Kolegyně, kolegové,

já jsem se přihlásil písemně do této debaty, protože bych se chtěl pokusit o to, co se mi nepovedlo na našem výboru garančním, a to je přesvědčit vás o tom, že tento návrh zákona bychom měli zamítnout, protože v danou chvíli je to návrh zákona nešťastný, byť chápu motivace ministerstva vnitra, které s ním přišlo, myslím si, že vzalo v potaz jiné věci, než které v tuto dobu podstatné jsou. Pro ten návrh zamítnout mám důvod jak právní, tak důvod lidský. Začnu tím důvodem právním.

Ten návrh novely říká, chceme mít pravomoc rozhodovat a pokutovat něco na místě, porušení nějakého jednání, nějakého předpisu, na místě. Abyste skutečně spravedlivě a bez excesů mohli na místě posuzovat porušení nějakého právního předpisu, nějakého zakázaného jednání, tak to zakázané jednání musí být naprosto jasné, přehledné, všem známé, nesmí o něm být žádné pochyby. Tak jak je to například v případě přestupkového zákona. Připravil se řádně, prošel legislativním procesem. Vypointovali jsme ho. Všichni ví, co je a co není přestupek. Pokud byly nějaké pochybnosti, praxe to vyřešila.

Tato novela ale žádá, abychom na místě jednání řešili a pokutovali jednání nebo zakázané jednání, které je popsané v nařízení ministerstva zdravotnictví, v nařízení, která jsou přijímána narychlo, v nouzovém stavu. Proto zdaleka nejsou perfektní, to není výtka vůči nim. Protože tato nařízení nemají funkci precizovat, co se smí a co se nesmí, aby se pak za to trestalo. Tato nařízení mají za účel dát veřejnosti informaci, zprávu o tom, co se smí, co se nesmí, a také trošku v nouzovém stavu spoléhat na to, že ta společnost to bude reflektovat. A naše společnost to reflektuje, k tomu se dostanu později.

Díky tomu ta nařízení jsou leckdy nejednoznačná, mohli jste registrovat v posledních dnech, že je diskuse o tom, co zakázáno je, co není. Pokud byste si někdo z vás myslel, že víte perfektně, co zakázáno je, co není, tak si tu můžeme udělat malý test, zkuste mi třeba odpovědět na otázku, zda a jakým způsobem lze na náměstí sníst párek, který si koupím v rychlém občerstvení. Pan premiér nám nějaký návod dal, vzápětí policisté konstatovali, že pokud to zopakujete, dostanete za to pokutu. Není to jasné, veřejnost to neví. A jenom znovu neříkám, že je to chyba těch rozhodnutí ministra zdravotnictví, to chyba není, jsou přijímána v nouzovém stavu k jinému úkolu, než aby se za ně pokutovalo. Chyba je chtít za ně pokutovat.

Druhá věc je publicita. Když chcete, aby lidé dodržovali nějaká pravidla, musí být ta pravidla jasně zveřejněna, proto všechny zákony, jejichž nedodržení pokutujeme, jsou zveřejněny ve Sbírce zákonů. V tomto případě to nařízení ministerstva zdravotnictví nikde zveřejňována nejsou, v žádné jednotné sbírce. Jsou zveřejňována většinou, nebo k veřejnosti se ta informace dostane přes tiskové konference vlády, znovu připomenu, že ty informace, které jsou předávány jednotlivými ministry veřejnosti, jsou leckdy zmatečná, protichůdná. Zase jeden příklad. Ministr zdravotnictví oznámí na tiskové konferenci, že pokud jedete na kole, lesem, nemusíte mít roušku. Ale když se podíváte do toho rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, které v té době, kdy on to říká, je platné, tak tam je to stále zakázané. Čím se mají řídit ti policisté, budou-li povoláni k cyklistovi na cyklostezce bez roušky? Samozřejmě tím právním předpisem. A čím se řídí ten cyklista? Informací, kterou slyšel na tiskové konferenci vlády. Takže i z tohoto pohledu můžou vznikat úplně zbytečná nedorozumění. Není to z tohoto pohledu dobrý nápad.

Neřku-li, že ono to není fér jenom, nebo nefér vůči veřejnosti, je to trochu nefér i vůči těm policistům. Pokud tento zákon schválíme, je jasné, že určitá část, já si myslím, že malá část veřejnosti, můžou to být jenom jednotlivci, ale začne trošku prahnout po krvi, bude volat ty policisty na každé byť subjektivně vnímané porušení, ti policisté tam přijedou na to místo, na místě to budou muset vyřešit, posoudit, jestli to je, není v souladu, při té nejistotě okolo vyznění těch právních předpisů, které mají dohlížet.

Takže i tím klademe nároky na policisty, které nejsou fér.

Přitom jakou pozitivní změnu by ten zákon měl přinést? Co se děje dnes, pokud jsou policisté přivoláni k někomu, kdo, dejme tomu, nemá roušku nebo dělá něco, co je tím rozhodnutím zakázáno? Přijedou, konstatují, vyzvou ho k tomu, aby sjednal nápravu. Pokud ten člověk je rozumný, tak tu nápravu sjedná. Pokud rozumný není, tak oznámí jeho přestupkové jednání a bude správní řízení. Pokud bychom tento zákon schválili, tak co se změní? Zase přijedou na místo, toho člověka vyzvou, aby napravil eventuálně své protiprávní jednání, pokud je rozumný, udělá to, pak považuji za zbytečné ho za to pokutovat. Pokud rozumný není a nevyhoví výzev policie, aby si třeba tu roušku nasadil, pak nemůžete ani očekávat, že vyhoví tomu, aby zaplatil na místě pokutu. Řekne, že nezaplatí, že nesouhlasí s přestupkem, stejně to půjde do správního řízení. Takže žádné ulehčení správního řízení tento zákon nepřinese.

A potom ta věc lidská. Není sporu o tom, že to, jak česká společnost zareagovala na tu krizi, jak je sounáležitá a soudržná, tak to nám můžou závidět možná i některé jiné státy a na to můžeme být právem hrdí. Za této situace my vůči ní přicházíme s takovýmto návrhem nedůvěry. Jak to v té hlavě těch lidí může probíhat? Oni si řeknou, nakázali jste nám všem, že budeme nosit roušky, nedali jste nám je, tak my jsme si je ušili, vy místo poděkování nás chcete pokutovat za to, že je nenosíme správně? Vždyť to je přece něco naprosto nehezkého. Já vůbec nemám jaksi obavu z toho, že by policie tu pravomoc zneužívala, toho se fakt nebojím. Ale ono může dojít právě k excesům z nedorozumění. Nějak to budou vnímat lidé, nějak jinak to bude vnímat oznamovatel, musí to řešit ten policista, dobře víte, že jeden takový exces, jeden takový případ excesu, jak poznamená občanskou soudržnost. Víte, v minulých dnech, jak se řešil případ městského policisty, který dal facku 19leté ženě u rybníka... Prostě byl to z jeho strany exces. Ale jaký to mělo dopad na společnost. My tu přicházíme s nástrojem, s návrhem zákona, který takovýchto excesů může vyrobit třeba několik za den. Prosím, nedělejme to, naše společnost funguje perfektně, nepřicházíme s něčím, co tuto sounáležitost naší společnosti může rozbít zbytečnými konflikty a zbytečnými excesy.

Děkuji.