Ministr Rakušan: V žádném případě to neumožňuje stíhat svobodu projevu

Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dovolte mi možná trochu delším úvodním slovem okomentovat sérii návrhů, které jsou označovány souhrnně jako lex Ukrajina VII.

Chtěl bych poděkovat senátorkám a senátorům za velmi podrobnou diskusi z mnoha úhlů pohledu, kterou danému tisku věnovali při projednávání ve výborech. Dovolím si na řadu těch věcí, které na jednotlivých výborech padly, reagovat už teď ve svém úvodním slově.

Dovolte mi začít tím nejdůležitějším, co zákon nebo soubor návrhů pod označením lex Ukrajina VII přináší, a proč jej nutně potřebujeme.

1. Zákon obsahuje mechanismus prodloužení dočasné ochrany, to je první nejdůležitější cíl. Rada Unie rozhodla o prodloužení dočasné ochrany do konce března roku 2026. Návrh zákona tak reaguje na toto prodloužení a zajišťuje jeho provedení na národní úrovni. Prodlužování bude probíhat stejným způsobem jako loni, tedy nejdříve elektronicky s následným fyzickým vyznačením vízového štítku. Jenom jedna poznámka technická. Neměli jsme tady žádné časové prodlení ze strany předkladatele. Naopak ve chvíli, kdy na evropské úrovni byla dočasná ochrana potvrzena do konce března 2026, neprodleně byl tento návrh projednán a předložen Poslanecké sněmovně a jejím dalším orgánům k projednání.

2. Zákon umožní přechod na zvláštní dlouhodobý pobyt, to je druhý cíl. Ministerstvo vnitra navrhuje umožnit ekonomicky soběstačným přístup do běžného imigračního systému ČR. Za tímto účelem navrhujeme zavedení tzv. zvláštního dlouhodobého pobytu. Ten zvláštní dlouhodobý pobyt by byl na 5 let a jeho získání je podmíněno splněním celé řady i dost přísných podmínek, zejména pak ekonomickou soběstačností, ale samozřejmě beztrestností daného žadatele, jeho bezdlužností, prokázáním toho, že je skutečně ekonomicky soběstačným, že je nezávislý na podpůrném sociálním systému od českého státu.

Chtěl bych říci, že není ani záměrem navrhovatele, aby se v tomto případě jednalo o plošný nástroj řešení situace osob po dočasné ochraně. Naopak je to nástroj doplňkový, jak jsem zmínil, na základě daných podmínek je to i nástroj silně výběrový.

Dočasná ochrana, což se vracím k bodu číslo 1, je stále k dispozici, a to po dobu trvání rozhodnutí na úrovni EU. Jasně vycházíme z předpokladu, že by měla být i nadále hlavní pobytovou variantou pro osoby prchající před válkou.

Poslanecká sněmovna návrh zákona doplnila o další úpravy. Dovolte mi krátce pohovořit ke třem okruhům, o kterých byla ve výborech vedena největší a nejobsáhlejší diskuse.

Zaprvé návrh na vypuštění úpravy týkající se možnosti oddělených zápisů do škol pro děti s dočasnou ochranou. Nejedná se v tomto případě o gesčně příslušnou věc ministerstva vnitra, proto mi dovolte upřesnit, jak k danému návrhu došlo, koho se daný návrh týká.

Na výborech několikrát zaznělo, že návrh dopadne na úplně všechny děti cizince, budoucí prvňáky v ČR. Není tomu tak. Návrh je vkládán do lex Ukrajina, který je věcně vymezen jen na osoby s dočasnou ochranou, tedy ukrajinské uprchlíky.

Chtěl bych na začátek zdůraznit a říci, a sami to víte, protože podrobně sledujete jednotlivé návrhy, jejich genezi, jejich podporu a nepodporu, v tomto případě to nebyl oficiálně předkládaný návrh ze strany ministerstva vnitra nebo návrh s podporou všech koaličních klubů v Poslanecké sněmovně. Sami také víte, že já osobně jako ministr jsem se k tomuto návrhu při dotazu nevyslovil pozitivně, pro daný návrh jsem sám nehlasoval. Nicméně, nicméně bych chtěl říci, že v této chvíli ministerstvo školství má nástroje, jak zamezit či minimalizovat možnosti dvojích zápisů, a to s ohledem na to, že dvojí zápis je podle návrhu možnost a nikoliv povinnost. Vydává se školám doporučení, aby dvojí zápisy pokud možno nevyužívaly, případně problematické situace řešily jiným způsobem. Proto i když čestně přiznávám, že jsem nebyl tím, kdo by daný návrh v Poslanecké sněmovně podporoval, nemyslím si, že by to mělo být důvodem k tomu, aby lex Ukrajina už jenom pro ty dva hlavní účely nebyl v Senátu schválen.

