Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za slovo. Lavice po levé straně jsou stále prázdné, slovo poloprázdné by bylo lichotící, když se podívám na to, že ti, kteří vyvolali tuto schůzi k vyslovení nedůvěry vládě, zde ani nejsou, aby si tedy vyposlechli, co vláda přednáší za argumenty, případně ani své vlastní řečníky neposlouchají. A nevidím tady ani paní místopředsedkyni Vildumetzovou z ANO, nevidím tady pana poslance Králíčka, pana poslance Faltýnka. Četl jsem si zajímavé články v novinách o tom, s kým se scházeli apod. Takže to je opravdu zvláštní přístup opozice, a myslím si, že ta časová náhoda se soudem předsedy ANO a poslancem Babišem, který zde také není, proč by tu byl, když to svolal, proč by tu byl, když je vůdce opozice, tak to si myslím, že nikoho nenechá na pochybách. 

Ale zpátky k té látce, které bychom se měli minimálně v úvodním bloku věnovat. Je to teprve osm měsíců, co se naše vláda chopila svých povinností, a myslím si, že je naprosto objektivní, když řeknu, že nejsme a nebyli jsme v lehké situaci. Za prvé jsme podědili přírodní katastrofu ve formě covidu, čelili jsme další covidové vlně, kterou předchozí vláda absolutně podcenila, a zvládli jsme ji výborně. Myslím si, že ministr Válek zde o tom mluvil opravdu bravurně. A že ji bravurně zvládl.

No a pak přišel 24. únor 2022, a to je katastrofa vyvolaná lidmi, a je to naprosto nesmyslná Putinova válka na Ukrajině. A jediné rozumné, co může tato vláda řešit, je, že napne veškeré síly k tomu, aby ten konflikt dopadl v nejlepším možném zájmu České republiky a občanů České republiky, a to taky činí. My jsme neustále pod palbou kritiky, že pomáháme Ukrajincům a že se všechno dělá pro Ukrajince atd., atd. Samozřejmě, děláme to pro ně, ale děláme to také pro Česko, děláme to pro naši nezávislost a děláme to proto, aby se neopakovaly roky 1948, aby se neopakovaly roky 1968. Abychom se neposunuli do sféry sovětského ruského vlivu, ruského imperiálního vlivu. A není to jednoduchý úkol. Ta diskuze v Evropě je opravdu složitá a těch států, které mají tu přímou zkušenost, a zároveň jsou členy Evropské unie a členy NATO, není mnoho. Víme, že to je celé Pobaltí, Polsko, jsme to my, Slovensko a další, ale ta debata není jednoduchá, a i díky této vládě Evropská unie dokázala přijmout celou řadu silných a jasných kroků, které posilují bezpečnostní systém v Evropě. A tím pádem posilují bezpečnost České republiky. A samozřejmě součástí toho je pomáhat konkrétně Ukrajině a pomáhat konkrétním lidem, a samozřejmě i pomáhat uprchlíkům, kteří utečou z rozbombardovaných měst.

A také platí, že jsme převzali vládu po trestně stíhaném premiérovi. To je ten soud, který bude za pár dnů. A dnes se nás tedy snaží naprosto uměle ponížit, pravděpodobně ponížit v jeho očích a v očích vašich voličů, uměle vyvolaným jednáním o nedůvěře vládě. Jaký je vlastně důvod, proč bylo toto jednání svoláno? To stále není úplně jasné.

No a jaké jsou tedy pozůstatky? Co jsme zdědili? Na jakých základech mohla naše vláda za těch 8 měsíců stavět? Já myslím, že zrovna v pondělí NKÚ vydal krásnou informaci, že za poslední rok jsme nejrychleji se zadlužující zemí v Evropské unii s rekordním schodkem státního rozpočtu. Tak nás to nechte napravit, protože v současné situaci, a ta situace k energiím a k válce tady zaznívá, to opravu není jednoduchý úkol. Ale myslím, že nikdo nemůže být na pochybách, že zrovna naše vláda na tom bude mít silný zájem pracovat. A my jsme opakovaně řekli na různých jednáních, že nenecháme padnout střední třídu, nenecháme padnout domácnosti, postaráme se o ty potřebné a vyřešíme to i během té energetické krize. A takhle na blind svolávané schůze, můžeme tady debatovat, my to zvládneme, my se s tím popereme, ale rozhodně to není ze strany opozice žádný konstruktivní krok, a rozhodně je to vlastní popření toho, že i opozice řekla, že během předsednictví se nebude pokoušet shodit vládu. Tak tady máme výsledek. Je 1. září. Po dvou měsících, dlouho jste to tedy v uvozovkách nevydrželi.

