Dámy a pánové, jsem zde proto, abych uvedl vládní návrh zákona o univerzitních nemocnicích a o změně některých zákonů, zkráceně zákon o univerzitních nemocnicích. Z vlastní zkušenosti ředitele mohu potvrdit, že naše fakultní nemocnice potřebují lepší a aktuálnější legislativní rámec než ten, ve kterém fungují doposud.

Fakultní nemocnice tvoří páteřní síť našich zdravotnických zařízení, ve kterých je pacientům poskytována špičková zdravotní péče na nejvyšší úrovni. Proto považuji za svoji povinnost pomoci jim vytvořit optimální podmínky pro co možná nejtransparentnější a nejefektivnější řízení. Dovolte, abych nejdřív na začátek promluvil o tom, v jakém právním rámci a o tom, v jaké právní úpravě v této chvíli fakultní nemocnice fungují. (Část poslanců odchází, v sále je vysoká hladina hluku.)

Fakultní nemocnice fungují jako státní příspěvkové organizace, přičemž tato právní úprava je dnes již všeobecně pojímána jako obecně nedostatečná, a to v otázkách jak řízení, tak hospodaření. Hospodaření státní příspěvkové organizace se řídí v zásadě stejnými pravidly jako je hospodaření organizační složky státu, což neodpovídá právní povaze a účelu státní příspěvkové organizace. Státní příspěvková organizace na rozdíl od organizační složky státu je právnickou osobou a zpravidla není zřizována za účelem výkonu veřejné správy, ale za účelem výkonu veřejných služeb. Dneska se nedostatky státní příspěvkové organizace v oblasti zdravotních služeb projevují nejvýrazněji v činnosti hospodaření fakultních nemocnic. Když to zkrátím, tak v podstatě státní příspěvková organizace jako taková může skvěle fungovat a funguje v oblasti například kultury, v oblasti řízení oblastních divadel nebo okresních knihoven, ale velmi obtížně funguje pro organizace, které mají obrat od 2,5 do 8 mld. korun a zaměstnávají tisíce zaměstnanců. V podstatě ten základní princip příspěvkové organizace je v tom, že např. máte-li divadlo, které má obrat 50 mil. korun, na tržbách ze vstupného dostane 10 mil., tak stát příspěvkem doplní těch 40 mil. Je tam v tom zákoně jedna jediná výjimka a ta se týká příjmu z veřejného zdravotního pojištění. Jinými slovy, nemocnice na tento příspěvek od státu v podstatě nemají nárok.

Upřímně řečeno, projevuje se to čas od času. Všichni tu situaci znáte, kdy jednou za dva, za tři roky přijde ministr zdravotnictví za ministrem financí a žádá dolití několika stovek milionů až miliard korun na to, aby ty nemocnice, které se dostanou do finančních problémů, mohly zase stále fungovat. Tato právní úprava, kterou předkládáme, by měla být jedním z řešení této situace. V této chvíli, když si rozeberu, jaké nedostatky jsou v současné právní úpravě fungování nemocnic, tak můžu říct, že je to jak v nakládání s majetkem, který v této chvíli v podstatě nemůže jakýmkoli způsobem využít ani např. pronajmout; když dám příklad, dnes typický, tak pronájem energetických služeb, což je dneska největší hit, který dokáže přinést nemocnici na úsporách až stovky milionů korun, není možný, protože hospodaření se státním majetkem je striktně omezeno osmi lety. Minimální efektivní doba pro fungování této záležitosti je dneska 10 až 12 let. V podstatě nemožné.

Dále úprava financování státní příspěvkové organizace vůbec neodpovídá současnému způsobu financování činnosti fakultní nemocnice. Dám jenom jeden malý příklad za všechny: Když si chce dneska fakultní nemocnice pořídit lineární urychlovač, což je záležitost na léčbu rakoviny, která stojí sto milionů korun - záleží na výrobci, ale asi levněji dneska sehnat neumí nikdo - tak musí těch sto milionů vzít a zaplatit je celkově, cash. 

Ona si třeba nemůže vzít ani leasing. Ona nemůže říct nějaké firmě - pronajměte nám to na deset let se splátkami po deseti miliónech, abychom se s tím vůbec byli schopni vyrovnat. Ona musí dneska vzít sto miliónů a musí je zaplatit cash. Prostě proto, že ten současný zákon neumožňuje státní příspěvkové organizaci si vůbec brát leasing.

Dále v této chvíli ta nemocnice ani nemá šanci, jak jinak se financovat, protože ve chvíli, kdy se dostane do minusu, nemá jakýkoli způsob, jak si pokrýt nějakou dobu výpadek finančních prostředků v případě, že přestanou platit zdravotní pojišťovny.

