Dámy a pánové, jsem zde proto, abych uvedl vládní návrh zákona o univerzitních nemocnicích a o změně některých zákonů, zkráceně zákon o univerzitních nemocnicích. Z vlastní zkušenosti ředitele mohu potvrdit, že naše fakultní nemocnice potřebují lepší a aktuálnější legislativní rámec než ten, ve kterém fungují doposud.

Fakultní nemocnice tvoří páteřní síť našich zdravotnických zařízení, ve kterých je pacientům poskytována špičková zdravotní péče na nejvyšší úrovni. Proto považuji za svoji povinnost pomoci jim vytvořit optimální podmínky pro co možná nejtransparentnější a nejefektivnější řízení. Dovolte, abych nejdřív na začátek promluvil o tom, v jakém právním rámci a o tom, v jaké právní úpravě v této chvíli fakultní nemocnice fungují. (Část poslanců odchází, v sále je vysoká hladina hluku.)

Fakultní nemocnice fungují jako státní příspěvkové organizace, přičemž tato právní úprava je dnes již všeobecně pojímána jako obecně nedostatečná, a to v otázkách jak řízení, tak hospodaření. Hospodaření státní příspěvkové organizace se řídí v zásadě stejnými pravidly jako je hospodaření organizační složky státu, což neodpovídá právní povaze a účelu státní příspěvkové organizace. Státní příspěvková organizace na rozdíl od organizační složky státu je právnickou osobou a zpravidla není zřizována za účelem výkonu veřejné správy, ale za účelem výkonu veřejných služeb. Dneska se nedostatky státní příspěvkové organizace v oblasti zdravotních služeb projevují nejvýrazněji v činnosti hospodaření fakultních nemocnic. Když to zkrátím, tak v podstatě státní příspěvková organizace jako taková může skvěle fungovat a funguje v oblasti například kultury, v oblasti řízení oblastních divadel nebo okresních knihoven, ale velmi obtížně funguje pro organizace, které mají obrat od 2,5 do 8 mld. korun a zaměstnávají tisíce zaměstnanců. V podstatě ten základní princip příspěvkové organizace je v tom, že např. máte-li divadlo, které má obrat 50 mil. korun, na tržbách ze vstupného dostane 10 mil., tak stát příspěvkem doplní těch 40 mil. Je tam v tom zákoně jedna jediná výjimka a ta se týká příjmu z veřejného zdravotního pojištění. Jinými slovy, nemocnice na tento příspěvek od státu v podstatě nemají nárok.

Upřímně řečeno, projevuje se to čas od času. Všichni tu situaci znáte, kdy jednou za dva, za tři roky přijde ministr zdravotnictví za ministrem financí a žádá dolití několika stovek milionů až miliard korun na to, aby ty nemocnice, které se dostanou do finančních problémů, mohly zase stále fungovat. Tato právní úprava, kterou předkládáme, by měla být jedním z řešení této situace. V této chvíli, když si rozeberu, jaké nedostatky jsou v současné právní úpravě fungování nemocnic, tak můžu říct, že je to jak v nakládání s majetkem, který v této chvíli v podstatě nemůže jakýmkoli způsobem využít ani např. pronajmout; když dám příklad, dnes typický, tak pronájem energetických služeb, což je dneska největší hit, který dokáže přinést nemocnici na úsporách až stovky milionů korun, není možný, protože hospodaření se státním majetkem je striktně omezeno osmi lety. Minimální efektivní doba pro fungování této záležitosti je dneska 10 až 12 let. V podstatě nemožné.

Dále úprava financování státní příspěvkové organizace vůbec neodpovídá současnému způsobu financování činnosti fakultní nemocnice. Dám jenom jeden malý příklad za všechny: Když si chce dneska fakultní nemocnice pořídit lineární urychlovač, což je záležitost na léčbu rakoviny, která stojí sto milionů korun - záleží na výrobci, ale asi levněji dneska sehnat neumí nikdo - tak musí těch sto milionů vzít a zaplatit je celkově, cash.