Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

jsem velice rád, že Poslanecká sněmovna projednává tento návrh velmi důležitého usnesení. A je to usnesení, které ve své podstatě již Sněmovna před deseti lety, jak již pan poslanec Žáček říkal, přijala.

A já si zde dovolím takovou malou osobní perspektivu. Já jsem se tématem tohoto usnesení, otázky označení vlastně řízeného hladomoru sovětského teroru vůči ukrajinskému obyvatelstvu a jeho označení za genocidu zabýval i v minulém volebním období jako poslanec. A tehdy jsme po zralé úvaze došli k závěru, že takové usnesení Sněmovně nebudeme předkládat, protože jsme se obávali, že by také nemuselo projít, protože bylo jiné rozložení politických sil a byla i jiná politická atmosféra. A já jsem velmi rád, že dneska má Česká republika takovou Sněmovnu, kde to usnesení, pevně věřím, nyní projde. Takže to je moje velmi osobní perspektiva k tomuto konkrétnímu usnesení.

Samozřejmě ty okolnosti, za kterých přijímáme toto usnesení, jsou tragické, jsou velice smutné. Tradičně se tento druh usnesení přijímá na podzim, kdy se i vlastně připomíná hladomor, hladomor na Ukrajině. Myslím, že každý, kdo byl v Kyjevě a kdo se šel podívat na Památník hladomoru a měl na vlastní oči možnost vidět i tu pověstnou sochu té hladovějící holčičky a potom je tam vlastně i muzeum, kde k tomu jsou informace, tak je to něco neskutečně, neskutečně silného.

Takže dovolte mi jenom znovu připomenout to, že jsem velice rád, že se na tom Sněmovna usnáší. A bohužel je to aktuální i v současné otázce, je to aktuální vůči tomu, jak se ruská okupační vojska chovají na těch čerstvě dobytých územích, ale jak se také chovají na Krymu vůči krymským Tatarům. A je to také otázka toho, jak my se jako Evropa dokážeme vyrovnat s vlastní historií.

Děkuji za pozornost.