Po dohodě s ministrem Bekem a očekávanému omezovanému využití tohoto návrhu v praxi proto upřednostňuji schválení celého lex Ukrajina, jako celku, a to především z toho důvodu, že reálně hrozí, že statisíce osob v této chvíli žijí v ČR v nejistotě ohledně dalšího pokračování pobytu na základě instrumentu dočasné ochrany. Další prodlužování tohoto stavu nebude komplikovat život jen samotným uprchlíkům v ČR, ale výrazným způsobem i úřadům, ale budiž, ale také zaměstnavatelům, protože zaměstnavatelé samozřejmě čekají na to, že lidé, kteří jsou zaměstnanci jejich firem, mají vyřízen řádně a legálně pobytový statut na území ČR.

Druhým bodem, ke kterému bych se rád vyjádřil, je nabývání státního občanství občany Ruské federace. Nebyl jsem si ve všech případech jist, zda je správně pochopena podstata tohoto návrhu. Nejedná se totiž o změnu pobytových režimů, a to bych chtěl zdůraznit.

Tak jak je v současné době zná náš právní řád. Neměníme, ještě jednou opakuji, neměníme žádné podmínky pro získání dlouhodobého ani trvalého pobytu, neměníme ani žádná práva a povinnosti, které jsou s těmito pobytovými statusy spojeny.

Návrh z ČR nikoho nevyhání. Často jsem řekl, často jsem slyšel a často jsem na to reagoval, že se snažíme dostat určitou část ruské komunity žijící na území naší země z naší země pryč. Není tomu tak. Pokud daný člověk nepředstavuje na území našeho státu nějaké bezpečnostní riziko, které samozřejmě musí být doloženo, podloženo, dokumentováno a patřičnými úřady šetřeno, pro nikoho to neznamená, že musí naše území opustit. Týká se státního občanství, to znamená vymanění se z imigračních předpisů pro cizince, a naopak plné vkročení do státo-občanského svazku. Velmi lidově řečeno, daná osoba už od té chvíli není cizinec, ale je našinec, se všemi právy a povinnostmi, které ze státního občanství vyplývají.

Chtěl bych zdůraznit, a to jako ministr vnitra udělat musím, že nabytí státního občanství znamená, že daný člověk může působit v bezpečnostních sborech ČR, znamená to také, že daná osoba podléhá případné dvojí mobilizaci, a to jak mobilizaci české, tak mobilizaci ruské. To je faktický stav při dvojím občanství. Dvojí občanství určitě může být, já netvrdím, že ve většinových případech, ale může být využíváno k zastírání činnosti, které by mohly narušit bezpečnost státu, přičemž stát musí ke svým občanům, bez ohledu na to, jestli mají jedno či vícero občanství, přistupovat vždy stejně. Návrh má omezit potenciální vliv cizích mocností na českou politiku a bezpečnost. Je potřeba si skutečně uvědomit, že státní občanství není samozřejmostí, není to nějaký prvek v systému azylového práva. Státní občanství dává danému člověku plná práva jako občanu ČR. Pokud já jako ministr vnitra jsem zodpovědný v určitém časovém úseku za bezpečnost ČR, přece se nejedná jenom o početní stavy policie, hasičů. Jedná se i o vnímání širších souvislostí, které v té chvíli mohou potenciálně představovat hrozbu pro vnitřní bezpečnost naší země. Je dobré takovým rizikům předcházet. Myslím si, že zodpovědný politik by měl umět reagovat i v těch situacích, kdy ví, že to rozhodnutí není jednoduché, že na to rozhodnutí se můžeme dívat z mnoha úhlů pohledu. Mnoho argumentů, které na výborech zaznívaly, určitě má svoji sílu a relevanci. Já to v žádném případě nepopírám. Finálně se ovšem domnívám, že v této době, nejednoduché době, době mnohých bezpečnostních výzev pro naši zemi, v době opravdu silného hybridního působení na vnitřní ekosystém naší země, máme přijímat instrumenty, které nám umožní se účinně bránit.

