Děkuji za slovo, je to jednoduché, když to nebude k 1. lednu, všechna pravidla pro dlouhodobý investiční produkt budou zavedena o rok později, o rok později budou moci daňové zvýhodnění na ty další produkty využívat všichni, kteří by to mohli využívat v roce 2024. To je odpověď, co se stane, kdyby nebyl návrh zákona k 1. lednu 2024. To bych řekl, že je největší změna – daňové zvýhodnění ať u na pojištění na dlouhodobou péči nebo všechny ostatní produkty. To srovnání s tím daňovým zvýhodněním, z penzijního připojištění a životního pojištění, a to zvýšení limitu z 24 tisíc na 48 tisíc, jako možnosti odečíst od základu daně, by se o rok posunulo.

Věcně bych řekl, že například vystoupení pana předsedy ÚPV, já bych jenom opakoval jeho argumenty. Ale pro pana senátora Čunka, ten senior, co k vám přišel, jak jste říkal, že musel splatit... Pro něj se nemění vůbec nic. Nemůže tam být žádný právní problém. V tom návrhu zákona je, že ta nová pravidla budou uplatněna pro nové hypotéky nebo nové fixace sjednané po 1. září 2024. Já bych poprosil, abychom neříkali příběhy, že ti, kteří mají dnes hypotéky, že jim něco hrozí. Nehrozí jim vůbec nic.

Nedělám to často, ale poprosím, dejte mi 3 minuty, mezinárodní srovnání, jak se to řeší v EU. Administrativní poplatky za předčasné splácení jsou kde? V ČR. Jinak nikde. Je skupina zemí, kde to není regulované vůbec a je to na smluvním základě, na tom trhu, mezi bankou a klientem. Není to nijak upraveno. To je Polsko, Rumunsko, Kypr, Estonsko, Litva, Lotyšsko. Největší skupina zemí je to, co my navrhujeme, a to není ušlý zisk, prosím. Říká se tomu úrokový rozdíl. To je rozdíl, jaká je průměrná úroková míra v okamžiku, kdy se podepisovala hypotéka, a v okamžiku, kdy ten člověk odchází jinam a chce předčasně splatit. Je to Španělsko, Holandsko, Švédsko, Německo, Finsko, Dánsko, Lucembursko, Irsko a případně ČR. To není špatná společnost. Z toho pouze 4 země, my se k nim případně přidáme, mají limit, že i ten úrokový rozdíl může být max. 0,25. Musí se ale prokázat, že ty úrokové sazby se snížily. Když se zvýší, nic z toho se do těch účelně vynaložených nákladů nemůže počítat. Je to pravda, já jsem to tady říkal, buď budou platit všichni klienti, nebo ti, kteří chtějí změnit hypotéku, předčasně ji splatit.

Připomínám, že jsme zvýšili počet životních situací. To by bylo hezké, kdyby bylo pár příkladů, kdy se rozvádějí a prodávají majetek. Myslím, že statistiky rozvodovosti k tomu vůbec nenasvědčují, je to poměrně obvyklá životní situace. Po přijetí tohoto návrhu zákona se to změní. Bude nárok na bezplatné předčasné splácení hypoték.

Pak jsou samozřejmě ještě země, abych doplnil ty případy a různé nástroje, které se používají, například ve Finsku to může být pouze do 20 tisíc eur. Je i limit, kolik může být maximálně... Tak si to přepočtěme na naše podmínky, a jestli je to něco, co bychom chtěli, že bychom tam dali, když tam dám 25, ať se mi to dobře počítáme, že to necháme, že to je do půl milionu korun. Zbytek zakážeme. To myslím, že v cenových podmínkách, nejen Prahy, by to příliš pro spotřebitelské nebylo.