A já bych ještě trošku mluvil o zahraniční politice, o Ministerstvu zahraničních věcích. Já když jsem 17. prosince nastupoval na Ministerstvo zahraničních věcí, tak jsem si vytyčil několik hlavních priorit, konkrétních věcí, na kterých pracuji, a pan Andrej Babiš, pan poslanec Babiš zde ve svém úvodním projevu říkal, že jsme splnili pouze 3 % z programového prohlášení vlády. Podle mě si to číslo musel vycucat někde z prstu, protože nevím opravdu, nebo neumí počítat, nebo počítal tak, aby došel schválně k nějakému nízkému číslu.

Za mě těch pět konkrétních priorit, abychom se bavili o konkrétních věcech, na čem pracujeme. Předložení sankčního zákona, tzv. Magnitského zákona, revize vztahů s Ruskem a Čínou a návrat k prozápadní moderní evropské hodnotové havlovské zahraniční politice, digitalizace úřadu, úspěšné zvládnutí českého předsednictví v Radě Evropské unie a podpora ekonomické diplomacie. Protože 80 % našeho průmyslu jde na export, ať už do zemí Evropské unie, nebo do zemí mimo Evropskou unii.

Samozřejmě v době, kdy jsem stavěl těchto pět priorit a nějakým způsobem jsem si rozmýšlel, jakým způsobem působit na ministerstvu, tak jsem opravdu netušil, že Putin zrealizuje ten svůj barbarský, barbarský koloniální plán připojit území Ukrajiny k jeho neosovětské říši, nebo nevím, co tam buduje za fašistický režim s tím symbolem Z v Rusku. A té války, které jsme svědky od února, tak samozřejmě nás zasáhla, a zároveň nám jednoznačně ukázala, že naše vláda byla schopna promptně reagovat pod tlakem v krizi a přizpůsobit jak priority vládní, tak konec konců i priority pro české předsednictví, které byly díky této mimořádné situaci upraveny.

A konkrétně v té zahraniční politice, my jsme už v únoru přijali a podíleli jsme se na přijetí prvních sankcí proti Rusku. Byl to i český hlas, který pro ně zvedl ruku, a byli jsme to my, kteří jsme po nich samozřejmě volali, a od té doby od toho února jsme prosazovali další sankce, a dneska už máme sedm sankčních balíků, a tento týden jsme se v Evropě bavili o dalších opatřeních, konkrétně v oblasti výzev pro občany Ruské federace. Protože v době, kdy zuří na Ukrajině válka, kdy tam jsou bombardovaná města a umírají matky s dětmi na náměstí, tak si Rusové jezdí do Evropy, rozbíjejí tady talíře někde v Řecku, nebo kde to bylo, manželka, tuším, že Peskova, nebo někoho takového. A to je něco, co bychom prostě neměli tolerovat, a česká politika je v tomto naprosto jasná a naprosto jasným způsobem se zasazujeme o české zájmy v těchto věcech.

Samozřejmě pokračuje humanitární pomoc, myslím si, že každý člověk, který má rozum a srdce, rozumí tomu, že je potřeba pomoci lidem, kteří přijdou o domovy, o střechu nad hlavou, kteří mají třeba nějaké řešení. Řešíme úplně základní elementární věci, že lidé třeba nemají ani jídlo. To opravdu není co závidět, pokud někudy projde válka. Na tom se česká vláda podílí, hrdě se k tomu hlásíme a není to něco, za co bychom se měli stydět. A já si myslím, že česká společnost ukázala hromadně, že dokáže být solidární, že dokáže přijmout uprchlíky a že jim dokáže otevřít jaksi tu pozitivní stránku lidskosti. A řešili jsme konkrétní pomoc krajům a obcím, řešili jsme to velmi konkrétně na krizových štábech atd.

Co se týče další reakce na tu válku, tak bych chtěl říct, že jsme stáhli několik desítek českých diplomatů z Ruska, z Ukrajiny, probíhala poměrně dramatická evakuace. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na tom podíleli. A to také nebylo úplně jednoduché. A zvládli jsme to, zvládli jsme to na jedničku. Dneska už opět máme diplomatickou přítomnost zpátky na Ukrajině. Je tam velvyslanec, který je schopen dále kooperovat, dělat politiku v Kyjevě, pomáhat s návštěvami, pomáhat s politickými vztahy vůči Ukrajině, které jsou naprosto klíčové. A chtěl bych říct, že na Ukrajině jsou ohromně vděčni České republice, neskutečným způsobem vděčni. Takovou míru vděku jsem opravdu dlouho nezažil. Oni si uvědomují, že i díky České republice jejich země dokáže obstát ve válce s Ruskem. Velmi dobře si to uvědomují.

