Ministr Stanjura: Investice do obrany nepodkopávají růst ekonomiky

Děkuji za slovo. Jakub Michálek tu debatu velmi rozšířil. To nekritizuju. Ale kdybych měl podrobně zareagovat na vystoupení jak paní předsedkyně Schillerové a pana předsedy Michálka, tak bych mluvil do jedenácti a vůbec bychom se nedostali k další interpelaci, ale zkusím odpovědět poměrně podrobně a vezmu to po řadě podle toho, jak kolegové vystupovali.

Musím říct, že mě zaujala statistika, kterou vymyslelo hnutí ANO: od investic odečteme investice do obrany. Takovou statistiku jsem nikde v mezinárodním srovnání neviděl. Je to tedy výmysl hnutí ANO. A docela si umím představit, jak to vzniklo. Musíme najít něco, co přebije, že ty investice rostou, abychom té vládě nemuseli přiznat, že v téhle oblasti je aktivní a úspěšná. Bez obrany, bez bezpečnosti není žádná prosperita. To je přece základní pravidlo. Doufám, že ho nikdo nezpochybňuje. To znamená, základem stávající a budoucí prosperity je, abychom byli svobodná, samostatná, nezávislá země, a to bez investic do obrany, ať už vnější, nebo vnitřní, neuděláme. Kdo to nechápe a nechce to podporovat, snižuje obranyschopnost České republiky, ať už vědomě, nebo nevědomě.

Teď můžeme reagovat i na události posledních dnů a inauguraci a první kroky nového amerického prezidenta. Je fakt zajímavé, že ti, kteří to nejvíc vítají, zejména z řad opozice, slyší jenom něco. Říkám: ti, kteří to nejhlasitěji vítají. Neříkám, že to mnozí vládní politici taky nevítají. A pak hned řeknu dvě výborné zprávy z prvních kroků Donalda Trumpa pro evropskou a tím pádem i pro českou ekonomiku. Tady jsou zpochybňována dvě procenta výdajů na obranu: to není prorůstové, bla, bla, bla, bla, pořád dokola. A současně říkám, to je skvělé, přišel Trump, který říká, kolik procent mají dávat členské státy NATO na obranu. Dvě? Ne. Pět. Pět! Tak já tomu vlastně nerozumím.

Současně tomu tleskám, ale v domácí politice dělám úplně něco jiného, v té rétorice, (nesrozumitelné). Vždyť to jsou zbytečné výdaje. A ty F-pětatřicítky... Přece Američanům to nedáme. Skvěle, Donalde Trumpe. Skvěle, Donalde. Ale Donald Trump je prezident Spojených států amerických. Vy, kteří dlouhodobě zpochybňujete nákup skvělých zbraňových systémů, které mimochodem kupuje naprostá většina členských států NATO, a nejenom členských států NATO. Tak si v tom udělejte pořádek. Buď jste pro, nebo proti. Nemůžete být současně pro i proti. No, můžete. A vy to i děláte. Ale je to poměrně divné. A pak ta debata... Já nevím, které argumenty mám použít, když jste současně pro i proti.

Samozřejmě v každém případě, i v oblasti výdajů na obranu, v pořízení jakéhokoliv sofistikovaného zbrojního systému najdete argumenty pro a proti. Nikdy to není černobílá debata. Takže podle mě jediné správné je posuzovat investice jako celek. A navíc, investice do obrany je ta nejvíc klíčová, protože bez toho opravdu prosperita nebude.

A když se podíváme na ty investice, tak vláda má dobré výsledky. A já chci zejména mluvit o českých investicích. Mně v té jedné veřejné debatě chybí jeden údaj, a je to i naše chyba, abyste slyšeli, je to chyba i naší vlády, že když my mluvíme o investicích, tak mluvíme pouze o investicích státního rozpočtu. Já nechám spočítat, nemám to, ještě uvidíme, jak to vyjde, vlastně investice aspoň na úrovni centrální vlády. Protože například v oblasti dopravní infrastruktury to nejsou pouze (peníze), které investuje SFDI, peníze, které jdou ze státního rozpočtu. Přece tam jsou vlastní zdroje. To samé platí o Státním fondu životního prostředí. A zejména to platí o Modernizačním fondu. Myslím, že by bylo korektní to zpětně i spočítat, třeba udělat i čáru, kdy vznikl Modfond, kdy nevznikl. (Nesrozumitelné). A posuzovat, a teď říkáme na úrovni centrální vlády - protože nemá cenu k tomu připočítávat investiční aktivitu krajů a obcí, to je jiná debata - abychom si řekli, jak na tom jsme.

