Jejím cílem je zvýšení konkurenceschopnosti a trvalé udržitelnosti českého zemědělství, potravinářství, rybářství, lesnictví a vodního hospodářství, dosažení přiměřené potravinové soběstačnosti v základních komoditách, vytvoření nových pracovních míst a zlepšení kvality života na venkově. Česká republika má být v roce 2030 přiměřeně potravinově soběstačná v základních komoditách, které lze v tuzemsku produkovat.

„Měly by se zvyšovat plochy takzvaných citlivých komodit, jako jsou třeba ovocné sady, ale také počty zvířat. Oproti roku 2004, kdy jsme vstoupili do Evropské unie, klesly na polovinu především stavy prasat. Ve výrobě vepřového masa nejsme dlouhodobě soběstační, loni došlo opět k poklesu míry soběstačnosti, a to o 1,2 procenta na 56,3 procenta, což je hluboko pod úrovní průměru Unie. Naším cílem je dosáhnout v roce 2030 míry soběstačnosti 80 procent. Strategii jsme vypracovali mimo jiné proto, aby měli zemědělci jistotu, že jim stát při jejich správném směřování v případě nepříjemností pomůže,“ řekl ministr zemědělství Marian Jurečka.

Strategie je koncipována jako otevřený živý dokument a základní podklad pro strategické procesy v rámci resortu MZe i jako podklad pro spolupráci mezi resorty. „V pravidelném intervalu se budeme zabývat plněním cílů, které jsme si dali,“ dodal ministr Jurečka.

Do roku 2030 by se měla podle Strategie zvýšit výměra ovocných sadů z nynějších 14 500 na 23 000 hektarů. Výměra plochy, na které se pěstuje zelenina, by měla vzrůst ze současných 10 500 až na 30 000 hektarů. Naopak má mírně klesnout výměra obilovin (o 100 000 hektarů) a olejnin (o více než 60 000 hektarů), a to především řepky olejné, která tvoří více než 80 procent ploch olejnin. Počty prasnic, koz, ovcí, krav, kuřat na výkrm a nosnic chce resort zvýšit.

Strategie navazuje na dokument Strategie pro růst - české zemědělství a potravinářství v rámci společné zemědělské politiky EU po roce 2013 a na strategie lesního hospodářství, vodního hospodářství a dalších oblastí. Zároveň tento dokument reaguje na probíhající změny v oblasti klimatických podmínek a bezprostřední i dlouhodobé strategické úkoly, které v souvislosti s tím vyplývají z realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody.

„Snahy o trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů přitom nejsou zbytečnou ztrátou, ale investicí, která přinese inovativnější produkci a další poskytované služby s příznivějším nebo dokonce pozitivním dopadem na životní prostředí. Zároveň přispěje k vytvoření dalších pracovních příležitostí a růstu kvality života na venkově,“ uvedl ministr Marian Jurečka.