Já jsem byl na Ukrajině dvakrát za tu dobu, co jsme ve vládě. Poprvé tři týdny před válkou, z toho vznikla ta vtipná fotka s helmou, která se blbě připevnila. Mně to nevadilo, byl jsem rád, že to aspoň pomohlo to téma nějakým způsobem zpopularizovat a zároveň ukázat, že ta situace tam opravdu není jednoduchá. Jenom pro zajímavost, ta fotografie vznikla ve stanici Luhanské, to je dneska oblast, která je hluboko v okupovaných územích. Víceméně toto město bylo bombardováno a obsazeno v jednom z prvních dnů toho znovuobnoveného konfliktu, tedy když se Putin vydal dobývat Ukrajinu 24. února 2022.

Podruhé jsem byl na Ukrajině teď v červenci. Byl to opravdu velice silný lidský zážitek, protože po celonoční cestě vlakem do Kyjeva jsme se ocitli ve městě, které úplně normálně žije. Neřekli byste, že je to metropole země, kde zuří válka, až na takové drobné rozdíly. Kdo někdy byl v Kijevě, tak by ho možná překvapilo, že tam bylo trošku méně lidí a aut, a na ulicích stály vystavené trosky tanků jako trofeje. (Poslanec Foldyna projev hlasitě komentuje.)

Když jsme potom jeli za město, pár desítek kilometrů, tak... Pane poslanče Foldyno, prostřednictvím pana předsedajícího, jistě máte možnost potom se přihlásit do debaty a zareagovat na mě. Jistě máte toto právo. Takže jsme prostě vyjeli za Kijev zhruba třeba do města, které bychom v českých podmínkách mohli přirovnat ke Kladnu. Polovina tohoto města byla zdevastována ruskými bombami, raketami. Z té poloviny zničených domů 30 % nenávratně. Byli jsme na letišti v Hostomelu, kde proběhl jeden z těch prvních výsadků, desítky kusů zničené ruské techniky, kdy ti Ukrajinci kladli odpor neskutečným způsobem. Koneckonců toto letiště bylo také svědkem jednoho z mnoha příkladů ruského barbarství, zničeného letadla MRIJA, největšího letadla na světě. Samozřejmě ho zničit nemuseli, udělali to jenom proto, aby způsobili další ekonomické škody Ukrajině.

Samozřejmě ta nejhorší zvěrstva, zvěrstva, kterých se dopouštěla nacistická vojska, tedy vyvražďování, systematické vyvražďování obyvatel, proběhla v obci, která byla poblíž, v obci Buča, kde ruská armáda systematicky vyvražďovala obyvatelstvo. Nacistické metody čištění země. To se odehrávalo letos, před několika měsíci. A zde my stojíme, jednáme o nedůvěře vládě, protože vám asi přijde, že je to jenom něco, co máte v televizi, jako obrázky, nebo už jsou lidé znudění, už je nebaví se na to dívat. Ale to je realita. A pokud Putin bude moci, tak vydá opět stejné rozkazy. A aby nebyl mýlky, nešlo o žádný omyl, jedná se o systematickou metodu, kterou ruská vojsky postupují. Ta jednotka dostala ocenění od samotného prezidenta ruského. A pak je poslali znovu na frontu, aby někde na Donbasu zahynuli a nemohli o tom mluvit. Takhle funguje, takhle spotřebovává lidi současný ruský režim. To je princip ruského imperialismu. Věřím, že Ukrajina zvítězí a věřím, že Česká republika a česká vláda tomu napomůže pomocí, kterou dodáváme, protože je to v našem vlastním zájmu.

Druhou prioritou po mém nástupu do funkce ministra zahraničních věcí bylo předložení sankčního zákona, takzvaného Magnitského zákona na vládu. Původně jsme plánovali, že na tom budeme pracovat po předsednictví. Přece jenom ta situace ve světě nebyla taková, aby ten sankční zákon měl velkou prioritu, nicméně po zahájení invaze jsme zrychlili tyto práce. Chtěl bych poděkovat, že Sněmovna ho již projednala v prvním čtení a dneska i zahraniční výbor jej poslal do druhého čtení. Čekáme ještě na ÚPV.

K míře spolupráce v bezpečnosti asi koneckonců sluší poznamenat, že to byly právě ty dvě politické strany, které svolaly tu dnešní schůzi, ANO a SPD, které zavetovaly možnost přijmout ten sankční zákon hned v prvním čtení. Mohli jsme už dnes mít funkční platný sankční zákon, mohli jsme už na tom za vládu, za ministerstvo pracovat. Uznali jste, že jaksi toto bezpečnostní opatření, když zamezíme některým osobám ve vstupu na území České republiky, případně jim zmrazíme majetky, dost často se o tom hovoří právě v souvislosti s některými občany Ruské federace, tak máme dost času, abychom se tady o tom bavili. Máme dost času, abychom tady vedli jednání o nedůvěře vlády, nebojte, my si ten čas na to vyhradíme i za vládu. My se této odpovědnosti nezříkáme. A je to vaše vizitka před voliči, jestli necháte vládu pracovat a hájit zájmy nebo jestli nás tady budete držet. Ale my to zvládneme.