Ale když budu používat a držet se stávajících zvyklostí, a to jsou výdaje ze státního rozpočtu, máte to v každé dokumentaci k státnímu rozpočtu za kterékoliv vlády - za minulé, předminulé, za naší vlády. Kdo si čte sešit B, tak tam má většinou časovou řadu, většinou sedm až osm let, a může posoudit výši investic. V roce 2024 rekordní investice z národních zdrojů, které zůstanou rekordními investicemi pouze rok, protože rok 2025 je překoná.

Pamatuji si na debatu o návrhu státního rozpočtu na 2024, kdy jsme byli kritizováni, že v návrhu státního rozpočtu bylo zhruba 185, 186 miliard, a skutečnost z roku 2022 byla 210. Už jsem neslyšel v komentářích k výsledku státního rozpočtu, že tam se povedlo tento rozpočtovaný údaj zvednout zhruba o 36 miliard korun, to znamená, ty investice byly přes 210, 211 korun, to uvidíme ve státním závěrečném účtu, abyste mě prosím nechytali za slovo, možná to není úplně na miliardu přesně.

Takže to je první věc, jak může centrální vláda, ale i státní fondy... A znáte můj dlouhodobý názor. Kdybych na to měl tu politickou sílu, tak všechny fondy zruším, protože důvod, proč kdysi vznikaly, je dávno překonaný. Ale nezískal jsem na to politickou podporu ani v koalici, ani v Poslanecké sněmovně, to přiznávám. Ale myslím si, že by to bylo mnohem lepší. Protože ten důvod, když si vzpomenete, historicky (nesrozumitelné), ptal jsem se služebně starších kolegů, byl ten, že v těch fondech se nepřeváděly peníze z roku na rok, a vlastně jedná se za tím dvanáctým (?), ty peníze se vracely do státního rozpočtu. Což u investičních akcí, které se dělají dvě tři stavební sezony, bylo mimořádně nepraktické. Ale to bylo dávno v rámci rozpočtových pravidel překonáno.

Takže ano, investujeme dobře, investujeme hodně, přestože snižujeme deficity státních financí a státního rozpočtu.

Nejjednodušší, jak snížit deficit státního rozpočtu, je snížit nebo nezvyšovat investice. To vidíte hned. Ale ze střednědobého a dlouhodobého pohledu je to chybný krok. A my jsme si tu cestu nevybrali - velmi správně - ani do října roku 2024. Když mluvil Jakub Michálek, tak jsem měl pocit, že byl v opozici celé čtyři roky. Myslím, že v říjnu 2024 se rozhodli odejít z vlády. Tak klidně můžeme to období vlády rozdělit: s Piráty a bez Pirátů. Já myslím, že můžeme. Ale z toho vystoupení jsem měl pocit, omlouvám se, pane předsedo, že jste v té opozici celé tři roky od voleb.

Důležitým problémem je dostupné bydlení. Tak jaká je pravda? Bez ODS by to legislativně dostupné bydlení nebylo v legislativě. My jsme to v koalici prosadili navzdory MMR. Nerad vytahuji věci z koaličních jednání, ale když se říká, tak navzdory MMR jsme prosadili legislativní řešení dostupného bydlení, protože nebylo ukotveno. A bez našeho tlaku a našich návrhů by to tam nebylo dodnes. To je fakt. Můžete se usmívat, pane předsedo. Můžu vám ukázat i zápisy z těch jednání, které samozřejmě mám. A můžu vám ukázat i - já bych řekl - velmi negativní reakce ze strany MMR, že takto tedy ne, to tedy dělat nebudeme.

A teď prosím můžeme debatovat o kterémkoliv zákoně, jenom ho popisujme správně. Zákon o podpoře bydlení nemá s výstavbou bydlení ale společného vůbec nic, vůbec nic. Bavme se, co v tom zákoně je, kdo má ty poradenské služby čerpat, jaké mají být kauce, kdo je má platit? Ale tak podle toho zákona se nepostaví jediný byt, jediný dům, tak nemaťte veřejnost, že díky zákonu, který tady, ano, je dlouho, my jsme pro něj nehlasovali na vládě, to není žádná překvapivá informace, protože jaký je rozdíl? My hledáme nástroje k stavění. Tam jste vám moc nepomohli. A vy chcete přerozdělovat byty, které nejsou. To je prostě podstatný rozdíl.