Je potřeba také říci, že návrh je dočasným a mimořádným opatřením v mimořádné době, stejně jako je tomu v případě Ukrajinců, kteří mají v souvislosti s válečným konfliktem oproti jiným cizincům taktéž v mnoha ohledech jiné podmínky. Ukrajinci na našem území rozhodně nemají podmínky srovnatelné s občany ČR, s těmi, kdo mají občanství naší země.

Pro zisk státního občanství je nutné zde pobývat na základě trvalého pobytu. Trvalý pobyt dává lidem s ruským občanstvím mnoho možností. Jedná se o nejvyšší možný pobytový status pro cizince, který se od občanství liší v několika málo aspektech. Jeho zrušení je možné z důvodů, které přesně definuje zákon. Jde o závažné věci, například odsouzení soudem, uložení trestu vyhoštění nebo opakované a závažné porušování veřejného pořádku a bezpečnosti. Ač některým věcným argumentům, jak už jsem jednou řekl, skutečně rozumím, v debatě rovněž často a široce zaznívaly i zástupné argumenty nebo byly akcentovány velmi individuální životní situace.

Pár čísel. Rusů s trvalým pobytem zde pobývá 25 tisíc, nikoli pouhé jednotky. Dalších více než 13 tisíc ruských občanů je v ČR na základě jiného typu pobytu. ČR, o tom není žádného sporu, dlouhodobě podporuje ruskou občanskou společnost. Pomáhá těm, které režim Putina pronásleduje, poskytuje jim útočiště. Vytvořili jsme i speciální program. Ten program se jmenuje Občanská společnost. Díky němu už po 24. 2. 2022, začátku válečného konfliktu, mohou pronásledovaní Rusové získat pobytové oprávnění v ČR. Reagovali jsme jako jeden z prvních států, abychom vytvořili podmínky pro pronásledované Rusy, aby mohli v ČR najít své bezpečí. Co je zásadní? Návrh počítá s výjimkami. Povinnost vzdát se ruského občanství nebude platit pro osoby pod ochranou ČR formou azylu a také pro osoby, jejichž pobyt je zde v zájmu ČR. Výjimky se vztahují na osoby s azylem nebo na ty, pro které byly splněny podmínky pozbytí občanství, splnění této podmínky znamenalo vážné riziko perzekuce. Například odpůrci ruského režimu, kteří by museli žádat o ukončení občanství, jsou chráněni. Takové osoby mohou žádat o české občanství bez nutnosti pozbytí toho ruského.

Často se objevovaly informace o tom, že se jedná o přílepek. Je to specifické usnesení, které souvisí s konfliktem. Bylo vloženo jako dočasné opatření přímo do lex Ukrajina, ne do standardního zákona o státním občanství. Takto funguje i celá řada jiných multioborových opatření, která jsou ve sběrném zákonu pod souhrnným názvem lex Ukrajina. Všechna řízení o udělení státního občanství se v první fázi pouze přerušují, a to do samotného konce konfliktu. Se vzdáním se ruského občanství se v praxi setkáváme běžně, nepotvrzují se tak argumenty, že je to podmínka nesplnitelná. Těch případů vzdání se ruského občanství bychom opravdu dohledali i za poslední dobu celou řadu, protože je potřeba říci, že i někteří ruští občané takto postupují zcela vědomě a úmyslně. Je to možné a proveditelné.

Poslední věc, kterou bych k tomu dodal, státní občanství je přece rozhodnutím každého jednotlivého státu, jakým způsobem a komu státní občanství uděluje. Často se tady setkáváme s tím, že se poukazuje na nějaké zahraniční praxe atd. Podívejme se, prosím, na situaci v Pobaltí, která má bezprostřední zkušenosti s ruským vlivem. Podívejme se třeba i na sousední Slovensko. Sousední Slovensko dvojí občanství neumožňuje. Umožňuje ho s jednou výjimkou, a to českým občanům, od rozpadu federace. Samozřejmě volba toho, zda umožníme nebo neumožníme někomu dvojí občanství, komu udělíme státní občanství, jako maximum možného, ten člověk se stává opravdu občanem ČR se všemi právy a povinnostmi, záleží na nás. Je to naše autonomní rozhodnutí, které má vycházet z nějakého popisu situace, z okolností, ve kterých se pohybujeme, ve kterých v současné době žijeme.