Ten sankční zákon zajistí lepší ochranu lidských práv. Já jsem na tom, a to asi někteří z vás víte, pracoval už jako poslanec v minulém volebním období. Osobně je to pro mě velká výzva dotáhnout to do konce a věřím, že i tento velmi konkrétní bod, který máme v programovém prohlášení vlády, takže to je pro pana poslance Babiše, aby si mohl do své tabulky zanést. Tak věřím, že se nám to podaří, podaří splnit, a že určitě i nějaké ty osoby nebo entity, které provádí teroristickou činnost nebo jiné takovéhle nechutné záležitosti proti lidským právům, budeme moci dát na ten sankční seznam.

Myslím si, že platí koneckonců jako poměrně výrazný úspěch České republiky, který nám dělá mezinárodní renomé, že se České republice podařilo nahradit Ruskou federaci v Radě pro lidská práva OSN, v Radě OSN pro lidská práva. My jsme o to hodně stáli, já jsem na tom hodně pracoval, řekněme, že jsem loboval, kontaktovali jsme na různých úrovních další státy. Podařilo se nám získat i podporu sekretariátu Evropské unie, to znamená, měli jsme vlastně i tuto sílu, tuto sílu za námi. Ačkoliv proti nám nebyl protikandidát, protože se jednalo o výjimečnou situaci, tak jsme prostě získali výraznou podporu na tom hlasování v OSN. Myslím si, že patří opět velký dík všem, kteří se na tom podíleli.

A je to do určité míry symbolické, že my nahrazujeme Rusko, nahrazujeme agresora, abychom tam prosazovali hodnotovou politiku, která je jednoznačně v zájmu České republiky. Budeme se tam věnovat tradičním tématům, jako jsou svoboda médií, svoboda shromažďování či sdružování, případně podpora spolupráce s nevládními organizacemi. Já vím, že tady u SPD to téměř znamená sprosté slovo, ale myslím si, že každý, kdo se v životě ocitl v nějaké nepříjemné životní situaci, tak právě pomocnou ruku mu podaly neziskové organizace, takže já jsem za to velmi rád. Nejsou to prázdná slova, když se pomáhá opozici. Česká republika, Československo, my jsme zažili za posledních 100 let 50 let totality. Bez podpory ze zahraničí bychom se nedokázali zvednout a vrátit zpátky do Evropy a stát se členy Evropské unie a Severoatlantické aliance. Takže si toho važme a podporujme demokracii a hodnoty i jinde ve světě. Je to v našem vlastním českém zájmu. To budu opakovat tak dlouho, dokud budu moci.

Abychom dokázali sehrávat i aktivnější roli v hájení lidských práv, tak, řekněme, máme ještě ambicióznější krok, a to abychom se v příštím roce stali předsedou této Rady OSN pro lidská práva. Je to post velmi prestižní, je to post, který nám dovolí určovat a ovlivňovat agendu, která bude projednávána v této radě. Štěstí přeje připraveným, řekli jsme to dopředu, sháníme podporu.

Jak to dopadne, to samozřejmě v tuto chvíli nedokážu říci, ale myslím si, že by se něčeho dosáhlo, tak je potřeba ty zdravé ambice mít, a já tohle považuji za jednu ze zdravých ambicí a pracuji na tom, seč můžu.

No, a samozřejmě české předsednictví, to je to české předsednictví, na které se chystala vláda Andreje Babiše, když seškrtala všechny rozpočty, samozřejmě na Zahradu zbylo, takže Zahrada, ta je perfektně připravená na Úřadu vlády díky předchůdci panu poslanci Babišovi. Ale na to, abychom měli dost kolegů, kteří to odedřou, v uvozovkách, tak to už dneska nějak tak jako zvládáme, zvládáme to dobře naštěstí, ale za cenu velkého vypětí.

Převzali jsme tedy pomyslný štafetový kolík od Francouzů a zahájili jsme české předsednictví v Radě Evropské unie. To nás objektivně jako ministry i celá ministerstva v tuto chvíli poměrně hodně zaměstnává. My jsme jako vláda slíbili, že prohloubíme vztahy s Evropskou unií a že obnovíme vnímání České republiky jako spolehlivého a zodpovědného partnera, a to se jednoznačně daří, to jednoznačně zvládáme, takže já bych tedy očekával, že pan poslanec Babiš si to také ve své tabulce zanese, i když jeho vnímání zahraniční politiky je tedy opravdu daleko, daleko tomu, jak ho vnímá naše vláda, a o tom ještě pohovořím ke konci svého projevu.