Ten zákon se možná projedná, možná ne, ale není klíčový, ten zákon není o stavbě nových domů a nových bytů, prostě není a můžete stokrát říkat, že díky tomuto zákonu se postaví. Není tam nic, co by přispělo k výstavbě. Já nezpochybňuju, že tam jsou dobré věci, to fakt nezpochybňuju, jsou tam věci, kteří mnozí z nás v samosprávě dělali, aniž by ten zákon potřebovali, protože samospráva se může rozhodnout a může to řešit na svém území, tak prosím, nemaťte pojmy, můžeme se o tom zákonu bavit, ale s výstavbou, podporou stavebnictví a pozitivní dopady investičních akcí do ekonomické situace a sekundárně i do veřejných rozpočtů ten zákon nemá společného vůbec nic.

Když se bavíme o tom, jak pomoci růstu ekonomiky. My jsme předložili flexi novelu. Zeptejte se každého zaměstnavatele, jestli ho vítá, nebo ne. Opozice, a je to její politické právo, jo, je to legitimní, je proti. Nebo znáte některé? Všichni jezdíme a mluvíme s podnikateli, zaměstnavateli. Znáte někoho, kdo říká, že máme skvělý zákoník práce, že je výborně flexibilní? Teď se musím dívat sem, ne tam, omlouvám se, tady se musím dívat, znáte někoho takového? Já ne, možná se pletu, rád si s takovým podnikatelem nebo zaměstnavatelem promluvím, a že opravdu nechce nic v rámci s flexibilněním pracovního trhu. To je cesta za prvé k vyšším mzdám a za druhé k vyššímu výkonu ekonomiky, a tím pádem k vyšším daňovým příjmům do všech veřejných rozpočtů, protože máme sdílené daně. Už ho projednáváme, tak věřím, že na potřebných změnách pro zaměstnavatele (nesrozumitelné), asi ne na všech, ale na mnohých bychom se shodnout mohli. Ale pokud někdo šmahem tento zákon odmítá, tak říká máme skvělý flexibilní zákoník práce, všichni zaměstnavatelé, mnozí zaměstnavatelé, podnikatelé si ho pochvalují, vláda tady vymyslí něco, po čem nikdo, nikdo nevolá.

Já vím, že to není úplně populární, ale když se podíváme... A takhle ještě. To, co říkal Jakub Michálek, co se týče toho hodnocení zvenku, já vůbec ho neberu na lehkou váhu, myslím, že ten odstup od té země je mnohdy užitečný, on to dělá i Mezinárodní měnový fond, nejenom tyhlety instituce, a je dobré si ty zprávy číst, poučit se z nich, možná můžeme s něčím polemizovat, možná s něčím můžeme nesouhlasit, ale velmi často jsou tam dobré podněty a já souhlasím, že bychom se nad těmi problémy měli zamyslet. Mluvím o tom, že zrovna v tento měsíc publikovala Moody’s ratingové hodnocení zemí střední a východní Evropy. Jak je na tom Česká republika v tomto žebříčku? Na 1. místě. Ne těsně cílová fotografie se rozhodne kdo tu soutěž vyhrál. Hned za námi o dva stupně níž, ne o jeden, o dva je Polsko, já se pak ještě Polsku budu věnovat, protože celý život žiju na česko-polské hranici a máme se v čem inspirovat od našich polských kolegů.

Další země jsou o tři stupně ratingu horší. Já když, jestli vás to zajímá, klidně vám to odcituju. "A tak velmi často zmiňováno zejména hnutím ANO - Maďarsko je o šest investičních stupňů níže než Česká republika. Můžeme si, že je nějaký žebříček, vždyť je to jedno, není to jedno. Na základě toho trhy, ne žádný polemik, stanovují cenu dluhopisů, které všechny vlády evropské emitují, protože žádná z nich nehospodaří dlouhodobě s přebytky. Neříkám, že krátkodobě se to v některé zemi nepovede, ale dlouhodobě a známe ty žebříčky o celkovém zadlužení těch zemí vůči HDP, tak o ty tři stupně jsou níž Chorvatsko, Slovensko, Slovinsko, o čtyři stupně Bulharsko, a o těch pět stupňů, omlouvám se, o pět stupňů Maďarsko, nechtěl jsem jim ublížit, Rumunsko o šest. Ano, Polsko, náš severní soused bude pravděpodobně v příštích letech nejrychleji rostoucí zemí Evropské unie. Myslím si, že ty, není to jediný podklad, který to prognózuje i jiné instituce, bezesporu, ale za to platí a je to věc vnitřní polské politiky, to já nechci nějak komentovat, vysokými deficity státního rozpočtu kolem 5 % HDP.

