„Jsem rád, že se nám konečně podařilo v této věci udělat velký krok vpřed. Česká republika je jednou z posledních zemí Evropské unie, kde dětský ombudsman chybí [1]. Právní ochranu dětí je třeba posílit, v praxi stále nastávají situace, kdy v některých případech zastání práv dětí vázne,” říká ministr pro legislativu Michal Šalomoun.

„Napravujeme tak nedostatky, které vůči dětem a respektu i dodržování jejich práv jako ČR máme. Navazujeme tím také na dobrou praxi v zemích kolem nás, kde už dětský ombudsman funguje dávno. Rád bych ocenil věcnost a otevřený přístup členů pracovní skupiny [2] v debatě během tvorby textu novely. Díky tomu jsme prodiskutovali důležité otázky týkající se pravomocí a kompetencí budoucího ochránce práv dětí, jak by měl být vybírán nebo kdo by se jím mohl stát. Všechny tyto otázky jsme pak rovněž důkladně projednali během vypořádání připomínek a na Legislativní radě vlády, která se novelou zabývala na konci února,“ dodává Šalomoun.

Novela zákona o veřejném ochránci práv ustavuje postavení a nezávislost budoucího dětského ombudsmana a také rozsah jeho pravomocí. Navrhuje model dvou samostatně působících ombudsmanů – dětského a stávajícího veřejného ochránce práv, a to v rámci stávající Kanceláře veřejného ochránce práv. V novele je dále řešen způsob výběru vhodného kandidáta na dětského ochránce práv. Mohla by se jím stát osoba starší 35 let s právnickým vzděláním, která se v průběhu předchozích 10 let nejméně 5 let věnovala ochraně či prosazování práv dětí. Novela umožňuje ucházet se o funkci ochránce práv dětí také soudcům a soudkyním, zejména těm, kteří projednávají opatrovnické spory.

Novela zákona přináší dětskému ochránci práv zcela novou kompetenci, která by mu ve striktně vymezených případech umožňovala vstupovat v pozici vedlejšího účastníka do některých řízení týkajících se ochrany práv dětí.

„Jako advokát mám s tímto osobní zkušenosti a tuto věc vnímám jako novátorskou, ale velice potřebnou. Vzpomeňme třeba na případ 11měsíčního chlapce, kterého po porodu opustila matka a řadu měsíců si jej mezi sebou předávaly nemocnice různě po České republice a OSPOD byl dlouhodobě nečinný. A přitom mohl chlapec dávno najít domov v pěstounské rodině. Tyto případy odhaduji počtem na nižší jednotky desítek za rok a to jsou přesně ty, kterým chceme naší novelou předejít,“ upřesňuje ministr Šalomoun.