebezpečnou látkou nepřichází vůbec do kontaktu, ale je operátorem nějaké linky, stojí v bezpečném prostředí, nepřichází do kontaktu s tou chemickou látkou, aerosolem a podobně, a to je potřeba vnímat. To znamená, my jsme tady definovali návrh, který říkal podle legislativy, kterou má v zásadě v kompetenci Ministerstvo zdravotnictví, a podle toho, jak si ten konkrétní zaměstnavatel na základě této legislativy s tou konkrétní hygienou vyhodnotí klasifikaci té pozice, tak pak ji zařazuje do té kategorie čtvrté nebo třetí k tomu konkrétnímu riziku, nebo k těm konkrétním rizikům v množném čísle. Z toho on má nějaké povinnosti, lékařské pohlídky častější ochranné pomůcky a tak dále.
To znamená, my tady v tom návrhu neřešíme, abychom řekli, všichni tito lidé v těchto desítkách či statisících čísel jsou automaticky, paušálně včleněni do toho systému té náročné pozice s těmito a s těmito nároky. Je to, vždycky to začíná od toho, že ta daná konkrétní firma na základě konkrétní technologie, s konkrétními dopady řeší to, zdali toho člověka tam klasifikuje, zařadí, nebo ne, a toto je samozřejmě pod dohledem jednotlivých hygienických služeb.
My jsme ten návrh - ano, my jsme ho připravili, ale na druhou stranu vznikla tady diskuse s dohodou, která byla prezentovaná minulý týden v úterý, takže ty poznámky, které tady zaznívají, že my potřebujeme nějaký čas a podobně, tak ty nejsou relevantní, protože předsedové poslaneckých klubů koaličních stran prezentovali minulý týden dohodu. S tím, že platí to, že v těch náročných pozicích zůstanou dneska ti, kteří už tam byli přijati, to znamená zdravotničtí záchranáři, hasiči, podnikoví hasiči, a že tam zůstane celá kategorie toho čtvrtého rizika, a že ta čtyři rizika, která byla v té třetí kategorii, tak budou řešena v rámci povinností zaměstnavatelů, přispět do třetího průběžného pilíře na individuální účty těchto osob.
To znamená, ta základní filozofie v tom, že ty lidi chceme více ocenit za jejich náročnou práci a samozřejmě jim také umožnit i tu možnost odejít případně do toho důchodu dříve, tak ta ale v tomhle principu zůstane zachována. Protože jestliže si dokáží ve třetím pilíři vytvořit větší finanční objem, který by tímto měl být zabezpečen, tak zákon už dnes počítá s možností předdůchodu.
Výhoda tohoto řešení je i třeba v tom, že ten člověk, případně jeho rodina a jeho nejbližší s těmito prostředky mohl nakládat plně z hlediska třeba dědického řízení a podobně. Ale když máte peníze v průběžném pilíři, tak ty jsou maximálně určeny pro vás, do určité míry drobně ještě při výpočtu vdoveckého a vdovského důchodu. Ale nemáte individuálně možnost využít je potom na základě nějakého svého osobního rozhodnutí, když do toho důchodu odcházíte. To je potřeba si také férově říci.
A ještě jeden argument také chci uvést na pravou míru. Ten vyšší odvod pojistného, který tady je navrhován, a už je aplikován dneska u zdravotnických záchranářů i u těch hasičů, ten nevytváří ten systém vyrovnaný. Ten vyšší odvod pojistného to bude krýt jenom z jedné třetiny. Jenom z jedné třetiny, ze dvou třetin se na ten důchod těchto lidí musí složit všichni ostatní, kteří do toho důchodu přispívají. To je potřeba tady férově takhle přiznat a říci. Proto já odmítám to, co tady někde zaznělo, že my tady někoho hážeme přes palubu. Nehážeme přes palubu. Já jsem za sebe řekl, že pro mě je důležité, aby buď fungoval jeden model, a to znamená, buďto to bude tedy v tom systému průběžného pilíře pro tyto lidi, anebo ať je to v tom systému třetího pilíře penzijního připojištění. A to je varianta, na které se předsedové klubu dohodli minulý týden. To znamená, pro ty lidi tady bude nástroj, který bude pro ně funkční, bude zabezpečovat tu možnost odejít dříve do důchodu i to, aby ten důchod byl také ve větší finanční - nebo ve vyšší finanční výši.
Tak, tolik jsem chtěl ještě uvést tyto věci, které tady zaznívaly. Já vám děkuju moc za pozornost a budu se těšit na další debatu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Vyřeší problém zaměstnanců v třetí kategorii příspěvky zaměstnavatelů na individuální účty v rámci třetího průběžného pilíře?
autor: PV