Já bych řekl, že těch nedostatků je opravdu celá řada, až po takové absurdity, jako že dnes fakultní nemocnice nemůže pacientovi půjčit zdravotnickou techniku. Když si vezmete nejnovější hit, který existuje v této oblasti, to je domácí umělá plicní ventilace, což je vlastně ventilátor, záležitost nikoliv levná, dneska ho fakultní nemocnice nemůže půjčit pacientovi domů prostě proto, že je to státní majetek a musí ho nejdřív nabídnout jiné státní instituci. Absurdní, leč reálné. Dneska když si fakultní nemocnice pořídí auta - náklaďák, sanitku, cokoli jiného, víte, že má ze zákona zakázáno je havarijně pojistit? Prostě proto, že zákon nedovoluje státní příspěvkové organizaci uzavřít havarijní pojistku. Když to auto někdo ukradne, má ta nemocnice smůlu.

Takovýchhle absurdit je v zákoně spousty. Já můžu dále jmenovat např. to, že dneska v podstatě ten zákon znemožňuje bádat. Ta nemocnice nemůže produkovat duševní vlastnictví. Já to dám zase na příkladu. V Motole se připravovala vakcína na rakovinu děložního čípku, později na rakovinu vaječníků, na rakovinu prostaty. Je to velmi sofistikovaná záležitost, kdy nemocnice v základním výzkumu vyvinula nějaký postup. V další fázi klinického hodnocení už na to samozřejmě nemocnice nemá peníze. Snažila se to prodat nebo vlastně předat té firmě, se kterou se to vyvíjelo. Ona nemůže. Prostě proto, že dneska musí opět nemocnice nabídnout majetek, nebo ne majetek, ale to duševní vlastnictví, jiné státní organizaci. Jinak to v podstatě nejde. Já bych takhle mohl pokračovat dále a dále, ale v podstatě co se týče financování, co se týče operování těch nemocnic na tom trhu, dneska ony plavou v takovém ochranném akváriu, ze kterého nemůžou ven, a to akvárium je stahuje čím dál tím víc ke dnu.

A dále už musím mluvit o systému řízení. Já jsem někdy obviňován, že tento zákon je něco jako lex Ludvík, že si to já dělám sám pro sebe jako ředitel nemocnice. Ale ono je to spíš lex anti Ludvík, protože upřímně řečeno, dneska ten zákon tak, jak je představen a jak je tady představován, daleko tvrději a zpřísňujícím způsobem nastavuje podmínky řízení těch nemocnic. Dneska je nemocnice řízena ředitelem, který je víceméně monokratickým orgánem, který teoreticky nemá žádné limity. On si teoreticky dneska může dělat, co chce, a v podstatě je nad ním jedna jediná hrozba, a to, že ho ministr zdravotnictví bez důvodu odvolá. Ale jinak v této chvíli - vyrobí ztrátu, teoreticky se jede dál. Vede tu nemocnici nějakým směrem, který třeba i odlákává pacienty - nemocnice jede dál a záleží na politické konstelaci, jestli je ten ředitel odvolán, nebo není. To v tomto případě už nebude možné. Ta nemocnice bude mít dva na sobě nezávislé orgány, které se budou vzájemně vyvažovat, a to bude ředitel a to bude správní rada, které se budou navzájem kontrolovat a budou vzájemně mezi sebou kooperovat. A nad nimi pořád bude ještě to zřizovatelské ministerstvo a nově ještě připojeno Ministerstvo financí z důvodu finančních otázek.

Já jsem někdy obviňován z toho, že tato záležitost, tak jak je dneska postaven ten zákon, povede k privatizaci majetku těch nemocnic. No nic není vzdálenějšího pravdě. Dneska je to v podstatě tak, že má-li nemocnice nepotřebný majetek, musí ho označit a následně ho předá Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ten s ním něco udělá, pravděpodobně ho nabídne jiné státní instituci. Že by z toho někdy ta nemocnice něco viděla, neexistuje.

