Vážená paní předsedající, milé poslankyně, drazí poslanci,

možná vás teď překvapím, ale - vaším prostřednictvím - naprosto souhlasím se vším, co řekl pan poslanec Farhan. Já to zopakuji. Naprosto souhlasím se vším, co řekl pan poslanec Farhan. Proč s tím souhlasím? Protože jsem stále členem výboru radiologické společnosti a můj předchůdce na ministerstvu, pan ministr Leoš Heger, který byl také radiolog, vyslyšel doporučení radiologické společnosti a začal tyto termíny sledovat. A my jsme měli k dispozici informace o tom, jaké jsou termíny na akutní výkony, na subakutní výkony, chronické - ty kategorie jsou definované, já chápu, že ti z vás, co nejsou radiologové, což jsou všichni kromě mě, tak to vidět nemůžou. Ale jsou to doporučení České radiologické společnosti, která jsou zveřejněna, která vycházejí z doporučení Evropské radiologické společnosti.

Bohužel poté, co Leoš Heger skončil jako ministr, se na to ostatní ministři vykašlali, ale to naprosto brutálně a bestiálně. A já jsem se snažil tu situaci změnit. První - jako předseda radiologické společnosti, kdy jsem psal mým předchůdcům tehdy, ministrům za sociální demokracii a náměstkům, aby tedy toto zase začali sledovat, aby vyslyšeli doporučení odborné společnosti. Byla to marnost. Poté jsem se stal poslancem a z opozice jsem o totéž žádal mých pět předchůdců na Ministerstvu zdravotnictví v pořadí: Vojtěch, u pana ministra Prymuly to bylo tak krátce, že to ani nemělo smysl. Potom pan ministr Blatný, v případě pana ministra Arenbergera to bylo také vcelku zbytečné, a vzápětí opět pan ministr Vojtěch. Oni mně slíbili, někteří z nich, že s tím něco udělají, ale z různých objektivních důvodů se to nestalo.

Je naprosto nutné sledovat termíny vyšetření, a to proč?

Za prvé. U akutních pacientů, tedy tam, kde lékař, který vystaví žádanku a napíše, že vyšetření je statim, akutní, a je jedno, jestli je to snímek, CT vyšetření, magnetická rezonance, prostě toto vyšetření musí být v režimu statim provedeno. Je to doporučení odborné společnosti, které já jsem podepsal a já jsem prosazoval z pozice předsedy nebo vědeckého sekretáře této společnosti. Která jsou to vyšetření? Tak typickým příkladem je syndrom kaudu u pacientů s bolestmi zády. Je prostě absurdní, aby pacient, který má syndrom kaudy, bolest mu vystřeluje do dolních končetin, má poruchy kontinence, udržení moči a stolice, čekal na to vyšetření na magnetické rezonanci, co já vím, den dva, protože pak se ty změny mohou stát nevratnými. To vyšetření musí být nejenom statimově provedeno, ale i statimově popsáno. A takhle bych mohl pokračovat.

Pak jsou vyšetření, která jsou řekněme subakutní, ale výbor je definuje jako vyšetření, která jsou za hospitalizace. A tato vyšetření by měla být prováděna, pokud ten pacient je hospitalizován, co nejrychleji. Ty důvody jsou jednak medicínské, ale samozřejmě i ekonomické. Je prostě špatně, když pacient leží v nemocnici týden, čeká na vyšetření a vlastně se s ním nic neděje, pojišťovna platí obsazené lůžko a přitom ten pacient čeká na vyšetření.

Pak je třetí kategorie, a to jsou pacienti ambulantní. A tady to je velmi komplikované. Tak na jedné straně můžete mít ambulantního pacienta, který chodí na mamografický screening. Ten screening se provádí v intervalech několika let a řada pacientů se třeba objedná s ročním předstihem na ten screening, prostě protože se domluví na termín. Totéž se týká sledovaných pacientů. Mohou to být onkologičtí pacienti, pacienti s crohnovou nemocí, pacienti, kteří mají některé onemocnění mozku, kde je potřeba jednou za půl roku, tři čtvrtě roku provádět pravidelné kontroly, a ti pacienti se domluví na určitý termín, a toto samozřejmě výrazně deformuje objednávací termíny u ambulantních pacientů, protože v řadě případů se může stát, že indikující lékař prostě chce, aby to vyšetření bylo provedeno, to kontrolní, za půl roku, za tři čtvrtě roku, za rok. A pak je sumář pacientů, kteří jsou na to vyšetření řekněme poprvé a mají různý typ potíží. Mají potíže velmi závažné, anebo mají potíže dlouhodobé a chronické.