Mimochodem, Polsko je mezi těmi osmi zeměmi osm z 27, se kterými Evropská komise řeší nadměrné schodky. A jsem rád, že poprvé komise přistoupila k tomu, že řeší i velké země. Francie, Itálie, všechny tři ostatní země V4, to znamená Slovensko, Maďarsko, Polsko, k tomu Malta a Belgie, a v Rumunsku to pokračuje, celkem osm zemí. A s námi ne, nejsme šampioni, bohužel, ale nejsme na tom zdaleka tak špatně, jako bych tu naši zemi hodnotil z vystoupení z řad opozice a je to velmi důležité. Velmi často na všech úrovních vyjednáváme příchod zahraničních investorů, které potřebujeme, zejména s tou vyšší přidanou hodnotou nebo s vysokou.

První klíčová otázka je na zaměstnance. Vězte, nebo ne, je to první otázka, a vlastně největší obavy, jestli bude dostatek kvalifikované síly, a to je věc, která nemá rychlé řešení jedním zákonným opatřením, to je věc dlouhodobá, proto potřebujeme tu flexi novelu, proto potřebujeme uvolnit pravidla v tom, a jsou i ty návrhy win-win. Já často zejména od levice poslouchám příběhy, jako bychom žili v 19. století. Zlí kapitalisti, kteří tady vykořisťují chudáky zaměstnance, tak ty musíme chránit. Každý zaměstnavatel, aspoň s kterým já jsem mluvil, každý, s kterým jsem mluvil, jejich reprezentace říkají, že pro ně je nejlepší, když mají kvalitní zaměstnance. To je předpoklad úspěchu a prosperity každé firmy, a když budou úspěšné a prosperující naše firmy, tak bude úspěšná Česká republika jako celek.

Tak se prosím na to dívejme pohledem 21. století, a nedívejme se na to pohledem 19. století. Ten svět za těch 200 let je fakt někde jinde. A pro každého podnikatele, zaměstnavatele je skvělé, když má výborné zaměstnance a snaží se ho udržet, dává mu různé benefity a podobně.

Na druhé straně, když se podíváme, daňový systém jako celek, pokud růst mezd a platů neodpovídá růstu produktivity, tak pro státní rozpočet se zvyšují příjmy, daně z příjmů fyzických osob a logicky se snižují příjmy, daně z příjmu právnických osob, protože pak logicky je nižší zisk těch firem a my všichni bychom měli přát co největší zisky těm všem našim firmám a zaměstnavatelům, protože pak je šance, že porostou mzdy, a pak je to dobrá zpráva samozřejmě i pro veřejné rozpočty.

A nežijeme ve vzduchoprázdnu, proto se máme jako srovnávat nejprve s našimi sousedy a pak s těmi ostatními a samozřejmě s těmi nejúspěšnějšími v každé z těch oblastí a není to tak, že kterákoliv země je nejúspěšnější ve všech oblastech. A nemusíme se jenom dívat na východ nebo na sever, můžeme se podívat i na jih nebo na západ. A když si porovnáme ekonomický růst v Rakousku, v Německu s ekonomickým růstem v České republice, tak jsme na tom prostě líp.

Ano, náš průmysl je velmi provázaný s německým průmyslem, to v letech, kdy německá ekonomika šlape, je velká výhoda, a v letech, kdy německá ekonomika nešlape, je to jedno z rizik, které máme.

My jsme minulý týden se mnozí z nás setkali s těmi, kteří jezdí na podnikatelské mise. Mimochodem to je jedna z věcí, které podnikatelský sektor oceňuje, a je to jeden z kroků, která vláda má dělat a dělá, a nejsou to jenom podnikatelské mise pana premiéra či pana prezidenta, ale taky jednotlivých členů vlády. A opravdu doporučuju všem i z řad opozice, aby s těmi, kteří na ty mise se taky měli šanci podrobněji setkat a debatovat, jak oni to oceňují.

