Zdejší heroický boj sedmi československých parašutistů s nacistickou přesilou v červnu 1942 i oběť malé pravoslavné církve v následných represích za pomoc těmto mužům jsou dnes již známé a respektované.

Málokdo popírá fakt, že operace Anthropoid, vrcholící 27. května 1942 útokem rotmistrů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše na nacistického zločince - architekta holokaustu a autora plánů na likvidaci českého národa - Reinharda Heydricha, patří k největším úspěchům evropského hnutí odporu během druhé světové války.

Mrzí mě však, když občas čtu, že Gabčík a Kubiš „spáchali atentát“. Podobnou formulaci je třeba kategoricky odmítat. Nešlo o kriminálníky, anarchisty či teroristy, kteří atentáty „páchají“, ale o vojáky regulérní armády okupované země, kteří v době kruté války plnili bojový úkol.

Dalším přetrvávajícím negativním pohledem na útok na Heydricha je poukazování na krvavou odplatu nacistů v podobě likvidace Lidic, Ležáků a poprav stovek příslušníků domácího odboje. Ano, účet za útok na Heydricha byl krvavý, ale je třeba si jasně uvědomit, že pasivita vůči nacistům nebyla řešením. „Češi představují cizí těleso uprostřed německého společenství. Pro oba zde není místo. Jeden musí zmizet,“ prohlásil Adolf Hitler o soužití Čechů a Němců. Heydrich jeho slova chtěl proměnit v činy. Útok na něj byl odpovědí, že český národ neskloní hlavu na popravčí špalek bez odporu.

Je nutné mít stále na paměti, že nacisté mnohem krvavěji odpovídali na méně významné odbojové akce v Polsku, na Ukrajině, v Jugoslávii, Itálii či ve Francii. Parašutisté i jejich široká podpora od domácího, především sokolského odboje, si zaslouží náš respekt a úctu bez výhrad.

Letos 27. dubna převzalo ministerstvo obrany prostřednictvím Vojenského historického ústavu Národní památník hrdinů heydrichiády v kryptě chrámu sv. Cyrilaa Metoděje do své správy. Na 20 let uzavřená dohoda říká, že pravoslavná církev bude ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy pečovat o chráma VHÚ zajistí péči o kryptu, kde je umístěn památník parašutistům, jejichž památku zde připomínají bronzové busty od sochaře Milana Bendy.

Z mého pohledu jde o ideální dělbu vzájemných rolí, protože památník musí být otevřený, živý a přístupný. Jsem rád, že se Vojenský historický ústav aktivně ujal role udržovatele naší dějinné tradice. Loni do památníku přišlo 50 680 návštěvníků, z toho 21 723 dětí a studentů, ať již samostatně, nebo v rámci školních skupin. Vysoká návštěvnost přetrvává i v tomto roce. Rád bych připomněl, že se v kryptě také udělují našim vojákům odznaky po úspěšném ukončení extrémně náročného kurzu Commando a také přísahy vojáků zde mohou být skutečně zásadním okamžikem jejich kariéry, protože právě tady budou velmi přesně vědět, na co přísahají a k čemu je přísaha zavazuje. I toto pojetí památníku pomůže naplnit jeho smysl a vidím v tom jednu z nejdůstojnějších forem projevu úcty k našim hrdinům v uniformách i v civilu...

Přísahy vojáků zde mohou být zásadním okamžikem jejich kariéry, právě tady budou přesně vědět, k čemu je přísaha zavazuje

Martin Stropnický