A poslední věc, ke které bych se chtěl vyjádřit podrobněji, je nová skutková podstata trestného činu „neoprávněná činnost pro cizí moc“. Chtěl bych především říci, že se jedná o úpravu, která v rámci přípravy novelizace trestního zákoníku prošla řádným legislativním procesem včetně Legislativní rady vlády a její komise pro trestní právo. Na přípravě se podílely ne, jak jsem často slyšel, zpravodajské služby, které nám pokoutně něco podsouvají do Poslanecké sněmovny a Senátu. Na přípravě se podíleli experti několika ministerstev, ministerstva vnitra, spravedlnosti, ale i přední odborníci na trestní právo. Legislativně-technická konstrukce této skutkové podstaty odpovídá konstrukci jiných skutkových podstat. Srovnejte například s textací trestného činu „sabotáž“. Textace v žádném případě neumožňuje stíhat svobodu projevu. Podmínky trestnosti jsou vymezeny dostatečně určitě.

Co naopak ale trestat chceme, to je úmyslné ohrožení nebo poškození naší bezpečnosti, našeho ústavního řízení, což zahrnuje i činnosti, které nemusí zahrnovat předávání utajovaných informací. A já dojdu k několika konkrétním příkladům. Ale předávání takových informací má výrazný potenciál ohrozit bezpečnost našeho státu. Například sběr neutajovaných informací o důležitých oblastech, jako je infrastruktura, jako je kritická infrastruktura. Vědomou spolupráci s cizí mocí ke škodě ČR, a to i v případě, kdy tato spolupráce nevede přímo k porušení jiných zákonů. Například porušení povinnosti mlčenlivosti v případě utajovaných informací.

Novela zákona jasně definuje podmínky trestní odpovědnosti. Klíčovým aspektem je úmysl ohrozit či poškodit státní zájmy a vědomá, vědomá spolupráce s cizí mocí ke škodě ČR, což zajišťuje ochranu před svévolným postihováním a dodržení rámce právního státu. Všechny tyto aspekty, které jsem zmínil, musí být splněny současně. S ohledem na bezpečnostní situaci v ČR a identifikované hybridní útoky je tento návrh přijmout co nejdříve, aby mohly být trestně stíhány osoby, u kterých to podle současné úpravy není možné. Po začátku ruské války na Ukrajině se skutečně změnila mezinárodní bezpečnostní situace, klima. Změnily se samozřejmě i metody, kterými Rusko vede hybridní válku proti nám i ostatním evropským státům. To už nejsou dávno jenom kybernetické útoky na klíčové instituce, s kterými se mimochodem setkáváme ne na měsíční bázi, ale na týdenní bázi. V mnoha případech na každodenní bázi. To je prostě realita světa, v kterém v současné době žijeme. Ale jsou to rozsáhlé vlivové operace, vlivové působení. A bohužel také pokusy o útoky ve fyzickém světě. A s tím máme i jako ČR bezprostřední zkušenost. Viděli jsme pokus o žhářský útok v dopravním podniku v Praze. Viděli jsme velmi podobné akce s větší škodou v Německu, Polsku, dalších zemích, které mají zkušenost s útoky na nákupní centra, dopravní infrastrukturu a další objekty.

A v takové situaci je podle mého názoru doslova povinností ministra vnitra, ministerstva vnitra a celého státního aparátu reagovat a pracovat na tom, abychom především ruským hybridním útokům dokázali bránit, abychom měli účinný způsob a metodu prevence dříve, než budou způsobeny škody na zdraví, na majetku nebo nedejbože na lidských životech, jak se tomu například stalo při útocích na muniční sklady ve Vrběticích.

Dovolte mi uvést aspoň dva konkrétní příklady. A mohl bych jich jistě jmenovat i více, které osvětlí, proč tento nový trestný čin potřebujeme. V Praze byla identifikována skupina osob, která systematicky pořizovala dokumentaci strategických veřejných míst včetně metra, obchodních domů, vánočních trhů. Tato skupina také sledovala a fotografovala významné veřejné osoby, a to politiky, novináře a jejich rodiny včetně dětí. Přestože existovaly prokazatelné informace o tom, že tyto aktivity jsou součástí přípravy útoku, policie proti těmto osobám nemohla na základě stávající legislativy zasáhnout. Pachatelé i přes toto závažné podezření beztrestně opustili území ČR, jako tomu bylo i v případě asi několika desítek podobných situací v minulosti.

