Děkuji vám, pane místopředsedo. Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, dovolte mi stručně uvést návrh tohoto zákona. 

Je to další ze série zákonů, kterými řešíme otázky související s koncem nouzového stavu. Jak jsme tady všichni pocítili při atmosféře, debatě o nouzovém stavu při minulém projednávání, není politická vůle napříč Poslaneckou sněmovnou prodlužovat nouzový stav za datum 30. 6., a proto musíme v některých zákonných úpravách přistoupit řekněme k poměrně rychlé kreativě, která umožní především té krajské úrovni v tomto případě, o kterém hovořím, zajišťovat ubytování nouzového typu tím způsobem, jakým tomu bylo doposavad.

Tedy ještě jednou a velmi stručně a jednou větou. Cílem návrhu zákona je zachování systému ubytování ukrajinských uprchlíků v prostorách zajišťovaných krajem či státem. Zajišťování ubytovacích kapacit stojí na krizových usneseních vlády, která samozřejmě je možné vydávat jenom v době nouzového stavu, a ta uložila hejtmanům a ministerstvům vyčlenit potřebné kapacity pro tzv. nouzové ubytování a dočasné nouzové přístřeší. Zároveň jim stanovila náhradu výdajů ve formě tzv. kompenzačního příspěvku za ubytovanou osobu a noc. Tento systém se zcela jednoznačně osvědčil. Díky němu Česká republika ubytovává uprchlíky, kteří potřebují asistenci státu v důstojných podmínkách. Proto navrhovaná právní úprava umožní krajům i po 30. červnu plynule navázat na dosavadní praxi, aniž by musely zásadně měnit postupy, které už jsou osvědčenými, tedy několik měsíců zvyklé. Zákon upravuje nouzové ubytování jako veřejnou službu poskytovanou konkrétním provozovatelem ubytovacího zařízení na základě zápisu do elektronické evidence. Zde budeme nadále využívat systém HUMPO. Veřejná služba pokrývá to, že ubytování není výkonem hospodářské činnosti, a nevztahují se tak na něj povinnosti plynoucí například ze zákona o zadávání veřejných zakázek. Kraje tak nebudou zatěžovány přebytečnou administrativou a budou moci ubytovací kapacity řešit i nadále flexibilně.