Děkuji. Přeji vám pěkný podvečer, vážené kolegyně a kolegové. Vlastně jsem byl vyzván, abych vystoupil nepřímo, nebo přímo dokonce. Tak jsem se rozhodl, že se vmísím do debaty se svým postojem. Také proto, protože si myslím, že když hodnotíme těch 30 let - což se teď často děje - tak je pravda, že jestli v nějaké oblasti se situace jednoznačně zhoršila za těch 30 let, tak je to zahraniční politika. Situace ve světě je po 30 letech od listopadu 89 jednoznačně horší, než byla tehdy. Takže je vlastně možné si položit otázku také v Česku, jak to, když jsme vstoupili do Evropské unie a aliance, jak to, když jsme slovy Ludvíka Vaculíka, chytili býka za rohy, proč nás stále kope do zadku. Takže vlastně stále cítíme, že ta situace ve světě jednak není jednoduché a možná není jednoduchá ani pro nás.

Ta otázka je, jestli chceme lépe pochopit tu situaci ve světě a proč se nám leccos nezdá, jestli jsou ta témata, která jsou tady zvolena, ta, která nám umožní se dostat dále a více tu situaci pochopit. Já sám jsem ten, kdo velmi dobře spolupracuje s našimi službami a přesto si nemyslím, že by jejich zprávy byly pro mě úplným klíčem k pochopení toho, co se dnes ve světě děje.

Tady jakoby panuje představa, že když budou zodpovězeny ty otázky, které jsou spojeny s prací té komise, tak nám dodá nějaký zásadní vhled a budeme lépe rozumět tomu, co je kolem nás. Tím si jist nejsem. A já bych se ve svém vystoupení možná pokusil naznačit, proč si myslím, že to je složitější. Nechci Sněmovně mluvit nějak do její práce a do jejích rozhodnutí, zda (nesroz.) komise, to si myslím, že je suverenita Parlamentu.

Ale chtěl bych k tomu něco podotknout a není to pro mě jednoduché, protože vlastně i když mluvím rád o zahraniční politice, tak často cítím, že je to strašně těžké. A že je těžké, aby bylo člověku rozuměno správně a aby nebyl z něčeho podezírán. I když bych rád řekl, že já jsem vlastně také ten, kdo by rád využil toho, že žije ve svobodné zemi, snažil se vycházet z pravdivých faktů, které si ověřím, snažil se je správně interpretovat a formulovat z toho, co je zájem země, ve které žiji. To si myslím, že je to východisko.

Problém je v tom, že člověk často má dojem, že leckdo před těmi některými fakty utíká a nechce je vidět. A to člověk narazí, když o nich mluví, i já narazím. I já jsem tady v minulosti říkal věci, které tady nebyly nějak s nadšením slyšeny a dokonce jsem byl - nechci si stěžovat, protože si myslím v zásadě, že je to pořád korektní prostředí - ale nebylo jednoduché o nich mluvit. Například naposled, když jsem se ne tak dávno vyslovil, že nechápu smyslu našeho pobytu v Afghánistánu.