Další příklad. Na českém ministerstvu zahraničí pracoval dlouholetý zaměstnanec odpovědný za přijímání a odesílání diplomatických informací. Tento pracovník byl podezřelý z toho, že vynášel informace ruské zpravodajské službě už od 90. let. Dotyčný zaměstnanec byl nakonec propuštěn. A ani to nebylo jednoduché. A odešel do důchodu bez jakéhokoli trestu a možnosti, aby byl řešen Policií ČR a orgány činnými v trestním řízení, přestože jeho činnost jednoznačně ohrozila bezpečnost ČR.

Jak by v těchto dvou případech nový trestný čin situaci změnil? Skutková podstata trestného činu, díky novele by bylo možné případ, který jsem zmínil ohledně fotografování a shromažďování informací, chápat jako neoprávněnou činnost pro cizí moc. Zákon by pokryl systematické shromažďování takovéhoto typu informací, pokud by bylo prokázáno, že vede v případě nějakého typu útoku na ČR nebo špionážní činnost. Členové takové skupiny by byli trestně odpovědní a samozřejmě by potom bylo klíčovým úkolem orgánů prokázat úmysl využít tyto informace k poškození bezpečnosti ČR. Zákon by umožnil, a to je důležité, to je to slovo, prevence, zasáhnout už v přípravné fázi, čímž by se předešlo realizaci potenciálního útoku třeba i ve fyzickém prostoru a ohrožení života občanů.

V případě pracovníka ministerstva zahraničních věcí, tak ten zaměstnanec by jistě čelil vyšetřování, trestnímu řízení za aktivity vynášející informace ruské zpravodajské službě. Jeho čin by byl jednoznačně definován jako trestný čin a s velkou mírou pravděpodobnosti řešen soudem. A to tady stále zdůrazňuji, řešen soudem. Žijeme v právním rámci, který respektuje presumpci neviny, kterou člověk v případě podezření z trestného činu, obvinění, obžaloby musí prokázat před soudem. A tak by tady tomu bylo samozřejmě i v případě takovýchto činů. Transparentnost i spravedlnost není tímto zákonem žádným způsobem narušena.

A na závěr ještě doplním, že i na tomto pozměňovacím návrhu byla v Poslanecké sněmovně shoda všech koaličních stran. A šlo o koaličně schválený návrh. A kdybych prozradil i to, co říci smím, tak s ideovým záměrem jsem dokonce původně nepřišel ani já. Byli to jiní členové a členky naší vlády. A my jsme hledali možnosti, jakým způsobem v této chvíli bezpečnost, i tu vnitřní, nejen tu vnější, ČR více chránit, než můžeme nyní.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, ještě jednou děkuji všem, kteří se podrobně zabývali návrhem tohoto zákona jako celku i jeho jednotlivými aspekty. Věřím, že jsem odpověděl na nejzásadnější připomínky a podněty, které ve výborech padaly. A samozřejmě budu sledovat podrobně i rozpravu, kterou povedete na plénu Senátu. Dovolte mi upozornit, že se jedná o návrh důležitý pro jistotu ukrajinských uprchlíků, úřadů, zaměstnavatelů a samozřejmě i bezpečnostním složkám naší země pomůže udržet ČR mezi nejbezpečnějšími zeměmi Evropy a pomůže nám čelit i novým typům hrozeb, které v současné době zažíváme v podstatě na denní bázi.

Zejména u bodu týkajícího se nové skutkové podstaty, která míří v těchto časech zejména na spolupráci s Ruskou federací a bodu k zamezení dvojího státního občanství u občanů Ruské federace, je tento návrh důležitým krokem k posílení odolnosti české politické scény vůči ruským vlivovým operacím, prováděným na našem území. Budu velmi vděčný za to, když zvážíte i přes dílčí výhrady schválení tohoto návrhu zákona v té verzi a podobě, v kterém vám ho postoupila Poslanecká sněmovna.

Děkuji za pozornost.