Já jsem se na tom příkladu snažil ukázat, že se držíme podle mě té nejlepší praxe, držíme se v té hladině, kde limitujeme max. 4 lety. Zkusme si popsat ty modelové příklady nových hypoték, které by nastaly od toho 1. září. Neříkejme vždycky desetitisíce. Za 4 roky jsem z toho venku, když budu chtít. Bezplatně. Nemusím splnit žádnou životní situaci. Pak jsou životní situace, samozřejmě smrt, zranění, invalidita, ztráta práce, rozvod a podobně, kdy nemusím nic. Pak se bavíme jenom, že pokud se rozhodnu, například proto, že sleduji situaci na trhu, je to max. 0,25 procenta z té splacené jistiny, ale musí se prokázat ten rozdíl těch úroků, úroků, za které si banka půjčila peníze v okamžiku, kdy je půjčila tomu klientovi, jaké jsou úroky v okamžiku, kdy ten člověk migruje. Jenom toto se dá započítat do těch 0,25 %. Jenom z toho zbytku! Ty příklady, že to budou vysoké desítky tisíc, tak se ale bavíme o hypotékách 15 milionů korun, nebavíme se o hypotékách, které jsou dostupné běžné rodině. Samozřejmě takové hypotéky jsou. Ale pak to vyjde, že to jsou vysoké desítky tisíc korun, tady slyším hodně v té veřejné rozpravě. Já bych prosil všechny, aby zvážili i to, že máme příklady dobré praxe ze zemí, které jsou finančně stabilní, které patří k nám v těch debatách k těm šetřivým – Lucembursko, severské země, Německo, tam je obdobná úprava. Říkám, my jsme ještě nižší skupině, že máme limitován jak ten maximální roční rozdíl, maximálně 4 roky. Když si zafixuji na 5 let, řekněme si, je normální, abych za 3 měsíce to refixoval? Myslím, že to ani není... Ta situace se nezmění. Ale už za první rok můžu mít 25 % jistiny navíc kromě standardních splátek pryč. Myslím si, když byla otázka, v čí je to prospěch, ve prospěch těch klientů, kteří například z toho, že je to složité, nikdo jim to neporadí, vydrží celou dobu fixace. V okamžiku, kdy bychom zůstali jediní v Evropě, kdo má administrativní poplatek, když jsem zjišťoval v ČNB, zajímalo mě, kdy to vzniklo, proč to vzniklo. Hlavním důvodem, který já jsem se dozvěděl, byla nejasná právní úprava, nejasné vymezení v legislativě. To je věc Poslanecké sněmovny a Senátu a tehdejší vlády, ale nechci na nikoho ukazovat. To znamená nejasná právní úprava. Proto ČNB přistoupila k tomu, co je úplně jasné, k tomu výkladu. To byl hlavní důvod. Důvodem nebylo to, jestli je to hodně nebo málo. Nemám důvod nevěřit těm, kteří v té době to stanovisko tvořili a publikovali. To byla jediná otázka, nebo jedna ze dvou otázek, která se debatovala v té obecné rozpravě.

K té druhé, to znamená k tomu, s čím vystoupil pan senátor Canov, velmi dobře vystoupil pan předseda ÚPV, protože nemůžete mít ty dvě výhody najednou. V okamžiku, kdy jsem pracující senior, současně spořím, mám příjmy, buď mám státní příspěvek u té částky 20 400, nebo to můžu uplatnit jako odpočet u základu daně, to znamená o 15 %. Když si propočítáme ten maximální rozdíl, to je těch 20 400, k tomu ten maximální státní příspěvek, teď si vezmu, že bych to pak nemohl uplatnit u daně z příjmu fyzických osob, takže 20 400 k tomu dám, z toho 15 %... Maximální rozdíl v těch dvou modelech je 1000 korun ročně. Maximální rozdíl. Když přesně bude ten člověk spořit 1700 korun. Ano, může říct, že bude spořit 5000 korun měsíčně, že by mohl použít i to nad tím, tu daňovou úlevu. Ale opravdu, já si za tím stojím, penzijní připojištění je produkt na to dlouhodobé odkládání spotřeby, ne na krátkodobé a střednědobé spoření se státním příspěvkem. Nejčastější chování těch klientů, to jenom popisuji, ti, kteří to kdysi zaváděli, měli dobrý úmysl, aby si tímto vytvořil člověk nějaký příplatek, rentu, k té státní penzi. V dnešní době je to opravdu 60:60, to znamená, musíte to tam mít 5 let, my navrhujeme 10 let, musí vám být minimálně 60 let. Drtivá většina klientů, více než 90 %, to v 60 letech vybere, mají na to plně právo, jednorázově to nějak využije, mají na to plně právo, pak znova zakládají smlouvy. Pak už to nemá charakter dlouhodobě odkládané spotřeby, to, co stát podporuje, aby motivoval občany k tomu, aby si odkládali část spotřeby na období penze. Pak to má opravdu charakter krátkodobého spoření se státní podporou. Ale už to není systém penzijního připojištění. To je věc, kterou se tam pokusím dořešit.

Co je důležité? Ta úspora, protože určité skupině klientů se ten státní příspěvek nebude vyplácet, není ve prospěch státního rozpočtu, je ve prospěch těch mladších klientů, těch, kteří se připravují teprve na ten odchod do penze. Ono to je rozpočtově neutrální. To bych chtěl zdůraznit, není tam žádná úspora. Důvodem nebylo uspořit výdaje do státního rozpočtu. Kalkulovali jsme to tak, proto je tam ta horní hranice z 1000 na 1700 na ten příspěvek. Dnes je maximum měsíční, příspěvek státu, 230 a bude 340, pokud to bude přijaté. To jsou všechno argumenty, pro které považuji ten návrh za vyvážený, spravedlivý. Chtěl bych vás poprosit, abyste ho schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji za pozornost.