Děkuji, pane předsedající.

Vážené dámy, vážení pánové, mluvit po panu Jandákovi je vždycky problém, ale já se o to pokusím, protože laťka je většinou vysoko, a to myslím bez sebemenšího zrnka ironie.

Mám pocit, že skoro celý racionální svět si láme hlavu, jak situaci vyřešit. Je to situace, na kterou jsme nebyli natrénováni, připraveni z těch či oněch důvodů, ten či onen něco vážného zanedbal. Seriózní asi je i v třeba nějakém ostřejším střetu názorů, ale přece jenom se snažit dopídit nějakého řešení, a ne se navzájem známkovat a poučovat. Já jsem netušil, kolik je tady geniálních mozků, pár se jich tady nepochybně najde, kteří prostě tak nějak vědí. Já jim opravdu závidím. Ale jenom bych chtěl upozornit na to, že desetiny procent a procenta získaná podlým a nízkým zneužíváním této velice vážné situace jsou známkou nejpokleslejšího politického žánru, jaký si lze představit. Pojďme o věcech vážně mluvit! A tady zazněly vážné a relevantní připomínky. Anebo tady pojďme hulákat jako tribunové lidu, ale to druhé nás nikam neposune. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)