Děkuji za slovo, pane místopředsedo.

Dělal jsem si poznámky, opravdu nemohu reagovat na všechna vystoupení, pokud jsem dobře počítal, byly jich zhruba tři desítky, tolik senátorek a senátorů vystoupilo, plus zpravodajové a podobně. Pokusím se mít nejdřív pár obecných poznámek a pak se pokusím odpovědět na ty konkrétní dotazy, které zazněly.

Nejprve bych skutečně chtěl ocenit proběhlou rozpravu, mohu to porovnávat, strávil jsem těch 5 dní a 4 noci v Poslanecké sněmovně, jenom pro přirovnání, to bychom projednávání tohoto bodu končili někdy v neděli ve dvanáct, protože v Senátu jsme začali o den později, tak si představte, jak podnětná mohla být debata, když se táhne 5 dnů a 4 noci, kolik nových, objevných myšlenek se mohlo za těch 95 nebo kolik hodin... Je pravda, že jsme měli 4, 4 a dvakrát 2 a jednou 5 hodin na spánek. Věřte nebo ne, pak už vám to splývá všechno do jednoho velkého dne. Opravdu asi s dvěma výjimkami, o tom se zmíním úplně na konci, bych chtěl ocenit tu debatu, u těch výjimek jsem měl pocit stroje času, že jsem zpátky minulý týden v Poslanecké sněmovně. Za to děkuji.

Obecně k té debatě bych chtěl říct, všimněme si my všichni, že odpůrci tohoto zákona jsou mnohem nemilosrdnější ve slovech, která volá, než podporovatelé toho zákona. Nevím, jestli to vždycky musí být pravidlo. Volí silnější slova, občas tam jsou neférové argumenty, občas tam jsou osobní útoky. Nezaznamenal jsem útok na někoho, který se rozhodl, že ten zákon nepodpoří. Plně to respektuji. Ale byl bych rád, kdybychom si vzájemně měřili stejným metrem.

Hodně se tady mluví o Ústavním soudu. My jsme několik desítek hodin v Poslanecké sněmovně debatovali, nejprve zda jsou podmínky pro vyhlášení stavu legislativní nouze, abychom poté, co většina rozhodla, že ano, jsme několik desítek hodin debatovali, zda tento návrh zákona se má projednávat ve stavu legislativní nouze. Já budu mluvit jenom o své osobní zkušenosti. Možná každý z nás se k tomu může postavit podobně. My, senátorky a senátoři, poslankyně a poslanci, máme jednu z výsad, že poměrně jednoduše můžeme podat podnět k Ústavnímu soudu. Pokud přesvědčíme dostatečný počet kolegyň nebo kolegů, prostě svůj názor jsme schopni formulovat a poslat podnět na Ústavní soud. Je logické, já jsem ve čtvrtém funkčním období, že v době, kdy jsem člen vládní strany, ústavní stížnosti nepodepisuji, a je logické, že je to mnohem lákavější v okamžiku, kdy jste člen opoziční strany. Pamatuji si dvě ústavní stížnosti, pod které jsem se podepsal nebo spolupodepsal. Jednu v prvním volebním období, to znamená volební období 2013-2017, to bylo projednávání EET, v tom jsme byli částečně úspěšní. Ne 100%, ale v podstatných záležitostech nám dal Ústavní soud za pravdu. V druhém případě, myslím, že to bylo dokonce ve shodě s tím, jak hlasoval tehdejší Senát, ve funkčním období 2017-2021, jsem se spolupodepsal pod ústavní stížnost, která se týkala projednávání daňového balíčku. Od té doby, když jsem se seznámil s rozhodnutím Ústavního soudu, tak jsem mnohem opatrnější, abych autoritativně říkal: To je v souladu s ústavou. To není v souladu s ústavou. Moje osobní statistika ze dvou podání: Jedno částečně uspělo, jedno ne. Myslím, že by bylo dobré, kdyby buď sněmovna, nebo Senát udělaly statistiku za celou existenci sněmovny a Senátu, kolikrát se skupina senátorů nebo skupina poslanců obrátila na Ústavní soud, jak často byli úspěšní. Myslím si, že máme všichni vážit slova v tomto okamžiku. Někteří z nás, i dnes jsem to slyšel, jsou velmi přesvědčeni o své pravdě, mohl bych jim klást, berte to jako řečnickou otázku, jestli mají podobnou zkušenost jako já, kolikrát se podepsali pod ústavní stížnosti, kolikrát podepsali stejná silná slova, kolikrát byli stejně silně přesvědčeni, já to nekritizuji, já to jenom konstatuji, kolikrát uspěli. Myslím, že je dobře, že o ústavnosti nerozhoduje ani vládní většina, ani opoziční menšina. Ani dolní komora, ani horní komora, ani vláda. Myslím, že ten systém máme nastavený dobře. Je vysoce pravděpodobné, že tento zákon bude zkoumat Ústavní soud. Uvidíme, jak rozhodne. Určitě nebudu odhadovat procenta. My jsme přesvědčeni jako vláda, že ten zákon je v souladu s ústavou, že jinak bychom ho nepodávali, neschválili, nepřesvědčovali nejdřív dolní komoru a dnes horní komoru o tom, že ten zákon je rozumný.