Přestože dvacet roků se snažíme diverzifikovat náš export, 85 procent v roce 2023 - za rok 2024 to ještě nemáme - o 85 procent našeho exportu šlo do zemí Evropské unie. Otázka je to dobře, nebo špatně? Určitě na to nestačí, (?) ale jsou to těžké trhy, jsou tam většinou dobré ceny a ti z našich, kteří se tam uchytí, tak většinou jsou to firmy, které opravdu prosperují a přinášejí zase prospěch celé české ekonomice.

Ale v okamžiku, kdy se našim sousedům úplně ekonomicky nedaří, tak to samozřejmě s sebou nese rizika. Všechny makroprognózy, které alespoň připravují odborníci Ministerstva financí, s tímto rizikem kalkulují. Je v našem zájmu, aby se dařilo našim sousedům jako exportně orientované zemi, protože když se bude dařit našim obchodním partnerům, tak se opět bude dařit české ekonomice.

Takže pokud bych měl shrnout ty konkrétní kroky vlády, tak jak jsem říkal: investice, podpora podnikatelských investic, nachystaná změna flexinovely a podpora dostupného bydlení, což nemá nic společného se zákonem o podpoře bydlení, na kterém i já opravdu vidím pozitivní prvky, a je to spíš debata o parametrech, ne o tom, jestli je to sto - nula, černá nebo bílá, přijmout všechno, zahodit všechno. A pak bych mohl ještě reagovat na další věci, které tady zazněly.

Čísla budeme mít někdy v březnu nebo v dubnu, ale bezesporu podle všech odhadů česká ekonomika v roce 2024 rostla rychleji než je průměr eurozóny. Průměr dalších 20 zemí Evropské unie. A v letošním roce ten růst bude zhruba o 80 procent vyšší než je odhadován růst ekonomiky opět v eurozóně, to znamená v ostatních zemích. Klíčová zpráva loňského roku je, že roční inflace byla 2,4 procenta. podívejte se do prognóz Ministerstva financí, 2,4 procenta. Byli kritizováni ti, kteří to chystají, že to není přesné. Trefili to přesně. Souhlasím; 2,3, 2,4, 2,5 jsou stejně hodnotné prognózy, protože 0,1... Kolik měsíců jsme tady poslouchali, nejenom tady, ale myslím ve veřejném prostoru: My jsme jediná země, která se ještě nevrátila na předcovidovou úroveň - aby se ukázalo, když to Český statistický úřad přepočítal, že už to dva roky není pravda.

Proto říkám, jestli minus 0,1, 0 nebo 0,1 jsou vlastně stejné výsledky. A když máte 0,1 růst HDP, tak můžete říkat bez podrobností: Naše ekonomika roste. Když to je o 0,1 méně, což je v dnešních číslech 8 miliard, tak říkáme, to zní úplně jinak: Česká ekonomika stagnuje. A když je to minus 0,1, což je vlastně skoro stejné, (nesrozumitelné) 0 nebo plus 0,1, tak slyšíme: Česká ekonomika je v recesi a klesá.

Myslím si, že politická debata o těch desetinách nemá smysl. Kdybychom se bavili o jednotkách procent, tak je to naprosto relevantní. Pak se ukáže, a doufám, že všichni věříme tomu, že Český statistický úřad je nezávislá instituce, která pravidelně reviduje data dozadu. To není nic nového. Pak se ukáže, že to, z čeho se vycházelo v té neříkám nejenom debatě ve Sněmovně, ale obecně v tom veřejném prostoru, nebyla pravda. Protože rozdíly byly tak malé a u těch malých rozdílů nemá cenu dělat silné závěry. Nebo můžeme je dělat, ale pak se může stát, že po přepočtu se ukáže, že ty silné závěry byly úplně chybné.

Já si nechám koaliční příhody do října 2024 na něco jiného než na plénu Poslanecké sněmovny. A jenom připomenu Jakubu Michálkovi, že vládu skládaly dvě koalice, program psaly dvě koalice a nebyla to naše koalice, která zcela odmítla debatu o počtu obcí a slučování. Mohu prozradit, že my jako ODS a Piráti byly dvě strany, které chtěly mít racionální počet stavebních úřadů. ale nevyhráli jsme tu debatu, to je přece fakt. Tak není třeba za tohle útočit zrovna na premiéra z ODS, když naše společná snaha, abychom měli racionální počet stavebních úřadů, prostě nebyla úspěšná. Tak člověk má přiznat, že se o něco snažil, chtěl něco prosadit a neměl tu sílu. Možná jsme neměli dobré argumenty, nevím. Vždycky hledám chybu spíš u sebe než u těch ostatních, které jsem nepřesvědčil.