Přečetl jsem si v seznamu, jaký problém bude s tou brněnskou záležitostí. Kdo znáte situaci v Brně, víte, že tam je dneska jedna stará letitá porodnice v centru Brna na Obilním trhu. A v rámci vládou schválených strategických investic se má stavět nová porodnice v Bohunicích, přičemž ta stará se má nějakým způsobem prodat. Já už jsem říkal i na Ministerstvu financí - tu nikdo neprodá. Tu prostě nikdo neprodá proto, že tato velmi cenná stavba ve velmi lukrativní části Brna bude nabízena jiné státní instituci a nějaká státní instituce si ji prostě určitě vezme. Já nechci radši jmenovat žádné instituce, je jich celá řada, kde musíte teď dělat nabídkovou povinnost, když se chcete nějakého majetku zbavit. Ale v podstatě dneska to takhle dopadne. Na druhou stranu, když budu mluvit z vlastní zkušenosti, motolská nemocnice v 90. letech jakýmisi různými převody získala tři mateřské školky v Praze. Jednu na Praze 13, jednu na Praze 8 a jednu tuším na Praze 10. Fakt staré objekty mateřských školek. Co s tím? Normální by bylo ty tři školky prodat, tržba by byla kolem 50 mil. korun a za to by se v Motole postavila nová jednotka intenzivní péče. Tímto způsobem by se s tím majetkem skvěle nakládalo. A vůbec když ještě slyším takové ty výtky na téma, kterak se zašantročí majetek univerzitních nemocnic, tak bych chtěl ještě zdůraznit jednu podstatnou věc. Ty nemocnice jsou zřízeny podobným zákonem, jako byly zřízeny veřejné vysoké školy. A jak správně dneska říkal pan rektor Zima na tiskové konferenci, nikdo to Karolinum neprodal. A úplně to samé, bude velký problém nebo skoro nemožnost se jakkoli zbavit majetku v případě univerzitních nemocnic, protože tam budou tři orgány, které to budou postupně řešit - ředitel, správní rada, zřizovatelská ministerstva jsou tam ještě zahrnuta. Takže já prostě musím docela omezit ty řeči, které tady znějí.

Obecně vzato, abych se přiblížil k nějakému závěru a otevřel možnost k diskusi, v podstatě se tímto zákonem žádá několik věcí. Za prvé opustit nevhodný a přežitý status státní příspěvkové organizace a přejít na nový model správy a hospodaření organizace, který odpovídá velikosti a úkolům dnešních fakultních nemocnic. Upřímně řečeno, přibližuje se hodně modelu, který funguje v Západní Evropě. Za druhé, a to je velmi důležité, zachovat páteřní síť nemocnic, které poskytují nejkvalitnější zdravotní péči ve všech potřebných oborech, a to nikoliv jen v těch lukrativních, jak je tomu u některých soukromých zařízení. V zákoně se tak řeší i problematická místa spolupráce mezi univerzitou a nemocnicí. Dále univerzitní nemocnice budou mít snadnější řízení a větší ekonomickou svobodu z pohledu zákonné regulace, ale zároveň budou pod dohledem rady, která bude vždy složena ze zástupců vlády, což je Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo financí, ze zástupců univerzit a ze zástupců zaměstnanců. Takto široké zastoupení řízení v dnešních fakultních nemocnicích ani omylem není. V podstatě statutární orgán bude nadále jmenován a odvoláván ministrem zdravotnictví. To je jako dneska. Ale budou tam nastaveny daleko přesnější podmínky, aby ten statutární orgán, který bude odpovídat celým svým majetkem, měl taky možnost nějakým způsobem tu nemocnici řídit, abychom vyloučili riziko morálního hazardu, které tam dneska je.

Důležitá věc, která tady musí zaznít. Tyto univerzitní nemocnice budou zřízeny a zrušeny zákonem. Dneska máme fakultní nemocnice řízeny jednou vyhláškou. V podstatě nemá zákonnou úpravu nebo pořádný zákonný rámec to, jakým způsobem tito giganti fungují. V této chvíli my zákonem zřídíme přesný počet fakultních nemocnic. Abych byl úplně přesný, týká se to Fakultní nemocnice Brno, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Fakultní nemocnice Olomouc, Fakultní nemocnice Ostrava, Fakultní nemocnice Plzeň, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Fakultní nemocnice v Motole a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. A dále bude zřízena Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha, která se má stát vojenskou univerzitní nemocnicí, ale přitom zůstane státní příspěvkovou organizací vzhledem k příspěvkům, které tam jdou z Ministerstva obrany.

Dámy a pánové, já bych na závěr toho svého expozé chtěl říci jednu věc. Je to novum. Je to pokus poprvé nějakým způsobem upravit hospodaření organizací, které mají obrat přes 50 mld. korun a zaměstnávají několik desítek tisíc lidí. Je to snaha je dostat do nějakého zákonného rámce a nějakým způsobem jim nastavit pravidla hospodaření. Chci zdůraznit, že nebudu v žádném případě žádat zkrácení jakýchkoli projednávacích lhůt. Myslím si, že tohle je typický návrh zákona, který potřebuje širokou diskusi, potřebuje být probrán. Budu velmi rád, když bude puštěn do druhého čtení právě proto, že si myslím, že tohle je návrh zákona, který nějakým způsobem musí být prodiskutován a musí mít co nejširší veřejnou shodu. Proto opravdu budu velmi rád, dámy a pánové, pokud tento návrh zákona pustíte do dalšího čtení.