A ta debata, ta se nedá jako přeskočit, ona se bude pravidelně vracet, protože je to realita. Když se podíváte na evropské srovnání, máme mnoho obcí, máme mnoho krajů, máme mnoho veřejných vysokých škol a takhle bych mohl pokračovat. A velmi častý argument je: No a co? Tak ještě dáme nějakou jinou, už jich stejně máme hodně. Nemyslím si, že je to správný argument. A k tomu potřebujete politickou odvahu. To se nedá dojednat se všemi, aby se to fakt změnilo. A pokud některá vláda, a my už to nestihneme, k tomu přikročí, tak to nebude populární a bude muset svést velký politický zápas. A nejenom v Parlamentu, ale i s těmi, kterých by se to potenciálně týkalo. My jsme na takovou racionální debatu připraveni, ale přitom současně vnímáme rizika a argumenty, které jsou proti. A opět to není debata sto - nula, černá bílá. Jedna strana má stoprocentně pravdu a druhá strana se stoprocentně mýlí. Můžeme matematicky modelovat ideální model veřejné správy v České republice, ale tak to nikdy nefunguje. Patnáct kilometrů na mapě je prostě jiných, když tam máte mezi tím hory, anebo je to placka, máte tam dálnice a tak dále. Těch faktorů je hodně.

A co se týče debaty o rozpočtovém určení daní, já se jí aktivně účastním asi od roku 2003 nebo 2004, kdy jsem zastupoval různé strany těch debat, nejenom centrální vládu, ale i tu stranu, která se domáhá změn. Určitě se shodneme, aspoň podle mě, nebo bychom se mohli shodnout, aby rozpočtové určení daní bylo také více motivační. Myslíme si, že to je stoprocentně přijímaný názor. No, není, není.

A například když mluvil pan předseda Michálek o nové investici, nových počtů pracovních míst, tak počet pracovních míst, konkrétně provozně ne podle sídla firmy, je zohledněn ve změně rozpočtového určení daní, které jsme udělali v tom funkčním období 2010 až 2013 . Do té doby šly ty daně podle sídla provozovny, a ne provozovny, (?) firmy, to znamená centrály, a nešly do těch, do těch oblastí. A přemýšlejme a společně hledejme ty motivační faktory, aby místní zastupitelstva nebo krajská zastupitelstva měla potenciálně větší profit z toho, když něco prosadí. Nimby efekt přece v České republice funguje úplně skvěle. A pokud někdo je osvícený, osvícené zastupitelstvo a chce s tím bojovat v rámci svých kompetencí, tak by bezesporu měl být nějakým způsobem bonifikován. Ale musíme to nastavit vyváženě, jsme (nesrozumitelné) na ostatní koeficienty a musíme to docela dobře promyslet.

Tak já nebudu opakovat čísla, která říkal pan premiér ohledně růstu či poklesu HDP v Rakousku a v Německu v roce 2023. Za pár týdnů už budeme vědět čísla za rok 2024, nejenom odhady, ale podle těch čísel. Ano, Polsko roste rychleji, tak se bavme, jestli jsme ochotni akceptovat pěti, šestiprocentní roční schodky veřejných financí vůči HDP a zda jsme připraveni investovat například do obrany více než 4 procenta HDP jako naši severní sousedé. A vidíte na tom růstu ekonomiky, že to není faktor investice do obrany, který podkopává růst ekonomiky, ale právě naopak.

Vracím se k tomu, čím jsem začal. Vymyšlená, a to není jako vymyšlená ve smyslu, že by nebyla pravdivá, ale originální statistika. Odejměme ze všech investic výdaje do obrany a my jsme pak byli lepší. No, tak tohle bychom mohli ještě víc rozkouskovat, najít si ještě menší sektor a teď se předhánět, jestli investice do čističek vody byly vyšší, nebo nebyly. Myslím, že ty kapitálové výdaje musíme posilovat jako celek, a rostoucí polská ekonomika jasně dokazuje, že vysoké výdaje do obrany podporují ekonomický růst a ne, že ne. Děkuji za pozornost.